Muzikál Kleopatra z autorského pera Michala Davida, ale i Zdeňka Borovce, Lou Fanánka Hagena a Lucie Stropnické, má za sebou po jihokorejském Soulu nové působiště. A to pražské Kobylisy. O nové nastudování se postarali divadelní ochotníci ze souboru Black Velvet, kteří našli útočiště právě v Salesiánském divadle v Kobylisích. Všechno ostatní - krom divadelních prken a zvukařského pultíku - už ale bylo na nich.
Museli si jak postavit přenosnou scénu a dopravit vlastní kostýmy, tak zapojit a s místním systémem sladit vlastní nepříliš moderní a kvalitní porty. Jak scéna, tak kostýmy (nebo alespon většina z nich) si na dané polní podmínky zaslouží absolutorium, pochvalu lze adresovat i nadšení většiny zúčastněných a nemnoha originálním prvkům v taneční části představení. Právě nervozita daná podmínkami k práci ale sehrála své, a tak i fenomenální výkon Octaviana Vítka Bečváře, který jsme zaznamenali ve fanklubácké Kleopatře domovského Divadla Broadway, a který pro nás byl pozvánkou na Black Velvety, se 30. března u Salesiánů neopakoval. I tak ale případnou další reprízu určitě lze doporučit...
Tolik stručná "recenze" pro jeden z našich celostátních deníků, no a teď si pro jeden z našich celostátních specializovaných muzikálových serverů pojďme některé výše uvedené body nepatrně rozebrat.
Převážně "kartonová" scéna je sice (logicky) jednoduchá - přesto si nepředstavujte, že by se vešla do nějakého minivanu. Základní propriety, na které jsou Kleopatří nadšenci z Divadla Broadway zvyklí, tu najdete v ještě početnějším vydání, než v případě pověstné a proslulé mostecké Kleopatry baby. Takže zákonitá absence propadel, schodů či lávky ani tady rozhodně neruší.
Kostýmy jsou sice jednodušší (třeba u Kleopatry zaznamená divák jediný převlek, navíc její první kostým působí poněkud chudě), ale až na pár momentů (jako třeba nenápaditý "slávistický" set company) to nepůsobí nijak rušivě.
Velmi sympaticky naopak působil hned v úvodu taneční bonus v podobě dvou éterických postav (další variace na kobru, resp. smrťáky á la pověstné draculovské krvinky), a to zejména z toho důvodu, že představitelky těchto tanečních variací evidentně už opravdu něco umí, takže originalita nápadu se tu kloubila s profesionální lehkostí a nápaditostí.
Je pěkné, že se Black Velveti snaží dávat prostor všem nadšencům, takže např. plnoštíhlá postava představitelky titulní role navzdory tomu, že to na rozdíl od fanklubácké Broadway Kleopatry v profesionálních podmínkách nebylo možné vždy zamaskovat, určitě nevadí (koneckonců i nejlepší operní hlasy většinou nevlastní modelky s rozměry 90-60-90)...
Kde ale tvůrci narazili, to byla jedna ještě plnoštíhlejší alternace v company, jejíž na dané podmínky bezpochyby solidní taneční výkon ovšem právě ruku v ruce s jednoduchostí některých kostýmů přece jen místy (zejméně při "Slávě" a při jinak poctivě nastudovaných přídavcích) by mohl působit poněkud rušivě.
A výkon Kleopatry Martiny Novákové samé? Také byl ovlivněn nervozitou, stejně jako mé hodnocení možná je částečně ovlivněno tím, že coby podílník na fanklubácké Kleopatře DB nejsem zcela nestranný, přesto hlavně v prvním dějství byly slyšitelné místy až fatální nejistoty. Barva hlasu je ale bezpochyby zajímavá a s profiportem by její výkon byl dozajista jiný. To ostatně platí o většině přítomných, třeba o hlasově zajímavých představitelích Caesara Dušana Navaříka, Antonia Honzy Tenkráta a Apollodora Martina Zítky.
Zásadnější nedostatky - s výjimkou Octaviána - byly viditelné ovšem v herecké složce ochotníků, tedy tam, kde by to člověk u takové sestavy lidí čekal asi nejméně. Tady jsem absenci jisté míry suverenity a divadelního chtíče postrádal nejvíc.
Zajímavý byl v této souvislosti rozpor u dvojice bohů, kde náročnější měřítka snese hlavně Isis Klára Suchánková, zatímco Jupiter Jiří Lízner solidní intonaci zazdil většinou nepříliš oduševnělým hlasitým "hihihihi" smíchem na konci každé druhé či třetí věty. Právě u bohů chybělo více smyslu pro hrátky s Fanánkovými a Renčovými texty, až otrocké držení se předlohy příjemný hlas obou aktérů snižovalo. Na druhou stranu se velmi pozoruhodným faktem jeví kombinace Líznerova Jupitera s paralelní účastí v company...
Problémy se zvukem vygradovaly při této první repríze v salesiánském prostoru nucenou pauzičkou při nenaběhnutí jedné skladby a následným "on air" commentem této situace ze strany obou zvukařů. To ale vzhledem k podmínkám zaplněné Salesiánské divadlo spíše zákonitě upřímně pobavilo.
Takže pokud bychom měli shrnout to, čeho jsme byli svědky, lze konstatovat poklonu všem zúčastněným za univerzálnost (příprava scény, kostýmů, sladění vlastních portů se zvukařským zázemím divadla i na dané podmínky většinou solidní výkony) a důstojnou propagaci výjimečného díla, jen opakuji - na to, kdo za tímto nastudováním stál - chybělo více uvolněnosti a radosti. Snad se jí dočkáme příště...
Komentáře k článku
Sama spoluautorka tohoto muzikálu, Lucie Stropnická, která představení viděla, byla nadšena, a to právě především z bohů, které autor tak snižuje..Dalším komickým faktem je popis "ploštíhlých" osob, přičemž v "DB" sami měli Antonia, který se ani nevešel na jeviště..
Prosimvás, pane autor, můžete do té recenze napsat něco o Rufiovi? Nebo ten kluk neščasná zas nebude spát...
Určitě přijďte příště, budem servírovat kopy radosti na stříbrných tácích (či zlatých podnosech-to se ještě uvidí)
Ale pojďme popořádku:
1) Smysl dávají všechny věty, byť pár z nich působí nepatrně krkolomně i na mě - někdy se prostě ale dlouhých souvětí a vložených vět nevyvarujete ani po 15leté profesní novinářské praxi a tisících a tisících napsaných článcích, reportážích, glosách a jiných textech. Možná že mé rezervy tady spočívají v tom, že nejsem profirecenzent a ani si na něj nehraju. Když jsem ale o text požádán, tak ho napíšu a snažím se přitom držet určité míry únosnosti v délce textu - z toho plynou některé delší věty, v nichž se člověk snaží pojmout vícero aspektů najednou.
2) Gramatickou? Hmm, občas se zadaří, ale tady zrovna jsem si nějak nevšim. Nj, ale máte-li pocit, že jste všestranný génius - což z Vaší reakce čtu - pak už mlčím:)
3) Ale právě to, že jsem přiznal své ovlivnění, si myslím, je znak profesionality. Upřímnost nade vše, ne? Nejsem ovlivněn jen Kleopatrou fanklubáků DB a DH, ale srovnávám i další Kleopatry - mosteckou, ale i ty profi - domácí i bratislavskou.
