V neděli 6. prosince 2009 začalo v Divadle Broadway představení muzikálu Mona Lisa ve 14. hodin, tak jako obvykle. Hlediště bylo, tak jako obvykle, téměř vyprodané. Přesto právě tohle představení bylo něčím výjimečné. Bylo posledním uvedením muzikálu Mona Lisa v letošní divadelní sezóně. I když se nejednalo o opravdovou derniéru a titul zůstává oficiálně na repertoáru Divadla Broadway, budou si muset fanoušci na jeho návrat určitě nějakou dobu počkat.
Jaký tedy byl tento původní český muzikál uváděný na pražské Broadwayi v produkci tradičního tria Oldřich Lichtenberg, Michal David a Ján Kováčik od 4. března 2009? A v čem vlastně tkví jeho divácký úspěch?
Osobně si myslím, že zásluhu mají rovným dílem tři faktory. Za prvé, poutavý námět a následně výborně vypracovaný scénář. Za druhé, zdařilá hudba a hudební aranžmá. Za třetí, režie a choreografie představení.
Jak se již pomalu stává pro Divadlo Broadway nepsaným pravidlem, je i muzikál Mona Lisa představením s velkým romantickým příběhem na historický námět. Převést do muzikálové podoby smyšlený životní příběh tajemné Mony Lisy z Leonardova obrazu, v němž vstupují do děje i velké postavy uměleckého světa na pozadí skutečných historických událostí, považuji za výborný nápad. Napínavý příběh plný vášně a dějových zvratů podle románové předlohy Dietera Sinna spolu s reáliemi renesanční Itálie umožňují tvůrcům představení, nejen scénografům a kostýmním výtvarníkům, vytvořit působivé a líbivé dílo.
Hudba Bohouše Josefa, až dosud „novice“ hudební muzikálové tvorby, je moderní, nová a svěží. Je hodně melodická i poetická. Neomrzela se mi od první generální zkoušky až do posledního představení. Líbí se mi od prvních tónů předehry až po konečné finále druhého dějství. Každé hudební číslo je jiné a něčím diváka zaujme. Nejen písně „Jako fénix“ a „
Prokletí spánku“ jsou vhodnými adepty stát se hity. Skladby mají velmi zajímavá aranžmá. Velice pěkně zní dynamická bicí v písni „Sochy, vázy, drahý kov“ nebo „Na Davida jdem“. Příjemně se poslouchají tóny žesťových nástrojů například ve skladbě „Svatba“ z prvního dějství. Velmi působivé jsou klavírní party v již zmiňovaném „Prokletí spánku“ nebo tóny sólové kytary v pomalé „Dárek ti dát“.
Oceňuji, že se podařilo, díky scénáři a režii Libora Vaculíka, velmi dobře postihnout v daném rámci představení charakterový vývoj postav. Myslím, že to není v muzikálovém formátu, kde je stejnou měrou kladen důraz na stránku pěveckou, hereckou i pohybovou, zas až tak běžné. Hlavní hrdinka příběhu, Mona Lisa, se tak zřetelně mění z mladé, bezstarostné dívky v dospělou ženu, kterou tragický zážitek ze ztráty dítěte navždy poznamenává.
Její hýčkaná, lehkovážná, mladší sestra Margherita se vinou své povahy a okolností velmi 
rychle degraduje na lstivou a úskočnou osobu. Ani postava Francesca, nemilovaného manžela Lisy, není jen a pouze záporná. Během příběhu se mění i vztah dvou věčných uměleckých rivalů, mistra Leonarda a Michelangela. Ješitnost a chlapská pýcha musí přece jen ustoupit při pohledu na výjimečnou zručnost uměleckého soka. Zprvu ambiciózní a nesmlouvavá Lisina matka dokáže záhy přiznat svůj zásadní podíl viny a pokusí se o zoufalou nápravu.
„Třešinkou na dortu“ skvělé choreografie představení je alegorická postava Smrti objevující se ve vypjatých scénách. Někdy je krutá a škodolibě se radující z trápení zúčastněných. Jindy dokáže být, přijímajíc oběť do své náruče, mrazivě milosrdná. Překvapivě je v jedné scéně zobrazena tápající s bílou holí, musí být přece slepá, bere-li si život nevinného dítěte.
Příjemným oživením a příslibem do budoucna je bezesporu rozšíření muzikálového souboru o další tváře. Zejména angažování Marty Jandové, která se objevila hned ve dvou rolích, bylo velmi dobrým tahem. Přímo hvězdný lesk získalo představení díky skvělým výkonům paní Hany Zagorové a Heleny Vondráčkové.
Dalším kladem představení jsou nové scénické nápady, opravdu velkorysá stavba scény, projekce na „vějířovitá“ pohyblivá plátna, použití obrazů uměleckých děl nebo akrobatické číslo letícího anděla / Ikara nad hlavami diváků. 
Ihned po březnových premiérách doznala podoba představení několika změn. Došlo ke zkrácení délky představení asi o 30 minut. Z prvního i druhého dějství zmizely scény, které pomáhaly detailněji vykreslit charaktery postavy Salaie, Alfonsa a zejména Margherity. Srozumitelnosti děje však krácení v žádném případě neuškodilo. Často se však zaobírám myšlenkou, zdali by představení výrazně uškodilo, kdyby roztáli veselí sněhuláci.
A jaké bylo obsazení rolí posledního představení muzikálu Mona Lisa? V hlavní roli Lisy se představila podle očekávání Monika Absolonová. Pěvecky bezchybný výkon a upřímný projev opět připomněl, proč právě ona je hvězdou tohoto divadla. Roli renesančního malíře a vědce Leonarda da Vinci si naposledy užil Bohouš Josef. Party přesně sedí jeho hlasu a vyznívají v jeho podání moc dobře. Zdá se mi, že se mu asi nejvíc z alternantů podařilo vystihnout i komplikovaný Leonardův charakter. Osamělost geniálního ducha vedoucí k odstupu od běžného, banálního světa, což okolí chápe jako drzou povýšenost a bláznivé podivínství. 
Právě v jeho podání je moje oblíbená scéna u nedokončené fresky "Bitvy u Anghiary" silný zážitek.
Roli Lisiny matky ztvárnila Helena Vondráčková. Její výkon nám nezbývá než obdivovat, zkušená profesionalita, kultivované vystupování je patrné z každého tónu a pohybu na jevišti. Role hrubého, dominantního leč omezeného člena městské rady a Lisina manžela Francesca del Giocondo se naposledy s vervou chopil charismatický Josef Vojtek. 
Pěvecky i herecky byl opět výborný, přesně takový typ postavy umí podat skvělým způsobem. Líbí se mi zvlášť jeho verze písně „Stále přemítám“ ze závěru představení.
S postavou Margherity se loučila Zdenka Trvalcová. Rozhodně nezklamala, ostatně jako nikdy. Je to mladá zpěvačka s obrovským pěveckým talentem. Zatím si své role vychutnává tak trochu ve stínu svých mediálně známějších kolegyň, ale příznivci hudebního divadla nemají problém s oceněním jejích výkonů. Postavu ambiciózního sochaře Michelangela Buonarrotiho si zahrál Alan Bastien. 
Role nadšeného mladého umělce mu typově sedne, navíc hlasově výborně ladí s Bohoušem Josefem v krásném duetu „Díky vám, mistře“.
V dalších rolích jsme měli možnost vidět i vynikajícího Petra Koláře, Viléma Čoka, Tomáše Savku, Daniela Bartáka a tančící Glorii Fricovou. Vtipem přímo sršel neúnavný Jan Fiala v roli sluhy Alfonsa. Do představení tradičně zapojil i diváky. Kromě oblíbené dražby kopie obrazu a soutěže o sladkou odměnu, tentokrát ale zcela nezvládl doskok na lyžích a skončil tak, částečně asi plánovaně, na klíně diváků ve třetí řadě.
Všichni účinkující byli po skončení představení odměněni dlouhotrvajícím potleskem stojících diváků. Z řad nadšeného publika se dokonce ozývaly, bohužel nevyslyšitelné, výkřiky „Opakovat, opakovat !“.
Muzikál Mona Lisa je výpravným představením přinášejícím příjemnou a kvalitní zábavu širokému okruhu publika. Což bylo, jak předpokládám, i záměrem autorského týmu, který se právem řadí k nejúspěšnějším muzikálovým produkcím u nás. Představení, jež se opírá rovněž o vynikající výkony interpretů, je dílem, o něž se jeho autoři rozhodně nemusí bát, že dílo "náchylné je k zapomnění".
Poslední muzikálové představení skončilo, ale záhadná Mona Lisa se usmívat nepřestává. Proč také? Možná, že má nyní ještě o důvod navíc.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||
Komentáře k článku