Neuběhlo mnoho času a jsme znovu na Pražském hradě v prostorách Nejvyššího purkrabství. Nedávno jsme si tu mohli poslechnout koncert rockového Petra Koláře v akustické podobě. Dnes 12. září 2010 se koncert odehrává pod širým nebem a jevištní terasa je ponechána ve své syrové kamenné podobě. Dnešní interpret - snad nejznámější muzikálový zpěvák - Daniel Hůlka se svými hosty si pro diváky připravil večer v komorním duchu.
V popředí jeviště je vysoká židle, z pohledu diváka nalevo jsou umístěny klávesy připravené pro Jiřího Škorpíka. V pozadí vidíme perkuse Pavla „Rytmuse“ Plánky, napravo řadu míst pro vokalisty Athinu Langoskou, Andreu Fabiánovou, Jaromíra Holuba a Dušana Kollára. A v pozadí místa pro další hudebníky.
Po krátké chvilce přichází Dan Hůlka, k němu se přidává Jiří Škorpík a společně zahajují koncert písní „Neptej se proč“. Dále zazní píseň „Hádanka s tajenkou“, při níž se k nim přidá Pavel „Rytmus“ Plánka. Tímto způsobem se pomalu na jevišti objevují vokalisté a ostatní hudebníci. Vychutnat si postupně můžeme písně „Pár jmen“, „Sníh“ a jednu z Danielových nejznámějších písní „Ráj“, jež je českou verzí titulní melodie filmu 1492: Dobytí ráje, kterou složil Vangelis.
Z oblasti muzikálů zde zazněla pouze jedna píseň, a to píseň z muzikálu Dracula. Společně s Athinou Langoskou si Dan Hůlka zazpíval duet Draculy a Adriany „Vím, že jsi se mnou“. Jejich společné provedení mne ve srovnání s divadelním nadchlo. Po té se dostalo pro sólový výstup prostoru Jiřímu Škorpíkovi, který si zvolil a zazpíval krásnou píseň z lyrikálu Kudykam „Havrani na sněhu“.
Následovaly další nádherné melodie, při nich bylo nasnadě zavzpomínat na autory mnohých písní tohoto koncertu: Zdeňka Borovce, Karla Svobodu a nejen na ně. Namátkou jmenuji písně „Gabriel“, „Déšť, vůz a pláč“, „Za to nemohou Andělé“, „Města“, „Když vchází soumrak“ a „Můžem se vznést“. Dotknu-li se autorství písní, nemohu nezmínit, že mezi výše jmenovanými jsou i autorské písně Daniela Hůlky a Jiřího Škorpíka. Jedna – píseň „Pohřeb“ – mne však velmi dojala.
Závěrečnou melodií a zároveň modlitbou pro lepší svět v roce 2010 byla píseň „Láskou svět spoutej“. Poté bylo naplánováno vypouštění lampionů štěstí, což u správy hradu bohužel neprošlo, a tak jako náhradní alternativu a poděkování divákům za přízeň zvolil Dan Hůlka koflík horké čokolády pro každého návštěvníka, v dnešní nedělní večer, v Nejvyšším purkrabství Pražského Hradu.
Koncert mne velmi oslovil. Zvolená forma, výběr písní a dokonce i přátelské špičkování mezi Danielem Hůlkou a Jiřím Škorpíkem odpovídalo mému naturelu. Jako člověk, který má zkušenost s monotónností neustále opakované interpretace stejného, dokážu pochopit, jak velkou zkouškou profesionality musí být několik tisíc odehraných repríz v jedné roli. Zde v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu jsem znovu objevila Daniela Hůlku takového, jak si ho pamatuji z dřívější doby. Výborného zpěváka, který si jeviště užívá naplno a z jehož písní prýští emoce, které my diváci na koncertech a představeních hledáme.
Komentáře k článku