4) Asi uznáte, že žádný spoluautor, kterého pozvete na představení, vám neřekne, že se mu to nelíbilo. Na druhou stranu jsme evidentně neviděli stejné představení, takže je docela dobře možné, že výkon bohů byl na premiéře daleko lepší. A už vůbec si nemyslím, že bych bohy snižoval. Právě naopak. Dvě konstruktivní připomínky k jejich výkonu jistě nejsou snižováním. Pokud ale chcete slyšet jen to, že jste úžasní, geniální a bezchybní, fajn - když vám to udělá radost... Pak je ale zbytečné cokoli psát, ne? A pokud se nepletu, každá reklama je lepší než žádná.
5) Náš Antonius. Omlouvám se, že jste patrně vzhledem k mé češtinářské nezkušenosti nepochopil to, proč onu plnoštíhlost popisuji. Jde o souhru s kostýmy. Já jsem vás pochválil, že se snažíte dát příležitost každému (tak jako my), ale pak to chce si více pohrát s tím zamaskováním, ne? Pokud jsem si všiml, Honza Honig, semifinalista SuperStar a nově i student prestižní konzervatoře, tj. výjimečný zpěvák, u něhož pak logicky můžeme být shovívanější, se na jeviště rozhodně vešel - měl byste si pořídit brýle, milý Luboši.
Pěkný den. R.
PS: Problém Rufia je v nepatrnosti této role. Omlouvám se, že jsem se mu tolik při Slávě, kdy jedině má šanci vyniknout, tolik nevěnoval, neboť jsem rozebíral v tu chvíli spíš chorošku a výkony company v kombinaci s aktuálními kostýmy.
PS: Predem se omlouvam za jakekoli gramaticke chyby a prohresky proti materskemu jazyku, ale jsem v zamestnani.
Těch pár krkolomnějších formulací mě mrzí, asi jsem si s tím měl víc pohrát, ale času se žel nedostává. Když píšeš na x-tero frontách pro patero periodik, tak se občas nějakému tomu nechtěnému minišlendriánu nevyhneš. Ale od toho je tu redakce, aby na to autora upozornila, případě to upravila k obrazu svému ještě předtím, než to pustí "do éteru":) Nicméně se za toto omlouvám. Hlavně šéfredaktorovi zdejšího serveru. R.
PS: a nemám rád alibismus formátu Pravda je na obou stranách. Co se týče hodnocení toho, co jsem napsal, tak si za tím stojím. A myslím, že objektivní čtenář si to přeloží jinak než Luboš.
Jinak nevim o jakych odskocich mluvis, ale tusim, ze kdyz se da misto "pridat komentar" "reagovat" tak se udela takova sipecka, to je soucast systemu, v novem systemu uz by se toto melo odstranit.
Autorem historické osoby jistě není nikdo, ale autorem zpracování příběhu o historické osobě může být kdokoli, kdo něco takové napíše/složí. Myslím, že je to logické, jak je to myšleno, no a potom taková zkratka není na škodu, naopak ušetří spoustu obezliček - říkám, že nejsem příznivcem sáhodlouhých litanií - to je profesionální deformace - že časem se začneš snažit psát co nejstručněji a vynecháváš přitom samozřejmé detaily. Třeba to časem potká i Tebe.
Co se týče mailů s Lubošem, nejsem proti, ale pochybuju, že on o takovou debatu bude mít zájem. Narážel jsem na diplomatický styl, jakým jsem svůj článek napsal já a na podrážděnou (neadekvátní) reakci Luboše. A v tu chvíli mi termín pravda je na obou stranách přišel zavádějící. Asi toto adjektivum je přesnější než alibistický. Tak sorry. R.
Přeji vám spoustu repríz!
myslím že nás štve hlavně to že to nebylo dle naších představ (jako představení). Bylo prostě moc problémů, některmý se dalo předejít některé byla prostě zrovna smůla. Jinak na vás do Mostu jsme se jeli podívat taky :o)
Že se o to stará přímo škola je zase možná i výhoda, můžete hrát častěji, to máte dobrý. Tak přeju taky mnoho dobrých repríz!
- nevidí totiž moc dobře výraz mimiky obličeje a očí.
