Musicalnet.cz

Ne, nemějte, architekti, strach. Jde pouze o přestěhování dočasné, a hlavně muzikálové. A proč zrovna Karlštejn na Hlubokou? Odpověď je jednoduchá: jelikož na zámku Hluboká, přímo na jeho nádvoří, se celý červenec odehrává muzikál Jedna noc na Karlštejně. A my jsme mohli být přitom a přidat se 16. července 2011 k plnému nádvoří nadšenců – příznivců muzikálů v plenéru (v přírodě, tentokráte na zámku Hluboká nad Vltavou). A to jsme ještě netušili, že dnešní zážitek bude jedinečný a naprosto neuvěřitelný!

Hned za branou zámku nás uvítal intrikán – vévoda Štěpán Bavorský, občanským jménem Zdeněk Pikl – producent a herec představení Jedna noc na Karlštejně. Podáním ruky a zažertováním intrikánům vlastním… “Ale Michale, minule jsi mi jako svou manželku představoval úplně jinou ženu…“ bylo jasné, že tento šarmantní pán do tohoto večera jisto jistě patří a my také. "Karel IV. měl také mnoho žen, tak proč ne já?" odpověděl s přehledem Michal, a hned bylo jasné, že jsme všichni naladěni na stejnou notu a zážitek z představení bude hodně zajímavý.

Postavením muzikálové scény přímo na nádvoří ještě více zvážněly zdi Hluboké. Zvážněly, aby se s hodinou devátou rozzářily světly Stanislava Janů, hudbou Zdeňka Bartáka s texty Petra Markova a v hudební režii Daniela Bartáka. Toto hvězdné spojení nechalo tak pod hvězdami nočními vyniknout výkonům jednotlivých postav.

Známé heslo, že v jednoduchosti je síla, ukázalo nejenom zde svou tvář.

Děj se odehrával na nádvoří zámku, beze změny kulis či zatahování opony. Občas přibylo křeslo a stoleček, pro postavení korbelu s vínem pro císaře a jeho návštěvy. Planoucí pochodně a stráž držící zbrojnoši byly také nepřehlédnutelným prvkem, přibližující zámeckou atmosféru.

Scéna Miroslava Kocmicha byla navržena tak, že jsme mohli být na nádvoří i v komnatách, na cimbuří či ve strážnici, vydržela dupot zbrojnošů, odlehčila tanec karlštejnských žen i zmajestátnila slova panovníka. Zvláště ve chvíli, kdy se Karel IV. vyznává ze své lásky k vlasti České, stačilo zvednout zrak a skrze oblohu stát se pánem celého vesmíru. Skromnější z nás mohli alespoň díky zámecké architektuře či Karlových slovech pocítit sílu češství.

Celým představením se prolínal tanec i zpěv v duchu lásky, která od nepaměti až po současnost mění historii i životy nás všech. Láska, která jediná mohla bez trestu porušit nařízení samotného císaře. Tak tedy s láskou a bez falše, s nadšením, upřímností ale i profesionalitou promluvili k nám divákům všichni na jevišti společně. Uchvátili nás jako jedna rodina bez rozdílu velikosti své herecké role nebo role v realizačním týmu.

Server Musicalnet si dovoluje přiblížit vám všechny zainteresované formou sobě nejvlastnější – především fotografiemi Michala Škvora, ke kterým jsem ráda napsala tento článek.

Ale pokud chcete onu krásu muzikálového představení Jedna noc na Karštejně zažít na vlastní kůži, rezervujte si lístky (o představení je velký zájem) a přijeďte se podívat osobně. Teplé oblečení je více než vhodné!

Těžko bych já sama vybírala, koho z účinkujících zmínit, protože všichni herci byli ve svých úlohách výborní, což potvrdili i všichni přítomní diváci velkým potleskem.

Po skončení představení jsme si s Michalem povídali o svých pocitech a zážitcích. Díky jeho postřehům, hodným zkušeného muzikálového harcovníka, jsem měla možnost nahlédnout na vše ještě z jiné strany a o vyzdvižení několika jmen se pokusit.

