Řekne-li se baron Prášil, vybavil by se vám ještě donedávna asi stejnojmenný trikový film Karla Zemana z roku 1961 s famózním Milošem Kopeckým v hlavní roli. Opravdoví pamětníci si vzpomenou možná i na komediální film s Vlastou Burianem. Poslední měsíce však byl titul Baron Prášil čím dál tím víc spojován s pražským Divadlem Hybernia.
Právě zde se 25. února 2010 začal uvádět příběh Barona Prášila v muzikálové podobě. Pod novým muzikálem Baron Prášil jsou podepsány takové autorské veličiny jakými jsou Zdeněk Barták, Petr Markov a Filip Renč.
Baron Prášil, románová, dnes již zlidovělá, postava a synonymum pro snílka a sedmilháře. Předlohou Gottfriedu Augustovi Bergerovi, autorovi literární podoby Prášilových příběhů, stál však skutečný baron Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen, německý voják a cestovatel. V mládí bojoval proti Turkům a po návratu neúnavně bavil známé a přátele vyprávěním neuvěřitelných historek s dobrým koncem.
Autoři muzikálu vybrali několik nejzajímavějších Prášilových vyprávění, které propojili současným příběhem obyvatel malého penzionu U Prášila, vklíněného mezi obrovské mrakodrapy kdesi uprostřed Manhattanu. Majitelem penzionu je právě baron Prášil. Chtivý správce Wilcox a jeho žena Evelína by ale rádi získali penzión pro sebe, cena pozemku totiž mnohonásobně převyšuje hodnotu starého domu.
Frank, mladý zaměstnanec penziónu, zde zůstává jen kvůli půvabné servírce Patricii. Patricie však čeká na někoho lepšího, nejlépe na prince s hrstí plnou diamantů. V penzionu pracuje i pokojská Gita, bez skrupulí hledající jen muže s tučným kontem. Wilcoxovi plány však komplikuje Prášilova závěť, kde odkazuje svůj majetek newyorské ZOO.
Spolu s Evelínou proto vymyslí plán, jak barona prohlásit za blázna. Pozvou na návštěvu notáře Omena a psychiatra Nomena. Jejich úkolem je shledat barona Prášila, po vyslechnutí jeho historek, za nepříčetného a zrušit tak platnost jeho závěti. Nomen a Omen tak postupně poznají lovecká dobrodružství barona Prášila, jeho výlet na soptící Etnu, průlet zeměkoulí, přistání v cařihradském sultánském paláci a velkolepé námořní dobrodružství končící v břiše velryby.
Autorem vskutku muzikálové hudby je zkušený Zdeněk Barták. Hudba je nádherná, pohádková, symfonická, filmová, taneční i revuální zároveň. Spolu s velkorysými aranžmá je asi základním a nejzdařilejším prvkem tohoto muzikálu. Ústřední melodie "To jsem já" je melodická, chytlavá a dobře zapamatovatelná. I další čísla jako "Na křídlech fantazie" nebo "Dál měj vůli žít" mají šanci stát se samostatnými hity. 
I když se jednotlivá hudební čísla od sebe tolik liší, dohromady tvoří jednotný a kompaktní celek, který dokáže pohladit zejména duše romanticky naladěné.
Libreto pro muzikál Baron Prášil napsal Petr Markov. Režie se ujal Filip Renč, který v sobě nezapřel zkušenosti filmového režiséra. Dílo má pevnou stavbu, řád, atmosféru a velmi dobře propracovanou vizuální podobu. Děj tak graduje do finále, aniž by divák vůbec kdy stačil pomyslet na nudu.
Obrovským přínosem, dle mého názoru stojícím ihned za melodickou hudbou, jsou nápadité a někdy až překvapující choreografie Kristiny Kloubkové. Je moc dobře, že existuje někdo, kdo dokáže takhle vnímat hudbu a použít lidské tělo jako další nástroj k jejímu vyjádření. 
Kromě něžných „motýlích“ vzdušných akrobacií z druhého dějství, se líbily i dramatické scény z jícnu sopky, stejně jako swingová a stepařská čísla.
Při návrhu kostýmů popustil svou fantazii Roman Šolc. Fantazijní kostýmy Vulkána, Venuše, carevny, harémových strážců i pirátů jsou pastvou pro oči. U kostýmu barona Prášila však dodržel tradici a oblékl barona do červeného vojenského kabátce a bílé rokokové paruky s cůpkem.
