Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Dracula chce vysávat krev v Hudebním divadle Karlín

Ani do bran pekla, odcházet se nemá, beze slůvka promiň, s disharmonií...Dracula bude v říjnu nesmrtelný už dvacet pět let. Tento prokletý upír již několikrát osídlil pražská divadla. První obětí mu bylo Kongresové centrum (dříve Palác Kultury), druhou obětí divadlo Hybernia a do třetice si Dracula počíhal na Hudební Divadlo Karlín. Tento nemrtvý si zkrátka čas od času najde další objekt jeho neutuchající touhy. Zůstane do posledního úlovku zakousnutý dlouho, s chutí a potěšením?

Děkovačka účinkujících spolu s inscenačním týmemZ muzikálových nadšenců dnes není téměř nikdo, kdo by neznal muzikál Dracula. Většina z nás se s ním setkala osobně, nebo alespoň ze záznamu. Je proto logické, že mnoho skalních příznivců návrat tohoto díla očekávalo s nervózním napětím v souvislosti se zveřejněním obsazení, nebo s povědomím o domnělých škrtech v inscenaci zmíněných na tiskové konferenci. V pátek, 6. března 2015, proběhla druhá premiéra tohoto obnoveného muzikálu.

Milování, milovaní! Bude na tuto noc vzpomínat každý v dobrém?V souvislosti s tímto muzikálem je záhodno zmínit jeho tvůrce - autora hudby Karla Svobodu, autora libreta a textů písní Zdeňka Borovce, s nímž se na libretu podílel Richard Hes, který do muzikálu vytvořil choreografie. Jozef Bednárik původní inscenaci zrežíroval. Příprav karlínské verze Draculy se bohužel ani jeden z výše jmenovaných nedožil, a tak je pod režií karlínské verze podepsán Filip Renč a pod choreografiemi Pavel Strouhal. Při děkovačce vzdával inscenační tým svůj hold a své díky původním tvůrcům do hvězdných výšin.

Casino, v této verzi bez hracích žetonůStaronový Dracula už od oznámení jeho návratu lákal na své uvádění se slovy „poprvé s živým orchestrem“. Zda tomu tak opravdu je, nebo zda hudba zněla naživo i ze začátku uvádění muzikálu v dřívějším Paláci kultury je nejisté. Pravdou však je, že zlověstný i bezmocný řev nesmrtelného upíra živá hudba minimálně velmi dlouho nedoprovázela. Hudební divadlo Karlín ale vždy hraje své inscenace se živým orchestrem a nebyl tedy důvod, proč o něj nejúspěšnější český muzikál připravit - navíc když většina návštěvníků hudebního divadla obecně tento fakt vnímá pozitivně.

Offstage sbor se děkujeAutorem hudebního nastudování a jedním z dirigentů inscenace je Kryštof Marek. Živý orchestr dal Draculovi svěží a částečně jiný zvuk. Nejen, že hudba logicky zní jaksi současněji, zároveň je skladba hracích nástrojů místy znatelně pozměněná. V některých písních ustupuje do pozadí klavír, v určitých pasážích více dominují smyčcové a dechové nástroje. Samostatnou kapitolou je kytara a baskytara, které dostávají mnohem větší prostor a zaznívají v díle dost často. Některé skladby, nebo jejich části jsou hrány v jiném tempu. Z orchestřiště kromě hudby uslyšíte také offstage sbor, každé představení v něm bude zpívat osm zpěváků.

Leona Machálková pózuje pro MusicalnetZe začátku realizace karlínského Draculy se uvažovalo o úplném vyškrtnutí postavy Stevena. Nakonec tato role o své místo v ději nepřišla, zkráceni však byli Sandra a Nick mající svou úlohu v druhé polovině představení. Změny kolem těchto postav jsou v inscenaci oproti jiným úpravám nejvíce viditelné. Původní první scéna druhé poloviny „Stockers“ se nyní objeví později. Vyškrtnuta byla scéna Nicka v laboratoři a pasáž, ve které předává Sandře šaty navlas podobné těm Adrianiným. Dracula tak ve výsledku Sandru považuje za jeho životní lásku Adrianu „jen“ díky jejímu vzezření. Dále zmizela část písně s choreografií příslušníků Nickovy bandy před bitkou s Draculou a rozhovor Sandry a Nicka ohledně akce v Draculově Casinu byl ze zpívané formy převeden do mluvené.

