Milí čtenáři našeho muzikálového serveru, slíbili jsme vám speciální reportáž z muzikálu Kleopatra ve fanklubáckém provedení. Svůj slib nyní plníme. Respektive plní ho naše nová členka Helena Michaniklová, která si ve zmíněném představení zahrála Kleopatru (v pořadí druhou), exkluzivně pro nás napsala tuto reportáž. Díky ní můžete prožít celé období od nápadu a příprav až do posledních tónů tohoto speciálního představení muzikálu Kleopatra.
Divadlu a muzikálům se jako aktivní divák věnuji již několik let. Snad jen kromě čtyř muzikálů není žádný, který bych alespoň jednou neviděla. Pravda, jsou představení která jsem zhlédla jen jednou, ale jsou i taková, na která se ráda vracím. Jedním z nich je i Kleopatra v Divadle Broadway. Když jsem ji tenkrát v roce 2002 viděla poprvé, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych si ji jednou mohla zkusit zahrát a navíc právě v Divadle Broadway.
Jako věrný návštěvník tohoto divadla pro mě bylo samozřejmostí přihlásit se do tamního fanklubu. "Divadlo ráda podpořím a poznám i spoustu nových lidí," napadlo mě tenkrát. A skutečně. Poznala jsem hodně lidí, kteří mají se mnou společnou zálibu - muzikály. Být členem neznamená pouze dostávat zpravodaj plný článků, aktualit, rozhovorů a soutěží, ale také se například zúčastňovat společných setkání.
Na jednom takovém v Divadle Broadway dostali odvážlivci možnost zkusit si na hudební základ a s mikrofonem zazpívat svou oblíbenou muzikálovku. Tato zajímavá zkušenost vedla k tomu, že několik vybraných mělo možnost zazpívat i v Průhonicích na sportovním dni, který produkce 
divadel Broadway a Hybernia pravidelně pořádá pro děti z dětských domovů.
Zřejmě jsme zapůsobili:o)), jelikož zanedlouho přišel z produkce návrh, zda bychom si jako fanklub nechtěli zkusit odehrát celé muzikálové představení. Našemu "nejvyššímu" Romanovi Janouchovi se to zdálo jako výborný nápad a plně přesvědčen o tom, že to zvládneme, s nadšením souhlasil. A mohlo se začít plánovat.
Plány to byly spíše teoretické, výběr muzikálu, předběžné obsazení... Zatímco někteří měli své role jisté již od počátku, jako například Kleopatry a Caesar, jiní se je dozvídali postupně, někdo i týden před samotným představením (Octavian). Pomoc nám přislíbili i členové mostecké baby Kleopatry, kteří s hraním tohoto představení mají již zkušenosti.
Toto vše probíhalo někdy v říjnu. Datum možného uskutečnění představení se několikrát měnilo, ale nakonec se stanovilo na 11. 1. 2009.
Během prosince jsme dostali DVD s představením, podle kterého si každý nastudoval svou roli. Šlo hlavně o nástupy, abychom alespoň teoreticky věděli, jakým směrem se na jevišti orientovat... i když, co si budeme povídat, realita byla trošku jiná, neboť dostat se právě do pravých dveří byl občas ze začátku pro leckoho problém. :-)
Co se zkoušek týče, ta první se uskutečnila týden před samotným představením v mateřské školce v Knovízi. Zařídili nám ji Pitrofovi - nejen mezi námi fanklubáky známá rodinka, která muzikály a z divadel Broadway a Hybernie podporuje kde se dá. Na té první zkoušce jsme měli možnost se mezi sebou poznat a společně vytvořit kostru našeho představení. S tím nám velice pomohl dvorní fotograf divadel Broadway a Hybernia Martin J. Polák, 
který každého upozornil na drobné chyby a na co si dávat pozor.
Dál už to bylo jen na jednotlivcích, kde a jak budou zkoušet. Někdo piloval na hodinách zpěvu, jiný zase v domácím prostředí, každopádně každý z nás chtěl tu svou roli mít "zmáknutou". Já jsem svou roli Kleopatry trénovala převážně po večerech, kdy jsem se se sluchátkama na uších hlavně snažila podle DVD zapamatovat, co vlastně na tom jevišti mám "dělat". To bylo to, čeho jsem se nejvíc bála, že se někde zapomenu a nebudu vědět co dál.
Den D se přiblížil. V sobotu 10. 1. 2009 dopoledne se tanečníci a company pod vedením tanečnice a choreografky Zdenky Pijanové sešli v pronajatém tanečním sále, aby dopilovali choreografii. Odpoledne pak následovala návštěva skutečného představení, abychom si ještě upřesnili drobnosti. Večer proběhla další zkouška, převážně taneční, přímo v divadle. Bylo krom jiného potřeba hlavně vymyslet choreografii ke skladbě Caesarian, která do té doby nebyla vymyšlena. Svou pomoc nabídla Kristina Bastienová a Libuška Vojtková, 
za což jim patří velký dík!
I zpěváci si ten večer mohli své písně zkusit. Přestože jeviště bylo obsazené tanečníky, nabízí divadlo více prostoru ke zkoušení, třeba prostor šaten, který byl prázdný a kde se krásně rozléhaly tóny společné písně tří Kleopater "Teď Královnou jsem já", či dámské toalety, odkud se pro změnu ozývalo "Dámy vládnou". Kdo zrovna nezpíval ani netančil, procházel si možné nástupy na jeviště nebo z hlediště pozoroval ostatní. Všichni v ten den oplývali dobrou náladou, i přesto, že se zkoušení protáhlo do jedné hodiny před půlnocí.
Den D nastal. Před divadlem jsme se postupně scházeli na devátou hodinu, někteří v dobré náladě, jiní trochu s obavami, ale ty postupně opadaly, jelikož nálada panovala opravdu dobrá. Dopoledne si ještě každý musel projít scénu, aby později nenastaly zmatky, a mohlo se začít trénovat na generálku, která byla naplánována na 13 hodin. Jakmile přišli technici a maskérky, šlo to docela rychle. Kdo zrovna nestál na jevišti, čekal na přidělení portu, kostýmu nebo seděl v maskérně. Nervozita stoupala.
Generálka začala o něco později než bylo v plánu, ale až na několik drobností a nejasností, které jsme si s paní inspicientkou vyříkali, dopadla dobře. Kdo do té doby tvrdil, že to dohromady nedáme, jen souhlasně přikyvoval. Musím říct, že ani já jsem tomu ještě ráno nevěřila, ale z odehrané generálky jsem měla dobrý pocit. Zvládli jsme to. 
Generálka skončila a nás čekalo ještě jedno představení, představení pro diváky. Nálada mezi námi byla opravdu dobrá, strach neměl téměř nikdo nebo to na sobě nedával znát. Všichni jsme si tak říkali, jaké bude asi publikum?
Dočkali jsme se, úderem 16 hodin se to znovu rozjelo, tentokrát doopravdy, opravdoví diváci, opravdový potlesk - úžasný zážitek. Každý z nás si to užíval, i když na některých malá nejistota byla vidět. Nástupy se povedly, nikdo se nikde nezapomněl, ani nikde nepřebýval. :o)
Co se pocitů týče, tak na jevišti jsem si to moc neuvědomovala. Myslím, že asi nejvíc na to sedí část textu, který jsem zpívala: "můj pocit je smíšený, zájem o mě zvýšený, však na úsměvy nejsem skoupá. Teď královnou jsem já...". Byla tam trochu nervozita a taky velké napětí, možná strach že zapomenu jakým směrem se na jevišti pohybovat, ale toto postupně opadalo. Každopádně diváci byli skvělí a když jsem si v některých partech na jevišti nebyla jistá, jejich potlesk mě té nejistoty zbavil. Kleopatra je nádherná role a já jsem strašně ráda za to, že jsem si ji mohla zkusit zahrát.
Ač jsme někteří nebyli zrovna sebejistí a pár lidí z venčí nám také moc nevěřilo, myslím si, že vzhledem k časovému presu se představení povedlo. Ostatně o tom svědčí i ohlasy diváků. Byl to pro nás neskutečný zážitek a pro většinu i splněný sen - zahrát si v muzikálu na prknech, která znamenají svět...
Komentáře k článku