Na muzikálové scéně Městského divadla Brno proběhlo 60 repríz kultovního muzikálu Hair (Vlasy). Pokaždé vyprodané hlediště svědčí o tom, že ideály "květinových dětí" jsou i dnes stále aktuální pro současnou generaci teenagerů. A nejen pro ně.
Původní divadelní verze autorů Galta McDermota (hudba), Geroma Ragni (libreto) a Jamese Rada (texty písní) z roku 1967 prošla během svého uvádění množstvím úprav, a to i od samotných autorů. Broadwayská premiéra se konala 29. dubna 1968 v Biltmore theatre, 
do derniéry, která proběhla 1. července 1972, se odehrálo 1742 představení. V době uvádění broadwayské verze si James Rado zahrál Clauda a muzikál vyrazil na své vítězné tažení napříč Spojenými státy, aby se později rozšířil za Atlantik.
Muzikál Hair má na území ČR za sebou více nastudování. Poprvé v roce 1987 proběhly kiny v tehdejším Československu ve filmu Miloše Formana z roku 1977. Na muzikál samotný si české publikum muselo počkat až do roku 1995, kdy do Prahy zavítala The Broadway musical company New York, 
která představila poprvé divadelní verzi v angličtině. Samotné nastudování vzniklo pod dohledem jednoho z autorů - Jamese Rada. V prostorách Lucerny vystoupil i 40členný sbor včetně živého orchestru. V češtině měly Hair premiéru 20. prosince 1996 v divadle Pyramida v překladu Jiřího Joska, režii Radka Balaže a Karla Davida a produkci Agentury Orfeus. Z brněnských herců zde 
účinkovali Martin Havelka, Roman Vojtek a Tomáš Kočko. Samozřejmě nesmíme zapomenout na výborného herce a ještě lepšího zpěváka Dana Vašuta, který již není mezi námi.
Dialogy přeložila Alexandra Ruppeldtová a texty písní Ján Strasser, režii měl Dodo Gombára. Nejnovější uvedení je na hudební scéně Městského divadla v Brně, premiéry proběhly 2. a 3. října 2004 opět v překladu Jiřího Joska a režii Dodo Gombára.
Zatím poslední nastudování muzikálu Hair zahajovalo provoz nově postavené Hudební scény MdB - za tuto stavbu získalo divadlo ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje 2004. 
Brněnská verze vychází z Formanova filmového scénáře a je místy propojena s fragmenty původní divadelní verze, což činí muzikál delším a zajímavějším. Některá místa ve srovnání s divadelní verzí uváděnou v Praze vyšla lépe a některá naopak nevynikla.
Velkou roli v prožitku hraje uspořádání scény a nenápadné změny. Technika změn je závislá na vybavení samotného divadla - brněnská Hudební scéna umožňuje splnit nejbláznivější režisérské fantazie díky nejmodernější jevištní technologii, jako je např. posuvný jevištní stůl. Ten umožňuje posun po jevišti všemi směry - to je často vhodně využíváno, třeba ve scéně Party music (hostina u Sheiliných rodičů) a "Let the Sun Shine In". 
Stejně kvalitní je i zvuk - v celém sále slyšíte jasně a čistě. Je to dáno koncepcí ozvučení i zpracováním signálu - od mikroportů je signál převeden na digitální a v této podobě je i zpracován. K jednotlivým zesilovačům je rozveden optickými kabely a teprve zde je převeden zpět na analogový, což zvyšuje jeho kvalitu. Zatím dalším jediným muzikálovým divadlem s touto technologií je pražské divadlo Broadway.
V pražské verzi vzhledem k omezeným možnostem scény v divadle Pyramida došlo k skloubení několika postav dohromady, později ke zkrácení některých méně významných scén jako například Trip. Naopak některé vyzněly daleko silněji jako 3-5-0-0, kde v pražské verzi tanečně exceloval Jan Révai jako Smrt v kostýmu kostlivce v choreografii, ze které zamrazilo. Zde si člověk uvědomil zbytečnost celé války velmi intenzivně, stejně jako v následné skladbě Kéž slunce svítí nám. 
Velkou roli zde hrál přímý kontakt s publikem, kdy komornější provedení scény zbytečné smrti Clauda (ve filmu je to smrt Bergera) se z větší blízkosti dotkne diváků. V brněnském provedení tato scéna 3-5-0-0 tolik nevyzní i díky většímu počtu postav znázorňujících Smrt, které jsou pouze v černém trikotu. 
Naopak scéna smrti vojáků, kteří se vysvléknou do naha a jsou zabiti u kovové stěny v písni Kéž slunce svítí nám je výborná. Na prázdné scéně zůstává samotný Claude a za ním pomalu vjíždí vojenský Arlingtonský hřbitov s několika postavami hippies. 
Postupně přibývá mnoho lidí, mezi nimiž se začínají prosté hroby ztrácet, aby nám v závěru písně sdělili, jak zbytečná je smrt těchto mladých vojáků.