Sexy den co den prý dívka má být...I když jsou ve výsledku tyto zásahy nejviditelnější a mohlo by se na první pohled zdát, že oklešťují tyto dvě postavy, není tomu tak. Spíše jde o sílu zvyku. Oproti popisování jednotlivých dílčích změn ve scénách s těmito postavami je zajímavější zapřemýšlet nad drobnými odlišnostmi, které v sobě postavy Sandry a Nicka nyní nesou, ať už jsou zapříčiněny výše zmíněnými úpravami nebo režijním přístupem k nim.

Výsměch se šíří mezi lidmi jako mor... Ale Nymfám tento stav přijde vhod, zvláště pokud výsměch patří LorraineOba mají částečně jiný charakter. Sandra není od začátku dívkou toužící po romantice a jiném životním stylu. Na život, který vede, si nestěžuje. Akce Nicka ji spíš nudí než pobuřují. Společně do Casina se s Nickem Sandra nevydá jen tak z rozmaru za zábavou, ale s plánem z Casina něco získat. A neštítí se kvůli tomu využít ani náklonnosti Draculy. Až posléze je dívka zaskočená Draculovým chováním k ní a začne přemýšlet nad chováním mužů k ženám a nad láskou obecně.

Bude stačit Knězova víra k ochraně věřících před Draculou? Všichni shromáždění v kostele, nakonec i nevěřící mnich, si to myslíNick z této inscenace vychází jako méně arogantní vůdce bandy s větším vztahem k Sandře, kterou více vnímá jako svoji partnerku. Stále je to mazaný vůdce svého gangu, kterého jeho členové podporují i v nebezpečí. Ve scéně s "okouzlenou Sandrou" zmizelo jeho více či méně oplzlé pokřikování na ženy ve svůdných kreacích, naopak ho uvidíte tančit s nimi, i když svůdnosti žen se samozřejmě nevyrovná. Co se týče celkového zhodnocení Nicka a Sandry, tento pár jistě o své místo v ději nepřišel.

Slunce se vetřelo do temného místa, aby sežehlo Draculu a LorraineKe všem verzím Draculy scénu navrhl Daniel Dvořák. V této inscenaci se objeví část kulis a příslušenství z Hybernie, zároveň ale Dvořák navazuje na verzi původní, když Dracula vstupuje poprvé na scénu. Opět je zde rozpadající se (ovšem jiná) zadní stěna chrámu a postava Draculy zahalená v mystickém oparu – což je určitě lepší řešení prvního vstupu hraběte na scénu, než jak tomu bylo v předchozí verzi.

Dracula Marian Vojtko po druhé premiéře s ředitelem divadla Egonem KulhánkemObecně je celkový vizuál Draculy podobný verzi hybernské. Dílčí změny přišly v podobě některých kostýmů company a sólových rolí. Zmizely zbytečné až rušivé projekce a nahradily je jiné. Postradatelné, avšak nerušivé, jenž dotváří prostředí některých scén. Stará projekce s Draculou proměněným v netopýra by nyní budila rozpaky (přece jen, animace a k ní přidružené dovednosti za dvacet let dost pokročily). Nahradila ji nová projekce se stínem člověka-upíra, jenž při pronásledování Nicka a Sandry prkenně mává křídly letíc stále stejným směrem, zatímco „kořist“ několikrát s vyděšenými výrazy přeběhne jeviště ze strany na stranu. Bohužel, tato část se nepovedla a působí spíše úsměvně.