Zdeněk Pikl mě okamžitě zaujal svou srdečností, vtipem a přehledem o veškerém divadelním dění, pramenícím z jeho funkce producenta a herce (a to jsem ještě ani netušila, že nás spojuje i profesní pedagogická činnost). Všem ochotně odpovídal na jejich dotazy, řešil s úsměvem ve tváři drobné renonce, a k tomu se ještě stihl převléci do svého kostýmu, domluvit se se zvukařem, dirigentem Davidem Codym, pozdravit známé v hledišti a ohlídat čas.

Po stránce herecké mně nejbližší se stala postava šaška - „králova rolnička“ - Petra Karvánková, která originálně odlehčovala situace, příslušící roli královských šašků, bláznů. Její glosování různých situací bylo pohotové, vtipné a prostořeké. První výraznější vtipnou hláškou, kterou jsem zaregistrovala, byla při příchodu krále, kdy ho Rolnička uvedla slovy: "Přichází největší z Čechů, král a císař, můj pán Karel IV., řečený Otec vlasti." Pak už to byl jeden vtip za druhým. Napadlo mne, že by její „řečičky“ i mimické vyjádření mohly obohatit moji civilní práci s dětmi.

Bravurně pěvecky zvládla svou roli Zuzana Benešová. Ta nám všem připravila velké překvapení. Přítomnost Zuzany i Elišky Ochmanové obou alternující stejnou roli Aleny - dcery purkrabího, vzbuzovala otázky. Na ně dokázal odpovědět, kdo jiný než Zdeněk Pikl: "Dnes večer Eliška hraje Alenu a Zuzka mimořádně vystoupí v roli královny Elišky, za náhle onemocněnou Ivanne (Ivana Plachá), která nemá alternaci."

Zuzana Benešová se nezalekla vzniklé situace, a během osmi hodin alternaci královny Elišky Pomořanské nastudovala. Tuto raritu se diváci dozvěděli až při děkovačce přímo z úst Zdeňka Pikla, a o to více znásobili svůj potlesk při předávání květiny.

V roli Aleny – neteře purkrabího, která je zamilována do šenka Peška ten večer hrála Eliška Ochmanová. Znát ji budete z finálových večerů soutěže o hlavní role tehdy připravovaného muzikálu Robin Hood. Její skutečný, lásky plný vztah, mimo divadelní prkna k Ladislavu Korbelovi – ztvárňujícím císařova šenka Peška, tak mohl být i v rámci rolí dvou milenců stejný jako v osobním životě, a rozehrané situace tak získávaly rozměr, který jsem dosud neviděla.

Michal mi ozřejmil, že Láďa miluje Elišku, a společně šli do konkurzu na muzikál Robin Hood, aby si pokud možno mohli zahrát spolu na jednom jevišti milenecký pár. To se jim v případě Robina Hooda nepodařilo, oba postupně vypadli, ale jejich přání se jim splnilo právě na Hluboké. Oba si to tedy v míře maximální vychutnávali, a jejich láska byla o to opravdovější, jak i fotografie napovídá.

V neposlední řadě jsem byla stržena zajímavými myšlenkami choreografky Pavly Nýdlové, která je přenesla do krásných tanečních obrazů. Několikrát jsem se během představení přistihla, jak pomyslně tančím v dlouhých šatech s bílou čelenkou v davu karlštejnských žen. Prostých žen, které dokázaly vyjádřit své opravdové touhy a lásky stejně krásně a vznešeně, jako to dokázala i královna Eliška.

Přenesena opět do reality pražského bytu, neztratila jsem pocit velikosti hudby a pohybu. Pouštím si k probuzení a usínání CD s karlštejnskými písničkami. Přicházím na stále nová a nová hudební a slovní spojení, která mi tají dech, ale i burcují ústa opakovat si je nahlas, jako bych já sama v tomto muzikálu hrála. Takovou sílu v sobě mají tyto písničky. Začínám mít pocit, jako bych tyto písně znala odjakživa, jako by se tyto písně stávaly vyjádřením mých vnitřních pocitů.

Chcete-li zažít podobné pocity, vydejte se mezi krále a královny, šašky a panoše, zbrojnoše i lepé děvy, vévody a arcibiskupy, vydejte se za láskou na zámek Hluboká, který se na jednu noc změní v hrad Karlštejn…