"Mercedes a Dantesi, jste manželé, jste pár. K pevninám ať dovede vás cit vzájemný a žár…" Do krásné hudby Karla Svobody s verši Zdeňka Borovce zazní ostrý hlas, který mě vyruší ze snění: "Ne, takhle ne! Vrátíme to a znovu. Jak přichází, ty ji vyjdeš vstříc, ale předtím se na ni otočíš a pokloníš se, pukrle a jdete k sobě, ruce a vzájemně se pokloníte. Pak teprve probíhají ostatní." Nejsem v divadle, kde vše běží jako na drátcích. Jsem na choreografické zkoušce muzikálu Monte Cristo pod vedením Lukáš Vilta.
A i když jsou všichni v civilu, choreografie vypadají velmi dobře. Zdravím mnoho známých tváří - ať už jsem je viděl v muzikálu Hamlet (v nastudování souboru Dolce), nebo v muzikálu Casanova na zámku Hluboká. Všichni se nyní snaží, aby choreografie zvládli na jedničku a na premiéře, která bude 7. března v Divadle U Hasičů, je diváci odměnili velkým potleskem. Právě zvládnutí náročných choreografií v kombinaci s živým zpěvem je klíčové pro úspěch.
Choreografie company je sice náročná, ale vychází z běžných tanečních prvků. Což se o postavách Času a Sudby říci nedá. Tam se skáče, létá vzduchem, aby se vzápětí kutálelo po podlaze. A spojit toto vše s company dohromady, a ještě v malém prostoru jeviště (na rozdíl od scény v Paláci kultury) je technicko-choreografický oříšek. Ale zatím se ho daří zvládat, i když někdy za cenu změny choreografie.
Dnes však mohu kromě choreografie vidět i nácviky šermů. Přicházím do druhé tělocvičny ZŠ Karla Čapka, a vítá mě ostrý třesk kordů. Avšak žádné ťuk, ťuk, ale pořádné prásk, prásk. Chlapci - Martin Bujárek a Lukáš Jindra spolu bojují na život a na smrt, rychle mění své střehy, zkouší na nepřítele nové a nové finty, a do toho slyšíme zlověstné prásk, prásk. "Dobrý, tady děláš chybu - musíš jít krátký posun přes patu a hned došlápnout s vahou. A stojíš. Výpad. Hned zpět. A čekáš. Když nepřítel nic, další výpad a zase se stáhnout."
Martin vysvětluje velmi podrobně zásady pohybu v souboji a stejná scéna se zkouší stále dokola. "Lukáš před dvěma měsíci nevěděl, jak se s kordem pracuje a podívej dnes - jako by to dělal několik let", chválí Martin svého kolegu, "ale stále je co zlepšovat. Chci, aby když uvidí souboje člověk, co to dělá, tak si řekne 'takhle je to reálné, k dokonalosti jim chybí praxe, ale jinak dobrý - bez vážných chyb'", dodává Martin. A za sebe musím říci, že podobně dotažené souboje na kordy jsem viděl naposledy v Robinu Hoodovi.
Scénu navrhuje Jakub Baran, který dělal i scénu muzikálu Casanova pro zámecké nádvoří. Jak jsem se dozvěděl, scéně budou dominovat velké hodiny, které spojí vše dohromady, a vyměří každému jeho čas. Stejně jako rámy obrazů, jejichž změnou se budeme dostávat do různých prostředí i období. Zdali Čas ovládne čas (i scénu) si musíme ještě nějakou chvíli počkat.
Na závěr své návštěvy jsem si s Martinem povídal o průběhu zkoušek, jak probíhají, jaké vztahy panují mezi jednotlivými členy. Martin si vše chválil, jak se všichni mají rádi: "Tady je fakt skvělý kolektiv lidí, kteří jsou dobří a chtějí něco dokázat a ukázat to lidem. Nikdo tady nemá vůči nikomu zášť či nenávist…". Větu už nedokončil, neboť jeho slova zaslechla Eliška Vosyková, která svým vlastním způsobem demonstrovala vztahy a nálady uvnitř týmu. Že bych byl příště na řadě já, pokud se mé fotky nebudou líbit? Jak tohle celé dopadne? To se možná dozvíme na připravované tiskové konferenci.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku