Fantom opery – fenomenální muzikál, který okouzluje diváky z celého světa již téměř tři desetiletí. To jistě autor hudby Andrew Lloyd Webber netušil, když v roce 1986 své dílo skládal, že se stane takovým světovým bestsellerem. Vždyť kdo by proslulý muzikál alespoň jednou částečně nezaslechl. Postupem doby se stal muzikálovou klasikou. Možná vás překvapí fakt, že jsme se dosud ode dne premiéry tímto dílem nezabývali v žádné recenzi. Důvod je naprosto jednoduchý, produkce tohoto muzikálu neměla příliš velký zájem o spolupráci s naší redakcí, vlastně jako jediná od doby jejího vzniku. Proto jsme premiéru Fantoma opery zprvu nezařadili do našeho pracovního plánu. Nicméně jelikož je to dílo vskutku výjimečné a povedené, rozhodli jsme se i přes všechny peripetie napsat o něm nyní, když vešel do druhé sezóny.
Přestože předpokládám, že notoricky známý milostný příběh Christine, Raula a Fantoma opery z pera spisovatele Gastona Lerouxe asi většina našich čtenářů bude znát, i tak vám přinášíme pro mladší generace alespoň krátké shrnutí. Tak se tedy pozorně začtěte, protože právě začínáme... Do Pařížské opery přichází mladičká Christine Daaé, která se uchází o místo baletky, málokdo však tuší, že dívka disponuje obrovským pěveckým talentem a krásným hlasem. Někdo tu však je, někdo – koho dívčín hlas okouzlil a omámil natolik, že se rozhodne vyjít ze svého úkrytu a Christine pomoci. Ano, ten někdo je tajemný Fantom opery.
Christine však netuší, kdo je její dobrodinec a považuje ho za anděla hudby, kterého jí poslal její zesnulý otec. Opera se však prodává a nastupují její noví majitelé, kteří nectí zavedená pravidla, tak se velmi záhy dostávají do konfliktu i s Fantomem opery. Christine se tak díky svému talentu a velmi chytrému manévrování Fantoma stává hlavní hvězdou nově připravované opery. Zde také po svém velkém úspěchu potkává svou velkou lásku, dávného kamaráda z dětství - vikomta Raula. Zamilovaný pár si užívá svého štěstí, to se však nelíbí Fantomovi, který Christine tajně a hluboce miluje. Po představení tedy volá Christine k sobě a odkrývá ji své tajné temné království. Christine tak konečně poznává svého učitele, muže v masce.
Její zvědavost jí však odkryje více než chtěla znát, když strhne tajemnému muži jeho masku a vidí jeho znetvořenou tvář. Zklamaný a raněný Fantom vrací Christine zpět do jejího světa nahoře a žádá ansábl divadla, aby zpívala v jeho díle. Toho využívá vikomt Raul, který chce Fantoma chytit nebo zabít, aby měl Christine už jen pro sebe, a tak na něj nastraží past. Zmatená Christine, která se potácí mezi láskou k Raolovi a obdivem a vděčností k Fantomovi, svého učitele nakonec zradí. Fantom však léčce unikne a unese Christine do podzemí, kde se ji chystá navždy uvěznit. Zoufalý Raul jde Christine hledat a dostává se tak do spárů rozlobeného Fantoma, který dává Christine na výběr – život Raula za společný život s Fantomem nebo Raulovu smrt za její svobodu. Christine se rozhodne zůstat s Fantomem, aby Raula zachránila. A v tuto chvíli si Fantom uvědomuje, že lásku si nemůže vynutit, a přináší nejvyšší oběť, přestože Christine miluje nade vše na světě, dává mladému páru svobodu a vzdává se své lásky, aby byla Christine šťastná.
