Zajímavostí Ochotnického divadelního spolku Filigrán z Litomyšle je fakt, že všichni jeho členové jsou opravdoví ochotníci. A ještě k tomu z různých měst republiky. Takže hrají 4x - 6x do roka. Tohle si ale určitě nenechte ujít. Jak si přečtete níže, děj nemá souvislost - kromě několika málo postav či dějů, kterými nás provází postava vypravěče, trvale sedícího na jevišti a hovořícího "staročeštinou" z přelomu století. Ale zato je plný humoru. Vtipem to jen srší, píseň střídá píseň - vše jsou ale pouze parodie na známé skladby - od klasiků až po častušky. Samozřejmě s novými texty. Další zajímavostí představení je naturalismus. Když se například žere "lidské" koleno, herci opravdu hltají rukama vepřové kolínko. A to není jediný moment, kdy se uplatní. Možná proto, že hrají tak málo, si to všichni užívají (a nic neodfláknou). Celé představení hrají naplno - oni vlastně nehrají, ale vše prožívají.
Historie muzikálu Krvavý román
Toto muzikálové představení (více se tam zpívá než hovoří) mělo svou premiéru 8. 11. 1997 v Litomyšli. Fakt, že po čtyřech letech se stále s úspěchem hraje, má stále své diváky a je vyprodáno, hovoří za vše. Ač nemá logický děj nebo hlubokou myšlenku (kromě té, že humor je kořením života), skvěle vás pobaví. Jemný nebo naopak drsný humor, nadsázka, parodie, naznačování či vtipné komentáře a samozřejmě spousta krve, vražd a úmrtí. Ale taky shledání, milování a (ne)čisté lásky - to je Krvavý román aneb mordýřská katovna a peleš lotrovská… dle libreta Josefa Váchala sepsal Jaroslav Horáček, který ho také v nakladatelství Paseka vydal, nastudoval, zrežíroval a stále ho uvádí. Přeji, aby se ještě dlouho hrál a těším se na případné další hry v tomto duchu.
O čem je muzikál Krvavý román
Po úvodním seznámení jsme vtaženi do děje, kdy se hajný Kalina svěřuje se svými obavami z pytláků. Vrací se domů s právě ulovenou kachnou a zpívá duet se svou dcerou Marií. Ta odchází za svým milým Třasoněm, který je vzápětí zabit a ona padá do mdlob.
Vypravěč nás uvádí do Španělska, kde starý kníže Rudibanera odpočívá, když tu za ním přichází jeho milenka Elzevíra, která si brousí zuby na jeho majetek. Netuší, že oknem vlezl do místnosti Kurt, Rudibanerův nemaželský syn. Kurt poznává v Elzevíře svou milenku a v návalu vzteku jí uřezává všechny prsty, čímž probudí knížete Rudibaneru, který si myslí, že ho Elzevíra chtěla zabít, neboť uvidí krev a nůž na zemi. Marně se snaží Elzevíra vysvětlit, že vše je jinak.
Nyní vidíme, jak do sanatoria přivážejí spoutaného muže, kterého chce přijmout sám velký doktor Řimsa. Ten pacienta vyslýchá, až ho z jeho odpovědí brní hlava. A dozvídá se mnoho podrobností z jeho života. Ke knížeti Rudibanerovi přichází páter Bruno, který zde nalézá Elzevíru celou od krve. Právě probuzený kníže nepoznává svou milenku a obviňuje ji z pokusu vraždy a káže ji vhodit do temnice. Páter Bruno ji tam i přes její protesty odvádí. Protože pátera Bruna Elzevíra vilnou láskou očarovala, prchá s ní do podzemí, kde ji také uzdravuje.
Náhle se znovu ocitáme v lese u hajného Kaliny, který nachází mrtvého Třasoně a vedle něj Marii, dceru knížete Rudibanery, která však žila s Kalinou. V tom přichází Volf, který Marii tajně miloval. Když vidí Kalinu nad bezvládnými těly, běží domnělou vraždu oznámit komisaři, kterého potkává v lese. Ten obžalovává Kalinu, který se brání a v zoufalství vytahuje nůž a bodá komisaře. V té chvíli se odhaluje, že se jedná o syna a otce. Komisař však není zraněn smrtelně a tak vstává a Kalina začíná vyprávět svůj pohnutý příběh. Poslouchají všichni, i lesní skřítkové a další havěť.
Najednou jsme přítomni v pitevně, kde Kuba se svou ženou právě žerou lidské koleno, když přichází páter Bruno a přináší Elzevíru. Oba se na ni chtějí vrhnout a sežrat jí. Páter Bruno jim v tom zabrání, chce ji prohlásit za svatou a na jejích zázracích si všichni namastí kapsu. Hloupý lid, který mezitím přišel na polévku z mrtvol, objevuje Elzevíru (neboli Agátku), modlí se a páteru Brunovi platí penězi na její památku. Všichni odcházejí, Kubová usíná, Elzevíra se budí a snaží se komínem uniknout.
Po přestávce zjišťujeme, že kníže Rudibanera umírá. Maurské tanečnice ho ovívají, když přijde páter Bruno a blouznícímu knížeti podvrhuje k podpisu závěť ve svůj prospěch, vydávajíc se za Marii. Ten jí podepisuje a následně umírá. Bruno i se závětí mizí. Mezitím na půdě patologického ústavu hledá Kuba mrtvolu, když tam přichází uprchlý blázen z Řimsova ústavu. Kuba si myslí, že mu ukradl jeho mrtvolu a tak se na něj vrhá, je ale bláznem přemožen a utíká. Elzevíra, která právě komínem přilezla, to vidí a omdlévá. Blázen jí křísí, a ta když vidí jeho mužnost, tak ho svádí. Když jí dá svou košili, neb z pitevny utekla nahá, zamilují se do sebe a spolu odcházejí.
K lodi Albatrus se v bezvětří přibližuje pirátská loď. K záchraně lodi nepomáhá ani foukání otroků do plachet ani modlitby pátera Bruny, který se na lodi též nalézá, chtíc se dostat k pokladu na pustém ostrově. Po napití se námořnického grogu otroci zahazují okovy a ve svornosti s námořníky jsou všichni plni radostného odhodlání. Nakonec se všichni dostávají na ostrov, kde nalézají divoké lidi, zelené od mořské hladiny. Objevuje se zde i Kubovka, kterou unesli piráti. Páter Bruno jim nabízí rum jako novou víru, které věří všichni námořníci a oba divoši přijímají. Nakonec všichni vyznávají víru tohoto božského moku.
Vypravěč nás přivádí do pařížského hampejzu, kde krásná Marie stává se modelem Fragonardovým, který podle ní kreslí obraz na oltář. Přicházejí staří dědkové, kteří si děvky kupují, ale brzy odcházejí, neboť přicházejí mladí pařížští Apačové, kteří si kupují všechny děvky, aby je vzápětí všechny povraždili. A tím končí Krvavý román.
Tento projekt uvedlo divadlo U Hasičů 24. 11. 2001 v divadle U Hasičů v Praze.
Divadlo U Hasičů, představení 24. 11. 2001
Komentáře k článku