První stoletá voda v Praze v novém tisíciletí
aneb Muzikály pod vodou
V létě měl premiéru jediný muzikál: Edith Piaf - vrabčák z předměstí. Ta se konala 10. 7. 2002. O měsíc později jsem psal článek o zákulisí Edith. Ale to jsem ještě netušil (a v té chvíli asi málokdo z nás), že voda v českých řekách začíná stoupat tak, že 14. 8. 2002 bude v Praze hladina Vltavy o celých 8 metrů nad svým normálem, a svým odhadovaným průtokem 5700 m3 za sekundu se dostane do oblasti odhadů, jelikož vzorce, tabulky a grafy končí na hodnotě 5000m3/s.
Kromě mnoha lidských tragédií se odehrává další, která není tolik publikována, ale ve svých důsledcích je stejně katastrofální, jako ostatně vše kolem ničivé povodně. Jsou jí vytopená divadla, kde se uvádějí muzikály.
Možná si řeknete: “Tak to vytopilo divadlo, no a co! Bez toho se přece dá žít!” Nemáte pravdu. Voda vzala mnoha lidem, kteří v divadle působili, práci. Pocit jistoty a sounáležitosti. Zdroj příjmů a koneckonců i ztrátu seberealizace. Znám dokonce případ, kdy jednomu muži, který dělá v divadle dlouhá léta a to se stalo jeho domovem, odnesla voda chatu od Berounky, Vltava mu vytopila byt v Karlíně a jeho divadlo V Dlouhé mělo místo hlediště vodní nádrž o výšce 8 m vody. Vše ho sebralo tak, že skončil v nemocnici na ARU. I takové příběhy přinesla velká voda do Prahy. A proč se stále zabývám jen Prahou, když povodeň postihla celou republiku? Protože v Praze žiji, a také je zde uváděno mnoho různých muzikálů - svým počtem současně uváděných přesahovaly dokonce i Broadway. A tak jsem se po kulminaci spojil s produkcemi jednotlivých divadel, a celý tým našeho serveru se snažil pomoci těm, kteří to potřebovali.
16. 8. 2002 jsem měl možnost navštívit dvě divadla - Spirálu a divadlo V Dlouhé. Do Hudebního divadla v Karlíně jsem se nedostal. To, co jsem uviděl a natočil či nafotografoval, bylo děsné. Fotografie to zachycují jen nedostatečně. Všude byla voda, ticho, vlhko. Všude panovala velmi ponurá atmosféra. Ve Spirále byly otevřeny všechny nouzové východy, a tak bylo možno vidět v pruzích světla tu strašnou spoušť. Zasychající bahno v hledišti, hladinu vody pod jevištěm, zničené stropy, povalené obrovské chladící skříně, mokré a plesnivějící kostýmy, zničené rekvizity, namočenou zvukovou aparaturu…Obraz zmaru a zkázy. Ale lidé, místo aby seděli a plakali nad tou spouští, se vrhli do práce a začali vynášet vše, co bylo pod vodou. Nosili všichni - produkční Jiří Untermüller, herci Braňo Polák a Josef Štágr, maskérka Jarmilka Kamínková, “horolezec” Libor, i někteří členové našeho muzikálového klubu.
Všem šlo u stejnou věc: zachránit co se dá, a co nejdříve začít hrát v těchto prostorách. na tom bylo snad o něco hůře. Asi proto, že stojí stejně blízko u vody jako Milénium, ale sklepy má podstatně hlouběji. Když jsem se díky produkci muzikálu Edith Piaf a panu Charvátovi z divadla V Dlouhé dostal přímo do sálu, strnul jsem. Tam, kde je okraj balkonu naproti jevišti, byla vidět pod vodou pouze světlejší skvrna, a voda sahala až k zadním dveřím, kterými jsme vešli. Když zhaslo světlo baterky, připadali jste si jak na vodě v jeskyni. Jak ve staré hrobce. Drahé reflektory se zachraňovaly v době kulminace na člunu, který vždy přejel hladinu a přímo u dveří na prvním balkonu je předávaly dál, aby se odnesli do bezpečí. Voda sahala pouhých 10 cm pod tato světla, z nich každé stojí asi 250.000 korun.
Divadlo v Dlouhé na tom bylo snad o něco hůře. Asi proto, že stojí stejně blízko u vody jako Milénium, ale sklepy má podstatně hlouběji. Když jsem se díky produkci muzikálu Edith Piaf a panu Charvátovi z divadla V Dlouhé dostal přímo do sálu, strnul jsem. Tam, kde je okraj balkonu naproti jevišti, byla vidět pod vodou pouze světlejší skvrna, a voda sahala až k zadním dveřím, kterými jsme vešli. Když zhaslo světlo baterky, připadali jste si jak na vodě v jeskyni. Jak ve staré hrobce. Drahé reflektory se zachraňovaly v době kulminace na člunu, který vždy přejel hladinu a přímo u dveří na prvním balkonu je předávaly dál, aby se odnesli do bezpečí. Voda sahala pouhých 10 cm pod tato světla, z nich každé stojí asi 250.000 korun.
Hudební divadlo v Karlíně bylo v zakázané zóně, takže jsem se tam nemohl dostat, i když mě Ladislav Županič zval. Nicméně jsem s ním hovořil, a měl jedinou dobrou zprávu: podařilo se zachránit mixážní pult za několik miliónů, ale bohužel ne jeho zdroje a počítač. Vše ostatní je zničené. O síle vody, která prošla divadlem, svědčí třeba i to, že šatní tyče, které byly do zdí uchyceny 25 cm dlouhými kotvami, aby unesly tu váhu kabátů, se postupně nacházely - v hledišti, mezi sedadly. A že to nebyly lehké kusy, nemusím snad ani dodávat. Stav divadla je kritický, a pokud nenastanou další komplikace, pak by mělo být za dva roky po generální rekonstrukci znovu otevřeno. Do té doby bude soubor účinkovat v Kongresovém centru Praha. Hned vedle muzikálu Monte Cristo a později znovu uvedeného muzikálu Dracula.
V divadle Ta Fantastika voda zatopila “jenom” sklepy, ale i tak se jí podařilo zničit kostýmy, dekorace a část techniky. Stejně jako v jiných divadlech, i zde to způsobilo problémy, a tak se uvažovalo o pozdějším začátku divadelní sezóny. V novém divadle Broadway byly dle sdělení producentů jen malé problémy, a tak divadlo začalo po 9. září uvádět svůj muzikálový hit Kleopatra.
Poslední dvě divadla, která jsem zatím navštívil, byla Milénium a GoJa Music Hall. Do divadla Milénium jsem dorazil ve chvíli, kdy již téměř žádná voda nebyla vidět. Ale stopy po ní nešlo přehlédnout. 
Vitrína z více jak dvoucentimetrového skla u vstupu do sálu, která byla vytvořena pro představení muzikálu Rusalka, byla rozbita, jak kdyby to byla okenní tabulka. Na vyvalených dveřích byly znát usazeniny. I to, jak voda stoupala či nakonec klesala. Veškeré ovládání tahů, vzduchotechnika, zázemí, maskérny, kostymérna, šatny a další prostory byly dlouho pod vodou, a bylo to na nich znát. Všude byly vrstvy bahna, rozbité a zničené věci. Ale i tak se najatá firma snažila, aby se následky mohly co nejdříve odstranit. Vyhazovalo se vše, čeho se voda jen dotknula. 
Část techniky se podařilo zachránit, část zůstala pod vodou, která dosahovala asi metr nad podlahu ve vstupním foyer neboli do druhé řady hlediště.
V divadle GoJa Music Hall jsem se stavil, když jsem šel z divadla Spirála, a zahlédl jsem, že je již otevřená a lidé ji vyklízejí. Tak jsem se spojil s Dr. Janečkem, který mi dovolil zaznamenat stav po povodni. Divadlo sice nemá suterénní prostory, zato je většina techniky právě v úrovni přízemí - v zákulisí. Zde bylo přes 1,5 m vody, což stačilo na to, aby se zvedla podlaha ze dřeva, všechny šatny, maskérna, kostymérna, technické zázemí i kanceláře a záchody. Voda stála asi 1 metr nad jevištěm, a blízko vjezdových vrat dokonce zčásti podtrhla pódium. Vše, co se dalo zachránit, se vynášelo ven, kde se věci čistily, nebo se vyhazovaly do kontejneru. Jak mi dr. Janeček řekl, pokud by se vše podařilo uvést do stavu schopného provozu, mohl by se zde konat již vánoční koncert Karla Gotta a Heleny Vondráčkové, který je součástí jejich turné.
Přejme všem divadlům, které postihla velká voda, aby se co nejdříve zbavila všech následků, které po sobě povodeň zanechala, přestála tuto těžkou zkoušku ve zdraví. Aby se muzikály, které byly uváděny, zase mohly uvádět. A to co nejdříve. Doufejme, že statistické označení “pětisetletá voda” je pravdivé, a že nás dalších 500 let již nic podobného nečeká.