Píseň "Jak je člověk uhněten", která je zhudebněným Shakespearovým sonetem (What a piece Of work is man), 
v Brně dostala nový text a vznikl duet Sheily a Clauda, který doplňuje původní Formanovu předlohu. Další změnou je role Huda, který je v původní verzi černoch podobně jako ve slovenském provedení. Zde je však bělochem s černou duší. Tuto roli si zahrál Martin Havelka, který si zahrál Bergera v pražské inscenaci .
Vzhledem k tomu, že brněnská verze vychází z Formanova filmu, upírá se více pozornosti na šest hlavních postav - Bergera, Clauda, Sheilu, Huda, Woofa a Jeanii. Děj začíná odjezdem Clauda (alt. Petr Gazdík, Jiří Ressler a Oldřich Smysl) do New Yorku, kde má narukovat. V Central parku potká partu hippies vedenou Bergerem (alt. Dušan Vitázek a Ján Jackuliak) a s nimi stráví poslední dva dny na svobodě. 
Bergerovi se nepodaří přesvědčit Clauda aby spálil povolávací rozkaz. Ale i tak mu ukážou svůj vlastní svět volné lásky a drog. Během dní v New Yorku potká Sheilu (alt. Soňa Norisová a Jitka Čvančarová),
která je z úplně jiného společenského prostředí. Díky Bergerovu entusiasmu se s ní seznámí na debutantském večírku, kde se sblíží. Odkud po konfliktu s rodiči Sheily putují všichni do vězení. Díky kauci se nakonec dostávají ven a Claude narukuje.
Po nějakém čase dostane Sheila dopis a Berger odstartuje dobrodružství "on the road" za Claudem na základnu v Nevadě. Na místě zjistí, že není vůbec lehké se s Claudem setkat. 
Berger přijde na nápad ukrást důstojnickou uniformu a tak se dostane na základnu, kterou Claude jako voják nesmí opustit, protože je vyhlášena pohotovost. 
Na místě se rozhodne vyměnit si s Claudem uniformu, aby se Claude mohl na hodinu setkat s Sheilou a ostatními.
Mezitím dojde k vyhlášení poplachu a okamžitému přesunu z "rudé čáry" přímo do války - místo Clauda do Vietnamu odlétá Berger. Záměna Clauda s Bergerem byla vymyšlena Milošem Formanem pro filmovou verzi,
jelikož původní divadelní příběh by do filmu nestačil dějově. V brněnské inscenaci bylo do filmového příběhu přidáno několik písní z divadelní verze jako je např. píseň "Frank Mills", která je zajímavě provedena - od začátku písně probíhal na projekčním plátně odpočet času ze současnosti do doby před 30 lety,
kdy se Krissy (alt. Hana Horká a Vladimíra Spurná) měla s Frankem setkat. Stále na něj v den výročí čeká na stejném místě. Scéna dojme hloubkou citu, který neotupilo ani třicet let čekání.
Chybí zde hodně diskutovaná nahá scéna (byla v pražské verzi) při písni "Where do I go (Kam vlastně jdem?)", která je nahrazena v závěru hromadnou popravou odvedených vojáků mj. i Bergera. Tento masakr je nápadem režiséra Dodo Gombára, který režíroval i slovenskou verzi, která je zcela odlišná od obou verzí. V brněnské i slovenské hrají Soňa Norisová, Zuzana Maurery a Ján Jackuliak.
Zaslouženou pozornost na sebe strhává role Bergera ztvárněná Dušanem Vitázkem, držitelem Thálie 2004 právě za tuto roli.
Přesto má větší prostor i role Huda, která nese nesmazatelný rukopis humoru Martina Havelky.
Role Jeanie představuje Markétu Sedláčkovou v jiném typu role - rockovějším a hlasově drsnějším. 
Clauda ztvárnil Jiří Ressler, Woofa Robert Jícha a Huda Martin Havelka, Stano Slovák nebo Michal Kavalčík. V roli Ronny, zvláště pak v písni Aquarius zaujme Helena Dvořáková.
Celkový dojem z představení umocňuje velikost jeviště a díky tomu vyniká choreografie Igora Barberiče. Velkým kladem tohoto divadla je nejmodernější jevištní technika (jevištní stoly, digitální zpracování zvuku), která se plně podřizuje režijnímu záměru, 
ale nepřebíjí ho. Atmosféru 60. let dotváří light design a dobové kostýmy (Kamila Polívková). Městské divadlo v Brně disponuje kvalitním a rozsáhlým ansámblem, který hlasově pokrývá všechny hlasové polohy.
Pokud budete mít začátkem května čas a cestu kolem Brna, rozhodně se zastavte na několika málo posledních představeních, která se na Hudební scéně MdB ještě odehrají. Na konci divadelní sezóny, 29. a 30. června se odehrají poslední dvě představení, která byla po jednání s autory muzikálu pro velký zájem přidána. Derniéra tohoto muzikálu je 14. května.
Fotografie Michal Škvor, text Lenka Havelková
Komentáře k článku