Krásný a silný milostný příběh, který však nepochybně vyžaduje velké herecké nasazení, aby vás v těch správných momentech dohnal k slzám nebo přinesl mrazení v zádech. V roli Fantoma jsem měla po dvakráte možnost vidět nezapomenutelného Radima Schwaba, který vás dokáže jako Fantom dojmout na maximum, ale i dokonale děsit. Když se jeho hlas ozývá při policejní akci, jako by byl všude a nikde. Hraje si se svým protivníkem jako kočka s myší a ještě si to užívá. Dokáže Christine vábit svým hlasem jako něžné pohlazení, aby učinila krůček do temného podzemního světa, zvláště patrné je to při scéně u hrobky jejího otce. Věřím, že si nejedna divačka v hledišti říkala: „Tak běž přece za ním! Při jeho „Music of the night“ pak máte pocit, že nic víc už slyšet nechcete - ukonejší vás svým hlasem do sladkého snu, doslova vás uhrane a zhypnotizuje. Když ho pak Christine zradí a ozývá se z jeviště: „Proč, Christine, proč?!“, trhá vám to prostě srdce na kusy. Avšak když se zlobí, pak není radno mu stát v cestě. Vzbuzuje ve vás intenzivní pocit, že pro svou Christine je ochoten udělat cokoliv a zajít jakkoliv daleko – třeba i zabít. Pak se ptáte sami sebe - je v lásce povoleno cokoli nebo už je to hřích? Vždyť hranice mezi láskou a nenávistí je tak křehká.
Je opravdu zajímavé, že postava Fantoma, přestože je znetvořen a kvůli své lásce se dopouští i zločinů, pokud je dobře interpretována, dokáže diváka strhnout tak, že pohledný Raul, přestože je veskrze kladným hrdinou, diváka vlastně nezajímá a veškeré sympatie věnuje Fantomovi. Platí to v případě filmového zpracování z roku 1990 s Charlesem Dancem v hlavní roli, stejně tak i Gerardem Buttlerem z roku 2004 a v tomto klasickém muzikálovém provedení to platí stoprocentně i o Radimu Schwabovi. Tento fakt se dobře projevil například při skladbě „Point of no return“, kterou doporučuji vaší pozornosti, pokud se na muzikál vypravíte. Je to scéna, kdy si Fantom přitahuje Christine přes stůl, a i přes svůj fyzický handicap působí neskutečně smyslně, erotické dusno by se dalo v danou chvíli mezi Radimem Schwabem a Monikou Sommerovou doslova krájet.
Nyní se však podívejme na naší Christine, která stojí v čele zájmu obou rivalů. Měla jsem možnost slyšet a vidět obě dámy – Moniku Sommerovou i Michaelu Gemrotovou. Obě se mi líbily, nicméně kdybych si měla vybrat, tak mne mnohem více okouzlila v této roli Monika, která byla přesně tou křehkou a něžnou Christine, jakou jsem si představovala, která na začátku příběhu svou naivitou a čistotou uchvátí nejen vládce podsvětí Pařížské opery. Postupem času se pak stává smyslnou ženou, která žene dva muže do boje na život a na smrt. Z naivní dívenky je tu náhle operní diva, která Fantoma neváhá i zradit. Úžasně balancovala mezi rozhodnutím, zda se Fantoma bojí nebo ho miluje. A přestože nejsem přílišným fandou sopránů, tak její křišťálový hlas vás prostě dostane. Navíc v tomto partu nejde jen o zpěv, ale i o herecký a taneční projev a nutno podotknouti, že vše zládla opravdu na jedničku. Skutečně jen málokdo by tušil, že je vlastně takovým muzikálovám nováčkem. Určitě lze říci, že svým ostříleným kolegům sekunduje skutečně s grácií.
V roli vikomta Raula jsem měla možnost vidět Tomáše Vaňka a Michala Bragagnola – oba bych hodnotila na výbornou. Romantického kladného hrdinu zvládli oba skvěle, hlasově také velmi zajímavý materiál, těžko bych volila, který se mi líbil více. Ostatně každý jeden protagonista tohoto muzikálu v kterékoliv roli si zaslouží obrovskou poklonu, protože jako celek působí dokonale. S výčtem pochval bych mohla pokračovat u každého jednotlivého jména, protože výběr herců je opravdu excelentní. Zmínit však musím na závěr ještě nádherné kostýmy Romana Šolce a velkolepou scénu Daniela Dvořáka, které dávají celému dílu punc jedinečnosti. Fantom opery svou árii tedy pro tentokrát dozpíval a zůstává osamělou zmučenou duší, bloudící podzemím Pařížské opery a věčně toužíci po lásce. Běžte si ho poslechnout, možná čeká dámy právě na vás...
„Hrozně jsem se bála muzikálových velikánů na scéně” říká skromně sympatická návštěva z Fantoma opery - Monika Sommerová
Ahoj Moniko, vítám tě na Musicalnetu a začneme tím, že tě čtenářům trochu představíme. Většina z nich již podle jména tuší, že tě viděli a slyšeli ve Fantomovi opery, ale málokdo ví, že máš velmi neotřelou kombinaci vzdělání. Vím o tobě, že jsi prošla gymnáziem, konzervatoří a ještě Českou zemědělskou univerzitou. Jak se člověku taková kombinace přihodí?
