Musicalnet.cz

V Divadle Na Fidlovačce se nedávno odehrála premiéra muzikálu Branický zázrak. My jsme viděli jednu z prvních repríz, a tak vám z tohoto představení přinášíme reportáž. Zajímavé je, že muzikál se bude uvádět na dvou scénách. Jedna je v Divadle Na Fidlovačce, a potom na Letní scéně Voděrádky. Libreto vzešlo z pera filmového režiséra Jana Svěráka, písně a texty napsal zpěvák Tomáš Klus. Pro Jana Svěráka je vytvoření divadelního muzikálu prvotinou, a podobně to má i Tomáš Klus, který přizvává, že příběh ho uchvátil natolik, že napsal šestnáct zbrusu nových písní, a že je to poprvé, kdy vlastně nepsal jenom sám o sobě. Jak se nechal slyšet, má za to, že je to zatím to nejlepší, co dosud vytvořil. Pojďme se tedy společně na muzikálový příběh podívat.

Mystický příběh, odehrávající se v pražském Braníku, nás zavede k písničkáři Karlu Krajíčkovi, který zrovna řeší svou krizi středního věku. Uvědomuje si, že mu ubývá sil, že se vzdaluje své manželce i synovi a že se dostal do slepé uličky, ze které neví, jak dál. Navíc se mu začínají ztrácet věci, například kolo z garáže, a tak se rozhodne na vlastní pěst najít zloděje a získat zpět, co mu patří. Po další krádeži nastraženého rádia se Krajíček vydává k místním bezdomovcům. Říká se, že v jejich lesíku se za úplňku zdají nocležníkům zvláštní a mocné sny. Poznává zde čtyři bezdomovce – Profesora, Rudu a dva další, kteří si říkají Technickej a Živej. Po úvodním seznámení se s nimi domluví, že s nimi na místě přespí, aby mezi ně lépe zapadl. Od profesora se dozví o magické noci, která ho čeká.

Ve snu k němu přichází jeho duše v podobě dívky, která zná odpovědi na všechny jeho otázky, ale musí se umět správně zeptat. Po této noci Krajíček přehodnocuje svůj život a své postoje, začíná chápat motivy bezdomovců k jejich chování a začíná mít soucit s jejich životními příběhy, poslouchá jejich osudové cesty a začíná rozumět příčinám a důvodům jejich životních situací, ve kterých se ocitli a proč skončili na ulici. Sám pro sebe dochází k závěrům, které dlouho hledal. Jeho duše mu ve snu prozradí, co vlastně hledá a jak má žít, aby byl šťastný. A tak se Krajíček probudí jako vyměněný. Dívka se však o magické noci zjevuje i bezdomovcům, a každý v ní vidí tu svou duši. A ne každý se jí dokáže zeptat tak, aby dospěl ke správným závěrům. Takže konec noci se zajímavým způsobem zamotává...

Probuzení ze sna a příběh má však pozitivně vyznívající rozuzlení, ale to vám prozrazovat nebudeme, abychom vás nepřipravili o překvapivý závěr. Najde Krajíček své kolo a své rádio? Nebo najde něco daleko cennějšího? Vrací se do svého života a dívá se na něj novýma očima. Je nesporné, že muzikál má velkou hloubku a každý divák si z něj může pro sebe odnést to své, přehodnotit si své postoje a svůj život. Pokud samozřejmě bude chtít a mít zájem. V každém případě je představení velmi povedené a je otázkou, jestli ho vůbec nazývat muzikálem. Ale nejde o to dílo zařadit do nějaké žánrové škatulky, jeho hodnota tkví někde jinde. Rozhodně budete dílem mile překvapeni. Velkou devizou představení je živá kapela Tomaše Kluse a výborné sbory.

Pojďme se podívat na jednotlivé herecké a pěvecké výkony. Tomáš Klus je zkušený herec i zpěvák, navíc si písně psal přímo na tělo, takže jako Karel Krajíček je naprosto věrohodný, hraje vlastně sám sebe, jeho postava má potřebnou hloubku a jeho projev jde opravdu od srdce. Jeho ženu Elen hraje Veronika Khek Kubařová, i ona je zkušenou herečkou a zpěvačkou. Své obavy ze stárnutí a odcizení s manželem ztvárnila naprosto věrohodně, což podtrhnul i její výborný pěvecký projev. Jejich pubertálního syna si zahrál Kryštof Švehlík, jeho nedbalá mluva, které není vůbec rozumět a divák si obsah jeho slov musí domýšlet, je v představení velkým oživením a vítaným humorným prvkem. Policajta ztvárnil Šimon Bilina a policistku Michaela Zemánková, jejich přístup při vyšetřování krádeže kola se neliší od skutečnosti a diváky rozhodně pobaví. V roli metaře se ukázal Jan Baumruk, jedná se o malou epizodní roličku, takže na ní nemáme celkem co hodnotit.