Na závěr bych měl na všechny čtenáře tohoto článku prosbu: pokud víte, jak všem postiženým divadlům pomoci, nebo máte dobré nápady či chuť se na obnově podílet, napište nám, prosím. Rádi vaše náměty předáme dál.
VIDEOZÁZNAM prohlídky zatopených divadel
| FOTOGALERIE POVODNÍ V DIVADLECH | |||
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
|
text a foto Michal Škvor
Slavní o povodních
Petra Janů se minulý týden vrátila ze zájezdu s Hudebním divadle v Karlíně po Japonsku. Jen krátce se zdržela ve svém bytě v pražských Dejvicích a těšila se na každoroční prázdniny: "Máme chalupu v Jižních Čechách. U Jindřichova Hradce. Těšila jsem se, že budu jezdit na ozdravné kúry do lázní v Třeboni. Jak to dělám nakonec už řadu let. Všechno je ale jinak. Chalupu máme naštěstí 600 m nad mořem, a tak sleduji v televizi zpravodajství. Nic nechci komentovat, protože žádné slovo nemůže vystihnout tu hrůzu, která naši zemi potkala. Musíme jen čekat, jak to dopadne a věřit, že to nebude ještě horší. A porvat se statečně s následky."
Michal David (Praha 10 - Přeslice): "Jsem doma v Přeslicích a dívám se na televizi. Za chvíli se půjdu podívat dolů do Přeslic, protože se voda zvedá už i tam. Mám strach, že voda pronikne skutečně až na Staroměstské náměstí.Postiženým bych rád vzkázal, aby byli silní a rvali se s osudem, co jim síly stačí. A těm, kteří postiženi nebyli, aby pomáhali, jak to jen jde. Už teď mohu za celou naši branži slíbit, že uděláme určitě řadu akcí na pomoc obětem záplav."
Oldřich Říha, Katapult: "Bydlím v Praze, ale jsem na chalupě u Sušice. Vyděšeně koukám na televizi. Na nic jiného nemám momentálně sílu. Tady to včera přišlo tak rychle, že se nedalo nic dělat. Nikdo fakt nevíme, co bude. Lidi, držte se."
Karel Šíp: "Jsem první den po dovolené doma. V Praze - západ. Nechci se k tomu vyjadřovat. Protože můj názor je nicotný. Stejně tak jako názory všech tzv. populárních lidí. Teď jsou fakt důležitější věci".
Ladislav Županič: "Jsem doma v Nuslích a marně přemýšlím, jak se dostat do našeho Hudebního divadla v Karlíně, kde se jezdí na člunech. V divadle je potopená velká zkušebna, divadélko Semafor, orchestřiště. Voda už je i v hledišti.Počítal jsem, že odjedu na Moravu nebo na chatu, ale nepřichází to v úvahu. Kapitán nikdy neopouští potápějící se loď. A už vůbec ne tu, která má potopenou i palubu."
Michael Prostějovský: "Žiju v Kolíně nad Rýnem a do Prahy jsem přijel na pracovní jednání. Vzhledem k tomu, že jsem tu nebyl během revoluce v roce 1989, tak je pro mne to, co se momentálně děje v Praze, nejhlubší zážitek po roce 1968. Život dostal úplně jiný rozměr. Obdivuji klid, který tady celkově panuje. Měli bychom si tuhle obrovskou tragédii pro celou naši zemi pamatovat. Až se zase začneme nesmyslně hašteřit a dramatizovat prkotiny."
Foto z Prahy
Jan Adam
Foto Martin J. Polák, Michal Škvor a Petr Škvrně
Myslí na nás i v různých koutech světa
Milí přátelé ze světa muzikálu,
v těchto neradostných chvílích pro celou naši zemi, které se určitě projeví i v námi tak milovaném žánru, můžeme jeden druhého potěšit alespoň vlídným slovem. Protože, jak známo, na něm nikdo neprodělá. Je nám smutno ze zatopení divadla Ta Fantastika i Hudebního divadla v Karlíně, není nám lhostejný osud Spirály, ze které vykukuje z vody jen malý kousek. A co teprve osud divadla Milenium, ve kterém voda sahá dva metry nad jeviště. Takže pište svým oblíbeným muzikálovým produkcím, svým oblíbeným umělcům. Vaše slova plná podpory jim rádi přetlumočíme, Vaše e maily a dopisy předáme.
Povodně, které zasáhly naši vlast, sledují i naši přátelé v zahraničí. Důkazem toho, že jim není lhostejný náš osud, jsou dopisy, které nám zaslali.
Věřte, že nás moc potěšil e-mail, který jsme dostali od textaře dr. Michaela Kunzeho, který se narodil roku 1943 v Praze, do němčiny přeložil takřka všechny Lloyd Webberovy muzikály a který se koncem října stane prvním Pražákem po Rudolfovi Frimlovi, jehož dílo bude uvedeno na Broadwayi. Hrát se tam bude muzikál Ples upírů, jehož je Michael spoluautorem. Michael Kunze ve svém e-mailu přátelům z České republiky napsal:
dr. Michael Kunze (narozen v Praze roku 1943), textař a v současnosti nejúspěšnější muzikálový autor kontinentální Evropy:
|
Watching the news, I see how bravely the Czech people fight the desaster, how they help each other in this moment of distress. My heartfelt sympathy is with all the families who have lost a dear one, but also with all the people who feel ruined by the damage and the loss of their property. There is only one consolation and hope: More than once, the Czech people have proven their ability to be stronger than hardship and destruction. You're invincible. You've got a strong faith, a solid determination, and a commitment to your kids to pick up the pieces and move on with life. I am deeply convinced that the Czech people will come out of this stronger than ever. My prayers are with you.
Michael Kunze
Dopis mým českým přátelům "Jsem zděšen tím, co vidím a slyším v televizním zpravodajství. Překvapen vším tím, co povodně způsobily vaší zemi a mému rodnému městu - Praze. A je mi zcela jasné, že si vůbec nedovedu představit strach, bídu a utrpení, které zažíváte. Při sledování zpráv vidím, jak statečně bojují čeští lidé s nepřízní osudu, jak jeden pomáhá druhému ve chvíli nouze. Upřímně cítím se všemi rodinami, které ztratily někoho drahého. A stejně tak se všemi lidmi, kteří byli poškozeni a kteří ztratili své majetky. Je jen jedna útěcha a naděje. Více než jednou už Češi dokázali schopnost být silnější než sám osud a zkáza sama. Jste nepřemožitelní. Máte silnou víru, solidní odhodlání zvednout sebe i své děti a udržet sebe i je při životě. Jsem hluboce přesvědčen, že čeští lidé vyjdou z toho, co je potkalo, silnější než dřív. Modlím se za Vás". Mé modtliby jsou s Vami. |
Letter To My Czech FriendsJak se Michael Kunze o nás dozvěděl? To se dozvíte, když budete pečlivě číst naše stránky, které se vám budou snažit v těchto těžkých dobách přinášet rozptýlení a radost. Budeme je všichni potřebovat.
John Capek (narozen v Praze roku 1946), skladatel písní pro světové i naše zpěváky. Na našem serveru jste již měli možnost si přečíst toto interview s Johnem Capkem.
|
John
Píši z mého hotelového pokoje a nevím, co bude zítra. Zda bude mé staré auto pojízdné. A tak můj život pokračuje jako horská dráha a melodrama, a není proto pro mne až tak obtížné identifikovat se a najít vztah k neštěstí a krizi, která nastala. Čeští lidé jsou silní a pružní. Vzpamatují se, přežijí a budou prosperovat. Je to stav vesmíru, že většina vzácných lidských výtvorů, architektury a uměleckých děl přežila. To znamená a hovoří o důležitosti krásy a umění a o českém přínosu světu umění a krásy. Jsem pyšný na své české bratry kvůli jejich síle a pružnosti." John |
Julian Woolford, umělecký ředitel cardiffského festivalu Global Search for New Musicals:
Hudební divadlo Karlín už ví, kde bude hrát
V pátek 6.9.2002 v 11. hodin podepsal generální ředitel Kongresového centra Praha pan František Dušek s ředitelem HDK panem Ladislavem Županičem smlouvu, podle které najde Hudební divadlo v Karlíně na dva roky své nové útočiště ve Společenském sále Kongresového Centra Praha, 5. května 65, 140 21 Praha 4. Smlouva garantuje HDK minimálně 180 představení ročně.
Hudební divadlo Karlín zahajuje novou sezónu 2002/2003 dne 6.10. v 19.30 hod. slavnostním muzikálovým koncertem, se kterým slavilo velké úspěchy na svém letním turné po Japonsku. Co bude na programu a na které hvězdy se můžete těšit? I to se nám podařilo zjistit.
Program koncertu Musical Highlights:
Výtěžek z koncertu a honoráře účinkujících budou věnovány na opravu divadla.
Vstupenky na měsíc říjen se prodávají a vyměňují v pokladně Kongresového Centra Praha v pokladně označené logem HDK.
Jan Adam (s využitím materiálů od Ladislava Županiče a Zuzany Machové)
Fotografie z muzikálu Za zvuků hudby: Martin J. Polák
Fotografie zatopených divadel: Michal Škvor
Komentáře k článku