Zkoušky na konzervatoř jsem dělala již ve čtrnácti, ale na pop, chtěla jsem zazářit. Hudbě jsem se věnovala od malička, ve čtyřech letech mne dali rodiče do sboru a poté jsem chtěla jít na Konzervatoř. Bohužel mne nevzali, skončila jsem čtvrtá pod čarou, a proto jsem zašla k jedné paní učitelce zpěvu. Ovšem nebyla to učitelka, populárního zpěvu, jak jsem si myslela, ale operního zpěvu. To jsem zjistila až po dvou hodinách, když jsem se jí ptala, kdy už začneme zpívat populární písničky. A ona mi odpověděla, že učí pouze operu a asi jsem u ní úplně špatně. Ale také řekla, že je mě na pop škoda. Poradila mi, abych šla na čtyři roky na střední školu a ona mne mezitím připraví na zkoušky na konzervatoř, kam se dostanu, až mi bude devatenáct let. Chápu to tedy správně, že by sis sama operní dráhu nevybrala, nebýt téhle náhody? Vůbec ne. Do té doby, než jsem se dostala na Konzervatoř, jsem byla asi dvakrát na opeře. Ani já, ani má rodina neměla vlastně k opeře žádný vztah. A moje druhá specializace vznikla na gymnáziu s rozšířenou hudební výchovou, kde jsem potkala skvělou paní profesorku, která mě dovedla k lásce k biologii. Chtěla jsem vystudovat vysokou školu, protože dnešní doba to vyžaduje, a proto jsem zároveň studovala Konzervatoř a Zemědělskou univerzitu.
Takže vidíš svou další budoucnost nejen ve zpěvu nebo se cítíš teď už být jen zpěvačkou?
Díky příležitostem, které jsem dostala, jsem už orientovaná jen na hudbu, ale kdyby se stala nějaká katastrofa s hlasem, tak jsem připravená. Mě to v laborce hrozně moc bavilo. Mám specializaci na mikrobiologii a moc mě to baví. Asi by mě to samozřejmě hodně mrzelo a hodně, ale šla bych dál.
Teď bych se ráda podívala na Fantoma opery. Ty jsi zaměřená hlavně na operní zpěv, tak co pro tebe muzikál FO znamená? Je to tvoje srdcovka nebo jak ho vnímáš?
Určitě je, ale musím něco prozradit. O muzikálu Fantom opery jsem se dozvěděla poměrně pozdě. Já jsem tak trochu barbar, podobně jako s tou operou. Ve druhém ročníku na konzervatoři mi má kamarádka půjčila DVD s Fantomem, abych se na něco podívala. A musím říci, že jsem se okamžitě zamilovala, hned jsem musela do Londýna, vidět Fantoma na živo. Říkala jsem si, jak by bylo krásné si toto zazpívat a zkoušela jsem si to slavné éčko. Jak se ti líbilo třeba filmové zpracování Fantoma opery? Určitě. Užívala jsem si ho a navíc mi film pomohl celkově muzikál lépe pochopit.
Jaká byla příprava na roli? Pro tebe jako operní zpěvačku to asi tak velký problém nebyl, že? Zvládnout ty nejnáročnější party…
Je pravda, že více než zpěvu jsem se bála baletu. Ale měla jsem také strach vkročit mezi muzikálové velikány, jako je Marián Vojtko nebo Bohuš Matuš, jestli mne vezmou nebo nevezmou, až se s nimi potkám na jevišti. Toho jsem se bála vice, než hudebního nastudování role, to jsem věděla, že ve finále zvládnu.
Jak se vypořádáváš s hereckou částí role? Obecně se traduje, že operní zpěvák v podstatě hercem být nemusí, protože opera bývala taková statičtější a v minulosti šlo hlavně o zpěv… (Jak se nahlíží aktuálně na operní vzdělání – změnilo se něco?)
Rozhodně nechci pomlouvat školu, ale je pravda, že herectví byla slabá stránka operního studia na konzervatoři a připravená jsem nebyla vůbec. V praxi je to pak hodně na vlastní zkušenosti a o tom, jak který kolega nebo kolegyně vám poradí. Člověk na to musí přijít hlavně sám. Ve Fantomovi mi moc pomohl pan Novotný, který do poloviny července říkal, že neví, co se mnou udělá, ale pak se to nějak zlomilo. A před premiérou mi řekl, že se ve mně v polovině léta něco odehrálo, na něco jsem přišla, jen nikdo neví na co. Pomohl mi hodně i kolega Tomáš Vaněk, se kterým jsem spolupracovala i v Semaforu, důležité je hlavně podobnou radu přijímat.
Když se podíváme na roli Christine, tak myslím, že většina dámského obecenstva jí má za zlé, že si vybere Raula místo Fantoma, protože Fantom je obecně vzato velmi magická postava a vzbuzuje i přes své činy spoustu sympatií. Kdybys volila sama za sebe, tak koho by si vybrala Monika Sommerová Raula nebo Fantoma?
To je strašně těžké. Lépe se samozřejmě volí v životě to, co je jednodušší. V dnešní rychlé a uspěchané době to jednodušší je lepší, ale opravdu nevím. V tomto případě by to bylo těžké rozhodování. Těžko říci. Fantom je určitě velmi romantická a tajemná osobnost, která láká. Ale na druhou stranu si člověk musí uvědomit, že Fantom vlastně zabíjel a to už je přes hranici všeho.
Fantom opery ale nebyl tvůj první muzikál – tak nám prozraď, kde jsme tě ještě mohli slyšet a vidět?
Účinkovala jsem například v Ústí nad Labem v operetě Hraběnka Marica,či v Semaforu v Havranech a v muzikálu Mata Hari jsem nazpívala jednu dvouminutovou operní část, ale neúčinkovala jsem. Zpívám mimo jiné v opeře Nabucco nebo Rigoletto. V Ústí nad Labem to bylo vlastně moje úplně první setkání s kamenným divadlem. V této době se připravuji na krásné dílo Limonadový Joe, ve kterém budu učinkovat také v Ústeckém divadle - na konci května je premiéra.
Já jsem na internetu potkala jeden tvůj zajímavý videoclip Osud – znamená to, že by ses v budoucnu nebránila ani branži populární hudby, máš podobné aspirace?
Určitě bych se tomu nebránila, ale jde o to, jestli by obecenstvo bylo ochotno příjmout něco mezi klasikou a popem, takový klasický pop. V současné době se to docela nabízí, takže bych tomu dala trochu času. Nebráním se tomu, ale rozhodně to není má cílená cesta, po které bych šla.
A co třeba pěvecké soutěže typu Superstar – pustila by ses do něčeho takového?
Musím se přiznat, přihlásila jsem se do té úplně první řady SuperStar, ale to už je hodně dlouho. Dostala jsem se přes tři komise a řekli mi, že nejsem typ pro showbyznys, a tím skočilo moje účinkování v SuperStar.
A co třeba nějaký koncert – nechystáš?
Já osobně se ještě necítím mít svůj vlastní celovečerní koncert, ikdyž se po tom lidé hodně ptají, tak třeba přístí rok uz to zvládnu. V nejbližší době mě čekají předevsím koncerty vážné hudby, o kterých dám včas vědět.Kolem Vánoc proběhne koncert s Radimem Schwabem mimo Prahu s vánoční tématikou a s Bohušem Matušem budu vystupovat třeba ve Šluknově. A ještě prozradím takové malé jubileum, čeká mne moje sté představení Fantoma opery 31. listopadu 2016. Na závěr nám ještě prozraď svoje nejbližší plány a nemusíbýt jen hudební?
Moje nejbližší plány jsou celkem jednoduché, stala jsem se tváří kosmetické značky CUCCIO NATURALE, vřele doporučuji ženám, které mají rádi luxus na své pokožce. Dále jsem se stala patronkou nadace La VIDA LOCA, která se zabývá novorozenci bez rodičů. Momentálně se připravují sbírky na projekt ŽIVOT V KUFŘÍKU. Tyto projekty mě velmi baví a mám z nich velkou radost, možná větší než ze svých samostatných úspěchů. Dále, jak již jsem zmiňovala, mne čeká pár koncertů Barokní hudby a spolupráce s Dětskou operou Praha.
Monice děkujeme za její čas a přejeme jí hodně úspěchů ve všem jejím počínání. A někdy příště zase na shledanou …
Komentáře k článku