Ona je kabaretní zpěvačka a miluje ho, on je šlechtic a miluje ji, ale je zasnoubený s jinou. Ona se naoko provdá za jiného, ale ten se zamiluje do té druhé. A začíná bláznivý kolotoč milostných zápletek, který navíc odhalí i jedno staré rodinné tajemství… Tak by se ve stručnosti dal shrnout příběh slavné operety Emmericha Kálmána Čardášová princezna.
Loňskou divadelní sezónu odstartovalo Hudební divadlo Karlín se světově úspěšným muzikálem Producenti, s novou sezónou se ředitel HdK Egon Kulhánek rozhodl vrátit do Karlína i to, co kdysi bývalo tolik úspěšné - a to operetu. Byla to sázka do loterie, od které ho mnozí odrazovali. 
V konkurenci řady muzikálových produkcí se tento dříve velmi populární žánr zdál být "přežitkem".
V hledáčku karlínských se však ocitla právě Čardášová princezna, jedna ze světově nejznámějších operet. Na základě spolupráce s Budapešťským operetním divadlem tak do Prahy přijel maďarský realizační tým a v jeho čele režisér Miklos Gábor Kerényi, známý jako KERO®. Za asistence tlumočníka si účinkující pod jeho vedením mnohdy sáhli až na dno svých sil, ale důkladnost a píle se vyplatily. Za měsíc zkoušení společně vytvořili dílo, které se do dějin karlínského hudebního divadla výrazným písmem určitě zapíše.
Libreto operety od autorského tria Von Leo Stein - Béla Jenbach - István Kállai do češtiny vtipně převedl textař a dramaturg Adam Novák, jež na premiéře svého již čtvrtého karlínského textařského počinu nemohl chybět.
Kálmánovo dílo o třech jednáních je zasazeno do 3 různých prostředí - d
o kabaretu Orpheum, do sídla šlechtické rodiny Lippert-Weylersheimů a nakonec do foyer hotelu Adlon Wien. Scéna od Ágnes Gyarmathy je kulisově řešena velmi jednoduše, přesto má každý z interiérů svou zvláštní atmosféru - karmínově rudý kabaret evokuje ono bonvivánství, uvolněnější mravy a bezstarostný život mladých šlechticů, šlechtické sídlo je strohé a decentně temně modré a hotelové foyer prosvětlené, honosně zlato - zelené.
Čardášová princezna je kouzelně hravá a veselá opereta, i když se její děj odehrává v ne příliš radostné době začátku první světové války. Tuto skutečnost divákům připomíná jen vojín Schulteis, jež je na začátku děje raněn, ošetřen a vyznamenán a průběžně se v příběhu objevuje ve snaze vylíčit přítomným, co na frontě zažil.
Premiérovou kabaretní divou Sylvou Varescu se stala Sisa Sklovská a jejím milovaným Edwinem, knížetem Lippert-Weylersheimem, Marián Vojtko. Oba podali znamenité pěvecké výkony a předvedli publiku své operně školené hlasy. Sisa svým podmanivým mezzosopránem dokázala, že roli šansonety Sylvy nemusí odzpívat jen sopránová subreta, ač je tento part původně psán pro ni.
I po herecké stránce se svých rolí oba zhostili na výbornou - Sylva odmítavá, milující i zrazená a odhodlaná k pomstě, 
Edwin kouzelně neohrabaný, když ji žádá o ruku i roztomile žárlivý, když si myslí, že ji ztrácí. Se svými postavami se oba protagonisté doslova sžili a jejich příběh odehráli skutečně přesvědčivě. Je zábavné sledovat, jak na své cestě k vysněnému společnému životu překonávají Edwin a Sylva nástrahy a překážky a jak dokazují, že ani odloučení a nepřízeň osudu či spíše šlechtické rodiny neubírá nic na hloubce citu, jež mezi nimi je.
V roli Edwinova přítele Boniho, mladého hraběte Kautschiana, na premiéře exceloval Jan Urban. Po pěvecké a taneční stránce podal vynikající výkon, nemluvě o té herecké. Jeho Boni je komediant, ale není směšný. Je to přelétavý rošťák s averzí k manželství, kterému věrnost moc neříká, ale člověk ho přesto nemůže nemít rád. Postava hraběte Kautschiana je natolik herecky a tanečně rozmanitá, až se v některých momentech zdá, že má možná na scéně větší prostor než sám kníže Edwin.
Stasi, Edwinovu sestřenici a snoubenku v jedné osobě výtečně zahrála, zazpívala a zatančila Dita Hořínková. Bylo úžasné sledovat s jakou lehkostí a elegancí předvedla tato zkušená muzikálová a činoherní herečka roli naivní mladé komtesy Anastázie. 
Její taneční výstup s Bonim patřil k výrazným prvkům inscenace.
Další senzací bylo obsazení Pavly Břínkové do role Anhilte, matky Edwina. Tato královna české operety podala jedinečný pěvecký, ale i herecký a taneční výkon a právem sklidila jedny z největších ovací premiérového večera. V Čardášové princezně se tato dáma objevila potřetí, na svém kontě má již role Stasi i samotné Sylvy Varescu.
Do karlínského divadla se také po letech vrátil držitel ceny Thálie za operetu a muzikál Jan Ježek. Na premiéře se představil v roli Feri Bacsiho, každodenního hosta kabaretu Orpheum a předvedl divákům zase jinou pěveckou a hlavně pohybovou polohu, než v jaké ho znají coby Jeana Valjeana z muzikálu Les Misérables - Bídníci.
V dalších rolích se na scéně objevili Roman Škoda (Miška/Alfons ), Oldřich Král (otec Edwina), 
Václav Vostárek (vojín Schulteis), Jiří Schoenbauer (generál Rhonsdorf) nebo Josef Oplt (notář Kisch).
Taneční a pohybové zpracování Čardášky bylo pro diváky určitě milým překvapením. Maďarský choreograf Győrgy Gesler odvedl vynikající práci. Čardášové variace, kankánové "lajny" nebo valčíkové pasáže patří v podání perfektně sladěné company mezi skvosty představení. Tanečních výkonů nejsou ušetřeni ani hlavní představitelé a nutno dodat, že valčík se zde řadil mezi ty jednodušší kreace.
O hudební doprovod se jako obvykle postaral početný karlínský orchestr a dirigentskou taktovku vzal na premiéře do ruky Kryštof Marek. Stejně jako tomu bývá v případě muzikálů, jsou i u této operety používány mikroporty, ale jen v omezené míře. A tak musel každý z umělců ukázat, co v něm opravdu je. Uzpívat prostor karlínského divadla jen s minimální podporou techniky 
není snadné, ale operně školené hlasy obou slovenských protagonistů hlavních rolí (a nejen jejich) si s tím poradily. A to, že nespoléhá jen na techniku dokázal Marián Vojtko hned ve druhém jednání, kdy se mu právě onen zmiňovaný mikroport uvolnil.
Pod kostýmy pro Čardášovou princeznu je podepsána scénografka a kostýmní návrhářka 
Andrea Bartha a vskutku je na co se dívat. Barevné a bohatě zdobené odvážné úbory tanečnic kontrastují se slušivými černými fraky pánů ve vyhlášeném Orpheu či střídmými uniformami rakouských důstojníků na plese u Edwinových rodičů. Sama kabaretní diva Sylva Varescu má velice pestrý šatník, její svůdné zlaté či rudé róby lahodí nejednomu pánskému oku.
Premiéry mívají zvláštní atmosféru a premiérové publikum plné rodinných příslušníků, přátel, kolegů a novinářů se od toho "běžného" obecenstva přeci jen notně liší. Ne však v případě Čardášové princezny. Podmanivá hudba a svižné tempo Kálmánova díla roztleskávala diváky v pravidelných intervalech již brzy po začátku děje. Je otázkou, nakolik to způsobila početná temperamentní maďarská delegace v hledišti - 
pravdou ale je, že se Čardášová princezna v den své premiéry dočkala ovací ve stoje.
Za doznívajícího potlesku obecenstva propuklo poté na jevišti za již spuštěnou oponou česko-maďarské veselí. Předávaly se kytice, dárky, rozdávaly se gratulace, polibky a objetí. Nervozita z prvního uvádění i obavy z reakcí publika na comeback operetního žánru z tvůrců i aktérů spadly spolu s poslední oponou.
Slavnostní večer pak zakončil slavnostní raut, na kterém i účinkující konečně dopřáli svým nervozitou a možná i trémou sevřeným útrobám trochy lahodného občerstvení.
Mezi premiérovými hosty bylo možné spatřit i další členy HdK - Romana Vojtka, Lumíra Olšovského, Kateřinu Brožovou, Míšu Noskovou nebo Aleše Brisceina. První uvedení slavné maďarské operety si v Karlíně nenechali ujít také herec Jan Přeučil s manželkou Evou Hruškovou, honorární konzul Seychelské republiky a hamletovský král Claudius Andrej Hryc, kostýmní návrhářka Lucie Loosová, mezzosopranistka Andrea 
Kalivodová, tanečník a choreograf Vlastimil Harapes, ředitel pražské ZOO Petr Fejk, televizní reportér Jan Tuna s manželkou či textař a odborník na hudební divadlo Michael Prostějovský.
Již nějaký čas před slavnostní premiérou byly vstupenky na všechna další avizovaná představení téměř vyprodané a tak se HdK pro velký divácký zájem rozhodlo pár termínů přidat. Čardášová princezna tak dokázala, že opereta není mrtvý žánr, že si v dnešní době dokáže získat své místo na slunci a že se v záplavě muzikálů v Praze rozhodně neztratí.
Fotografie Michal Škvor, text Kateřina Klimešová
Komentáře k článku