Premiéra muzikálu Obraz Doriana Graye se uskutečnila 18. února 2006. Při hledání vhodného námětu na nový muzikál se dostal dramaturgyni divadla, Marii Reslové, do rukou i známý román Oscara Wilda Obraz Doriana Graye. A to byl začátek velmi dlouhé cesty, kde se tvůrci museli přenést přes mnohé překážky, aby se dostali do cíle, kterým je premiéra.
Příběh nadchl Petra Kratochvíla, který okamžitě oslovil Michala Pavlíčka, zda by nechtěl k tomuto muzikálu složit hudbu. Skladatele postava Doriana fascinovala natolik, že hudební základ měl hotov zhruba za měsíc.
Samotný Wildeův román způsobil skandál už v době svého vzniku a část lidí ho stále považuje za dílo, které se zabývá tématy minimálně kontroverzními (homosexualita, drogy, promiskuita).
Dorian Gray ohromí svým půvabem malíře Basila Hallwarda. Ten namaluje jeho portrét, aby tak navždy na plátně zachytil Dorianovu krásu a mládí. V té době se 
Dorian seznámí se sirem Henrym, který mu ukáže všechny slasti a lákadla života, včetně nevázaného sexu a drog. Dorian má stále stejně nevinnou tvář, avšak za ní se ukrývá krutost a bezcitnost. Všichni stárnou, jen Doriana to nepochopitelně míjí. On z toho těží a úzkostlivě střeží tajemství, které mu to umožňuje. Za věčné mladí však nakonec zaplatí až příliš tvrdě.
Při práci na muzikálu se sešel mimořádně kvalitní tým, a na výsledku je to znát. Nelze jednomyslně vyzdvihnout jeden atribut inscenace, neboť každý má pro vyznění celku svoji důležitost.
Michal Pavlíček složil hudbu, ve které nezazní kolovrátkový hit, ale která příjemně plyne a nechává divákovi dostatečný prostor na to, aby se nechal unášet dějem. 
Skladatel se inspiroval mnoha žánry, a tak uslyšíme folk, bigbít, rock i country.
Režisérovi Jiřímu Pokornému se beze zbytku podařilo zachovat ducha i poetiku románové předlohy. Chvíli se cítíme jako ve frašce, chvíli jako v hororu. Střídají se scény drogových, a sexuálních orgií, se scénami plnými poetiky nebo ironie. Režisér skvěle zvládl i práci s herci. 
Obvyklá bolest tuzemských muzikálů, že ten kdo skvěle zpívá není zase až tak dobrý herec a naopak, zde téměř mizí.
Jiří Pokorný je kmenovým režisérem čistě činoherního Divadla Na zábradlí a práce na muzikálu byla pro něj novou zkušeností. Možná i proto si s sebou přivedl své divadelní spolupracovníky kostýmní výtvarnici Kateřinu Štefkovou a scénografa Petra B. Nováka. Tento tah se mimořádně vyplatil, protože všichni společně dokázali inscenaci vtisknout neopakovatelné kouzlo.
Scéna je to, co diváka překvapí už při vstupu do hlediště. Vidí totiž před sebou plátno v rámu, dalo by se říct skutečný, dosud nenamalovaný, obraz. Ten vzniká během samotné inscenace a slouží k tomu hlavně hra světel a černobílé digitální projekce. 
Ty tvoří v podstatě veškeré "kulisy". Na plátně se objevují i zvětšené stíny postav. Promítají se živě během představení přímo z kamer, které někteří účinkující nosí spolu s mikroporty.
Kostýmy Kateřiny Šeflové jsou elegantní a postavy v nich vypadají jako by na jeviště vstoupili z nějakého obrazu.
Obraz Doriana Graye je první muzikál v Ta Fantastice, 
ve kterém neúčinkuje Lucie Bílá, přesto se v jeho obsazení objevuje dostatek známých jmen.V hlavní roli příjemně překvapil David Kraus. Je nejen typově přesným Dorianem, ale prokázal i dobré pěvecké a herecké schopnosti. Velkým překvapením byl jeho mladý alternant Miroslav König. Ten ke kvalitnímu zpěvu přidává i velmi dobrý herecký výkon. V trojroli Ještěrky, jakési průvodkyně hlavního hrdiny, Dorianovy matky a operní divy, se vrací na jeviště 
Ta Fantastiky Bára Basiková, která prokázala, že je stále excelentní zpěvačkou.
S Basikovou se v této roli střídá Iva Marešová. Každá z nich roli pojala po svém a jen těžko říct, která je lepší. 
Kamil Střihavka v roli malíře Basila těžké hudební party zvládá s přehledem a na rozdíl od svých minulých rolí nepůsobí na jevišti prkenně. Troufám si říct, že po roli Ježíše v muzikálu Jesus Christ Superstar je toto jeho druhá osudová role. Kamila Střihavku v této roli alternuje Viktor Dyk. Ten beze zbytku využil příležitost, kterou dostal, a úkolu se zhostil na jedničku. Henry Wotton Karla Dobrého je přesvědčivý jak v činoherních pasážích, tak i ve zpěvu. Tomáš Petřík v této roli je pak rozhodně lepší herec než zpěvák.
Tomáš Hájíček jako Žebrák, Kelso, Divadelní ředitel a Sluha spíše zklamal. 
Jeho artikulace není přesvědčivá a je mu často špatně rozumět. Snad jen "největší pecku" inscenace píseň Smoking Pleasure zazpívá bez problémů. Naopak Daniel Hůlka je v této roli sebejistý a je vidět, že si ji velmi užívá. Na rozdíl od Tomáše si s rolí hraje a pro mnohé diváky může být Hůlka v této roli velkým překvapením.
Václav NOID Bárta i Vilém Čok vkládají do své role nespokojeného Jamese Vanea náležitou živočišnost i razanci. Za zmínku stojí i mladý Vojtěch Dyk, který velmi překvapil svým zpěvem. Nutno však podotknout, že maximum ze sebe vydávají všichni účinkující a nelze říct, že by někdo inscenaci svým výkonem kazil.
Obraz Doriana Graye působí celistvým dojmem. Jeho jevištní tvar se přibližuje spíše činohře, než klasickému muzikálu vystavěnému jako sled efektních čísel. Jak je patrné v divadle Ta Fantastika se zcela jistě podařilo vytvořit inscenaci, která je originální a novátorská. Jak se však ukázalo, poněkud experimentální podívaná, není úplně vhodná pro nejširší masové publikum. Zvlášť prudérnější povahy a konzervativní diváci mohou být z některých scén poněkud vyvedeni z míry.
Fotografie Michal Škvor, text Petra Gregorová
Komentáře k článku