Musicalnet.cz

V pátek 23. 12. 2011 v 19 hodin se v libereckém Divadle F. X. Šaldy konala významná společenská a kulturní událost – premiéra slavného muzikálu Zpívání v dešti z neméně slavné autorské dílny legendárního čtyřlístku Betty Coken – Adolf Green (scénář) a Arthur Freed – Nacio Herb Brown (písně). V hlavních rolích se představili Jan Kříž a Jan Révai, takže u toho Musicalnet navzdory nadcházejícím vánočním svátkům nemohl chybět, a tak jsme vám připravili z tohoto vskutku zdařilému představení reportáž.

Nejprve si připomeňme samotný příběh, na kterém je celé představení postaveno. Muzikálová komedie Zpívání v dešti se odehrává ve třicátých letech v Hollywoodu a je vtipnou a svižnou parodií na převratnou novinku ve filmovém průmyslu – vynález zvukového filmu. Hvězdný pár němého filmu (ovšem pár jen na oko kvůli zvýšení popularity) Don Lockwood a Lina Lamontová si právě vychutnávají úspěch premiéry jejich nového filmu a nemají nejmenší tušení, že jejich závratné kariéry budou velmi brzy vážně ohroženy. Je rok 1927 a vynález zvukového filmu vtrhne do Hollywoodu jako uragán. Kdo nedokáže držet krok s dobou, je ztracen. Také Don s Linou se brzy přesvědčí, jak malý krůček je dělí od vrcholu slávy k hlasitému výsměchu publika.

Producenty i režiséry rozmazlená milovnice Lina je obdařena neuvěřitelným, pronikavým a skřehotavým hláskem, který se jen těžko dá popsat slovy. Její strnulé herecké pózy se do zvukového filmu nedají vůbec použít a při předpremiéře Šermujícího kavalíra je z toho velký trapas, publikum se Lině zcela bez okolků vysměje. Do děje v tu chvíli vstupuje Donův dlouholetý přítel Cosmo Brown se spásným nápadem přepracovat Kavalíra na muzikál a hlas Liny nechat předabovat. A k tomu se více než dobře hodí mladá talentovaná herečka Kathy Seldenová.

S Kathy se Don seznámil jednoho dne, když prchal před svými rozvášněnými fanoušky a ve zmatku na rychlo naskočil do prvního auta, které jelo kolem. Auto řídila právě Kathy, a ta se zpočátku tvářila, že Dona vůbec nepoznala. To Dona natolik zasáhlo, že začal sám pochybovat o svých hereckých kvalitách. Od té chvíle se Don do Kathy beznadějně zamiloval. Od té doby ji všude hledal, ale díky Kathynu zájmu o herectví se oba znovu potkávají ve filmovém studiu. Kathy souhlasí s předabováním Linina hlasu, ale Don trvá na tom, že se bude jednat pouze o jeden film a potom se Kathy bude věnovat svému vlastnímu talentu a své umělecké kariéře.

Sebestředná Lina je přesvědčena o tom, jak je ve zvukovém filmu úžasná, ale brzy přijde na podvod, který na ni studio nastražilo. Rozmazlená primadona zpočátku na Kathy žárlí a nemá ji vůbec v lásce. Když však vidí výsledek dabingu, brzy pochopí, že Kathy je její jedinou záchranou před katastrofou. A tak místo hysterických scén začne intrikovat. Šéfa filmového studia začne vydírat, aby ji Kathy dabovala i v dalších filmech.

Po úspěšné premiéře muzikálu, nyní přejmenovaného na Zpívajícího kavalíra, po Lině publikum žádá, aby zazpívala na živo. Lina tedy před oponou otevírá pusu na mikrofon a za oponou zpívá doopravdy na druhý mikrofon Kathy. V určitý okamžik Don a Cosmo roztáhnou oponu a celé tajemství je prozrazeno, publikum jen překvapeně zírá. Lina s velkou ostudou a zesměšněna utíká z jeviště a Kathy je představena divákům jako pravá hvězda celého muzikálu. Kathy se tak stává novým miláčkem publika, navíc po boku samotného Dona. A Hollywood má na světě nový hvězdný pár.

Dona Lockwooda v Liberci ztvárnil výborný Jan Kříž, který pro představení vytvořil i scénu. Role mu sedne, je vidět, že si ji opravdu užívá. Nejenže mu to v bílém kostýmu úžasně slušelo, ale svou práci odvedl po všech stránkách na výbornou. Nastudovat takovou roli, plnou písní, složitých tanečních a především stepařských čísel v choreografii Pavla Strouhala, muselo být velmi náročné, avšak konečný dojem působí velmi lehce a přirozeně. Na tomto místě musím vypíchnout skvělý a efektní nápad – stepování ve vodě kolem hydrantu.

Obdivuhodný výkon podala také Kateřina Šildová v roli Liny Lamontové. Celé představení odmluvit skřehotavým hlasem, odzpívat své party tak neuvěřitelně falešně, to už chce pořádný kus hereckého umění a velký nadhled. Kateřině Šildové výborně sekundoval Jiří Bartoš, který se představil jako homosexuální vizážista Liny Carmen Straciatella, a kouzelným způsobem jí vytvořil věrný a loajální stín, který slavné hvězdě vždy dával za pravdu a podtrhával tak celou absurdnost uměle vytvořené a na vratkých nohách stojící slávy.  

Zcela nepřehlédnutelnou osobností byl na jevišti Jan Révai, ztvárňující Donova nerozlučného přítele, klavíristu a skladatele Cosmo Browna. Diváci mohli obdivovat nejen jeho vynikající herecký výkon, ale podobně jako u Jana Kříže především brilantní stepařská čísla a zpěv. Do vzpomínkových pasáží z dětství a mládí obou přátel, kdy spolu začínali uměleckou kariéru, výborně zapadly i výkony jejich dětských verzí, malého Dona ztvárnil Michal Paluba a malého Cosmu Karel Mařík.

V roli Kathy Seldenové se představila Marie Blahynková, která také překvapila svou hereckou přirozeností a plně znějícím hlasem. S vervou se pouštěla i do náročných tanečních čísel (v choreografii Petry Parvoničové), ve kterých však ve srovnání s Křížem a Révaiem byla přeci jen cítit trochu nejistota. Ale vzhledem k talentu a píli Marušky se dá předpokládat, že vedle takových dvou tahounů se bude jistě rychle i ona zlepšovat a dalšími reprízami představení nabude i ona větší suverenity. Tato talentovaná herečka a zpěvačka na sobě udělala obrovský kus práce, takže jí mohu jen držet palce do dalších rolí, které ji po boku Jana Kříže jistě čekají.

Martin Doubravský řídil živý orchestr nejen jako dirigent, ale zároveň si i roli dirigenta zahrál v několika výstupech při nácviku písní Liny. Vzhledem k tomu, že se jednalo o čísla velmi komická, musím opravdu ocenit i jeho smysl pro humor, s jakým se domlouval s Linou na tónině, a jak se snažil hvězdu marně přimět k přesným nástupům. Ráda bych zde ocenila i výkon orchestru Divadla F. X. Šaldy. Živý orchestr je prostě živý orchestr, a jako takový dodal představení přesně tu správnou atmosféru, jakou měl nástup zvukového filmu mít.

V dalších rolích jsme viděli Zdeňka Nádeníka jako filmového producenta R. F. Simpsona, v roli režiséra Roscoe Dextera Michala Pleskota, svou roli novinářky Dory Baileyové si s grácií užila Blanka Černá. Choreografa Sida Phillipsova kouzelně ztvárnil Jaroslav Diner, a jako hlasový poradce Mr. Dinsmore diváky pobavil Pavel Hejl. Ve dvojroli strážníka a kameramana se představil Radek Beran.

Režiséra Oldřicha Kříže jsem si nechala na konec jako třešničku na dortu, protože to, co na jevišti působí odlehčeným a nenuceným dojmem, jsou ve skutečnosti týdny úmorné práce s jednotlivými herci i s celým souborem. A zde se právě pečlivost a důslednost režiséra projevila naplno, představení má vtip a spád, všechno do sebe přirozeně a plynule zapadá. Nápaditě byly zakomponované i nadšené reakce filmových diváků přímo v publiku. Jedinou pihou na kráse pro mě byly poněkud delší pasáže němého filmu, kde jsem se nemohla ubránit dojmu, že se v tom tvůrci až příliš zhlédli a na konci ukázek již trochu „padal řemen“. Celkově se ovšem jedná o výborné představení a zábavu na špičkové úrovni. Neváhejte a zajeďte se do Liberce na Zpívání v dešti podívat, nebudete litovat.

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions