Benzín a mejkap je country muzikálem. Je to tedy fenomén mezi českými rockovými a popovými díly, a to ať české, tak i zahraniční provenience. Nálada volně plynoucího času, tráveného na benzínce u dálnice 57 jen čiší ze všech písní. Objevuje se v nich filozofie, kterou tak málo dnes lidi vyznává: není kam spěchat! A jak vlastně takový muzikál vznikl?
Historie muzikálu Pump Boys and Dinettes
Pianista Mark Hardwick a kytarista Jim Wann spolu hrají jedno léto 5x týdně v restauraci Cattleman v New Yorku. Angažmá je ale příliš poklidné na dva mladé muže plné nápadů. Nechtějí se propadnout do každodenní hráčské šedi a tak začínají publiku nabízet vlastní písně a také bláznivé převleky. Nejoblíbenější se nakonec stanou pumpařské kalhoty s laclem, které jsou záminkou k předstírání, že oba hudebníci jsou ve skutečnosti po večerech muzicírující hoši od pumpy (Pump Boys).
Ve stejné době připravují dvě mladé dámy, Debra Monková a Cass Morganová (tehdejší Wannova manželka) kabaretní vystoupení, v němž představují barmanky (Dinettes). Stačí, aby jednoho dne doplnily pumpaře v dříve zmíněné restauraci a ke vzniku show je už jen krůček… Přizváni jsou ještě dva staří přátelé a Jimovi spolužáci z Frog Level v Severní Karolíně John Foley a Mark John Schimmel.
Nápad, inspirace, náhoda? Kdo ví. Blízká budoucnost ukazuje jasně jediné: Pumpaři a barmanky je šťastné spojení, které vítězí všude, kam zavítá. Původní verze, stejně jako mistrná nahrávka, je dílem právě této šestice ryzích hudebníků, kteří dílo sami zpívají, hrají a doprovázejí na hudební nástroje.
Předchozí příznivé přijetí v Chelsea West Side Arts Theatre (červenec 1981) a Collonades Theatre v Greenwich Village (říjen 1981) dává tušit úspěch. Ten se opravdu záhy dostavuje a Broadway zažívá 573 představení v řadě. Následuje zájezdová šňůra po Spojených Státech a od listopadu 1984 hostí muzikál Chicago až do roku 1990. Neutuchající zájem publika vyjádřený počtem 1948 repríz znamená místní absolutní rekord!
Později jsou Pump Boys and Dinettes inscenováni ještě mnohokrát v různém obsazení a v různých zemích světa. Kiki Dee účinkuje jako Rhetta v londýnském West Endu. Zatím zřejmě poslední evropskou verzi zažívá v roce 1996 Holandsko, v USA je muzikál populární dodnes a střídavě se objevuje v celé řadě měst.
O čem je muzikál Benzín a mejkap
Všichni šťastni, že žijí právě u benzínky u dálnice č. 57 kdesi mezi Smyrnou a Frog Level, neboť jejich život běží volněji. Pak se ovšem rozezní telefon rozzlobeného strejdy Boba, který chce zpět své opravené auto, které stojí za benzínkou na špalcích již dlouhou dobu, ale pumpaři se zrovna nepředřou. Pumpu vede motorkář Jim s kovbojem tělem i duší, kterému neřekne nikdo jinak než L. M.. Další z nich, Eddie, je především seladon a tak všechna práce zbývá na přičinlivého a trochu překotného Jacksona. U pumpy se dají lépe navazovat kontakty, ale některé tyto vztahy končí velkým zklamáním, jak to poznal sám L.M..
Hned vedle benzínky je bistro U dvou kafí, které vedou svérázné sestry Rhetta a Prudie, které jsou právem pyšné na svou kávu, koláče a vůbec na své pohostinství. Chlapci se kolem děvčat točí, ale všichni mají smůlu, sestry je mají pěkně otočené kolem prstu. Prudie stále čeká na toho správného mužského, jenž podle jejího přesvědčení jednou přijede. Chlapi zase čekají, že jednou uloví tu pravou rybu, a když jim dorazí rybářské lístky, ruší i návštěvu basetbalového utkání a jdou na ryby. Jim vypráví o svém dědovi, který kdysi v dávno ulovil zpívající rybu. Ovšem nerozpoznal její hudební kvality a tak jí snědl, čímž se připravil o skvělou budoucnost. O to více se Jim ve vzpomínkách vrací ke své pramáti. Je “padla” a všichni se chtějí jít bavit. Aby se však mohli také blýsknout před ostatními, musí si vzít svou parádní obuv - "chlastací boty".
Konečně je tady pátek, a tedy výplata. Všichni se vyfikli, srší nakažlivým sebevědomím a chvástají se od “co by tahle pumpa byla bez nás” až po “co by tahle země byla bez nás!”. Chlapi jsou na měkko, Jackson líčí své marné pokusy upozornit na sebe pokladní jménem Mona (která “by si na své vnady měla koupit zbrojní pas”) a L. M. ho otcovsky chlácholí a vysvětluje mu, že “muži musí někdy stačit zůstat jen přítelem”. Rozjímání však přeruší Prudie a Rhetta, které chtějí, aby hoši uhradili své dluhy. Stačí lusknout (když to nepomůže, tak rána bičem) aby chlapci klopili. Když je poté vystrnadí, dozvídáme se, jak se milé sestry teprve po mnoha letech vzájemně našly a pochopily.
Rhettě se začíná život u benzínky zajídat a začíná se bouřit. Jim přichází s nápadem vzít auto strejdy Boba na záruční jízdu, když už ho Jackson konečně zprovoznil. Tak všichni sedají do auta a vyrážejí na Floridu. Tam jde Eddie do ringu, aby všem ukázal, jaký je borec a obhájil svou čest. Dopadne však bledě, ale i přesto si všichni užívají odpočinku. Tan končí okamžikem zvonění telefonu - volá strejda Bob a chce své auto zpět. Co se dá dělat, všichni nasedají a vyráží zpět. cestou všichni jednohlasně zjišťují, že “bez padesátý sedmý nemůžeme žít”. Po návratu k benzínce jdou všichni spát, a k témuž vyzývají i publikum.
Tuto hru v Čechách výhradně uváděla společnost PAGAT ULTIMO MUSICAL PRODUCTIONS od 29. 10. 1998 do 18. 11. 1999 v divadle U Hasičů v Praze.
Divadlo u Hasičů - představení 26. 3. 1999
Divadlo u Hasičů - představení 22. 4. 1999
Komentáře k článku