Bude Lorrainina láska a věrnost platit navěky věků?Zvláště některé výkony osob účinkujících v druhé karlínské premiéře si zaslouží být obšírněji popsány. I když většina protagonistů byla přítomná už na první premiéře a mohli jste si jejich hodnocení přečíst v článku z první premiéry od mé kolegyně Aleny Homolkové, přispěji svými názory na ně i já a nebudu nikoho vynechávat . I když se možná mé dojmy budou opakovat.

Milostný trojúhelník či chcete-li čtyřúhelík - Lorraine, Dracula a Adriana/SandraNa Mariana Vojtka měl možná dobrý vliv režisér, zkušenosti s náročnou rolí Fantoma opery, nebo těch několik let, které uplynuly od hybernské inscenace Draculy. Jisté je, že Vojtkův premiérový herecký výkon v HDK byl uvěřitelnější a pravdivější a v pěveckém partu si byl jistý. A co je jedině dobře, roli ztvárňuje jinak než kolega Hůlka. Ten pojímá roli velice emotivně, zatímco Vojtko se jeví zdánlivě chladným. Vše má ale svůj význam. Do kostela jako Dracula vstupuje se sebejistou krutostí a neskrývá své flegmatické pohrdání nad mstivou řečí kněze. V několika scénách po smrti Adriany Vojtko nejvíce za celé představení v Draculovi projeví citovou rovinu role – je zlomený, zničený a neví, jak se vypořádat s emocemi, které dosud neznal.

Nenasytné Nymfy nenechaly Draculu na pokoji ani po konci představení. Dracula se však zde zdá být prost své dřívější melancholie a jejich objetí si užíváSkvělá byla také jeho proměna v upíra, kdy své oběti vysaje krev. Odtrhne se od ní s lačným a dychtivým pohledem prozrazujícím jeho budoucí nehynoucí touhu po krvi. Až posléze si s překvapením uvědomí, co nelidského spáchal a s řevem zmizí v kobkách hradu. V druhé etapě vystupuje jako znecitlivělý muž, kterého nic nebaví a nenaplňuje. I přesto však není plně zlomený. Stále v něm je vzdor vůči svému osudu, jen už zkrátka není tak živelný jako dříve – vždyť od doby jeho proměny v nesmrtelného upíra uběhlo přes tři sta let. Až Lorraine v něm zažehne novou touhu – těžko říct, zda ve Vojtkově podání spíš po její osobě, nebo po její krvi, neboť při proměně Lorraine v nemrtvou je vidět, jak dlouho Dracula na tuto chvíli čekal. I když ví, že to byl „čin příšerný“, vlastně tohoto aktu moc nelituje.

Kdepak, nechystá se milostná scéna. Krvinky sice strhnou Draculovi plášť, ale po něm nastane pouze smíření zúčastněnýchVe třetí epoše je Vojtkův Dracula stále spíše melancholicky netečný, než trpící poražený. Jeho „Monolog“ je sečtením jeho úspěchů a ztrát, téměř věcné konstatování divákovi, bez srdcervoucí naléhavosti. Když se Profesor pro Draculu obětuje, nemrtvý hrabě překvapeně a se smutným zábleskem v očích zjišťuje, že ačkoli on se otočil zády ke světu, ne všichni se otočili zády k němu. Poslední soud přijímá s unavenou nepřiznanou vděčností a přes všechny špatné skutky postavy zde dokáže vyvolat soucit.

Šašek odhaluje svou pravou tvář - v duši nemá radost, jakou obyčejně ve svém povolání předstírá. Nemá ani růžové brýle, které vlastní AdrianaVýkon Tomáše Trapla ve třech naprosto odlišných rolích byl precizní. Postava Šaška v sobě obsahuje komickou část, ale zároveň v sobě skrývá nepřehlédnutelnou moudrost. Obě roviny Trapl dokázal ztvárnit dokonale. Do postavy projektoval moudrost nejen v okamžiku, kdy zrovna pronášel jednu z vět přesahujících šaškovy kompetence, ale i mimo ně. Během rozhovoru s Draculou celou dobu vyjadřoval skrytý sarkasmus. Dalším podstatným rysem v jeho podání je obrovská starost o Adrianu, s čímž souvisí i naprostá zničenost po Adrianině smrti. Traplův šašek si zde nasazuje téměř tragickou masku. Tato postava v jeho podání má mnohem větší hloubku, než by se z pouhého textu role mohlo zdát.

Sluha přemítá, co udělat se Stevenem v bezvědomíTrapl z postavy Sluhy v druhé etapě příběhu činí vychytralého muže s vlastním názorem a určitou dávkou komiky. Ačkoli na jevišti nemá tak výrazný prostor jako u Šaška, dokáže zaujmout hereckou akcí. Příkladem budiž scéna, kdy přemítá vedle Stevena v bezvědomí a ptá se sám sebe, zda „zlomit vaz, či nabídnout rámě“. Během přemýšlení postupně sfoukává svíce na čtyřramenném svícnu a vnáší tak do scény komiku, ačkoli ji jinak scéna ani text postav nevyžaduje.

Tomáš Trapl a jeho energický výskok při děkovačceProfesor je v Draculovi poslední Traplovou rolí. Trapl Profesora stylizuje do karikatury, pitvoří se v ní víc, než v roli Šaška a nebojí se ze sebe udělat obtloustlého pijana, který je vlastně stále v náladě, ačkoliv to neznamená, že mluví pouze z cesty. Trapl mění hlas, tempo mluvy místy přizpůsobuje podroušenému stavu postavy. Opět na sebe strhuje pozornost například jen stáním u portálu a zapisováním si do poznámkového bloku.

Lorraine má ve třetí epoše nové šatyLeona Machálková nebyla slepě zamilovanou Lorraine. V jejím podání tato postava vyznívá jako vyspělá milující žena, která má už leccos za sebou a přesto za Draculou jde přes všechny překážky a pochyby. I s vědomím, že tím hodně riskuje. V druhé části příběhu se na jevišti objevuje jako emočně vyhaslá žena, místy až sarkastická. Nedělá si žádné iluze, umí dobře manipulovat a intrikovat když chce, je závistivá a i přes absenci růžových brýlí sní a vzpomíná na zamilovanost, kterou k Draculovi cítila, když její zalíbení opětoval. 

Svůdná Sandra ví, na co nalákat mužeKamila Nývltová se skvěle vložila jak do Adriany, tak do Sandry. Byla nevinnou, čistou a líbeznou Adrianou, která dokázala citově pohnout i takovým city zatracujícím mužem, jako byl hrabě Dracula. Se Sandrou přišla na jeviště též mladá, avšak ne úplně naivní dívka. Sandra si je vědoma svých ženských předností a neváhá je používat proti slabostem mužů. Zároveň to není žádný svatoušek, ačkoli i ji po Draculově vyznání nečekaně pozitivně zasáhne kouzlo něžného a laskavého slova. Nývltová si byla u obou poloh jistá ve výrazu, ať už v pohybovém, hereckém, nebo pěveckém.

Trio Nymf sklidilo na premiéře úspěchDraculovy nemrtvé milenky Nymfy na druhé premiéře ztvárnily Hana Křížková, Renata Drössler a Sylva Schneiderová a byly sehraným triem. Ačkoli žádná z nich nemá výraznější prostor, spolu tvoří komické trio tří závistivých žen, které se svého objektu touhy – Draculy – nechtějí vzdát. Navzájem si velmi dobře notovaly a rozdávaly úšklebky a grimasy kolem dokola.

Starostlivý Steven přemítá nad Lorraininým kloboučkem a jejím i svém osuduStevena se zhostil Peter Strenáčik. Během „Stevenova monolgu“ v roli vyjádřil něžnou bratrskou lásku Stevena k Lorraine i jeho obavy o její bezpečí během pobytu na hradě hraběte. Během úmyslu zabít Draculu část textu rockersky zachrčel a dodal tak postavě v této scéně drsnost a promyšlenou odhodlanost.

Mazaný Nick má v hlavě jistě plno nápadů, do jakých nekalých akcí zapojit svůj gangMartin Pošta v postavě Nicka, drsňáka objevujícího se po boku Sandry, předvedl též povedený výkon, když spřádal plány proti Casinu nebo laškoval se Sandrou. Knězem, objevujícím se ve větší míře na začátku a na konci představení, se na druhé premiéře stal Ivo Hrbáč. Ortodoxního kněze pojal jako skálopevně přesvědčivého muže, jistého si svou vírou a jako vlka střežícího své stádo oveček, i když bez laskavého doteku či pohledu. Draculu proklel hlubokým hlasem, s obličejem, jenž napodoboval masku rozzuřeného boha hněvu. Mnichem, který je poslední kapkou do Knězova poháru byl Jakub Šlégr.

Kněz poznává, že víra v Boha není všechno a nedává spásu před pozemským zlemKrvinky jsou tentokrát bez alternace. Jsou jimi Kateřina Matyášová, Tomáš Böhm a Jurij Kolva. Krvinky k muzikálu Dracula neodmyslitelně patří a jejich pohybový a mimický projev vždy dokáže fascinovat. Vedení taneční složky krvinek, company a některých sólistů měl na starost Pavel Strouhal. Nemusíte se ale bát, že by se choreografie výrazně změnila. Pokud snad i nastaly drobné úpravy, jako celek se choreografie zdá být totožná s tou původní.

Krvinky se na děkovačce nakonec nezdají být tak nemilosrdné. Počkat, oni to jsou vlastně jen lidé!Každý režisér do inscenace vtiskne nové nápady a motivy. Filip dobře podchytil motivaci a konání jednotlivých postav, zároveň do inscenace přinesl prvky, jenž celku svědčí. Například vražda Profesora. Ten naštěstí už není přejetý autem (což vždy v Hybernii působilo velice toporně až komicky), ale je zastřelen, když nastaví vlastní tělo jako štít chránící Draculu. Obrazy hraběte a kněžny Adriany jsou průhlednými membránami v rámech, takže už se nestává, že by se dvoukřídlé dveře rámů zavíraly. I když se v inscenaci najde pár momentů hodných menšího zásahu (mrtvý Kněz se zavražděnými věřícími se kvůli prvnímu sborovému „Buď navždy proklet, Draculo!“ objevuje na scéně už ve chvíli, kdy si Dracula po „Nespravedlivém bohu“ umývá ruce a kde ještě není ani stopa po úmyslu sebevraždy), jako celek je dobře sevřená a funguje.

Na Draculu naštvaná Lorraine se nakonec nechává obměkčit darovaným náhrdelníkemNebojte se tedy znovuobjevit kouzlo Draculy. Není stejný jako první verze v Kongresového centra. Není stejný ani jako druhá verze z divadla Hybernia. Objevuje se proměněný a přece i tak stále důvěrně známý. Uvidíme, jak dlouho zůstane Hudební divadlo Karlín jeho obětí. Nějakou chvíli si ale určitě jiný předmět svého zájmu hledat nebude.

 

Je Sandra s vůdcem gangu Nickem šťastná? Mnich pochybuje o bezstarostnosti kněze - Dracula je přece jen sprostý vrah a určitě se nebojí kříže. Alespoň zatím Lorraine odjíždí z Londýna do Transylvánie a loučí se se svým bratrem Stevenem Těhotnou kněžnu Adrianu v její samotě a v Draculově nepřítomnosti rozveseluje šašek
Steven umírá Lorraine v náručí a jeho smrt ji dovede k osudovému rozhodnutí... Společná fotografie týmu přítomného na druhé premiéře Jaká slova si před svým koncem řeknou Lorraine a Dracula? Sandra přemítá nad muži a nad jejich vztahem k nim
Lorraine dává najevo, kdo je její pán Vidět usmívat se Krvinku není tak obvyklé - tato Krvinka Kateřina Matyášová však dostala květinu a tak udělala výjimku Choreograf Pavel Strouhal tleská původnímu tvůrčímu týmu do hvězdných výšin Tomáš Trapl jako Profesor s důležitou rekvizitou - lahví alkoholu

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2024 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.