Hudební divadlo Karlín připravilo na začátek divadelní sezóny 2007/2008 další premiéru. Tentokráte sáhli po nesmrtelné operetce Čardášová princezna s úžasnou hudbou Emmericha Kálmána. A že se jedná o spolupráci na mezinárodní úrovni, potvrzuje fakt, že české texty vytvořil Adam Novák, zatímco zpracování se ujal maďarský režisér Miklós Gábor Kerényi se svým týmem. Zkrátka, když už čardáš, tak jedině od Maďara!
Děj se odehrává kolem roku 1915, kdy Evropa zažívá první rok Velké války. V nočním šantánu Orfeum se knížecí syn Edwin Ronald zamiluje do zdejší hvězdy Sylvy Varescu neboli Čardášové princezny a chce se s ní oženit proti vůli otce, který mu za manželku nutí svou neteř Stazi, jež své srdce dala mladému hraběti Bonimu, kamarádovi Edwina. Podaří se přes všechny plytkosti tehdejších vztahů 
přesvědčit Sylvu, že tato láska je tím hlubokým citem, který každá žena hledá, ale málokterá nalézá?
Čardášová princezna maďarského skladatele Emmericha Kálmána patří mezi světově nejúspěšnější operetní tituly a to už od své premiéry v roce 1915 ve Vídni. Její úspěch byl takový, že přinesl autorovi spolu se slávou i jistou trpkost v uměleckém životě - ať se snažil jak chtěl, už nikdy nenapsal nic, co by se slávě a kvalitě Čardášové princezny vyrovnalo nebo ji dokonce předčilo.
V čem tedy tkví kouzlo tohoto díla, které jej učinilo nesmrtelným? Je to dar autora, který dokázal fascinujícím způsobem hudebně ztvárnit různé lidské tužby, emoce a slabosti. Libreto Leo von Steina a Bély Jenbacha zase dokázalo zobrazit hloubku i plytkost tehdejšího soumraku aristokracie na pozadí válečného
konfliktu, kdy útěk do světa byl jediným prostředkem, jak přestat vnímat hroznou realitu.
Byl jsem pozván na jedinou zkoušku, kde pan režisér Miklós Gábor Kerényi - stejně jako většina českých - strpěl přítomnost novinářů. A bylo zajímavé sledovat, jak se celé dílo pomalu stává ze zakuklené larvy krásným motýlem. Očekával jsem maďarský temperament, se kterým pan režisér bude účinkujícím vysvětlovat své vize a pojetí, který bude plný prudkých gest, křiku a infarktových situací. Kupodivu, vše je jinak - minimálně v přítomnosti novinářů.
Režisér stopne děj, z orchestřiště vyleze na jeviště, maďarsky vysvětluje, překladatel tlumočí do češtiny, herci odpovídají anglicky přímo režisérovi. Ten odmítavě vrtí hlavou... anglicky moc nerozumí, a tak se kolečko opakuje, ale tentokrát obráceně. Kde slova nestačí, předvede režisér, jak to má vypadat. Když si pobrukuje hudbu a předvádí svou vizi, je přímo cítit, 
že Čardášová princezna není jen dalším režijním počinem, ale že je s ní bytostně spjat.
A tak se jede znovu a znovu, dokud celkový výraz přesně neodpovídá režisérovým představám. Co na tom, že většina účinkujících prosedí celý den v hledišti, aniž by se dostala na jeviště. Co na tom, že choreografie byla původně postavena zcela jinak, a nyní se musí celá předělat. 
Důležité je, že zaujetí, které režisér vkládá do přípravy může z Čardášové princezny udělat klenot sezóny, na který všichni půjdou proto, že bude prostě perfektní.
Čardášová princezna se narozdíl od jiných současných titulů nehonosí tolika známými jmény. Sylvu ztvární Sisa Sklovská a Iveta Dufková, Stasi zahraje Dita Hořínková a Míša Nosková, Edwina procítí Marián Vojtko a Aleš Briscein, jako Boni bude skotačit Jan Urban a Karel Škarka. To však nic nemění na tom, že první scénické náznaky slibují velkolepé představení, 
a možná právě absence "slavných" jmen přinese o to větší kvalitu pro diváky. Což ve finále přinese více užitku všem - divákům i divadlu.
Předpremiéry budou do 12. září 2007, premiéra se odehraje 13.9.2007 večer, a ta - dle mého odhadu - rozhodne, jak se titul zapíše do novodobých dějin Hudebního divadla v Karlíně. Osobně doufám, že zlatým písmem, neboť si to podmanivá hudba, vtipné texty i herecké výkony jednotlivých představitelů zaslouží.
Komentáře k článku