Hudební divadlo Karlín přichází po několikaleté přestávce opět s Nedbalovskou operetou Polská krev v úplně novém žertovném pojetí a se spoustou nečekaných překvapení. Druhá premiéra, která oplývala zejména novou hudební posilou, nenechala nikoho v hledišti chladným. K zhlédnutí tohoto hudebního kousku se vás pokusíme nalákat v dalších řádcích.
Polská krev – naprosto stěžejní operetní dílo Oskara Nedbala. Nutno podotknout, že v podání Karlínského divadla, operetní dílo velmi svižné, veselé a vtipné. Opereta, která nenechá diváka téměř vydechnout svým rychlým sledem hudby, ale i děje. Po hudební stránce je to kus plný krásných duetů a líbivých valčíkových melodií. Je třeba také vypíchnout a pochválit výjimečné a krásné kostýmy Romana Šolce, které podtrhují celkovou atmosféru operety.
Dějová linie operetního díla trochu podbízí ke srovnání s podobným dílem z žánru operního, a sice Mozartovským Donem Giovannim, kde je hlavním hrdinou též potrestaný prostopášník – nicméně v našem případě příběh končí šťastným koncem, a tak bych se odvážila nazvat operetu Polská krev téměř „rodinnou“. Děj operety bych zde podrobně nerozebírala, neb operetní milovníci jistě dobře znají, 
a kdo tento operetní kus v minulosti ještě nestačil zhlédnout, toho bych ošidila o spoustu překvapení, kterých je Polská krev opravdu plná.
Nelze také nezmínit spoustu žertovných bonmotů navázaných na dnešní dobu, z nichž řada vyznívá opravdu vtipně. 
Dovolím si vyjádřit svůj názor, že v případě scény se srpem a kladivem (kdo zhlédne představení, pochopí), tvůrci možná svým žertem zašli až příliš daleko. Nevím, zda by se Oskar Nedbal neobracel v hrobě. Ačkoli je pravda, že tato vsuvka rozhodně upoutá pozornost.
Každou operetu kromě hudby vytváří hlavně zpěv a tanec – přejděme nyní k protagonistům 2. premiéry.
Chválit ostřílené Karlínské matadory jako Václav Vostarek, Roman Škoda nebo vypůjčený Dalibor Tolaš pro skvělý výkon, by bylo skutečně nošení dříví do lesa. Tito pánové snad ani jiný než přesvědčivý a stoprocentní výkon neodvádějí. 
Stejně tak taneční karlínská company je skutečně dokonalá a bez ní by to zkrátka nebylo ono. Proto svou pozornost zaměřím na nové operní posily v tomto představení.
Helena, Zarembova dcera – Liana Sass. Tato dáma předvedla Zarembovu dceru tak přesvědčivě, že mnohý z diváků získal dojem, že se skutečně octnul na statku. Nemohu nezmínit, že Liana ve svém kroji výrazně potěšila mužskou část obecenstva, 
které v danou chvíli tento operetní kousek připadal ještě přitažlivější. Stejně tak, jak zvládala své pěvecké party, tak nás její živelné herectví vtáhlo do děje příběhu.
Wanda, primabalerína z Moskvy – Andrea Kalivodová. Tato naše přední dáma české opery předvedla, že je jí stejně vlastní vášnivá operní Carmen, ve které je jedinečná, tak i ruská subreta z operety. Její hluboký hrdelní akcent dodal této roli na takové autentičnosti, že jistě mnozí z diváků přemýšleli, zda Andrea nemá ruské kořeny. Skvělý pěvecký výkon doplňoval stejnou měrou i výkon herecký. Oběma dámám v hlavních rolích bych snad vytkla jedinou věc, která je však stabilním problémem ženských partů, a to sice, že jejich bravurně zvládané výšky občas ubraly na srozumitelnosti samotného textu.
A jako poslední pěvecký „bonbónek“ jsem si nechala představitele hlavní mužské role, hraběte Bola Baraňského – mladého opavského pěvce Martina Slavíka. Tento umělec byl skutečně největším překvapením večera v tom nejkladnějším smyslu slova. Ačkoli jsem hlas i jméno tohoto pěvce slyšela poprvé – nutno dodat, že pro mne byl vskutku famózním hudebním dárečkem. Nešlo přeslechnout jeho kvalitní operní grif – zvláště pak ve vysokých tónech.
Je třeba ocenit i jeho herecký a taneční výkon. Je veřejným tajemstvím, že páni operní pěvci nemají tanec a mluvené pasáže příliš v oblibě. V případě tohoto operního barda nebyla tato nechuť ani v nejmenším znatelná. Dlouhé a náročné mluvené pasáže zvládnul excelentně a bez zaváhání, a i v tanečních kreacích působil elegantním dojmem.
Nemohu se ještě nezmínit, že v osobním kontaktu tento sympatický mladý muž působí velmi milým dojmem 
a hlavně obdivuhodnou dávkou pokory vůči svému profesnímu výkonu a talentu, což je v umělecké branži téměř vzácností.
Nutno dodat, že výběr toho opavského pěvce, byl skutečně trefa do černého a Karlín měl neobyčejně šťastnou ruku. Popřejme tomuto čerstvému závanu mladé talentované operní krve, ať se mu první pražské angažmá libí. Hodně štěstí a díky za tak nečekané a dech vyrážející překvapení.
Martin Slavík nevypadl ani na následném rautu z role neodolatelného svůdníka, jak se o tom přesvědčila i naše redakce.
Kompletní obsazení:
| Hrabě Bolo Baraňsky | Martin Slavík |
| Hrabě Bronio Popiel | Václav Vostarek |
| Statkář Zaremba | Dalibor Tolaš |
| Helena Zarembová | Liana Sass |
| Jadwiga | Lenka Šmídová |
| Wanda Kvasinskaja | Andrea Kalivodová |
| Wlastek | Roman Škoda |
| Komtesa Drygulská | Eliška Prokschová |
| Komtesa Neapolská | Tereza Zelinková |
| Mirski | Jakub Šlégr |
| Senowitz | Ivo Hrbáč |
| Gorski | Pavel Číčel |
| Wolenski | Jiří Rajniš ml. |
| Popowitz | David Bouša |
| Senkiewitz | Marek Stojánek |
| číšník | Josef Oplt |
| sluha | Oldřich Král |
| dirigent | Kryštof Marek |
Komentáře k článku