Prvního z bezdomovců, zkrachovalého Profesora si zahrál Dušan Kollár, v jeho projevu byla patrná životní zkušenost a moudrost. Dalšího bezdomovce Rudu skvěle ztvárnil Martin Dejdar. I Ruda měl před sebou zářivou budoucnost jako fotbalista, ale pak se mu v životě cosi zvrtlo. Své schopnosti taktizovat využívá k manipulaci s mladšími a méně zkušenými bezdomovci, které donutí, aby „pracovali“ pro něj a měl z toho prospěch především on. A hlavně aby případný trest schytal někdo jiný místo něj. Pomalejšího v chápání skvěle ztvárnil Josef Fečo coby Technickej. Posledním z bezdomovců je feťák, zvaný Živej, kterého si velmi věrohodně zahrál Rudolf Kubík. Duši – dívku ztvárnila Nikola Ďuricová, která roli pojala dostatečně étericky a krásně ji zazpívala. Paní z úřadu si zahrála Markéta Zehrerová, i na malém prostoru, které v muzikálu má, dokázala dobře vystihnout komisnost a sterilnost úřednické postavy. V company vystoupily Kristýna Štarhová, Eva Petrová, Eliška Machačová a Eva Zítková.

Za zmínku stojí jistě ještě jednoduchá, ale víceúčelová scéna z výtvarné dílny Nikoly Tempíra, která je moderní a plně vyhovující danému představení, pracuje s nadsázkou a představivostí diváka. Scénu občas doplňují projekce, které dokreslují situaci na jevišti. Velice působivé je použití recyklovatelných materiálů. Profesor má lůžko vybudované s pet lahví, v pozadí jeviště vlají dlouhé pruhy igelitů, které při zeleném nasvícení najednou vytvoří stromy, vlající ve větru. Zdařilých choreografií se ujala dvojice Tomáš Rychetský a Denisa Musilová. Kostýmy k muzikálu vytvořila Katarína Hollá, která uzdu fantazii popustila hlavně na kostýmech bezdomovců. Z vietnamských igelitových tašek jsou například ušity i slušivé kostýmy Duše a company. Jedná se o jednoduché, ale velmi efektní a neotřelé nápady, které korespondují se současnou dobou, ve které se děj odehrává.

Představení Jan Svěrák nejen skvěle napsal, ale i velmi dobře zrežíroval. Pevně drží otěže děje, ale zároveň nechává hercům prostor pro vlastní projev, zvláště Tomáši Klusovi, který je autorem hudby a textů. Vše je správně načasováno, Svěrák krásně pracuje s pauzami a nechává jednotlivé obrazy přirozeně doznívat. Oskarový filmový režisér se i na divadelních prknech projevil jako mistr, tak doufejme, že muzikál Branický zázrak není jeho posledním divadelním počinem. Na jednu perličku mne upozornil kolega fotograf Michal Škvor, který dlouhou dobu v Braníku žil: magické místo, popsané Janem Svěrákem v ději, v Braníku skutečně existuje! I když je doslova na ráně, přesto je běžnému okolojdoucímu skryto, a najde ho jen ten, kdo hledá. Ne to místo. Odpovědi. Cestu. Sebe...

Muzikál Branický zázrak se tématicky propjil s filmem Vratné lahve. Udělal to tak, že se spojil se společností Mattoni. Ve foyeru divadla je umístěn automat na vratné plastové lahve. „Vratná záloha může být motivační zdroj příjmu právě třeba pro občany bez domova. Mohli bychom vyrábět méně plastů, nechávat po sobě méně odpadu, na tom bychom vydělali přece všichni. Proč bychom nemohli začít zálohovat plasty, když se sklem to umíme?“ přidává k tématu Jan Svěrák. Muzikál Branický zázrak můžete vidět v Divadle Na Fidlovačce do prázdnin ještě vždy v pondělí a úterý 6., 7., 13., 14., 20. a 21. června, a během prázdnin pak na Letní scéně Voděrádky u Říčan.
Zde se můžete podívat na videoklip a ukázku duetu hlavní dvojice z muzikálu Branický zázrak:
https://www.youtube.com/watch?v=Yj3unu1B39c
https://www.youtube.com/watch?v=Y3yFKPwrtVs

Galerie z představení

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions