Velký sál Lucerny v Praze 11. dubna 2024 v 19 hod. přivítal všechny, kdo si chtěli zavzpomínat na oblíbenou a národem milovanou zpěvačku Naďu Urbánkovou velkolepým koncertem s prostým názvem Naďa. Průvodního slova se ujal moderátor Karel Voříšek a každého účinkujícího pořádně vyzpovídal, neboť všichni měli na Naďu nějakou vzpomínku, nebo dali k dobru nějakou humornou příhodu. Orchestr Moondance Orchestra se sborem a Epoque Quartet řídil Martin Kumžák, režie koncertu se ujal Michal Caban. Produkci koncertu si vzal pod svá ochranná křídla Tomáš Ságl se svou agenturou Sagl Production. To vše dávalo tušit, že na nás čeká nevšední a mimořádný zážitek.
Jako první nastoupili na jeviště s písní „Co jen koukáš, taky zpívej“ Vladimír Hron, Karel Kahovec, Karolína Otevřelová a scénáristka večera, dcera Nadi Urbánkové Jana Fabiánová. Poté Karel Voříšek přivítal na pódiu Šárku Rezkovou, která společně s Karlem Kahovcem zazpívala duet „Slečna sen“. Ty vystřídali na jevišti Pavel Šporcl a Bára Kodetová a společně přednesli dojemnou píseň „Dávám ti dar“. Následovala píseň „Amfora“ v podání Evy Burešové, Jana Smigmatora a Markéty Schimmerové a tento blok uzavřela Eva Burešová písní „Jestli rád tě má“. Eva s Markétou se přiznaly, že neměly tu čest poznat se s Naďou Urbánkovou osobně, ale v jejich projevu byla cítit neobyčejná vroucnost a procítění.
Dalším hostem nebyl nikdo jiný než Milan Drobný, který už samozřejmě na Naďu mohl zavzpomínat například z dob jejich společného působení v Divadle Semafor. Společně s Markétou Schimmerovou si střihli duet „Modrý tričko“, a potom Markéta přidala sólově píseň „On ví“. Vzápětí Karel Voříšek přivítal na jevišti Jana Neckáře, který nejprve omluvil svého bratra Václava, jenž se v současné době léčí v lázních se svými zdravotními problémy. Jan Neckář zavzpomínal na natáčení filmu Ostře sledované vlaky, ve kterém Václav s Naďou přišel o panictví. Svou vzpomínku na Naďu zakončil písní Jiřího Grossmanna „Jako kotě si příst“.
Poté vtrhla na jeviště Jana Fabiánová a připomněla maminku svižným a slavným hitem „Mám ráda žužu“. Se svou troškou do mlýna přišel i moderátor Českého rozhlasu René Kekely a přidal k dobru pár svých vzpomínek na Naďu. Vystřídali ho Karel Kahovec a Magda Malá s nezapomenutelnou písní „Drahý můj“. Před přestávkou na diváky čekal ještě hit „Vilém peče housky“, který uvedl Pavel Šporcl skvělou improvizací na své modré housle, a posléze se k němu přidala Magda Malá. Během písně vtrhly do řad diváků půvabné hostesky a v ošatkách roznášely divákům čerstvě napečené houstičky od sponzora.
Po přestávce vtrhl na jeviště „Svatební průvod“ v podání Šárky Rezkové a sboru. Šárka zavzpomínala na Nadinu dlouholetou spolupráci s Country Beatem Jiřího Brabce. Po Šárce pozval Karel Voříšek na pódium Báru Kodetovou a dalšího hosta Vladimíra Hrona, který nezklamal ani jako vynikající imitátor a coby Luděk Sobota přednesl zamilovanou báseň, kterou pro Naďu napsal. Společně s Bárou pak zazpívali duet „Jsem na světě rád“. Báru potom vystřídala na scéně Magda Malá a ve svižném rytmu si společně s Vladimírem střihli slavný hit „Jackson“. Jana Fabiánová pak přišla připomenout maminčinu oblíbenou píseň „Mosaznej džbán“. Zvláště v Janině podání měl člověk pocit, že Naďa je v sále s námi.
Následně Karel Voříšek přivítal další pamětnici Leonu Machálkovou, která si s chutí zazpívala další z Nadiných hitů „Prázdný expres“. K Leoně se poté připojil Jan Smigmator a společně s ní zazpívali duet „Takovou lásku, o jaké jsem snila“. Jan Smigmator uzavřel tento blok písní „Dlouhé týdny čekání“. O trochu jinou energii vnesla na jeviště Eva Burešová, která si s velkou chutí střihla hit „Blonďák s červenou bugatkou“. Po písni pak Karel Voříšek přidal k dobru příhodu, že bugatky se nikdy v červené barvě nevyráběly, prý byly vždycky jen modré. A Naďa na to prý hned reagovala svým typickým způsobem, že kvůli tomu tu písničku přetáčet nebude.
Evu Burešovou vystřídal na jevišti WOW Vocal ve složení Peter Strenáčik, Jiří Škorpík, Ladislav Korbel, David Holý, Karolína Otevřelová a Dušan Kollár a dali k dobru rapovou improvizaci složenou ze 42 názvů písní Nadi Urbánkové a přidali skladbu ve vlastní úpravě „Skálou chcem´ se stát“. Mezitím za jejich zády došlo k malé přestavbě, respektive na jevišti se objevil klavír, což bylo entrée pro dalšího hosta – Michala Davida. Ten s Naďou dva roky spolupracoval ve skupině Kroky Františka Janečka, a tak jsme si mohli poslechnout píseň „Růžové brýle“, které pro ni Michal David složil. K Michalovi se vzápětí připojily Eva Burešová a Leona Machálková, aby společně zazpívali ikonickou píseň „Závidím“, která mnohým divákům vehnala slzy do očí.
A to už se neodvratně přiblížil závěr tohoto úchvatného večera. Karel Voříšek představil a poděkoval všem účinkujícím, organizátorům a sponzorům a pozval všechny zpěváky na pódium k poslední písní „Vzácný nápoj mládí“, kde si sólově zapěli Vladimír Hron, Karolína Otevřelová a Jan Smigmator, a v refrénu se postupně přidali všichni na jevišti. Celý sál strhla Nadina všudypřítomná energie a publikum ve stoje zpívalo a tleskalo s účinkujícími. Producent Tomáš Ságl se opět ukázal jako velký grant a nechal během závěrečné písně hostesky roznášet divákům krásné karafiáty a tulipány. Z koncertu jsme odcházeli dojatí a krásným pocitem, že Naďa a její písničky tu s námi i nadále zůstávají.
Fotografova muzikálová vzpomínka na Naďu Urbánkovou
Na úplný závěr bych rád připomněl, že kromě mnoha písní v různých oblastech populární hudby existuje několik, které jakoby internet neznal. Jsou to totiž písně muzikálové. Jen nemnoho z muzikálových fanoušků si vzpomene na muzikál Romeo a Julie z pera Jiřího Bareše, který v roce 2003 uváděli v Divadle U Hasičů, a kde Naďa v roli starostlivé chůvy mladé paní Julie zpívala spolu s Braňo Polákem skvělý duet „Škuner“, a také skvělou sólovou píseň „Co dál?“. Na závěr tedy těch několik krásných veršů:
„Co dál, tvá slova tu zní,
a co dál, jsou jen má selhání.
Vždyt i já, chtěla jen říct,
co se dívkám říká,
když zvyk si žádá pochopit,
ač tak mladá, že víc,
nelze nic víc.“
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku