Vražda za oponou, to je název nového muzikálu v divadle Karlín. Podtitul muzikálu zní detektivní muzikálová komedie. Co si pod tímto pojmem představit? Zde přesně to, co slova znamenají. Je to muzikál, při kterém byste se neměli nudit. Musicalnet byl na obou premiérách. Přinášíme vám tedy dva články. Na obě premiéry se přijel podívat také autor hudby John Kander.
Vražda za oponou by se dala přirovnat k muzikálu Producenti v tom smyslu, že jde opět o „divadlo na divadle“, tedy že v muzikálu vystupují postavy jako producent X, skladatel Y a herec Z. V muzikálu Producenti se snaží pár dvou mazaných mužů ze začátku vyprodukovat muzikálový propadák, který se ale nečekaně zvrhne v obrovskou senzaci. Zde je tomu naopak.
Celý divadelní soubor právě uvádí nové představení Robbin Hood (odehrávající se ve westernovém prostředí) a hra je hned po premiéře strhána kritiky. Při děkovačce na jevišti zemře neoblíbená primadona hereckého souboru. Nebyla to ale přirozená smrt, byla to vražda! Proto na scénu vstupuje bostonský detektiv, nadporučík Frank Cioffi Ondřej Brzobohatý (jako jediný nemá v díle alternaci), který sice miluje divadlo, ale má za úkol najít a dopadnout viníka.
Úkol to nebude jednoduchý. Protože celý ansábl herců je uzamčen v divadle, aby ho nemohl vrah opustit, vzrůstá zde napětí ještě vystupňované dalšími vraždami, a aby toho nebylo málo, soubor musí stihnout „poopravit“ svého Robbina Hooda tak, aby byl veřejností i kritikou přijat. Uvidíte i pár milostných vzplanutí a nečekaných odhalení. Jak to nakonec dopadne, vám ale neprozradím.
Mě osobně téma „divadlo na divadle“ nadchlo. 
Scéna se zde mění v zákulisí, jeviště, ale třeba i kostymérnu nebo provaziště. Účinkující hrají herce, textaře, divadelní kritiky, company atd.
Na představení je zajímavá i spousta dalších věcí, od hereckých výkonů, kostýmů, choreografie až po zajímavé nápady v představení. Většinou se vám například nestane, že by herec uprostřed představení najednou promluvil k dirigentovi, nebo aby dirigent začal zpívat.
Hudba Johna Kandera se k představení přesně hodí. Najdeme zde písně pomalé, energické i kabaretní. Líbily se mi plynulé přechody mluveného slova rovnou ke slovu zpívanému. Scéna je detailně propracovaná a velmi rozmanitá, stále je na co se dívat. Přestavby scén jsou plynulé, anebo je prostě nevnímáme. Kostýmy, které navrhla Michaela Hořejší, přesně rozlišují kostýmy pro představení (tzn. kdy herci hrají herce) a pro herce v civilu.
Představení nechybí vtip ani sarkasmus, ať už v slově mluveném, zpívaném, nebo vyznívající z konkrétní scény.
Herecké výkony mne zaujaly, ale nemohu srovnávat, protože jsem představení viděla pouze jednou, a to druhou premiéru. 
Ondřej Brzobohatý se role zhostil skvěle, ale protože jsem ho viděla zpívat a hrát i v jiných divadlech, nebylo to pro mě žádným překvapením. Jako další musím zmínit broadwayskou producentku Hanku Křížkovou, která zůstává stále skvělá a nedávná operace kyčle na jejím ztvárnění role už vůbec nebyla znát. Ani textařka Dasha se samozřejmě nedala zahanbit, nemám jí co vytknout. Další výraznou postavou je anglický režisér Christopher Belling, kterého ztvárnil Jaromír Dulava. Ten dokázal svými leckdy teatrálními a komickými výstupy přivolat smích, jediné, co mi přišlo přehrané, byla poloha jeho postavy, ve které je režisér absolutně zdeptaný a nervózní z nadporučíka Franka. 
Ano, byla to nadsázka a nejspíš i účel.
Kora Klang si zahrála naivku milující nadporučíka. Naivní slečnu zahrála dobře, stejně jako Lumír Olšovský ztvárnil stydlivě milujícího skladatele Aarona Foxe. Nepostradatelnou součástí děje je divadelní kritik Daryl Grady, v tento večer jím byl Vlastimil Zavřel. Postava během představení nemá žádnou sólovou píseň, ale svůj prostor si získá jinak.
Mezi menší (nebo spíše ne tak zásadní pro děj) role patří dcera producentky Carmen „Bambi“ Bernét, zhostila se jí Soňa Borková, která kromě pár scén vystupuje s company. Jak se později ukáže, je jednou z klíčových postav.
V přestavení dále hrál Pavel Novotný alias producent Bernstein, inspicient Rudolf Kubík, investor Shapiro Martin Sobotka, 
choreograf Bobby Pepper Peter Strenáčik, který zde má více sólového prostoru. Veronika Veselá ztvárňuje Jessicu Cranshaw, onu neoblíbenou členku souboru, která si v představení moc nezahraje, ale svůj part ztvárnila dobře. Dirigenta zasahujícího do představení ten večer „zahrál“ Martin Kumžák. Musím říct, že se mi skutečně líbili všichni, někteří více, někteří méně, ale to připisuji faktu, že každá postava nemá takový prostor, nebo je upozaděná a vždy tudíž tolik nezaujme, ale herci to, co měli ukázat, zahráli velmi pěkně. 
Choreografie je v tomto představení poměrně obtížná, ale company předvádí skvělé výkony v celém představení a nejen při choreografiích.
Při děkovačce byl na podium pozván tvůrčí tým a nakonec i samotný autor hudby, který se vyjádřil, že si divadlo Karlín zamiloval a evidentně byl s inscenací spokojen. Za výkon musím pochválit také celý orchestr v čele s dirigentem. 
Je škoda, že kromě dirigenta nemají hudebníci možnost předstoupit před diváky, určitě by si to zasloužili. Potlesk jim je sice také věnován, nicméně ne tak jako těm, co stojí na jevišti. Bohužel.
Vraždu za oponou může vidět úplně každý a neměl by z divadla odcházet zklamán, naopak, každý by si měl odnést pozitivní zážitek, každý by si v představení měl najít něco, co se mu líbí. Pracovní nasazení celého tvůrčího týmu se vyplatilo.
Komentáře k článku
obdivuji, jak dokažeš pokaždé ve svých článcích psát všímavě a věcně o jednotlivých tučně vytištěných osobách. Mám se ješte hodne co učit. Smekám Janina
moc Ti děkuji za chválu, ta mi vždycky rozjasní den. :) Nicméně se rozhodně nepovažuji za tobě nadřazenou :) I ty se můžeš chlubit uměním dobře a pěkně napsat článek. :)