Scénu představení vytvořil Šimon Caban. Základním prvkem scény je, středu jeviště dominující, stavba penzionu, rozdělená do tří sektorů. První tvoří exteriér penzionu, vstupní historický portál. Další představují recepci s pultem a obývací pokoj s příjemně hořícím krbem a koutem, kde v křesle sedává Prášil a vypráví své historky.
K přestavbám dochází poměrně rychle díky otočné točně. 
Během námořního dobrodružství je na scéně obrovské kymácející se torzo lodi včetně stěžně se strážním košem. Scéna je ohromující, funkční a do nejmenšího detailu promyšlená.
Novým prvkem scénografie je použití 3D projekcí, tzv. mappingu. Díky němu se na šedé plochy stěn objevují zajímavé detaily a ornamenty. Pobaví i „potterovsky“ se pohybující objekty na obrazech na stěnách.
Hlavní roli barona Prášila na premiéře hrál Dan Hůlka. Roli postaršího šviháka a fantasty zvládl výborně pěvecky, herecky a překvapivě i tanečně. Podařilo se mu dokonale vystihnout charakter snílka s hlavou v oblacích, který je ve svých vyprávěních schopen neuvěřitelných skutků, ale který má zároveň v základních věcech jasno a stojí ve svém životě pevně nohama na zemi. 
Ví, že krása a radost může být i v kapce rosy a že bez přátelství a lásky nestojí život za nic.
Roli Evelíny ztvárnila vynikajícím způsobem Kateřina Brožová. Něžná píseň "Jsem stále tvá" byla v jejím procítěném podání jedinečný zážitek.
Jako chamtivý správce Wilcox se představil Jiří Langmajer. Skvěle uchopil pěvecké i taneční party. Zářil však i v činoherních pasážích. Společné scény s Kateřinou Brožovou byly doslova hereckým koncertem.
Roman Vojtek se objevil v roli mladého Franka. Výborně pěvecky vybavený herec podal nejlepší výkon večera a zdá se, že bude právem patřit k jednomu z magnetů tohoto muzikálového představení.
Frankovu lásku, Patricii, hrála na premiéře Zdenka Trvalcová. 
Pěvecky i tanečně zvládla roli s přehledem a nezalekla se ani společného „letu“ na křídlech lásky zavěšená na laně s Romanem Vojtkem. Mršku Gitu výborně podala talentovaná Markéta Procházková. Má nádherný výrazný hlas a tanečně i herecky působí velmi suverénně. Zdá se, že Markéta Procházková, je téměř hotová muzikálová star.
Dvojici doktorů Omena a Nomena dostali premiérový večer Vlastimil Zavřel a Zdeněk Izer. Byli sehraní, zábavní a vtipní. Velkou příležitost v muzikálu dostala i dvanáctičlenná taneční company, technicky náročné taneční choreografie zvládali s obdivuhodnou jistotou. Čtyři dámy s grácií tančící, vznášející se a dokonce rotující jako motýli na sotva viditelných lanech 
v desetimetrové výšce prokázaly nejen svoje taneční schopnosti ale i obdivuhodnou odvahu.
Muzikál Baron Prášil je, dle mého názoru, velmi podařeným dílem, které posouvá muzikálový žánr u nás zase o další úroveň výš. Oplývá „klasickou“ velkou melodickou muzikálovou hudbou. Prostor širokého jeviště umožňuje zrealizovat velkorysá a ohromující taneční čísla, stejně jako technicky náročné scénografie. Příběh a námět muzikálu je zajímavý, dobrodružný a vtipný. Přiměřenou hloubku a pointu k zamyšlení má spíše příběh Franka a Patricie. Prášilova vyprávění zase nepostrádají humor a nadsázku, pobaví, překvapí, nadchnou a rozesmějí dospělé i děti.
Muzikál rozhodně stojí za návštěvu. Po skončení si budete ještě dlouho pamatovat ústřední melodii muzikálu a vaše děti budou všem vyprávět o tančících jelenech, jednookých Kyklopech bušících do žhavé lávy, legračně šilhající velrybě a o něžných živých motýlech se světlými vlasy, kteří létali pod portálem.
Přece stojí za to
"Dát vale všedním dnům,
uvěřit zázrakům.
Kousek snílka přece zbývá v každém z nás.
Na křídlech fantazie nést se dej
a všechny divy světa znát si přej.
Leť výš a výš až ucítíš, jak lákavá je vůně dálek.
Na křídlech fantazie nést se dej..."
Komentáře k článku
asi jsme byli na jiném představení a hlavně mi hrál jiný Daniel Hůlka než Tobě. Jak můžeš napsat, že to zvládl herecky, tomu fakt nechápu :-). Nuda, nuda, nuda.
Michale, až příště budete kritizovat úroveň mých (našich) článků, ohlídejte si nejdříve, aby Vaše redaktorky nepsaly "dámy prokázali".
za pravopisnou chybu se omlouvám, za upozornění na ni děkuji, opravím.
Premiéra nebylo první představení Barona Prášila, které jsem viděla. Byla jsem už na zkoušce. Výkon Dana Hůlky považuji za velmi dobrý a stojím si za svým hodnocením.
U stepařského čísla hodnotím výkon tanečnice a ten výborný byl. Jestli nebylo možné v představení snímat údery plíšků na stepařské obuvi, je jen technická stránka věci.
Použiji Tvůj styl vyjadřování - máš pravdu, že představení nechápeš. A Mirka na premiéře byla - na rozdíl od tebe. Ondru jsem také viděl.
Mirka chyby udělala, a napravila je. Ty však dělají všichni, že. Stačí se podívat do zrcadla :-)
Pokud by sis ověřil, co vše je potřeba ke stepu, pak bys pochopil, že to na této podlaze nejde, takže se markýruje. Ale to jen tak na okraj. Pokud mluvíš o synchronizaci, ano, občas se netrefila. Znamená to, že tím pohřbila celé představení? Myslím, že ani nemohla.
Představení jsem si oblíbil, je to skvělý relax, ale když step nelze z jakýchkoliv důvodů realizovat, proč klamat diváky jakousi nahrávkou a špatně sesynchronizovanou tanečnicí... Kdyby zpívali účinkující na playback aa produkce napsala, že na porty už nejsou peníze, tak to také budeme obhajovat a vychválíme to do nebe? Tohle mi opravdu v představení vadilo, protože to je jako kdybych na YouTube dal jak "zpívám" a pouštěl tam místo sebe Daniela Hůlku a nechal si od lidí tleskat, jaký jsem skvělý. Tanečnice za to samozřejmě nemůže, režisér neměl klesnout k tak lacinému řešení a překvapuje mě, že ani Zdeněk Barták, světem prověřený, nedokázal s tímhle nic udělat. A prostě nechápu, jak někdo se zájmem o hudební divadlo může tohle pochválit a označit to za skvělé stepařské číslo. Vy to chápete?
Toť ode mne vše, nemám ve zvyku psát sem komentáře, jen mě to překvapilo...
Kdyby zpívali bez portů, tak bysme měl napsáno asi toto: "Zpěváci se snažili, ale nejsou zvyklí zpívat bez portů."
Kdyby jsi při tom tančil... mimochodem, při klipu také dělají zpěváci, že zpívají, ale je to na základ - znamená to snad, že nás tím podvádějí a nemáme je mít rádi? Chyby, které dělají, nejsou jen vidět - odstraní se totiž střihem. To se v živém představení nemůže podařit.
Ale k tomu stepu. U nás v divadle máme na jevišti koberec. A přeci jenom. Stepařská čísla byla v představení Sugar dokonalá a jednalo se o živý step. Žádný playback. Stačilo upravit povrch;)
Ale pokud to nejde, tak to asi nejde:)
http://kultura.idnes.cz/zajit-si-na-novy-muzikal-baron-prasil-neni-duvod-fup-/divadlo.asp?c=A100301_014305_divadlo_jaz
http://www.novinky.cz/kultura/193367-jak-baron-prasil-letel-na-nudne-prumernych-kridlech-fantazie.html
RM.
ale z této recenze vyplývá, že je vše bezchybné, tudíž na 100%, a to pak není recenze, ale PR článek. A tak to prostě je. Nebo ty se s tou recenzí ztotožňuješ???? :-/
P.S. mě se muzikál líbí, ale čeho je moc, toho je moc :-(
musím se i já přidat k debatě o objektivitě recenzí. Do dnešního dne jsem žila v přesvědčení, že recenze by měla být objektivní , tj. zmínit se i o chybách. Argument, že "vše jelo jak mělo a proč zdůrazňovat chyby", naprosto nechápu.
Jenom proto, že bylo představení po technické stránce v pořádku (tak si aspoň vysvětluju zmínku "vše jelo jak mělo". Nebo snad paní recenzentka věděla předem, jaké mají být výkony účinkujících a pokud takové byly, tak všechno jelo jak mělo? ) Není snad cílem recenze objektivně zhodnotit představení a to i s chybami.
Viděla jsem představení, na která v poslední době psala recenze slečna/paní Schusterová (například i článek o návratu Angeliky) a stačí si přečíst pár komentářů pod touto a další její recenzí. Celkem se shodují v tom, že paní recenzentka je až moc "optimistická". Já samozřejmě chápu, že se jí daná představení líbila, ale pak by neměly být její články nazývány recenzemi, ale spíše pohledy spokojeného diváka. Její recenze jsou značně zavádějící, a pokud by se divák měl řídit jen jimi, tak by nabyl dojmu, že se v Divadlech Broadway a Hybernia hrají nejlepší muzikály na světě a účinkující tam předvádějí jen bezchybné výkony.
Tím nechci vůbec snižovat kvalitu tam hraných muzikálů. Jsem naopak docela nadšená fanynka a viděla jsem je všechny několikrát, ale dokážu vidět i chyby.
Takže prosím ať příště píše recenze někdo více zkušený, nebo ať se posudky slečny/paní Schusterové neprezentují jako oficiální recenze vašeho serveru.
Tedy pokud si za jejími recenzemi plně nestojíte. Pak by to bylo docela smutné...
Za recenzí si musí stát hlavně recenzent. Míra objektivity zde na serveru již mnohokrát byla probírána. Kromě daných faktů (hudba, libreto,...) je vše na zkušenostech recenzenta. Jelikož je Mirka poměrně novým členem našeho týmu, nemusí být její styl tak dokonalý, na rozdíl od zkušenějších kolegů.
Píšete nadšená fanynka... co kdyby jste zkusila napsat reportáž z Angeliky - třeba derniéry? Třeba by se Vám to zalíbilo :-)
Obsahově bych si s tím myslím poradila, ale přiznávám bez mučení, že můj literární styl není zdaleka vybroušen k dokonalosti...
PS: Ta jemná narážka ve stylu "kritik je ten, kdo sám nic neumí" je roztomilá :-)
Tak tady to je:
V neděli 28. února se na prknech Divadla Broadway patrně naposledy představila Angelika - Markýza andělů. Kdo si na muzikál nestihl během letošního února zajít, šanci už mít s největší pravděpodobností nebude. Vzhledem k problémům spojeným s navýšením licenčního poplatku byl muzikál stažen z herního plánu divadla a nahrazen první dámou starověkého Egypta - Kleopatrou.
Romantický muzikál si během svého uvádění získal řadu příznivců, kteří jeho předčasný konec určitě olitují.
Muzikál se silnými melodiemi a kvalitními pěveckými výkony byl kritiky i diváky řazen spíše k tomu lepšímu, co bylo během existence divadla Broadway na jeho prknech uvedeno.
Kontroverzně byl přijímán zejména kvůli komickým hereckým výstupům, jež rozdělovaly děj a sloužily k zabavení diváků během přestavby scény.
V tomto ohledu je třeba poznamenat, že kvalita výstupů se značně lišila v závislosti na jednotlivých alternacích a pokud měl divák smůlu, že narazil na ty méně povedené, dokázalo mu to zážitek z představení dokonale pokazit.
Na derniéře se v rolích komiků představili Zdeněk Izer a Jan Kuželka, jež patřili mezi alternacemi ke "zlatému středu".
Nedosahovali sice kvalit svých mladších kolegů Hámy a Wehrenbergera, ale na druhou stranu nespadali do propasti trapnosti, v které poměrně pravidelně končil mediálně známý komik Petr Novotný.
Nutno mu ovšem poctivě přiznat, že i on si našel své nadšené příznivce a všichni komici mívali při závěrečných děkovačkách potlesky srovnatelné s představiteli hlavních rolí.
