Rozhovor s Renátou Podlipskou
Sešly jsme se s Renátou Podlipskou v divadle Ta Fantastika, kde hraje v Johance z Arku, abychom si povídaly nejen o věcech profesních, ale i o těch ostatních, které nás ženy zajímají.
Renato, vím, že čekáte miminko, to bude Vaše první? Ano, patřím mezi ty pozdní maminky. Ale zase si myslím, že si to s manželem alespoň víc užijeme.
Narodí se v únoru - to je za chvíli, neunavuje Vás hraní?Když mám vyjít schody, tak to funím strašně, ale při zpívání mi to nevadí. Jen v sobotu, kdy hrajeme dvě představení, tak to druhý snáším hůř. Jak říkal kolega Matásek ”Oni jsou ty dvě pro zdravého člověka hodně, natož potom pro Tebe” (vesele se tomu směje)
Jak dlouhou mateřskou plánujete?
Do práce se budu vracet hodně brzy, protože tohle je vlak, z kterého když vystoupíte, těžko pak do něj naskakujete. Takže počítám, že začátkem května budu zpátky.
Bude tedy manžel “muž v domácnosti” nebo máte hodnou babičku?
Manžel je právník ovšem prošel si kolotočem Jesus Christ Superstar jako jeden z těch “bezejmenných”, ale potřebných, bez nichž by divadlo nemohlo běžet, takže pro soužití se zpěvačkou je náležitě vybaven – pozn. red.], takže to nepřipadá v úvahu, ale mám úžasnou maminku, která přijede kdykoliv bude zapotřebí. Bydlíme na kraji Prahy v domečku se zahrádkou v moc krásném prostředí uprostřed přírody, takže pro oba tam budou procházky příjemné. Mimoto maminka už to má natrénované od bratra.
Takže do Prahy jezdíte autem. Jaký k němu máte vztah. Jste technický typ?
Vůbec ne! Myslím, že na ženskou neřídím špatně, alespoň to říkají, ale kolo u auta bych si nevyměnila. Já například mám šílenou hrůzu z obyčejného papiňáku - to je můj nepřítel a hrozně se ho bojím. Podobně jsem na tom byla i s napařovací žehličkou - tu už zvládám, ale papiňák?! Ne, ani za nic! Než bych v něm uvařila hovězí, tak to ho radši budu vařit 10 hodin normálně!
Když jsme se dostaly k té kuchyni - vaříte a pečete ráda?
Strašně ráda peču.
Dalo by se říct, že je to Vaším koníčkem? A co další hobby.
Určitě. Ráda peču i jím. A pak je to zahrádka - udělala jsem si krásnou, hezky barevnou skalku. A když zbyde chvilka času, tak se moc ráda dívám na pohádky. Hlavně na ty staré české. Třeba na Šíleně smutnou princeznu.
Vraťme se zase trochu k práci. Řela jste, že se budete vracet v květnu - bude to zase zpátky sem?
Každopádně. Pokud se bude hrát. A já doufám, že bude. Johanka by měla běžet asi do června a pak se snad od září bude dělat něco nového. Pravděpodobně by měly být dva projekty, které by se měly dělat s tou samou partou, která tady je. Jeden projekt by měl být pro Lucku a druhý pro Kamila. Takže doufám, že se tam budu typově i herecky hodit a že mě tam vezmou.
Víte už, co to bude, nebo se o tom ještě nesmí mluvit?
Mluvit se o tom může, ale já bych strašně nerada. Jednou jsem to totiž udělala a pak to bylo hrozný. Od té doby se bojím, že bych to mohla zakřiknout. Ale určitě bych ráda zůstala právě tady a s tímto týmem.Tady jsou úžasný lidičky, divadlo na skvělém místě, je komorní a je tu příjemná atmosféra. Přišla jsem ze Spirály a to je velký rozdíl. Tady není problém divadlo zaplnit a vždycky se hraje a zpívá líp před plným hledištěm. A hlavně - ty lidi vidíte a je s nimi větší kontakt.
Nechystáte nějaký svůj projekt, svoji desku?
Z toho už jsem vyrostla. Protože tady v tomto státě, když nabídnete nějakou dobrou desku, tak na ní neseženete peníze. A kdyby náhodou ano, tak vám to nevydají, protože řeknou, že se to prodávat nebude, protože se prodávají Lunetici a pod.
Nejste první od koho to slyším a musím říct, že mám podobné zkušenosti s mými přáteli.
Právě! Tak jsem si řekla, že na to kašlu, protože na jedné firmě - a nebudu ji jmenovat - když jsem přinesla podle mého názoru úžasný materiál na desku, tak mi tam řekli: ”Natoč country a my ti to vydáme”. A to já právě nechci! Jsem spokojená, že můžu dělat muzikály - to mě baví. Sem tam se na nějaké desce podílím. Je to lepší a mám klid. Kdo chce, tak si Vás pamatuje a ví o koho jde a kdo nechce, tak si Vás nezapamatuje, ať děláte cokoliv. Protože si právě bude pamatovat takový ty neumětelský partičky, patnáctileté chlapečky, kteří nic neumí, ale někdo se jich chytí a táhne je nahoru. A ten, co něco umí, tak se buď holt prosadí sám a nebo prostě dělá to, co ho baví. .
Máte nějaký sen, týkající se role?
Mě ten největší sen už potkal. To byla Máří Magdalena v Ježíšovi. To byl muzikál, na který tady všichni dodnes vzpomínáme a rádi si povídáme o všech těch legráckách, které jsme tam zažili. Měli jsme dokonce takové setkání po 3 letech a bylo to hrozně fajn. Vydrželi jsme tam přibližně od 20 hod do 4 do rána a pořád jsme měli o čem mluvit.
Za chvíli se musíte chystat na představení, tak bych Vám ráda položila poslední otázku. Ovlivnily Vás staré filmové muzikály?
Myslím, že asi jo. Už na škole jsme dělali asi 1,5 hodinový průřez muzikály jako Vlasy, Kočky, Ježíš… A nás to tak strašně bavilo, že jsme to řešili i večer po hospodách a zpívali jsme až do rána kde se dalo. Třeba v parcích, až nás z nich policajti vyhazovali. A bylo to fajn a hrozně nás to bralo. Tak to mě určitě ovlivnilo. A z těch starších muzikálů možná West Side Story - to je hudebně úžasné. Je tam spousta lákavých melodií, které si člověk zapamatuje. Z těch novějších se mi líbí v originále Horečka sobotní noci nebo třeba Pomáda.
Povídání s Vámi bylo príma. Určitě by toho bylo ještě hodně, co bychom mohly probrat, ale bohužel už není čas. Tak snad někdy příště. Díky za příjemně strávený čas a přeji, aby Vám všechno vyšlo podle Vašich představ.
Také děkuji a zdravím čtenáře musical.cz
připravila Jarka Čiháková
Komentáře k článku