Sedmero havranů je novým výtvorem neokoukané produkce. V představení účinkují na muzikálovém poli většinou neznámé tváře a celkově je toto dílo odlišné, protože i autoři jsou jiní. Představení se hraje na malém jevišti Divadla Semafor, a teď se námi můžete podívat, jak vlastně tento počin dopadl.
Představení se nese v lyricko-epickém duchu. 
Je otázkou, zda zrovna příběh na motivy pohádky Sedmero krkavců od Boženy Němcové je vhodný pro zpracování do muzikálové podoby. Z příběhu se dá udělat dobrý film i dobrá činohra, kde skrze více dialogů mají herci leckdy větší herecký prostor. Na druhou stranu, ale zase hudba v muzikálu tolik přítomná může emoční charakter díla potrhnout, takže proč to s muzikálem nezkusit. Ne každému se pojetí muzikálu bude líbit, ale tak je to se vším.
Děj je jednoduchý a přímý, bez vedlejších situací. Bohdanka vyrůstá sama s matkou. Na dceřino naléhání matka prozradí, že kdysi měla sedm synů, které ale ve vzteku proklela, oni se proměnili v havrany a odletěli. Bohdanka se je vydá hledat. Když je nalezne, zjistí, že jejich záchrana nebude úplně jednoduchá. Musí být němá a uplést pro ně sedm košil. Do jejího úkolu však vstoupí princ a zamilují se do sebe.
O jejich lásce však nechce slyšet princova sestra, která se rozhodne, že zahubí jejich právě narozené dítě. Bohdanka je prohlášena za čarodějnici a souzena. Na poslední chvíli ale stihne doplést zbývající košili. Zjevují se její bratři v lidské podobě. Rozezleni na její pletichy zabíjí zlou princovu sestru, přináší Bohdance zpět její dítě, a ta s princem žije šťastně až do smrti.
Po celou dobu v představení figuruje jen jedna scéna vytvořená Zuzanou Mazáčovou. Tvoří ji krychlová kovová konstrukce, kterou účinkující využívají několika způsoby – jako prostor, v němž, či na němž se odehrává část děje. Jako bariéru, která odděluje a půlí jevištní prostor na několik částí. Je subjektivní, zda bude divákovi po celé dvě hodiny představení k uspokojení stačit jedna a tatáž scéna – krychle je ale každopádně dobře využita.
Hudba Pavla Trojana Jr. má složitou kompozici. Pěkně navozuje snivou, lyrickou atmosféru, dobře doplňuje i emoční rozpoložení postav. Z představení si neodnesete žádný hudební motiv, který by vám utkvěl v paměti. To sice není nezbytné, přesto je to škoda. Na druhou stranu se tak muzikál vymaňuje z „clipového“ schématu některých muzikálů. I přes spletitost hudby se zpěváci nikde nezapomněli a skutečně s hudbou souzněli na sto procent.
Autorem libreta je Tereza Karpianus, námět zpracovala Jana Ferstlová. Kostýmy vytvořila Klára Syrůčková. Ačkoli látky a použité oblečení jsou soudobé, díky jejich dobré zkombinovanosti nejsou rušivým elementem, v komornějším nasvícení působí dobře a divák je automaticky považuje za oděvy z přímo neurčené historie.
Představení režíroval Pavel Ondruch, který si, jak už jsem zmiňovala, dokázal dobře poradit s rozložením scény a s pohybem herců na ní. Možná by neuškodilo mírně prokrátit závěrečnou pasáž díla, která díky své délce patřičně negraduje, zbytečně dlouhý je i konec.
Choreografkou představení je Klára Klepáčková. V představeni nejsou sborové choreografie, založené na nacvičených tanečních sestavách, najdete v něm menší množství tanečních kreací jednotlivců. V představení také neúčinkuje žádná company.
Herecké výkony byly na velmi dobré úrovni. Snad každý z účinkujících se v umělecké branži už nějakou dobu určitým způsobem pohybuje, jak se můžete dočíst na oficiálních stránkách tohoto muzikálu. Jako Bohdanka se na první premiéře představila Veronika Savincová, která téměř neodešla z jeviště. Bohdanka byla v jejím podání laskavá a křehká, ale zároveň odhodlaná nalézt bratry, ač se ani ona nevyhnula pochybám. Pěvecky roli odzpívala na jedničku.
Princ je nepříliš sympatickou postavou, protože ač je do Bohdanky zcela zamilovaný, na popud a díky pomluvám sestry ji neváhá vydat soudu. Na konci se s Bohdankou ale zase usmíří a věřte tomu, či ne – i ona ho ráda přijme zpět. Díky krátkému časovému úseku takový vývoj postavy působí nereálně. Jenže s tímto faktem samozřejmě princův představitel Tomáš Vaněk (pro zajímavost - v minulosti studoval zpěv u Lindy Finkové) nemohl nic udělat. 
Dobře ztvárnil uspokojivě jak zamilovaného, tak i rozervaného a nerozhodného prince.
V menších rolích jsme mohli vidět Dášu Zázvůrkovou (bývalá členka sboru HDK, také působila jako company při prvním uvedení Bídníků v GOJE) jako matku. Dáša Zázvůrková měla prostor hlavně na začátku, kde se jako zoufalá matka emočně svěřovala Bohdance. V roli určitě nezklamala. 
Skvěle vyjádřila osobu, která je při vzpomínkách na svou největší chybu života psychicky na dně, zároveň ale byla i konejšivým elementem, když ke konci příběhu poskytovala Bohdance útěchu, naději a sílu.
Nejvíc se se svojí postavou závistivé sestry vyřádila Marta Sovová. Marta si do role mimo zloby, zášti a nesnášenlivosti vložila ještě značnou část šílenství a hysterie, což u této role vůbec nevadilo, naopak byla role ještě děsivější a krutější – o to víc jste ji na konci vůbec nelitovali.
Sedm havraních bratrů představovali Jan Bochňák, David Bouša, Jiří Böhm, Jakub Hliněnský, Adam Koubek, Vít Bečvář, Martin Šimek a Petr Besta. Ačkoli je tíží prokletí, v představení působí po většinu času jako mírně komické postavy, protože bratři se stále navzájem něčím popichují nebo dělají „opičky“ na Bohdanku (také vás napadl název jiné pohádky, který se přetvořil v „Bohdanka a sedm havranů“?).
Na jevišti tvořili havraní bratři sehranou skupinu. Jejich role byly nejzajímavější po pohybové stránce, když ztvárňovali let, sezení na větvích, roztržitost, nebo úlet před hrozbou. Po pěvecké stránce se vzhledem k ději příliš neměli možnost projevit.
Co říci závěrem? Představení nesedne všem, někdo bude postrádat nosnou melodii, pro někoho možná bude děj příliš monotónní. Herecké i pěvecké výkony jsou ale zvládnuté dobře a na Sedmero havranů není škoda vyrazit. Už jen proto, že takovýchto muzikálů, které nejsou dílem velkých produkcí nebo uměleckých škol, vzniká poměrně málo.
Komentáře k článku