Což ovšem více vypovídá o vkusu publika než o kvalitě hereckých výstupů...
Vtipných momentů se diváci ten den dočkali i od představitelů jiných rolí, což se v případě derniér stalo na Broadwayi zvykem a řada diváků se na různé vtípky předem vyloženě těšila.
Nejvíce si od kolegů "užil" představitel Ludvíka XIV Martin Skala, jemuž se při jeho sólovém výstupu nedostavily na pódïum tanečnice, které až po hodné chvíli nahradila paní M.M. alias dáma s klapkou. Svým "svůdným nakrucováním" Ludvíka dokonale rozhodila a Martin Skala měl co dělat, aby úplně nevypadl z role.
Další vtípky, a't už fyzické (spadnutí tanečníků ze schůdků) či slovní (Ludvíkovo oslovení Aliho Amiriho Bachtiary-Gay) už nebyly tak výrazné, ale přispěly k uvolnění atmosféry a byly diváky s povděkem kvitovány.
Hlavních rolí se na derniéře ujali Leona Machálková a Zbyněk Fric.
Leona je zkušená muzikálová zpěvačka a na roli osudem zkoušené markýzy se typově i pěvecky hodí. Její herectví je výraznější než bývalo u Dashi, ale není až tak teatrální, jak měla často ve zvyku Monika Absolonová.
Nicméně má své dny, kdy její výkony poznamenává jistá improvizace v pojetí písní a člověk se nestačí divit, jak rozdílně může jeden zpěvák své písně v různých představeních zazpívat. Výkony ostatních Angelik mi v tomto ohledu přišly mnohem vyrovnanější.
Na derniéře měla Leona svůj "lepší den" a jejímu výkonu nešlo nic zásadního vytknout.
Tak to je všechno, co jsem stihla za tu chvíli napsat.
Teď se do mě můžete pustit a nešetřete mě - amatéra:-)
Lucie
Něco ještě zkusím během zítřka sepsat. Uveřejnit se to klidně může, ale přiznám se, že mám trochu problém s uvedením celého jména. Jde o to, že jsem v rodïně a mezi kamarády za totálního muzikálového šílence, a pokud by zjistili, že o tom dokonce už i píšu, tak to s nima bude k nevydržení :-)
Koneckonců moje jméno tu na serveru nikomu nic neřekne a kritizovat mě můžou i bez znalosti mého příjmení, ne?
Je mi samozřejmě jasné, že teď asi vypadám jako blázen...
Konec svého příspěvku tak napíšu sem do komentářů a pokud nikomu v serveru nebude vadit článek podepsaný jen jménem Lucie, klidně ho můžete okopírovat a použít jako normální článek.
Byl a bude psaný jen jako pohled jedné fanynky a víceméně z hecu, a můžu Vás Mirko ujistit, že nemám žádné ambice stát se recenzentkou. Mám také své civilní povolání a do divadla se chodím hlavně odreagovávat. Představa další směny jakožto recenzentky mě docela děsí :-) Nevěděla jsem, že jste v týmu nová a souhlasím s tím, že každý má dostat šanci se vypracovat. Tak Vám přeju, ať se Vám příště daří lépe a budu Vás sledovat :-) Tím ovšem neslibuju, že si do Vás už nikdy nerýpnu, pokud budu mít tak odlišný názor, že to prostě nepřekousnu :-)
Lucie
Takže takhle:
Ano, Barona znám. Ne z premiéry, ale z představení o dva dny později.
Pokud si pozorně přečtete mou kritiku Vašich recenzí, uvidíte, že jediné, co kritizuji, je Váš přílišný "optimismus".
Ten Vy sama v dolním vzkazu víceméně přiznáváte, takže nechápu, proč Vám zrovna má kritika tolik vadí...
Pokud jde o to "sledování", tím jsem samozřejmě měla na mysli, že budu sledovat Vaše pokroky. Ale mám o ně trochu obavu. Pokud budete chodit jen na kvalitní představení a těm nepovedeným se vyhýbat, jak tu píšete, brzy ztratíte široký kulturní rozhled, který je pro každého kvalitního recenzenta nutností.
Přesto Vám i nám jako čtenářům přeju, aby se kvalita Vašich článků jen zlepšovala a abyste získala i potřebný nadhled "profesionála"(myšleno obrazně), který si stojí za svou prací a nemá potřebu ji obhajovat a reagovat podrážděně na vyslovené kritiky.
Tak a't se daří!
Lucie
Nerozumím pojmu "profesionál". Samozřejmě, jak dobře víte, jsem laik, který má své civilní zaměstnání, divadelní představení objíždí ve svém volné čase a na své vlastní náklady a vzdělání si doplňuje dálkovým studiem publicistiky.
Koneckonců asi toho již bylo řečeno dost na toto téma, ale neodpustím si to.
Myslím, že kritikem, naštěstí, nemůže být každý asi jako každý nemůže naopak stát na jevišti a být kritizovaným. Bohužel v obou branžích, jak vímě všichni, se tyto přešlapy stávají ( a ne zřídka). Teď samozřejmě nemluvím o Danovi, kterého řešíte a který je, podle mne, stále jednou z hlavních stálic muzikálového nebe a myslím si, že oprávněně. Nemyslím si, že by Mirka svoji recenzi napsala úplně ideálně, nicméně každý člověk musí někdy nějak začít. I v muzikálu má před sebou zpěvák na začátku spoustu nejistých a ne vždy povedených kroků, které ho pak mohou, ale také nemusí, dovést na správné místo.
Ale šance se dávají ne? No a pokud je nová, jak říká Michal, pak chápu, že třeba ještě nemá dostatečně ostře a nezaujatě vybroušený názor na muzikálovou branži. No nakonec.....kdo z vás může říct, že je opravdovým odborníkem na muzikál? Stáli jste někdy na jevišti? Byli jste účastníky celého toho maratonu, který musí všichni členové týmu absolvovat?
Stejně tak jako já netuším, co všechno musí obsahovat práce kvalitního recenzenta někteří zase netuší, co ta práce doopravdy obsahuje za děs. Ano, dá se to představit, ale nedá se do toho vžít.
Tak možná až Mirka zažije o něco více muzikálových příprav na vlastní oči, stane se z ní výborný redaktor....prozatím by bylo možná lepší, kdyby jí s tím třeba někdo v začátku pomohl, co? To se tak většinou v kolektivu dělá:o)
PS: A s tím stepem teda jednoznčně souhlasím....pokud se to nedá nazvučit naživo, pak je lepší ho vynechat. Stepování na nahrávku mi pijde jako dělat z diváka už úplného trotla....
A jinak přeji hezký den:o)
Stejným způsobem postupuji i já. Přečtu-li si kritiku například na idnes.cz , zjistím, kdo je autor, najdu jeho předchozí kritiky a již vím, že tento člověk od roku 2004 nenapsal žádnou kladnou recenzi na jakýkoliv v Čechách uvedený muzikál. A hned vím, jak jeho recenze číst.
Mé recenze opravdu bývají pozitivní. Je to dáno mým založením a asi i věkem. Na představení, která za to nestojí a předem je považuji za „shit“ nechodím vůbec a odmítám na ně jakékoliv recenze psát. Máte tedy u mě jistotu, že pokud v mé recenzi bude zvýrazněna negativní stránka nějakého představení, pak už to opravdu muselo být hooodně špatné.
Nyní zpět k Baronovi Prášilovi. Ambicí autorů, dle jejich vlastních slov, bylo vytvořit pohodový, zábavný muzikál pro celou rodinu. Tomu, podle mého názoru, dostáli. Muzikál má pěknou, zapamatovatelnou, hudbu, zajímavý námět, spoustu efektů, pěkné kostýmy a zajímavé choreografie. Je to prostě zábava, relax. Tak je třeba k němu přistupovat a o tom byla má recenze. Pokud budu chtít navštívit muzikálové představení, které má hlubší příběh, obsahuje nějakou životní výpověď, která diváka nutí k zamyšlení, pak si vyberu představení jiné. Mohu zůstat doma a zajít do plzeňského divadla na Řeka Zorbu, Koločavu, Čachtickou paní a koneckonců i na Chicago.
