Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Loučení s karlínskou Lucií

Poslední děkovačka muzikálu Lucie, který bude řadě diváků chybětLucie, větší než malé množství lásky dne 14. května 2016 dospěla ke své derniéře. Téměř po tři roky jste se mohli v pražském Hudebním divadle Karlín nechat vtahovat do fantaskního světa, vyprávěného hlavním hrdinou Danielem. Premiéra proběhla 31. října 2013. Muzikály postavené na písních oblíbené skupiny či interpreta nejsou nic ojedinělého. V současné chvíli se na pražské scéně uvádí například Atlantida s hity Miro Žbirky nebo Mamma Mia s písněmi od skupiny ABBA. Muzikál Lucie, větší než malé množství lásky byl však pro řadu diváků srdeční záležitostí, neboť se na jevišti odehrával nadčasový a tak trochu tajemný příběh, vzbuzující silné emoce.

Kočky a králíci ve snové surrealistické viziDěj muzikálu byl notně spletitý, ale o to více se v něm dalo nacházet bezpočet významů a při opakovaném zhlédnutí objevovat nové souvislosti. Příběhu slušela nadsázka a surrealistické pojetí. Ostatně texty od skupiny Lucie k takovému uchopení přímo vybízely a je skvělé, že se podařilo promítnout absurditu jak do synopse příběhu, tak do scénografie. V představení se tak ve snové scéně létalo, mezi řadami sedadel probíhali s šustotem křídel andělé, z podlahy se vysunoval obří záchod a na píseň "Sex je náš" tančily kočky a králíci se svítícíma očima.

Rozlítostněný talíř, který přežil jako jeden z mála z celého jídelního servisu Danielovo noční extemporeModerně vystavěná scéna se povedla zejména pro svou jednoduchost a účelnost. Stěžejním prvkem byly dvě vysunuté lávky, na nichž se odehrával dialog Daniela s policejním vyjednavačem Hruškou, a pak prosklená věžička, která se podle potřeby přeměňovala na Danielův atypický byt, nebo na kancelář v tiskárně, kde hlavní hrdina pracoval. V některých chvílích ale konstrukce sloužila i pro promítání projekcí, které měly pro pochopení příběhu nepostradatelnou úlohu. Například ve scéně, kdy Lucie přichází poprvé do tiskárny a promítá se její video natočené z výšky, předjímající její zatím ještě utajené schopnosti létat. Někdy stačilo mezi konstrukce vložit schodiště a postavy mohly efektně vstoupit na scénu. Neskutečnost příběhu podtrhnul i hezký nápad odcházení postav pozadu připomínající přetáčení filmu pozpátku.

Silné emoce se odehrávaly na jevišti i v hledištiNa uvěřitelnosti muzikálu přidala nejen plejáda skvěle hrajících osobností, jako byl Karel Roden, Lukáš Vaculík, Pavel Liška, Martin Písařík, Václav Vydra, Jiří Korn, Patrik Děrgel, Ivana Andrlová, Vladislav Beneš, ale i sympatické nasazení každého, kdo se v danou chvíli zrovna vyskytnul na jevišti. V epizodních rolích tak zaujala třeba i role uklízečky, či duo à la Eva a Vašek, jejichž mikropříběhy bylo zábavné sledovat. Pochvalu si zaslouží každý člen company. Strhující byly kvalitně napsané a provedené taneční choreografie, které se přitom často týkaly závažných témat jako je havárie, sebevražda, zoufalství. Nápadité bylo třeba využití zvuku vydávaného tanečníky, připomínajícího pravidelný rytmus kol. Silný zážitek vzbuzovala taneční scéna na píseň "Lucie", v níž excelovala Ivana Hannichová.

Indián Jeronimo, Danielův kamarád z dětství, je nezbytnou součástí příběhuMuzikálem se prolínala nadpozemská tematika, objevující se i v drobných náznacích, jako byli třeba ptáci, peří, indiánský náčelník Jeronimo – chodec nad zemí, větrný mlýn, vzdušné zámky a andělé. Řada věcí byla jakoby nedořčena, a záleželo tak na divákovi, jaký příběh si z jednotlivých dílků poskládá. Někdo se mohl ztotožnit s dějovou linkou mladické revolty, vyhranění se proti světu dospělých a nastartování vlastního směru v životě. Stejně tak si příběh vtipným způsobem pohrával s prvky maloměšťáctví ve výborné scéně zásnub s pečením králíka, kde ještě doznívá text písně "Sex je náš" a v následném dialogu se rozehrává situace, co všechno může být domácí. Věta, kdy otec snoubenky navíc na závěr prohlásí: „Nejraději se seznamuji s lidmi, které znám“, je kandidátem na nezapomenutelnou hlášku.

