Kdo by neznal z dětství příběh o Popelce, chudé a laskavé dívce, která se přes všechna příkoří dočkala štěstí v náruči okouzlujícího prince. Nejspíše si s Popelkou také spojíte televizní film, vlastně muzikál, z roku 1969, kde si v režii Vlasty Janečkové tuhle postavu zahrála Eva Hrušková a prince ztvárnil Jiří Štědroň. Také si nepochybně vybavíte Libuši Šafránkovou, která Popelce vtiskla charakter nebojácné dívky ve filmu Tři oříšky pro Popelku, a zdařile tak sekundovala Pavlu Trávníčkovi coby princi, zvlášť když se tenhle film Václava Vorlíčka, natočený v koprodukci s Východním Německem, stal tradičním pořadem reprízovaným na Vánoce. V show Popelka na ledě si ale Popelka nazula brusle a vydala se prožít si svůj sen o lásce na ledovou plochu.
Muzikál Popelka na ledě se poprvé uváděl již před sedmi lety v roce 2011. V následujících letech se tento příběh, který připravil tvůrčí tým Jindřich Šimek (režisér a scénarista), Jana Hübler (choreografka), Petr Hloušek (scénograf), Petr Malásek (hudba), Radka Kovaříková (krasobruslařský casting), Jaroslav Kunc (odborný poradce kouzelnických efektů) a Václav Kopta (texty písní), v pravidelných intervalech na ledovou plochu do zimních hal navracel. Diváci ho tak mohli sledovat na různých místech takřka po celé České republice. A interpreti ledové show s představením zavítali dokonce ii na Slovensko, Ukrajinu, či Německo. Letošní turné mělo konečnou zastávku 13. ledna v pražské O2 aréně, a to ve dvou představeních.
Popelka na ledě je vyjímečná už tím, že díky péči krasobruslařky Radky Kovaříkové, která ve své kariéře získala titul Mistryně světa v kategorii sportovních dvojic (1995) a profesionální mistryně světa (1995 a 1997), se v show objevují výborní krasobruslaři z celého světa. Na odpoledním představení v O2 aréně své bruslařské umění představili kromě sportovců z Česka i ze Slovenska, Polska, Mexika, Kanady, Ruska, Ukrajiny, Francie, či Rakouska. Představení má tak své nepopiratelné krasobruslařské kvality, v podání útřední krasobruslařské dvojice ztělesňujících Popelku, a prince tak nesmí chybět prvky, známými z krasobruslařských soutěží, jakými jsou spirála smrti, či efektní zvedačky. Některé jiné prvky, jako například ve scéně hostiny, kdy se bruslaři coby kuchaři postupně připojují do řady obkružující kluziště připomínají pro změnu synchronizované bruslení.
Kromě poutavých krasobruslařských výkonů představení oživují také akrobaté, kteří předvádějí salta a některé jiné náročnější prvky. Atmosféru pohádky dotvářejí také kouzelnické triky. Například ve scéně představování menu na královskou hostinu se pod zvednutým poklopem ukáže hlava kuchtíka na stole. Možná si při zmiňovaném triku vzpomenete na oblíbený film Dívka na koštěti, kde ho použil režisér Václav Vorlíček. Dobře vymyšlené je i převlékání Popelky pod třpytivým závěsem do různých šatů, jen by se v téhle chvíli v otázkách módy více hodila pomoc tradiční Víly kmotřičky, z jejíchž úst by ujištění, že ví, jakými šaty dokáže na plese zapůsobit, vyznělo poněkud věrohodněji. I když na druhou stranu, proč by v dnešní době význačných a kreativních návrhářů nemohl být poradcem mužský módní guru.
