Na Carmen je již od počátku jasně poznat, že jde o muzikál původně americké provenience. Je to jasně patrné hlavně na režii a samozřejmě na hudbě renomovaného Franka Wildhorna. Ačkoli Carmen neobsahuje tolik hitového potenciálu jako třeba Jekyll & Hyde, i tak lze najít potenciální rádiové hity. Ať už je to „Tak kráčí ženská“ nebo „Cizinec můj stín“, tak za píseň s největším hitovým potenciálem považuji „Kéž sílu mám“.
Bohužel první polovina představení byla nepříznivě ovlivněna špatným zvukem, takže občas nebylo interpretům rozumět. Druhá polovina byla již o poznání lepší, a dala tak vyniknout pěveckým možnostem účinkujících.
Tanec
Ačkoli představení začíná, alespoň pro mě nelogickou scénou tanečního „souboje“ mezi Carmen a flamencovou tanečnicí, Carmen jako muzikál rozhodně nestojí na tanci. Ačkoli choreografii vytvořil renomovaný a zkušený Pavel Strouhal, v představení byl spíše kladen důraz na akrobatická čísla a umění artistů v cirkuse. Obzvláště u Carmen bych ocenila více pohybových prvků, které by vyjadřovaly její osobnost.
Carmen jako vizuální show
Americký původ muzikálu vidím rozhodně ve scénách, kdy se na scéně před díváky odehrává cirkus, který pro Evropana rozhodně není takovou atrakcí, jako třeba pro Američany. Obávám se, že když bude chtít divák vidět artisty, drezuru zvířat nebo kouzelnické triky, nepůjde na muzikál, ale do opravdového cirkusu. Je třeba ocenit, že ve scénách, kdy se odehrává cirkus, je kompletně využila velikost a hloubka jeviště, takže divák skutečně neví, kam dřív s očima. Jestli se dívat na akrobaty, hadí ženu, vyvolávače nebo na Carmen a vrhače nožů Garciu. Je na každém divákovi, zda se mu toto do muzikálu hodí. Carmen je v tom ohledu rozhodně spektákl, ve kterém je na co se dívat a je třeba ocenit i umění dívek z Carmeniny družiny, které předvádějí akrobatická čísla vysoko nad jevištěm. Tolik diskutovaná „krvavá“ kašna, do které spadne mrtvý kapitán Zuniga pak u diváků výročního představení vyvolala spíše smích než děs, takže nezbývá než se ptát, jestli méně není někdy více.
Postavy
Kromě několika hlavních postav je v Carmen velmi početná company, v čele s Vědmou v podání Athiny Langoské (alt. Hanka Křížková), která je takovou průvodkyní příběhem, a její písní začíná pěvecká část muzikálu. V početné company pak vynikne hlavně Carmenina družina dívek (Kateřina Nováková, Zuza Ďurďinová a Kateřina Šildová), z dalších rolí pak důstojník Inmar (Ivo Hrbáč) a jeho milá Isabela (Jana Zenáhlíková).
Starosta – Josef Štágr (alt. Jiří Korn) – je škoda, že v roli proradného starosty a otce Katariny nedostal majitel takového hlasu jako je Josef Štágr více pěveckého prostoru, se svou menší rolí se pak vyrovnal, jak nejlépe to šlo.
Kapitán Zuniga - Lukáš Kumpricht (alt. Tomáš Trapl ) nemá moc pěveckého prostoru, což je při krásné barvě hlasu škoda. Herecky jde spíš o postavu, která má budit strach a respekt, ale Carmen se ho nebojí. Doplatí pak na svůj chtíč a touhu po Carmen a je Garcíou zabit a vhozen právě do oné pověstné kašny.
Teta Inéz – Pavla Břínková (alt. Barbora Rajnišová) byla pro většinu diváků asi nejsympatičtější postavou. Její podání tety Inéz pak nepostrádalo komiku a vtip, a jejímu pěveckému umění nebylo také co vytknout. Je třeba ocenit, že Pavla Břínková pak Inéz zahrála i s rukou v sádře. Její rady, jak má Katarína podlehnout Josému, jistě pobavily nejednoho diváka.
García – padouch García, vrhač nožů v podání Václava Bárty (alt. Martin Pošta) mě hodně překvapil zpěvem. Má podobný chraplák jako Pepa Vojtek, ale rozhodně svůj part zazpíval velmi přesvědčivě, a i díky svému vzhledu a potetovanému tělu byl ve své záporné roli velmi uvěřitelný. Jeho konftontace s milenkou Carmen v podání Lucie Bílé pak dostávaly velkou šťávu.
Katarína – Dasha (alt. Markéta Poulíčková) – podala velmi přesvědčivý výkon jako mladá naivní katolická dívka, která chce až do svatby zůstat čistá, a tím de facto vžene Josého do náručí Carmen. Dasha je vynikající vokalistka, a i jejímu hereckému výkonu se nedá nic vytknout, je patrný i její vývoj, kdy je v druhé půli představení konfrontována s Carmen v krásném duetu „Blázen jak já“, a odchází do cirkusu vyhledat Josého.
José – Robert Jícha (alt. Peter Strenáčik) – jedním slovem vynikající. Konečně role, ve které se může ukázat rozsah Robertova talentu. Jeho vývoj od zamilovaného mladíka se smyslem pro povinnost po muže, jež je zmítám vášněmi, kterým nakonec podléhá, je naprosto strhující. S Dashou vytvořil krásný pár, hlavně v písních „Já věrnost ti přísahám“ a „Chci tě“. Naopak svou frustraci si vylil v písni „Cizinec – můj stín“.
Carmen – Lucie Bílá (alt. Dasha) je především vynikající vokalistka, a její interpretace písně „Kéž sílu mám“ diváky zarazí do sedadel. V roli Carmen má pak možnost předvést šíři svého hlasového rozsahu. S herectvím už je to trochu těžší, protože si zjevně nedokáže odpustit svoje typické grimasy, které asi většinovému diváku nevadí, mě ale zamezily si její Carmen vychutnat naplno. Role cikánky zmítané vášněmi a lovkyně mužů jí sedí a diváci ji za to milují. Carmen je prostě její show a nominace na Thálii je toho jenom důkazem.
Carmen je pak muzikál, který je téměř rok vyprodán a jeho neutuchající úspěch stojí hlavně na hlavní představitelce Lucii Bílé, která je vždy zárukou komerčního úspěchu. Pokud chcete vidět barevnou a živou show, ve které uvidíte i famózní pěvecké výkony, je pro vás Carmen to pravé.
Na afterparty po výročním představení se pak konalo losování o zájezd do Španělska, který nakonec vyhrál člen offstage sboru Petr Dolinajec. Na párty se všichni se bavili, i autoři, kteří chválili české účinkující. Lucie Bílá pak odpověděla na naléhání Franka Wildhorna, který ji neustále láká do USA, raději mu místo sebe věnovala obrovského plyšového lva. Objasnila to tím, že ona sama se na jevišti mění ve lvici. Párty se nesla v příjemném duchu a Lucka Bílá zjevně neměla zpěvu za celý večer dost, protože si zazpívala dvě písně s kapelou, která večer zpříjemňovala španělskými rytmy.
My jsme využili Frankovy přítomnosti v Praze a zeptali se ho na pár otázek:
První otázka je nasnadě, jak obecně hodnoíte úroveň muzikálových herců v Carmen?
Jsem velmi pyšný, že zde můžu být a pracovat s umělci, kteří k rolím přistupují s láskou a vášní. A Carmen byla napsána se spoustou vášně. A Lucka Bílá je prostě umělkyní světového formátu, a kdyby se naučila anglicky, a tak by mohla svůj talent ukázat celému světu.
A co vaše další projekty po Evropě?
Monte Cristo měl premiéru ve Švýcarsku, Rudolf se hraje ve Vídni, příští rok bude mít premiéru Cyrano v Madridu. A ještě něco přijde…
Takže znovu něco v České republice?
Ještě nevím, ale doufám v to…
Takže se dočkáme nějakého nového projektu v Praze?
Zatím nevím, ale opravdu v to doufám…
Myslíte, že se dá srovnat úroveň lidí, kteří účinkují zde v České republice i se zbytkem světa?
Na mých projektech vždy pracovali ti nejlepší z nejlepších, takže je jedno, jestli je to Tokio, Los Angeles nebo Praha, to je jedno, jsou prostě nejlepší v tom, co dělají, a já si myslím, že nejlepší interpreti z ČR jsou právě v Carmen.
Komentáře k článku