Třetí a poslední den prvního kola konkurzů do připravovaného muzikálu Aida - který budeme moci zhlédnout od začátku října 2012 v Hudebním divadle Karlín - právě probíhá a my jsme opět u toho. Přicházejí stále nové tváře, mezi kterými se občas objeví tvář známá. Těsně před tím, než vcházím do zkušebny, potkávám kamarádku, která se konkurzu také účastní. Domlouvám se s ní, že by bylo zajímavé, kdyby mohla napsat o průběhu tohoto konkurzu - ze svého pohledu. Z pohledu člověka, který se sám konkurzu účastní. Příběh tanečnice Věry Novotné najdete dále.
Většinu dne mě provázela nervozita. Dostala jsem číslo, stoupla si ke zdi a nechala se vyfotit, k mému překvapení jsem byla ihned přidělena do první skupiny k tanci. Bohužel pro mě, s drtivou většinou karlínských tanečníků. Ale na druhou stranu o to větší zážitek to pro mě byl. Choreografie byla pěkná na instrumentální hudbu, a byl zde kladen důraz na baletní pozici, byli jsme upozorněni, abychom se věnovali detailům, což jsem asi nějak přeslechla a jela si trošku laicky, ale byla jsem na sebe pyšná, kroky mi pasovaly do hudby a nic jsem nezapomněla. Nejdříve jsme se to učili všichni dohromady, poté byli podle čísel rozděleni do skupinek po pěti a každý měl dva pokusy na to oslnit choreografku.
Následovala zpěvná část, kde jsem opět narazila na špatné pořadové číslo. Trošku mě mrzelo, že se tam šli ukázat (vážně jen ukázat nezpívající tanečníci a já jsem si rvala vlasy, že jsem tam nevlezla taky). Šla jsem na řadu po nádherném operním výkonu a mírně jsem se zděsila, když jsem viděla, jak je porota ve složení Pavel Polák, Martin Kumžák a Adam Novák natěšena, že přijde něco podobného.
Porota očividně vypozorovala mou nervozitu, které přidalo nefunkční CD, a já jsem se málem poroučela k zemi. Nicméně vždy velmi ochotný a pohotový Pavel Polák přispěchal se svým note-bookem a už mi (bohužel) nic nebránilo začít svůj pokus. Mé podání Monte Christa bych tu raději nekomentovala. Snažili se mi dodat odvahu aspoň úsměvy, ale na mě to mělo spíše opačný efekt... Jen jsem děkovala, že Vašek Noid nepřišel o deset minut dříve a neslyšel mě.
Poté, co každý odzpíval, buď okamžitě dostal noty, nebo byl držen v naději slovy „Ozveme se vám...“. I těmto uchazečům Vašek trošku zkazil radost, neboť když vylezl pronesl: „Řekli, že se ozvou, tak asi nic…“
Já jsem byla ráda, že jsem si zkusila konkurz se vším všudy. Podruhé se raději budu ucházet jen o taneční část…
Pokud i vy váháte, zda jít nějaký konkurz zkusit, běžte, je to přinejmenším dokonalá zkušenost a člověk si vyslechne názory, které pomohou k jeho dalšímu vývoji v jeho snech.
A my dodáváme - zkoušejete to, jednou to vyjde - stejně jako třeba Lucii Pragerové v muzikálu Casanova...
Komentáře k článku