Poetické okamžiky jsou pak znásobeny třeba i třpytivými motýly, doprovázejícími Popelku, či elegantním vystoupením v květu leknínu. Ledová plocha je také během představení ozvláštněna perfektním nasvícením, kdy se třeba na kluzišti objevují stylizovaná okénka ve chvíli, kdy je nahoře promítán interiér chrámu. Sympatické je i zapojení publika, například v scéně po skončeném plesu, kdy princ nalezne po prchající Popelce pouze její střevíček a vydává se příštího dne hledat svoji vyvolenou. Objíždí přitom kolem kluziště a zkouší divačkám sedícím přímo u ledu, jestli jim střevíček náhodou nepadne. Příliš se mi ale nelíbilo nucené roztleskávání před vystoupením, ani nápad diváky vtahovat do příběhu výzvou k povstání při příchodu krále s královnou na ples.
Hezkým momentem je také zhmotnění létajícího kočáru z digitální projekce ve skutečný kočár tažený plastovými labutěmi. Vzbuzuje tak iluzi, že se z výšin snesl právě v ten okamžik na ledovou plochu. Pro dětského diváka takový moment jistě musí být kouzelný. Zaujmou také chystané dobroty i nápoje z přípravy na hostinu doprovázející slavnostní bál, kde si princ má vybrat svou nastávající. Jídlo, které předvádí kuchař jejím královským veličenstvům, je totiž ztvárněné v naddimenzované velikosti a skrývají se pod nimi bruslaři.
Zvířátka bývají coby pomocníci Popelky nedílnou součástí pohádkového příběhu a nejinak tomu je i v Popelce na ledě. Povětšinou jsou během celého představení přítomna prostřednictvím bruslařů převlečených do příslušných kostýmů, v této podobě se tak na ledové ploše či mimo ní objeví například myši, motýli, prase, kočky, či slepice. Jedinou výjimkou jsou živí holoubci, kteří, jak už je v téhle pohádce zvykem, přicházejí v rozhodujícím okamžiku dívce v nesnázích na pomoc. V symbolickém a efektně vyhlížejícím gestu pak Popelka s bílými houbicemi v proutěném košíku objíždí celou ledovou plochu tak, aby si přítomní diváci mohli tento okamžik patřičně vychutnat. Výborná je rovněž scéna s přesunujícími se postelemi, v nichž spí macecha a její dcery, a se kterými myši ve snaze je potrestat za jejich chování k Popelce všelijak točí.
Ze scénografického hlediska je pochopitelné, že většina ledové plochy je vyhrazena zejména pro výkony bruslařů, a herci si tak musí vystačit s poměrně malou částí pódia před kulisami a projekcí. Přesto mě velmi potěšily momenty, kdy se bruslařský svět a ten herecký na ledě propojuje, třeba když komoří vyběhne na ledovou plochu, nebo se skřítek klubající se ze stromu přesouvá po ledové ploše, navíc zároveň s efektním narůstáním stromu i do výše. Vizuálně sjednocena je i scéna třeba při kočičím čísle, kdy zatímco se na ledě bruslí, nahoře na nad schodištěm se tančí rokenroll a nutno dodat, že zde Klárka Kovaříková předvedla vynikající taneční výkon.
Tomáš Savka je laskavým vypravěčem, a skvěle tak provádí diváky po celou dobu, kdy se děj pohádky na ledové ploše odvijí. Zvládá také se vtělovat do různých rolí, které jsou mu přisouzeny, od skřítka přes čaroděje až k vypravěči. Impozantní je již jeho první árie, v níž se v muzikálu představí. V písni při převlékání Popelky dokáže dobře i výrazem v hlase postavě vtisknout odlišný charakter. Labuť v podání Zuzany Pokorné-Savkové má nádherné taneční pohyby a snad jen zamrzí, že v leknínu není z některých míst v hledišti tak dobře vidět její pohyb nohou při tanci na špičkách.
Rudolf Kubík postavu komořího pojal parodickým způsobem, a obdařil ji tak skvělou nadsázkou a vtipem, kterým pobavil nejen diváky, ale také účinkující. Potěší třeba plaváním na ledě, nebo specifickým tancem při baletní hodině. Stejně tak i v dalším scénách je jeho výrazná stylizace nepřehlédnutelná a jeho hlášky a třeba i odchody ze scény při zhasnuté louči doprovázené patřičným hlomozem, pobaví. Také jeho "un, deux, trois" z taneční hodiny vám jistě utkví v hlavě.
