V naší první recenzi brněnského zpracování muzikálu Evita jste si mohli přečíst pohled mého kolegy Antonína Krásy. Bohužel jsem se musela s většinou jeho kritiky ztotožnit a výjimečně mezi námi nastala názorová shoda.
Příběh Evy Duarte Perón je notoricky známý jak z filmu Evita s Madonnou nebo ze souhrných článků a první recenze, které vám přinesl můj kolega Antonín Krása. Bohužel je třeba nějakou znalost o Evitě před návštěvou divadla doporučit, protože pokud příběh neznáte, může se vám libreto v přebásnění Michaela Prostějovského zdát poněkud nesrozumitelné a motivace postav dost nejasnou.
Jako člověk, který viděl Evitu poprvé „živě" právě na prknech Městského divadla v Brně a není tedy ovlivněn překladem Jiřího Bryana z pražské Spirály, jsem měla místy problém porozumět tomu, proč herci v určitých chvílích zpívají, to co zpívají. Nepomáhá tomu ani režie Pavla Fiebera, pro něhož inscenace Evity není první spolupráce s MdB (režíroval zde již Šumaře na střeše a Cabaret) a ani setkání s ní, vzhledem k jeho německým zkušenostem.
Bohužel svoje zkušenosti příliš nevyužil a to, co funguje v Německu, nemusí fungovat v Česku. Režie mi přišla nenápaditá, v některých ohledech i naprosto nesrozumitelná a nelogická (například když Che běhá do kruhu po jevišti, šermíři, žádný vývoj Evitiny nemoci atp ). Jedinými světlými body byl Evitin průchod první řadou, kde rozdávala svoje autogramy, zvednutí se z vozíku a její posmrtné „sestoupení z nebes".
Radka Coufalová jako Evita skvěle zvládla hereckou stránku Evity, její vývoj od vesnického devčete do zhýčkané paničky opilé mocí rozhazující peníze a fotící se s nemocnými dětmi. Bohužel režijní koncepce zhatila vývoj Evitiny nemoci, která ji nakonec zabila. A tak Evitin konec a vynikající závěrečná píseň „Evin poslední projev" na moje city nezaútočila i přes velmi realistické zvednutí se z invalidního vozíku k poslednímu projevu. Pěvecky bohužel místy nezvládala.
Dušan Vitázek jako Ché svým vzhledem evokoval Daniela Bártu, ale tím asi veškerá podobnost končila. V Brně nestylizovali jeho vizuální podobu jako zhmotnění revolucionáře Che Guevary, ale jako převlékače kabátů, cynického glosátora, který Evitě připomíná, co se děje kolem ní, jak vypadá skutečný svět, ke kterému má díky své moci daleko. V mluvených pasážích mi opět vadil slovenský přízvuk, který však nebyl tolik patrný při zpěvu. Bohužel mě nijak výrazně nezaujal, jeho pěvecký výkon v průběhu premiérového večera dost kolísal. Vynikající byl v písní „Svůj Olymp už máš" (v originále „High flying adored"), v jiných pasažích už kvalitativně pokulhával.
Igor Ondříček jako Perón příliš prostoru nedostal, svou postavu pojal jako muže znalého prostředí a světa, který je náhle obdařen mocí a stojí po boku ženy, která je náhle oblíbenější než on. Jeho pěvecké schopnosti jsou také na velmi vysoké úrovni a to ve své roli náležitě využil. Jiří Mach jako zpěvák Augustín Magaldi podal velmi příjemný výkon a dovedu si představit, že z něho slečny omdlévají.
Jistě je třeba náležitě ocenit, že Městské divadlo bylo schopno v rozmezí ani ne dvou měsícu uvést dvě díla světového významu a nemalého rozsahu (Bídníci měli premiéru 23. února) a to jistě nebylo lehké. Bez chyby byl, jak je v MdB dobrým zvykem, živý orchestr a sound-design. Jaký úspěch bude mít Evita u brněnské publika se zatím nedá jednoznačně říct, já osobně jsem z celého díla rozpačitá a zřejmě podobně na tom bylo i premiérové publikum, které neodměnilo účinkujicí standing ovation, jak to bývá v Brně zvykem.
|
|
|
|
Komentáře k článku