Policejní vyšetřovatel Hruška skvěle glosoval dění na scéněDěj byl přitom vyprávěn optikou Daniela a v tom, co se odehrávalo na scéně, mohla být přítomna jak realita, tak „pouhá“ fantazie. Umožňovalo to tak tvůrcům prezentovat nadpřirozenost jako něco naprosto normálního, podobně jako byste se ocitli ve snu. Stejně tak jste se nemohli spolehnout na to, že všechny postavy jsou skutečné. Kdo vlastně byla Lucie, která Daniela po jistou dobu provází, ale náhle se vytrácí do ztracena? Existovala vůbec? Co když jsou některé postavy: Lucie, Jáchym, policejní vyjednavač, vlastně jenom různé stránky Danielovy osobnosti? Jedno je jisté: navzdory skutečné realitě života se Daniel na závěr představení vznese, a tím naplní své sny.

Tanec výborně doplňoval dění na jevištiMuzikál Lucie, větší než malé množství lásky mohl hodně znamenat pro všechny vyděděnce, samotáře, introverty, lidi pohybující se mimo běžné uvažování a společenské normy. Zatímco v závěrečné scéně si Danielovi rodiče, reportér, televizní štáb i moderátorka odmítají připustit, že by se mohlo odehrát něco tak neskutečného, jako vzlet nad městem, a dál uvažují v zaběhnutých kolejích, je zde i jiná možnost. Stačí mít jen odvahu vznést se za svými třeba i bláznivými cíli a vyslyšet touhu nenechat se svazovat se konvencemi. Prostě se nebát vykročit na vlastní cestu, byť vybočuje z normálních měřítek. A to se tvůrcům rozhodně podařilo.

Co znamenala role Daniela pro Davida Krause, Václava Noida Bártu a Patrika Děrgela?

Václav Noid Bárta:

Daniel s Lucií objevují sami sebeMám ho spojený se smutkem, protože už proběhla derniéra. Poslední představení se velice podařilo, i díky obrovské podpoře fanklubu. Pro Hudební divadlo Karlín byl tenhle nádherný muzikál až netypický. Nejednalo se o mainstreamovou záležitost jako je třeba Aida nebo Carmen, kde se neřeší nic tak závažného. Lucie se zaměřovala spíše na pozornějšího diváka. Byly tam skoky v čase, flashbacky. Divák musel dávat pozor, aby se v ději neztratil. Písničky Lucie jsou krásné a dobře se mi zpívaly. Také mě hodně bavilo hraní, protože Daniel byla první role, kde jsem se mohl i herecky předvést. Více viz rozhovor "Je příjemné letět".

Patrik Děrgel:

Seznámení se s rodinou své nastávající pro Daniela není jednoduchéK muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky jsem se dostal úplně náhodou. Robert Kodym mě pozval na konkurz, protože mě slyšel ve videu na internetu, když jsem na Silvestra zpíval Lašskou hymnu. Písničky Lucie jsem poslouchal celé dětství, vždy se mi líbily. Příběh muzikálu byl pro mě jednoduše o lásce, která hory přenáší. A to doslova. Daniel se zamiluje a udělal by všechno pro to, aby s Lucií mohl být. A najednou zjistí, že vlastně létá. To spíš chápu metaforicky, že se vznáší, najde tu pravou. Více viz rozhovor "I andělům se stávají každodenní věci".

David Kraus:

Tvůrci scény neváhali využít jako rekvizitu i vysouvací obří záchodovou mísuByla to pro mě role, kde jsem nemusel skoro nic hrát, připadal jsem si po velikou část muzikálu sám sebou. Miluju písničky Lucie. Nikdy jsem nezpíval muzikál s hudbou, co by mě takhle bavila. Na druhou stranu si ale myslím, že dějově byl muzikál zbytečně překombinován.To, co mi ale bude chybět nejvíc, je úžasná parta lidí, kteří pracují na výsledku a někteří nejsou ani vidět. Zahrát si cokoliv v tomhle nádherném divadle a hrát ho s tolika lidmi, je nepopsatelný zážitek. Když začínalo představení, bylo to, jako když startuje obrovské letadlo.

 

Romantický vztah Lucie a Daniela je zahalen tajemstvím Zaskvěli se i herci v menších rolích, třeba uklízečka dokázala zaujmout svými minietudami ''Nejraději se seznamuji s lidmi, které již znám'' aneb výborná scéna námluv v Bohdanči Lucie se snaží vyrovnat se se smutným osudem
Šéf tiskárny Lucii nenechá na pokoji Taneční company dokázala nadchnout svými výstupy Dojemná scéna z prostředí blázince ''Neser Jarmilo!'' aspiruje na nesmrtelnou muzikálovou hlášku
Na Martina Písaříka na derniéře čekalo překvapení od kolegyň Nezapomenutelná medvídková vize šéfa tiskárny, za kterou může veselé cukroví Improvizace Martina Písaříka alias Jáchyma byla pokaždé jiná - zde s divačkou Editou Králíka si snoubenec rád dá, ale kočičky ne!
Kostýmy, které navrhovala Michaela Horáčková Hořejší, se velmi povedly Závěrečné loučení si nenechali ujít ani sami představitelé skupiny Lucie Paruky splnily svůj účel a mizí pro tentokrát ze scény Emma Smetana se dobře vypořádala s postavou Lucie, která v představení dokonce i létá

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.