Jaké to je, když se umělci sejdou po pěti letech na jednom muzikálovém koncertě? Můžu za sebe říci jedině: nevím. Za poslední dva roky je to třetí akce, na níž náš server nebyl pozván a ještě k tomu se tam nesmělo fotografovat. Vstupné pak nebylo zrovna nejmenší…
Jen náhodou jsem se dozvěděl o zko
ušce v úterý dopoledne. Mohl jsem na ní neplánovaně zajít, protože bydlím kousek od Výstaviště. Zde jsem se dozvěděl, že toto je jediná zkouška, kde se dá fotografovat. Pár skalních fotografů se snažilo alespoň občas zachytit tvář umělce, který zrovna vystupoval. Někteří účinkující se velmi ochotně natočili k fotografům zády, až měl 
člověk dojem, že se vracíme ještě víc než o těch pár let zpátky…
Nedalo mi to a zeptal producenta show Stanislava Aubrechta proč se zítra na tzv. ostré zkoušce nemůže fotit. Odpověď zněla: “A proč ano? My máme vlastního fotografa, fotky tedy budou”. Tak jsem si vzpomněl na “dobu Ježíše”, která se právem zapsala do zlatých dějin českého divadla, ale na jejíž určitá negativa se také právem, jak se u každé legendy sluší, zapomíná.
Takže fotografie z představení ani zkoušky v kostýmech nebudou. Škoda. Nejvíce však pro ty, kteří legendu zvanou Jesus Christ Superstrar chtěli vidět, ale nemohli se na ní dostat.
Cestou z Výstaviště jsem pak přemýšlel o těch pěti letech od skončení Ježíše na Výstavišti a ať jsem počítal jak počítal, pět let mi vůbec nevyšlo!!! Je dobře, že Ježíš vstal z mrtvých, jen těch učedníků je nějak moc a každý vypráví své evangelium po svém.
foto a text Michal Škvor
Komentáře k článku