Mezi muzikálovými fandy je už asi velmi málo těch, kteří by ještě neviděli slavný muzikál Cabaret, který se odehrává v proslulém berlínském kabaretu Kit Kat Klub. My jsme jej v Divadle Bez zábradlí navštívili 13. a 14. května 2022, mimo jiné také proto, abychom mohli porovnat herecké a pěvecké výkony v různých alternacích. Muzikál měl premiéru v New Yorku v Broadhurst Theater v roce 1966 a stal se nečekaným hitem. Získal několik Cen Tony a filmová verze z roku 1972 si na své konto připsala několik Oskarů. Čeští diváci se premiéry dočkali ve Státním divadle Brno v roce 1977, v roce 1978 v Hudebním divadle Karlín a v Ostravě.
V roce 1980 přišly na řadu České Budějovice a v roce 1984 měl svou premiéru také Cabaret v Plzni. Po delší pauze byl tento slavný muzikál uveden až v roce 1994 v Teplicích a v následujícím roce se odehrála zřejmě zatím nejúspěšnější verze muzikálu v Divadle Na zábradlí v Praze, kde byl muzikál na repertoáru až do roku 1999. Ve výčtu premiér bychom neměli zapomenout ani na realizaci v Pardubicích v roce 2014. V roce 2021, 2. a 3. září měl Cabaret premiéru v Divadle Bez zábradlí v Praze v režii Adama Skaly a v dramaturgii Kryštofa Pavelky, kde jej můžete v současné době navštívit a tuto muzikálovou lahůdku si zde řádně vychutnat a užít.
Děj nás zavede do slavného berlínského Kit Kat klubu na přelomu 20. a 30. let minulého století, ve kterém kraluje bezejmenný Kabaretiér a se svým „Meine damen und herren, mesdames et messieurs, ladies und gentleman“ vás jako diváky vítá a představuje vám jednotlivé tanečnice. Tanečnice a také gaye Bobbyho, kteří se všichni společně starají o zábavu v klubu. Začátkem roku 1929 přijíždí do Berlína začínající americký spisovatel Cliff Bradshaw, aby tu hledal inspiraci pro svou novou knihu a poznával svět. Po krátkém milostném románku s Bobbym se v klubu potkává s mladou zpěvačkou Sally Bowles, která sní o své herecké kariéře.
Když Cliff přijíždí do Berlína vlakem z Paříže, seznamuje se s nenápadným a bezvýznamným německým pašerákem Ernstem Ludwigem, který mu dá doporučení na ubytování v penzionu u Fräulein Schneider, kde se také nakonec Cliff ubytuje. Z pestré společnosti zde ubytovaných lidí vyčnívá Fritzie Kost, dívka, které své tělo nabízí na hodinu či více svým "bratrům" námořníkům. Fräulein Schneider nadbíhá židovský obchodník Herr Schultz, který jí pravidelně přináší ovoce ze svého krámu. Jeho pozornosti nenechávají Fräulein Schneider rozhodně chladnou, což mu také dává najevo. Na pozadí lásky na jednu noc se začínají rozehrávat různé příběhy leckdy hlubších vztahů. Sally je z klubu vyhozena, a tak se nastěhuje k Cliffovi a později s ním dokonce otěhotní. A nad tím vším se začíná nenápadně plížit a rozpínat hrozba nastupujícího nacismu.
A tak zatímco v Kit Kat klubu běží zábava v plném proudu ve dne i v noci, pije a tančí se až do rána, nacismus nenápadně mění osudy všech jednacích postav, až jim nakonec životy obrátí zcela vzhůru nohama. Nenápadný pašerák nacistických materiálů Ernst Ludwig si na rukáv nasazuje pásku s hákovým křížem a svědomitě začíná sloužit nově nastupujícímu režimu. Herr Schultz si je plně vědom svého židovského původu, ale stále je naivně přesvědčen, že zároveň je přece Němec, tak se mu nemůže nic zlého stát. Když je přepaden a zmlácen, stále útočníky omlouvá, že to byli „jen“ uličníci. A Fräulein Schneider, která má před svatbou s tímto obchodníkem s ovocem, podléhá „přátelskému“ varování Ernsta Ludwiga a své lásky se ze strachu z budoucnosti zříká.
Cliff, kterému situace naplno dochází, odmítne další spolupráci na pašování nacistických materiálů s Ludwigem, se rozhoduje pro návrat do Ameriky a chce vzít těhotnou Sally s sebou do bezpečí. Ta si však dítě nechá vzít, dokonce za potrat zaplatí svým milovaným kožíškem, a nehledíc vpravo ani vlevo hodlá nadále pracovat na své iluzorní "umělecké" kariéře v klubu Kit Kat. A tak zatímco Cliff už sedí ve vlaku do Paříže a dále do Ameriky, Ludwig při malé potyčce zastřelí rasově nečistého Herr Schultze, v klubu pak homosexuála Bobbyho a exotickou tanečnici Dixie. Opojen nabytou mocí se stává králem večírku, kde zábava proudí nerušeně stále dál.
Na představení zaujme jednoduchá scéna Daniela Dvořáka, kterou tvoří prostá dvoupatrová konstrukce, potažená papírem. Na něj jednotlivé postavy stříkají sprejem nejprve označení německého města, název Kit Kat klubu, srdíčka a milostné symboly. Postupně však přes ně přibývají hákové kříže a další symboly nacismu, podle toho, jak se mění atmosféra představení. Scénu dokreslují dva víceúčelové pohyblivé kvádry, které slouží k sezení, k ležení, nebo třeba jako podstavce k tanečním číslům. V ději si často zahrají i dvě houpačky a prakticky jediná velká rekvizita - obrovský lodní kufr, do kterého se Kabaretiér může dokonce i schovat. Skvěle samozřejmě působí i přiznaný živý orchestr v pozadí jeviště.
Kostýmy z výtvarnické dílny Jozefa Huga Čačka ideálně dokreslují atmosféru kabaretu, kde dominují spoře oděné tanečnice, tak i civilních postav, které kostymér oblékl prostě a skutečně civilně. Za pozastavení stojí kostým Kabaretiéra, který diváky provází dějem a průběžně se jednoduchými, stylizovanými změnami kostýmu, převtěluje do různých postav, například průvodčího ve vlaku nebo nacistu. Za zmínku stojí výrazné až klaunské líčení Kabaretiéra a Bobbyho a všech tanečnic v klubu, které dodávají postavám další roviny a hloubku. Kabaretiér má jedno oko modré a má na něm obří řasy, takže už jenom jeho extravagantní vzezření vyvolá dojem, že má tisíc tváří a je schopen úplně všeho.
Nedílnou součástí představení jsou taneční čísla v choreografiích, které vytvořila Jana Burkiewiczová. Jak sólisté, tak company předvádějí na poměrně malém prostoru neobyčejnou taneční show, všichni jsou perfektně sehraní, můžete v ní vidět nejlepší tanečníky na pražské scéně. Na tomto místě nemohu vynechat skvělé a originální scénické nápady. Za zmínku stojí tanec Sally se sakem na věšáku, úžasným, efektním a mnohoznačným způsobem je provedeno i zastřelení Žida Schultze, černošské tanečnice a gaye Bobbyho, kdy místo krve vytrykne mnoho malých rudých srdíček, které zaplaví scénu. Hodně situací je řešeno symbolikou a dalšími rovinami, které pozornému divákovi jistě nemohou uniknout, například scéna s ananasem nebo rozbitou mísou na ovoce. Originální je také ztvárnění námořníků, navštěvujících na pokoji tanečnici Fritzii Kostovou, hrají je vlastně ostaní tanečnice z klubu pouhým oblečením černého saka a nasazením klobouku a kníru.
Ve verzi muzikálu v Divadle Bez zábradlí byl použit osvědčený a známý překlad libreta Jiřího Záviše, texty písní uslyšíte v přebásnění Jiřího Joska z roku 2003, jak jej měli možnost zažít diváci již v provedení brněnské inscenace. V muzikálu zazní všechny známé hity, jako jsou např. „Willkommen“, „Money, Money“, „Maybe This Time“, „Two Ladies“, „Mein Herr“ či mnohoznačná titulní píseň „Cabaret“. Rovnocennou a nedílnou součástí k písním je ovšem činoherní složka, která klade na účinkující opravdu vysoké nároky, především pro hloubku svého poselství, které je zvlášť v dnešní hektické době opravdu více než aktuální. Zlo a nacismus dnes bohužel rozhodně nepatří pouze do minulosti... Třešničkou na dortu celého představení je skvěle šlapající živý orchestr pod vedením Jakuba Šafra.