Hana Křížková jako macecha dává do výkonu, jak jsme ostatně zvyklí i z jejích jiných rolí, temperament a svůj nezaměnitelný šarm. Její pěvecký výkon je skvělý. Herecký projev macechy i jejích dcer je dovedený do detailu, nezapomínají si například pro zvýšení komického účinku pohrávat se sukněmi kostýmu. Leona Černá-Stříbrná i Zuzana Dovalová si své role hašteřivých sester s gustem užívaly a předvedly výborný výkon. Další role nemají již tak propracované charaktery a jsou pojaty klasicky pohádkovým způsobem.
V roli laskavých rodičů prince se představili Dana Morávková a Vlastimil Harapes, v roli otce Popelky Pavel Handl. Jedině Dana Morávková ještě získala výraznější příležitost trochu více barvitěji představit svoji postavu, a to ve chvíli, kdy dává v pěvecké árii najevo svůj stesk nad tím, že syn vylétá z rodinného hnízda. Vlastimil Harapes v duetu s Danou Morávkovou kromě zpěvu má možnost zapojit grácii při několika krocích z dvorského tance. Radost je také sledovat bruslaře například při kočičí scéně, kuchaře při předvádění menu, nebo akrobaty coby hvězdy.
Alexandra Ševčenko vnesla do svého pohybu obrovskou míru něhy a ladnosti, Ivan Bich v roli Prince působí šarmantně, ale nepřišel mi tak výrazný. Popelku nazpívala a namluvila Lucie Bílá, prince Ondřej Ruml. I když je pochopitelné, že zpěv dvou hlavních rolí zaznívá pouze z nahrávky, přece jen by zážitek byl určitě intenzivnější při živém zpívání, nebo alespoň při angažování některého z výtečných interpretů na nějaký hudební nástroj. Vzpomeňme například Jevgenije Pljuščenka, kterého v jeho show doprovázel maďarský houslový virtuóz Edvin Marton a každé vystoupení bylo díky tomu jedinečné a neopakovatelné. Propojení živé instrumentace a pohybu na ledě tak ještě více přispívá ke gradaci zážitku. Takhle jsem se při reprodukované hudbě místo na zpěv soustředila daleko více na krasobruslaře na ledě.
Projekce hezky doprovází dění na ledové ploše. Jen některé sekvence, jako padající mince, či prádlo dopadající na střechy domů v okamžiku, kdy sestry při přípravách na bál popohánějí Popelku, aby jim nosila další a další oblečení, mi přijdou zbytečné. Kostýmy od Romana Šolce jsou výtečné, sukně se při pohybu krásně vlní a zejména scéna zámeckého bálu je díky lehce historizujícím kostýmům s krinolínami velmi působivá. Výtvarník popustil uzdu fantazii a vytvořil až extravagantně a pouťově působící kostýmy zejména pro macechu a její dcery, kdy Hana Křížová má v jednu chvíli i kostým hýřící všemi možnými barvami a posázený ovocem. Hudba Petra Maláska dokresluje příjemnou atmosféru a texty Václava Kopty jsou také zdařilé.
V ledové show Popelka na ledě je snadné se přenést do říše fantazie. Zdobí ji skvělé výkony krasobruslařů z celého světa a pohádkový příběh, který si každý z nás jistě rád připomene. Potěší i taková drobnost, že dramaturgicky podobně jako v pohádce Jak se budí princezny, princ svoji nastávající pozná ještě před tím, než dochází k jejich osudovému setkání na plese. Hráli si totiž v dětství spolu v zámecké zahradě. Jejich motivy jednání jsou tak hned o něco jasnější. Znalci pohádek o Popelce si pak mohou vychutnat některé rozdíly oproti tradičnějšímu pojetí, Popelku na zámek přiváži kočár tažený labutěmi, v jiné chvíli se jejím dopravním prostředkem stává i skořápka od kaštanu. Jen ty tři oříšky, se kterými si Popelku většina z nás spojuje, tak trochu chybí.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku