Píše se rok 1967, vrcholí období hippies - "květinových dětí", a dva herci - James Rado a Gerome Ragni - kteří mezi nimi v jejich komunitě žijí, se rozhodnou napsat příběh, který měl ze začátku jedinou ambici - ukázat veřejnosti a establishmentu, že hippies touží po toleranci, lásce, svobodě a odsuzují nesmyslné války.
A tak v průběhu roku byl na kusy novin, ubrousků a jízdenek psán muzikál bez příběhu, kde nebyl zachycen přesný děj, ale spíše postřehy, výroky, scénky, repliky a další texty, včetně některých textů písní. Oba již mají s divadlem docela slušnou zkušenost, dokonce i z velkých broawayských produkcí, ale že by se jejich dílo stalo tak známým, a v mnoha ohledech i kultovním, opravdu nemohli předpokládat.
Hudbu jim složil o generaci starší Galt Mac Dermot a muzikál byl na světě. Rado a Ragni dávali prostor živelnosti, improvizaci a radosti z hraní. Byli totiž rozčíleni strohostí, odosobněním a plochostí některých postav tehdejších muzikálů. Premiéra se konala 7. 10. 1967 v newyorském divadle Public Theatre. Muzikál - spíše ale happening bez vázaného děje - měl velký úspěch, a to i přesto (nebo právě proto), že se zde mluvilo slangem, hraní nebylo tolik hraním, jako spíš prožitím tohoto příběhu, mluvilo se zde otevřeně o drogách a všichni se zde svlékali.
Po 97 repríze byl muzikál upraven, trochu přepracován, a v této nové podobě se objevil 26. dubna 1968 na Broadwayi, v divadle Chetah, kde odstartoval neuvěřitelnou sérii 1750 repríz, která skončila v roce 1972 další úpravou muzikálu. Od té doby byl uváděn ve 30 zemích světa, přeložen byl do 18 jazyků, a teprve 10 let od jeho prvního uvedení ho mohl Miloš Forman zfilmovat a předvést dalším miliónům lidí na světě. V Praze máme možnost vidět poslední aktualizovanou verzi z roku 1994. Nepokoušejte se divadelní verzi muzikálu Hair srovnávat se neméně slavným filmem Miloše Formana - oba jsou o Vlasech, ale každý je jiný, jinak krásný.
O čem je muzikál Hair
Zní mystická hudba, všude světélka a mlha, na scénu vstupuje Klan, a Leatha zpívá píseň o přicházejícím století vlády Vodnáře, přichází George Berger, vypráví o sobě a zpívá o své lásce - Donně, která se mění ve vyznání o drogách a sexu. přichází Claud, celý plachý a seznamuje se z Bergerem, který pro něho u Wolfa loudí drogy. když nechce dát, začnou ho všichni honit, v čele s černochem Hude. Tan zpívá o své barvě kůže song Barevnej, a Claude zpívá o tom, odkud je - Manchester, England. Claude se mírném opoejní přidává k písni Jsem černej a potom všichni společně vyjmenovávají co nemají.
Přicházi Sheila a burcuje Klan k demostraci, spolu s Claudem zpívá duet láska vchází k nám, aby nakonec zase sama odešla. Přicházejí Jeannie, Crissy a Dionne v plynových maskách a písní Buď zdráv zdraví zničený svět. Na konci písně sděluje Jeannie, že je těhotná, ale neví s kým - možná s Bergerem, ale chtěla by to mít s Claudem. Claud vzpomíná na roztržku se svými rodiči - tady mu klan radí a sděluje své zkušenosti, kritizuje stereotyp a rodiče vybarvuje jako tříhlavé saně. Claud zpívá co všecno má, hlavně opěvuje život - Život mám. V závěru písně dorazí pošťák z povolávacím rozkazem a všichni členové Klanu jsou smutní, jenom Claudovi rodiče si to chválí a pomalu mizí. Berger zpívá o tom, jak hy vyhodili ze školy, a jak si z toho nic nedělal, i když rozkaz čeká také každým dnem.
Přichází televizní štáb, který chce natočit pravdu o dlouhých vlasech a nevázané lásce. Berger a celý Klan zpívají známou píseň Vlasy, televizní štáb se nestačí divit. Sexuolog se nakonec přimlouvá za dlouhé vlasy a volnost projevu, aby se v závěru písně Mínění mohl sám odhalit. Berger odnáší redaktorku do ústraní, kde ji pomiluje, a spolu se také vrací na skandální odhalení před televizními kamerami. Sheila Franklinová chce redaktorku pozvat na demostraci, ta ji ale sporostě odmítá s tím, že nemá zájem. Klan začne redaktorku pronásledovat, a Sheila, která miluje Bergera se mu snaží dát dárek - košili. Část Klanu se vrací, a je přítomna předání dárku. Berger se jejím citům vysmívá, a pak košili trhá na kusy, které všem rozdává. Raněná Sheila zpívá song Je snadné nemít rád, Berger začíná chápat, co způsobil a těší ji.
Po jeho odchodu ji těší Jeannie, ktreá miluje Clauda, ale ten miluje Sheilu a Crissy hledá kluka, kterého potka a který ji učaroval - Frank Mills. Poté přibíhají členové klanu z jeviště i hlediště v sárí, a burcují sami sebe i diváky k demostraci za lásku, mír a porozumění, zpívají píseň Hare Krišna. Přichází Berger a spolu s ostatními pálí své povolávací rozkazy. Claud ho chce také spálit, ale v poslední chvíli ucukne, a pak zpívá vzynání o svém myšlení - Kam jdeme. A jako se obnažuje jeho nitro, obnažují se i všichni členové Klanu.
Druhá část začíná příchodem Policie ČR, která hledá svědky obnažování. Klan je vypískává, lidé spontáně protestují, a jeden z "policistů" začíná zpívat z Klanem Elektrické blues. (Zajímavost: scánka byla tak propracována a zahrána věrohodně, že jsem osobně zažil diváky, kteří chtěly tyto "policajty" prostě vyhodit, nehledě na následky. Těsně před "defenestrací" se demaskovali a začalo se normálně hrát.) Přichází Claud, která je vítán, a všem se snaží vysvětlit, že k odvodu půjde, ale že to na ně zahraje. Bude dělat teplého, blbého, co bude potřeba Berger i klan ho zrazují, ale marně. Spolu s dalšími branci přichází Claud před komisi. Ta ho prověřuje, aby ho nakonec uznala schopným odvodu.
Claud se schází z Klanem, Wolf všem dává LSD a začíná Claudův velký trip. Cloud projde vesmírnou pouť, kde vydí hrůzy války, potklává generála Washigtona, těhotnou indiánku, která vypadá jako Jeannie, tančí a zpívá pod praporem dolaru, potkává Granta, Custera, Scarlet, Armstronga a další velikány americké historie. Claud sám neví, co je skutečnost a co sen či fantazie. Nakonec Claude slyší hlasy rodičů, kteří se sním loučí, a on se ocitá v džungli, kde umírá při přestřelce.
3-5-0-0. Smrt obchází kolem Klanu a všechny zabíjí, znovu se ukazuje zbytečnost a nesmyslnost války. Pomalu přichází konec tripu, lidé probouzí jiné lidi - členy Klanu, začíná se zpívat píseň Jak je člověk uhněten. probírá se i Claud a je překvapen vším, co v tripu prožil. Své zážitky všem vypráví a společně nadávají na "zasranou válku". Claud chce být neviditelný, aby mohl konat zázraky. Klan už nechce jít spát, je ráno, začíná svítaání, které celý probouzející se Klan opěvuje písní Svítání.
Claud se pomalu vytrácí, po konci písničky ho vidíme ve skutečné válce, kde nikdo neví, kdo je nepřítel a kdo je skutečný přítel, zpívá píseň Nemám. Na konci písně je Claud skutečně zabit. Začíná záverečná píseň Kéž slunce svítí nám, která probouzí Clauda v jiném světě, zatímco celý Klan ho usilovně hledá. Ten zjišťuje svou nesmrtelnost. Berger začíná tančit u zbytků Claudovy polní výstroje, a na jeho věci pokládá orlí pero a tancem se s ním navždy loučí. Do potlesku diváků se vrací Claude ve svém prvním bílém oblečku, a vyznává se ze svých pocitů ke Klanu v písni Hippie life, a Klan jeho slova potvrzuje.
Tento muzikál uváděla společnost ORFEUS od 20. 12. 1996 do 31. 1. 1998 v divadle Pyramida na pražském Výstavišti.
Komentáře k článku