Je podvečer 18. 12. 2010 a na prostranství před katedrálou sv. Víta, Václava a Vojtěcha se tísní nespočetný dav lidí. Ani třeskutá zima a předvánoční shon neodradily milovníky krásné hudby od dnešní návštěvy. Přestože jsou již posluchači nedočkaví, spořádaně stojí před chrámem a čekají, až celá akce začne. Lidé podupávají, usmívají se na sebe a vyhlíží, kdy se dveře chrámu konečně otevřou. Dnešní akce je přece výjimečná a stojí určitě za trochu nepohodlí.
A co že je to dnes na programu? No ano, symbol Vánoc a klenot klasické hudby, neboli Česká mše vánoční od skladatele Jakuba Jana Ryby. Tato výjimečná skladba přece patří neodmyslitelně k času vánočnímu tak, jako cukroví nebo ozdobený stromek. Snad každý z nás ji už za svůj život zaslechl v období vánoc. Provází tento krásný a bohulibý čas už spoustu let a bez ní by to zkrátka nebylo ono.
Církevní skladba je vystavěna stejně jako latinská hudební mše, je však zasazená do českého prostředí a samozřejmě zpívaná česky. Příběh vypráví o Kristově narození a příchodu pastýřů k jesličkám. Jednotlivé části díla jsou následující:
Kyrie – Pane, Gloria – Sláva, Graduale – Aleluja, Credo - Věřím, Offertorium – Obětování, Sanctus – Svatý, Benedictus – Požehnaný, Agnus Dei – Beránku boží, Communio – K přijímaní.
Inspirací pro letošní pojetí a realizaci bylo provedení České mše vánoční v Londýně v roce 2007, a to sice devadesátičlenným sborem britského parlamentu, který svého času nastudoval toto dílo v češtině. Tentokráte se na její realizaci podílí několik složek najednou: žáci, učitelé a rodiče ZUŠ Praha 10 – Hostivař, senátorky a senátoři, poslankyně a poslanci parlamentu ČR, poslankyně a poslanci Dolní komory a Sněmovny lordů Parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, pěvecký sbor rodičů RadHost, Dvořákův komorní sbor, Hostivařský komorní orchestr ZUŠ a sólisté.
Čestným hostem této hudební akce byl kardinál Miloslav Vlk, který za hlavní myšlenku večera označil naději a víru, že hudba může spojovat kohokoli, dokonce i politické rivaly. Koncert řídil dirigent František Šterbák na varhany hrál Josef Kšica. Krom nádherných sborových partů jistě nikdo nepřeslechl excelentní výkon sólistů. Sólových partů se v tento večer ujali – Marián Vojtko (tenor), Martin Vodrážka (bas), Lucie Špičková (alt) a Lucie Fišer Silkenová (soprán).
Ačkoli jsem milovníkem opery a klasické hudby obecně, jediné jméno, které mi bylo známé, bylo jméno muzikálového barda Mariána Vojtka, který byl evidentně v tento večer v kondici. Za to, že mi jména ostatních sólistů nic neřekla, se do hloubi duše stydím, neboť již během několika prvních minut bylo nepřeslechnutelné, že jejich výběr byl opravdu vyrovnaný a silná čtyřka předvedla opravdu skvělý výkon. Nepochybuji o tom, že ostatní tři sólisté patří k některému našemu přednímu opernímu dómu. Nádherně prezentovaná sóla se výborně doplňovala s velmi dobře zazpívanými party sborovými. Bylo obdivuhodné, jak se dokázalo takové množství rozličných hudebních těles dobře sesynchronizovat.
Prostor Chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha je pro hudební akce opravdu velmi zvláštní scénou. Nádherná a majestátní hlavní chrámová loď vzbuzuje i v duších nevěřících zvláštní pocit pokory a okouzlení. A v kombinaci s hudebním dílem je to pak opravdu výjimečný a hluboký zážitek. A pokud je tímto dílem Česká mše vánoční, pak již není oč více žádat. Poslední tóny mše dozněly, dotkly se srdcí posluchačů, a spolu s posledním návštěvníkem vyvanulo z chrámu do pražských ulic cosi magického – kouzlo Vánoc.
Komentáře k článku