Nejvíce se zde rozebíral výkon Dana Hůlky. Na premiérovém představení odvedl výborný výkon, jak tomu bylo na představeních jiných, nevím. Co se tance týče. Role Barona Prášila nemá přece nijak složité choreografie, aby je nezvládl i přes vrozenou taneční topornost. Navíc Prášil je starší muž, proč by tam měl svižně křepčit ? Zmiňované playbackové stepařské sólo trvá asi 2 minuty, pro mě není nijak zásadní a playback mě nevadí. Do čísla Divný sen se to docela dobře hodí, tanečníci je zvládají. Vždy na představení hodnotím hudbu, libreto, choreografie, scénu, kostýmy a výkony aktuálních alternací. Žádné chyby jsem na muzikálu nenašla, splnil mé očekávání a osloví určitě svou cílovou skupinu.
Toť vše. Hough.
Kritiku bych být vámi vůbec nekritizoval, protože většinou mají pravdu. Česká muzikálová tvorba je v drtivé většině případů s ohledem na světová měřítka tragická a zaostalá a funguje tu úplně jiný princip, než jinde ve světě. Je jasné, že muzikálové servery to musí posuzovat trochu jinak a s nadhledem, protože to píší pro české muzikálové fanoušky. Ale kdybych měl psát kritiku, tak zvláště po osobní zkušenosti z Londýna a tamějších produkcí by české muzikály nedopadly vůbec dobře.
"Na představení, která za to nestojí a předem je považuji za „shit“ nechodím vůbec a odmítám na ně jakékoliv recenze psát." To je asi ta největší kravina, kterou jste mohla napsat. Recenzent by neměl dopředu mít žádné předsudky a tenhle postoj, že si myslíte, že to bude shit, tak na to nepůjdu, je vážně k zamyšlení.
A na závěr, pokud jste na Baronu Prášilovi skutečně nenašla žádnou chybu, tak je to opravdu k velkéééééému zamyšlení. Několik (vlastně většina) lidí vám tu napsalo, že recenze je špatná a přechválená. Všichni se vám tu včetně profesionálky Míši Noskové snaží vysvětlit, že falešný step je naprostá ohavnost degradující představení. Když se vám to zdá tak super, tak byste to v článku alespoň mohla zmínit, protože akorát klamete čtenáře, stejně tak, jako klamou autoři diváky. Včera několik diváků začalo po tom čísle nadšeně tleskat. Bylo mi líto těch zpěváků, kterým třeba po jejich písni nezatleskali, ale tomuto podvodu ano...
Co se týče psaní, tak i ti největší profesionálové se stále učí a vymýšlejí nové postupy a formy, jak článek pojmout a dílo zhodnotit. Ve vašem případě bych doporučil obstarat si nějakou podobnou příručku, ze které jsem tu citoval nebo prostě na psaní recenzí zapomenout... I když, čím horší úroveň tady, tím více čtenářů u nás :))).
Toť vše. Hough.
Tak tady to je:
Osudovou Angeličinou láskou byl v posledním představení Zbyněk Fric. Jeho herecký projev je velmi příjemný, jeho kulhání přímo ukázkové a o jeho pěveckých kvalitách není sporu. Přesto mě jako "ošklivý a starý" hrabě nepřipadal moc přesvědčivý. Chybělo mi tam jisté charisma životem otřískaného muže. Zbyněk Fric je typem bláznivě zamilovaného mladíka a jako takovému mu v Angelice více slušela role rozverného básníka Špíny.
V ní se na derniéře představil Juraj Bernáth. Své poslední vystoupení si užil s očividnou chutí a během svých pár výstupů, kdy si stihl i trochu zalaškovat s publikem, předvedl solidní výkon, který rozhodně ničím neurazil.
Špínova pronásledovatele a Angeličina dobrého ducha Desgreze si zahrála "muzikálová jistota" Bohouš Josef. Odvedl standartně kvalitní výkon a jeho výrazný hlas se dobře uplatnil zejména ve svižné sólovce Jsem vlastním pánem, která rozproudila celé divadlo. (Osobně se mi v této roli o něco víc líbil Tomáš Trapl, který k výbornému zpěvu přidával i své nezaměnitelné herectví a patřil k největším hvězdám celého muzikálu)
Přestože byl Desgrez svým vlastním pánem, jednoho přece jen měl - francouzského krále Ludvíka XIV. Jak už bylo zmíněno, neúnavným (a neúspěšným) ctitelem krásné markýzy se naposledy stal Martin Skala. Ve své roli "tlačil" méně na komiku než druhý Ludvík Vilém Čok a přestože ten byl vždy poměrně vtipný, jako mocný král se mi Martin Skala jevil přeci jen důstojnější.
Ve výčtu Angeličiných ctitelů nesmí chybět její dětská láska Nicolas, venkovský chlapec a pozdější šéf zločinecké bandy v Paříži. Alan Bastien předvedl velmi kvalitní výkon a jeho příjemný hlas hezky vynikl hlavně v písni Snad měl bych jít, která patří vůbec k nejhezčím písním celého muzikálu.
Zálusk na Angeliku si dělal i perský vyslanec Bachtiary-bej v podání Aliho Amiriho. Aliho řada lidí kritizovala za jeho češtinu, ale já se domnívám, že jí Ali "komolí" schválně, aby zdůraznil autentický perský původ své postavy. Usuzuji tak alespoň z toho, že jsem Aliho několikrát viděla jako Michelangela v Angelice a jeho čeština tam byla téměř bezchybná. Hezkým momentem jeho vystoupení je perská písnička, u které bych docela ráda znala její obsah.
Vzhledem k tomu, že tento jazyk moc lidí v naší republice neovládá, a ti, co ano, asi nechodí na podobné muzikály, může se tam zpívat prakticky cokoliv. Osobně doufám, že je to něco hodně romantického a není to jako kdysi v jedné reklamě, kde se mladí lidé chlubí svým čínským tetováním, které je ve skutečnosti receptem na kuřecí polévku...
Co se týče ostatních mužských rolí, patří už mezi ty menší, např. otec/arcibiskup, druhý Angeličin manžel Filip de Plessis-Belliéres či králův proradný bratr Lorraine.
Otce/arcibiskupa hrál Ivan Vyskočil, který zpívat opravdu neumí, ale přesto byl ten den docela milým překvapením. Jeho herecký výkon totiž většinou býval značně přehnaný, ale ten den své obvyklé přehrávání utlumil na únosnou míru.
V malé roli Filipa se objevil Jaromír Holub, který neměl moc šancí se projevit, což je vzhledem k jeho příjemnému hlasu celkem škoda.
Pokud jde o králova bratra Lorraina, tím byl pro tento den Jiří Helekal. Ten byl při příležitosti derniéry evidentně v dobrém rozmaru a divákům předvedl jako bonus několik kratičkých etud na téma "lehce (no spíše těžce) zženštilý šlechtic".
Do děje výrazně zasáhly i dvě dámy, a to v první půli Angeličina sokyně a odvržená Peyrackova milenka Contoire a po přestávce poněkud zvrhlá králova milenka madam de Montespan.
Jako Contoire jsme viděli Lindu Finkovou, která svůj part zvládla více než se ctí. Při písni Krátká vášeň záhy odezní jsem se však neubránila vzpomínce na Petru Janů, která v této písni dokázala svým sytým hlasem diváky smést ze sedadel.
Jako satanistka Montespan se představila Zdenka Trvalcová, jež je svým křehkým zjevem i hlasem spíše předurčena pro kladné role, ale ani jako Montespan neměla moc práce s tím, přesvědčit diváky o svých zrůdných záměrech.
Ostatní herecké role, jako je Gendére, soudce či paní M.M. řadím spíše ke komparzu, jelikož u nich není moc co hodnotit. V rámci svých rolí ale obstáli bez výjimky všichni. Pan soudce byl navíc i docela vtipný.
Pokud jde o tanečníky, tak ti odvedli tradičně poctivou práci a svými výkony pěkně dokreslovali atmosféru na jevišti.
Co říci závěrem? Skončilo jedno kvalitní představení, které důstojně reprezentovalo žánr romantického muzikálu a nebýt na začátku zmíněných problémů, mohlo ještě řadě diváků přinést pár pěkných chvil. Muzikál nebyl bez chyb, ale v rámci komerční zábavy patřil k tomu lepšímu, co bylo v posledních letech uvedeno. Divákům, kteří si příběh nezkrotné markýzy oblíbili, tak nezbývá než doufat, že se současné problémy nějak vyřeší a budou mít šanci se s Angelikou ještě někdy setkat.
Tak to je vše...
Pokud si vůbec někdo dal tu práci a moje veledílo si přečetl, ráda si poslechnu názory.
Kritika vítána :-)
Lucie
Lucie