První veřejná generálka muzikálu Děti ráje proběhla v GoJa Music Hall na pražském holešovickém výstavišti v sobotu 11. listopadu. Její začátek doprovázelo poměrně značné zpoždění a samotné představení spousta chyb. Bohužel, ani bezvadné provedení by velmi rozpačitý dojem z muzikálu nezachránilo.
Veřejná generálka je od toho, aby se vychytaly poslední technické problémy a hlavně otestovala reakce publika. To bylo zvlášť v první části víc než vlažné. Trochu víc tleskat se začalo, až v druhé půli - ke konci. Pokud se týká techniky, zvuk byl v první polovině představení skutečně špatný. Hudba byla velmi potichu. Byl slyšet zpěv, ale hudební podklad skoro ne. Navíc byla „jakoby ze staré pásky“. Se světly se na generálce snad ani nepracovalo. Alespoň já jsem si nevšimla, že by se nějak měnila nebo dokreslovala atmosféru. V médiích byla často avizovaná disco koule, ale kdybych se neprotáhla a nezaklonila hlavu, ani o ní nevím. Určitě by se z ní dalo vytěžit víc.
Děti ráje jsou avizovány jako hit muzikál. Hudba k němu nebyla specielně napsaná, ale tvoří ji především písničky Michala Davida z 80. let minulého století. O nich se skutečně dá říct, že jsou to v tuzemských poměrech hity. Jejich chytlavé melodie zná snad každý. Během představení uslyšíme třeba „Nesnáším loučení, Colu, pijeme colu, Céčka, Třetí galaxie, Nenapovídej, Pár přátel stačí mít“ a mnoho dalších. Kdo tedy jde na Děti ráje, jde tam především kvůli nim. Ať už z nostalgie nebo proto, že se mu skutečně líbí a má je rád.
Účinkující tvoří zčásti známé tváře českého showbyznysu, zčásti mladí začínající zpěváci. Překvapil Tomáš Löbl (mladý Michal). Pěvecky působil jistě a jeho hlas zní velmi příjemně. Michaela Sejnová (mladá Eva) byla lepší po pohybové než po pěvecké stránce. Její celkem jemný hlas se občas ztrácel. Herecký projev obou nebyl zcela jistý, ale vzhledem k tomu, že se jedná o jejich první velké role, lze to přičíst na vrub trémy a nezkušenosti s velkým jevištěm.
Jako dospělý Michal se představil Jan Kříž. Řekla bych, že se předvedl ve své zatím nejlepší roli. Jeho projev byl věrohodný, zpěv jistý. Totéž by se dalo říct i o Šárce Markové (dospělá Eva). Sice do muzikálu vstoupila až v době, kdy byly zkoušky v plném proudu, ale na jejím projevu to vůbec nebylo znát. Za zmínku stojí určitě i role malého Čusbuse. Jeho představitel Zdeněk Roza svým výkonem dokázal zastínit své dospělé kolegy.
Pro diváky je samozřejmě největším lákadlem duo diskžokejů Tom a Stanley. Bohužel Braňo Polák (Stanley) a Martin Zounar (Tom) nedokázali publikum strhnout tak, jak by bylo potřeba. Oba sice podali slušný herecký a pěvecký výkon, ale chyběl jim zkrátka šmrnc. Zvlášť obsazení Zounara do role místního frajírka a „lamače dívčích srdcí“ není asi úplně ideální. Daleko přirozeněji působí v druhé polovině, kde hraje opilce a zkrachovalou existenci. V dalších rolích se objevili např. Michal Foret (Mickey), Tereza Aster- Vágnerová (Bára), Josef Štágr (Michalův otec), Martina Cerhová (malá Kájina).
Scénář, který napsal Sagvan Tofi, je opravdu velmi jednoduchý. Od první chvíle je jasné, co bude následovat a jak to celé dopadne. Jsou 80. léta a outsider třídy Michal se zamiluje do třídní hvězdy Evy. Jejich láska končí v momentě, kdy Michal s rodiči odjíždí do Austrálie a díky intrice Eviny kamarádky Kájiny se neuskuteční jejich poslední schůzka. Zklamaná Eva podlehne Tomovi, který o ni již delší dobu usiluje.
Po přestávce se děj posune o dvacet let dopředu. Michal se vrací se svým synem Mickym zpět do rodného města. Potkává se se starými známými i s Evou a její dcerou Bárou. Mickey a Bára se do sebe zamilují a Michal s Evou si vyjasní, jak to před jeho odjezdem bylo.