Pojďme se nyní podívat na jednotlivé herecké výkony. Ústřední postavou muzikálu je bezesporu Kabaretiér, kterého ztvárňuje bez alternace Karel Heřmánek mladší. Celé představení téměř nesleze z jeviště a po celou dobu je nejen průvodcem děje, ale dalo by se říci, že i strůjcem a znázorněním skrytého a plíživého zla, které se náhle objevuje, aby dokonalo své hrůzné poslání. A ještě se u toho výborně baví. Má nadhled, je groteskní a mrazivý zároveň. Role je velice náročná nejen po herecké, pěvecké a taneční stránce, ale právě pro množství různých poloh a hloubek, které zaznívají v podtextu této postavy. Karel Heřmánek odvádí výborný umělecký výkon, který by si rozhodně zasloužil ocenění.
Ústřední dvojicí muzikálu jsou Sally Bowles a Cliff Bradshaw. Cliffa hraje Jan Fanta bez alternace, své úlohy se zhostil se ctí, zajímavé je sledovat vývoj postavy od začínajícího spisovatele, žijícího bohémským životem, hledajícího ve světě inspiraci a nové zážitky, který si od nezávazného románku s tanečníkem Bobbym a později po bohu živočišné Sally začíná uvědomovat vážnost situace a začne jednat jako dospělý, vyzrálý muž. Když Sally otěhotní, chce si ji vzít a odvézt ji do Ameriky, kde by dítě v bezpečí mohli vychovávat. Když Sally o osudu dítěte rozhodne jinak, Cliff odjíždí a nechává ji svému osudu. Svou postavu ztvárnil Jan Fanta velmi přesvědčivě.
Sally jsme viděli ve dvou alternacích. Michaela Tomešová je na muzikálových jevištích jako doma a je na ní znát, že Sally je její vysněná role. Výborně tančí, zpívá i hraje, tanečnice s hlavou plnou snů o své zářivé umělecké kariéře Míše výborně sedí, a bravurně zvládá i dilema se svým těhotenstvím, jestli si dítě nechat, nebo jít dál za svým iluzorním uměleckým snem. Rozálie Havelková roli Sally zvládá také na jedničku, výborně zpívá i tančí, skvělá je i po herecké stránce. Míša se mi ve srovnání s Rozálií zdá rozvernější, živočišnější a má větší výrazovou škálu. Obě jsou však v této roli naprosto skvělé, takže stojí za to vidět obě.
Druhou partnerskou dvojici tvoří Fräulein Schneider a Herr Schultze. Židovského obchodníka ztvárnil v obou představeních Dušan Sitek, který diváky dojímal svou dobrosrdečností a naivitou, vírou, že vše musí přece dopadnout dobře. Oproti němu Fräulein Schneider stojí před dilematem, má-li dát přednost lásce, a nebo podlehnout svému strachu z budoucnosti a uzavření sňatku s Židem. Po varování nacisty Ludwiga se lásky s těžkým srdcem zříká. V roli Fräulein Schneider jsme viděli Hanu Seidlovou a Jitku Sedláčkovou. Obě dámy jsou zkušené herečky, své role se zhostily s neobyčejným procítěním a hloubkou. Každá Fräulein Schneider pojala po svém, ale obě jsou v této roli opravdu skvělé.
Ztělesněním zla a nastupujícího nacismu je Ernst Ludwig. V této roli jsme viděli Filipa Kaňkovského a Josefa Cardu. I tato postava má svůj dramaturgický a dramatický vývoj. Ludwig se z počátku nenápadného a bezvýznamného pašeráka společně s nastupujícím vlivem nacismu postupně proměňuje ve slizké vraždící monstrum schopné všeho. Oba herci se své role zhostili bravurním způsobem. Josef Carda mi připadal více chladnokrevně úřednický, vědomý si své moci. Filip Kaňkovský se mi zdál podlejší a mrazivější, jeho zlo vyvěralo více zevnitř. Ale hereckými výkony obou pánů se dá jedině smeknout, oba jsou velmi přesvědčiví a oba výkony stojí za zhlédnutí.
Ve výčtu hereckých, pěveckých a tanečních výkonů musíme ještě zmínit další postavy. Bobbyho, gaye a tanečníka z Kit Kat klubu ztvárnil skvěle Viktor Novák. Jeho taneční kreace na podpatcích vůbec nezůstávaly pozadu za kolegyněmi, naopak. Trochu je nám líto, že jsme neměli možnost vidět i druhou alternaci Adama Pavlovčina, ale snad tedy někdy příště. Nikol Kouklová v roli tanečnice a německé prostitutky Fritzie Kostové byla naprosto skvělá, zvláště vynikaly scény s paní domácí Fräulein Schneider a jejími klienty - malými námořníky. Potlesk za své především taneční a pěvecké výkony si zaslouží i Petra Kosková a v druhém představení Barbora Šampalíková coby Helga, Mária Bikárová coby Lulu a Linda Caridad Fernandez Saez v roli Dixie, která bezesporu patří k našim nejlepším tanečnicím, které můžete na pražských scénách vidět.
"Každý se baví, kdo přidá se k nám,
půjdem spát ráno v pět,
neroňte slzy do píva,
život je Cabaret...
Cabaret je jedno z nejsilnějších a nejnáročnějších představení, které jsem poslední dobou viděla. Ačkoli se děj odehrává ve 20. a 30. letech minulého století, je až děsivé, jak se jeho odkaz promítá do dnešních dnů, do současnosti, kterou právě prožíváme, a jak je vlastně aktuální. Cabaret v Divadle Bez zábradlí má právě tu správnou hloubku a vypovídající hodnotu, kterou promlouvá k dnešku. Ale nechci končit smutně. Neváhejte a muzikál Cabaret v Divadle Bez zábradlí určitě navštivte! Budete se bavit, možná budete plakat, možná vás zamrazí. V každém případě budete odcházet s pocitem skvělých a přesvědčivých hereckých výkonů a možná se i trochu zamyslíte. Nejbližší termín, kdy můžete Cabaret vidět, je 17. června, další pak 21. září 2022.
Libreto | Joe Masteroff |
Hudba | John Kander |
Texty písní | Fred Ebb |
Překlad libreta | Jiří Záviš |
Překlad textů písní | Jiří Josek |
Režie | Adam Skala |
Asistentka režie | Lenka Fohlová |
Dramaturgie | Kryštof Pavelka |
Choreografie | Jana Burkiewiczová |
Pohybová spolupráce | Linda Caridad Fernandez Saez |
Hudební nastudování | Jakub Šafr |
Pěvecké nastudování | Jana Balašová |
Scéna | Daniel Dvořák |
Kostýmy | Jozef Hugo Čačko |
Zvukový design | Petr Šolc, P. A. W. Sound |
Světelný design | Přemysl Janda |
Dekorace | Štěpán Hort |
Hlavní osvětlovač | Jiří Hátle |
Mistr zvuku | Jiří Obst |
Mikrofonista | Alan Dvořák |
Vedoucí jevištní techniky | Michal Kročil |
Garderoba | Valerie Vrbová, Martin Brumerčík |
Inspektorka hlediště | Jaroslava Molčíková |
Kabaretiér | Karel Heřmánek ml. |
Sally Bowles | Rozálie Havelková |
Clifford Bradshaw | Jan Fanta |
Ernst Ludwig | Filip Kaňkovský |
Fräulein Schneider | Hana Seidlová |
Herr Schultz | Dušan Sitek |
Fritzie Kostová | Nikol Kouklová |
Bobby | Viktor Novák |
Helga | Barbora Šampalíková |
Lulu | Mária Bikárová |
Dixie | Linda Caridad Fernandez Saez |
|
|||
Kabaretiér | Karel Heřmánek ml. |
Sally Bowles | Michaela Tomešová |
Clifford Bradshaw | Jan Fanta |
Ernst Ludwig | Josef Carda |
Fräulein Schneider | Jitka Sedláčková |
Herr Schultz | Dušan Sitek |
Fritzie Kostová | Nikol Kouklová |
Bobby | Viktor Novák |
Helga | Petra Kosková |
Lulu | Mária Bikárová |
Dixie | Linda Caridad Fernandez Saez |
Kapelník, klavír | Jakub Šafr |
Trubka | Jiří Masáček |
Altsaxofon, klarinet, flétna | Michal Zpěvák |
Tenorsaxofon, klarinet | Rudolf Musil |
Trombon | Josef Pospíšil |
Klávesy | Ondřej Urban |
Kytara, banjo | Marek Rejhon |
Kontrabas | Petr Pospíšil |
Bicí nástroje a perkuse | David Maxa |
Komentáře k článku