Temný příběh, dramatická hudba. Strach, úzkost, slzy, touha přežít a uniknout, to všechno nabízí český muzikál Kladivo na čarodějnice. Vrátíte se v čase zpátky do doby, kdy si nikdo nebyl jistý, zda ho čeká ještě další úsvit, do doby, kde pravda ustupovala bolesti a násilí. A možná … možná odejdete z divadla v tichém zamyšlení.
Kladivo na čarodějnice je rozhodně nepřehlédnutelné dílo, které se výrazně odlišuje od všech muzikálů uváděných v České republice. A to jak pojetím, tak i hudebně. Kdo z vás by přišel do divadla Milenium za líbivými rytmy, romantikou a odpočinkem – ten by byl krutě zklamán a zmaten. Tím méně divák sympatizující s církevní společností, jelikož Kladivo má namířeno nemilosrdně kritický osten právě do těchto sfér. Rozhodně se nedá toto dílo zařadit do kategorie všeobecně oblíbených a relaxačních muzikálů z provenience divadel Hybernia a Broadway. Tím nechci nijak snižovat kvalitu děl zmiňovaných divadel, jen prostě vyjadřuji myšlenku, že Kladivo je úplně jiné.
Je to dílo velmi vážné tematikou z reálné české historie, a tím i pochmurné až téměř depresivní. Ale pozor, nikoli však nezajímavé. Rozhodně mu nechybí schopnost vtáhnout svého diváka do děje. Hudba, která toto dílo klasifikuje, plně vystihuje a dotváří děj muzikálu. Jelikož si nevybavuji filmovou předlohu po hudební stránce, nedokážu říci, jak moc se nechal autor inspirovat originální hudbou filmovou. Pozorný divák je schopen zachytit opakující se velmi výrazný temný hudební motiv, který se vám dostává pod kůži a prolíná se postupně celým dílem. Emoce, které ve vás hudba vyvolává jsou celkem jednoznačné - strach, úzkost, nejistota a zlost.
Paradoxně mému uchu nejlyričtěji znějící árie bylo možno zaslechnout z úst kata. Nevím, zda bylo původním cílem autora, aby divák dospěl k myšlence, že člověk, který vykonával tehdy opovrhované řemeslo katovské, může být svou podstatou mnohem soucitnější a lidštější, než vysoký církevní hodnostář v drahém rouchu, stojící na čele společnosti. Pokud autor měl tento záměr, pak se mu skutečně zdařil.
Kladivo na čarodějnice se dá považovat dokonce svým poselstvím za nadčasové, protože touha po moci a bohatství, snaha ovládat druhé maximální měrou a prosadit se za každou cenu bez sebemenšího zaváhání a výčitek svědomí – to jsou nešvary, které bohužel ovládají a budou ovládat společnost bez ohledu na aktuální století. Berme to tedy jako hudební poselství do sféry lidské, politické ale i třeba hudební, kde mnohdy touha po slávě dokáže bez skrupulí smést cokoli a kohokoli, kdo jí stojí v cestě.
Vrátím-li se zpět k hudební stránce a zhodnotím-li pěvecký výkon jednotlivých protagonistů, pak v daném představení 28. 11. 2009 bezkonkurečně zářil a oslnil barytonista Oldřich Kříž v roli zlosyna faráře Schmidta. Jeho dokonalý operní grif nenechal nikoho v sále na pochybách, kdo je hlavní pěveckou hvězdou dne. Operní bard dokazuje, že je stejně dobře doma v operním domě, ale i v muzikálech Karlína nebo Millenia.
Druhým hudebním adeptem v pořadí, který mne zaujal, byl představitel jediné kladné duchovní postavy - děkana Lautnera, slovenský rodák Karol Csino. Hlasově rozhodně zajímavý potenciál, i na pohled pro divačky jistě trefa, nicméně jeho herecký projev mne příliž neoslovil. Hříšná a zakázaná láska mezi děkanem a schovankou Zuzanou neměla nějak tu správnou temnou vášen, pro kterou se i umírá. Působila tak nějak vlažně.
Zato však představitel proslulého vymítače Bobliga – Ladislav Spilka, byl rozhodně nepřehlédnutelný, a ani přeslechnout ho s jeho razancí hlasu nešlo (klobouk dolů). Nicméně tím, že rockové podání není příliš blízké mému hudebnímu naturelu, mým hudebním bohem v danou chvíli nebyl. Bylo by asi velmi zajímavé slyšet v dané roli i Radima Schwaba. Co však nemohu opomenout, bylo herecké nasazení Ladislava Spilky, evidentně si svou ZLOU roli opravdu užíval, a skoro to vypadalo, že až uvrhne do ohně všechny movité kacířské kolegy z jeviště, pustí se i do diváků, včetně našeho fotografa, kterého se snažil zákeřně obloudit plátkem šunky.
Je škoda, že muzikál v podstatě skončil. Ačkoli asi nepatřil k obchodním hitům sezóny – určitě svoje obecenstvo měl. Myšlenkovým poselstvím byl bezkonkurenční a rozhodně stál za návštěvu. Kdykoliv je člověk čímkoliv donucen k zamyšlení, pak to považuji za ÚSPĚCH.
Komentáře k článku