Nevadí, že se jedná o jednoduchou love story, škoda ale je, že dialogy jsou příliš šroubované a některým vtipům se opravdu nedá smát. Ovšem přímo iritující je to, jak jsou „uváděny“ jednotlivé písně. Eva ve škole všem napovídá a následuje „Nenapovídej“, Mickey přichází podle Báry z jiné galaxie a následuje „Třetí galaxie“, na diskotéku nedorazí disžokej a následuje „Disžokej nepřišel“ atd., atd…
Od režiséra Petra Novotného (Jesus Christ Superstar, Evita, Někdo to rád horké, Chicago…) jsem čekala opravdu něco víc. Vše je příliš prvoplánové a předvídatelné. V muzikálu je spousta hluchých míst, která občas působí až trapně. Např. při písni "Nonstop" si sednou Tom a Stanley na kraj jeviště, přímo před diváky. Sedí, dívají se do hlediště, pohybují si do rytmu nohama a nemají co hrát. Objevují se klišé, která jsme mohli už x krát vidět někde jinde (do půl těla svlečení tanečníci a pokus o klasický balet při písni „Vůně ženy“). Přitom paradoxně celá tato scéna patří k těm lepším a povedenějším.
A ještě jeden příklad. Kuřáckou scénu hned v úvodu muzikálu by mohl na svou reklamu použít každý tabákový koncern. V dnešní době, kdy se všude bojuje proti kouření, mi připadá opravdu scestná. Chápu, že cigarety k mládeži v 80. letech neodmyslitelně patřily, ale proč jich musí být na jevišti tolik… Myslím, že Děti ráje jsou nejhorší muzikálový počin, který Petr Novotný doposud režíroval.
Choreografie, o kterou se postarala Petra Parvoničová, je náročná hlavně pro její tempo. Company ale tvoří velmi mladí lidé, kteří ještě mají spoustu sil a energie. Bohužel, někdy je na nich až příliš vidět, jak moc se snaží být dokonalí a místy mi až mi vadilo, jak některé pohyby prožívají a přehrávají. U hlavních představitelů pak bylo často slyšet, že mají problémy uzpívat a utančit vše najednou.
Pochválit musím kostýmy Zuzany Strakové, které přesně charakterizují dobu. 80. léta září barvami, současnost je drsně rockerská. Myslím, že zvlášť všichni pamětníci nostalgicky zavzpomínali na to, kdy sami chodili na diskotéky. Ivo Žídek vymyslel jednoduchou a funkční scénu. Tvoří ji náměstí obklopené několika domy, které mezi sebou spojuje lešení. Rozdíl 20ti let pak navodí jen změny nápisů na poutačích umístěných na průčelích.
Nejvíc mě zarazil konec představení v podobě skoro 30 minutového „sestřihu“ většiny písniček, které už jsme jednou slyšeli. Pokud má být součástí děje, nemá žádné opodstatnění. Na děkovačku je zbytečně dlouhý, a pokud se jedná o přídavek, je víc než předimenzovaný. Navíc už tak dost dlouhé představení ještě neúměrně protahuje. Délka muzikálu přes 3,5 hodiny je opravdu moc. Chápu, že tvůrci do něj chtěli dostat co nejvíc hitů, ale ne nadarmo se říká, že méně je někdy více. Po 3 hodinách se totiž už víc než na dění na jevišti soustředíte na to, jak si sednout, aby vás nebolelo celé tělo.
Podle očekávání nevystoupila Iveta Bartošová, která dle vyjádření produkce není po prodělané operaci ještě zcela zdravotně v pořádku. Nadále však zkouší a do muzikálu by měla nastoupit hned, jak to její zdravotní stav dovolí. Kdo však muzikál viděl, musí uznat, že role Evy není tak pohybově náročná, jak Bartošová prohlašuje. Objevuje se až ve druhé polovině a taneční scénu má jen jednu v závěru! Ta by se bez problémů dala režijně upravit tak, že by ji zpěvačka zvládla, aniž by ji to zbytečně zdravotně zatěžovalo. Každopádně se necháme překvapit, jak to vše dopadne.
Pochvalu si určitě nezaslouží program k muzikálu. Jeho informační hodnota je totiž nulová. Fotky některých herců, když byli malí, a jejich názory na 80. léta by mohly být zajímavým zpestřením, ale jako hlavní obsah neobstojí. Společná fotografie všech účinkujících mě také nenadchla. Většinu souboru tvoří mladí, zatím neznámí herci a hledat, kdo je kdo, jen podle jména a přiděleného čísla mi opravdu zábavné nepřipadá. Raději bych se dověděla, kolik je komu let, zda ještě studuje, popř. kde ještě účinkuje. Nejvíc mi ale v programu chybí, kdo složil a otextoval jednotlivé písně a jejich synopse. Ne každý je totiž pamětník 80. let a zná písničky skupiny Kroky zpaměti!
Řekla bych, že Děti ráje jsou určené především lidem, kteří dobu 80. let pamatují. Nemyslím, že muzikál příliš zaujme současnou mladou generaci.
Komentáře k článku
A myslím, že třeba 2,5 standing ovationu, které doprovázely Děti minulou neděli, jsou jasnou odpovědí na to, jak muzikál bude většinově přijat. Po zásluze jako muzikál roku! R.