Jinak na náš rozhovor po představení a všechny připomínky jsem nezapomněl. Díky za ně. Světlo zezadu je zrovna jedna z věcí která se dá bez problémů snad vyřešit, když se na to bude myslet.
Co se týče světla a „zatemněných očí“ vnímám Vaší kritiku jako dobrý impuls. Co se zvuku týče je problém o něco složitější, ale jsme si ho vědomi. Nicméně sehnat 5 profi portů není zrovna nejlevnější záležitost. Co se Vámi zmiňované absence "uvolněnosti a radosti" celého představení, stejně jako Vámi zmiňované „fatální nejistoty“ a „nervozity“ představitelky hlavní role týče, bych rád podotkl, že byla spíše dána i těžkou angínou, jakožto i nemocí dalších členů souboru a celkovou únavou po osmi intenzivních hodinách práce na stavbě kulis. Nicméně to jste z pohledu diváka samozřejmě nemohl tušit a celkový dojem to nijak neomlouvá.
Nicméně jako méně profesionální a taktní vnímám část recenze věnovanou „plnoštíhlosti“. Zvláštní mi také přijde, že jste se, Romčo, zrovna v tomto bodě vyhnul Vašim proklamovaným snahám „držet se určité míry únosnosti v délce textu“ a věnoval jste tomuto tématu rovnou dva odstavce. Obzvlášť formulace, že se „snažíme dát příležitost všem nadšencům“, zmíněná znovu i v diskuzi pod článkem, postrádá základní úroveň slušnosti. Myslím si, že muzikál je především o zpěvu a hereckém projevu umocněném kvalitní scénou a výpravou. A ne o tom, zda je někdo hubenější a jiný méně. Nechci zde tvrdit, že každý člověk v našem souboru je bůhvíjaká superstar, nicméně Martina rozhodně není po stránce zpěvu i projevu „každý nadšenec“ a to je snad to, oč tu jde. A co se diskuze pod článkem týče, nechci se zde pouštět do nějakých drsnějších konfrontací, nicméně ve faktické stránce věci mohu jen potvrdit poslední větu Lubošova komentáře.
Závěrem bych chtěl říct, že článek působí na první pohled dojmem, že jste se snažil o nestranný pohled na představení, který se Vám po stránce faktických poznámek i často povedl, nicméně pozornější čtenář si může všimnout negativních poznámek situovaných často na koncích odstavců, stupňujících se s tokem článku. Výsledný efekt je na snadě: Představení super, vlastně v něčem jen fajn, no vlastně zas tak extra sláva to nebyla.
Vaši kritiku Jupitera nelze brát jinak, než s přihlédnutím k Vaší osobní zainteresovanosti v této roli. Nicméně vzhledem k obsahu a tónu samo-recenze na Vaše představení na http://db.fkdbdh.com mohu snad jen doufat, že jste Vaši poznámku „Moc mě těší váš smysl pro sebereflexi.....“ nemyslel ironicky.
Co se "plnoštíhlosti" týče, sohlasím s tebou, ale článek nechávám na autorovi, korigujeme jen zásdaní věci. Dívka z taneční company byla dobrá, Kleopatra měla sice ženské tvary, ale nic jste z toho nevytěžili - více sexy kostým, přidat svádivé pohyby, ale hlavně uvěřitelně. Prostě uvoněnost a větší sebedůvěra v hereckém projevu. Mimochodem, ženské kypré tvary byly vyčítány i Iloně Csákové, neboť jde o historický rozpor: Kleopatra byla malá, silnější a ošklivější.
Osobně držím palce a doufám, že vaše sebereflexe bude dobrá, tj. příští představení již bude prosto těchto chyb. Při stavění kulis zapojte známé, nemá cenu unavovat před výkonem, kdy někteří v podstatě neslezou z jeviště. Odstraňte technické nedokonalosti, zkoušejte si výstupy častěji, třeba v parku a rád se přijdu na výsledek na podzim podívat a nafotit.