Právě o magické filipojakubské noci přilétly čarodějnice, aby spolu s kacíři a pekelníky na Petrových kamenech obcovaly, posvěcené hostie si do bot strkaly, aby létat mohly, a na sněmu se uradily, kterak a komu dobytek uhranouti, na koho neúrodu seslati, koho očarovati. Aby toho málo nebylo, ten, který Bohu sloužit má a Jeho uctívati musí, byl s Ďáblem spolčen, posvěcené hostie čarodějnicím dával, s nimi smilnil na Petrových kamenech a Víru Pravou tím zavrhoval. Tím spolčencem nebyl nikdo jiný než Kryštof Alois Lautner ze Šumperka.
Takto mohla vypadat část projevu Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, inkvizitora, který před 324 lety nechal upálit děkana Kryštofa Lautnera ze Šumperka v zinscenovaných čarodějnických procesech na panství Velké Losiny. Nebyl prvním, a bohužel ani posledním, byl jedním ze 106 obětí, které skončily svou pouť na hranici.
Léta Páně 1678 na podzim přibyl do zámku Velké Losiny - pozvala ho hraběnka Angelia Anna Sybilla z Galle rozená Žerotínová - Jindřich František Boblig z Edelstadtu, inkvizitor, který následujících 14 let sužoval žerotínské panství vymýšlením čarodějnických procesů, kde právem útrpným dokazoval "vinu" obviněných. Měl v tomto neblahém díle své pomocníky: sekretáře Izidora Schmidta a samozřejmě strach, neboť ani postavení nezaručovalo měšťanům, že nebudou obviněni.
Od toho podzimu již uplynulo dlouhých 331 let, když se tento proces znovu objevil... tentokráte v Praze, naštěstí jen v Divadle Milénium, kde se právě této magické noci začal uvádět muzikál Kladivo na čarodějnice.
Zařadil se tak mezi další muzikály, které reflektují historické osobnosti, ztvárněné v původních českých muzikálech (Galileo, Johanka, Kleopatra). Tato díla, ač pojednávají o různých historických obdobích, mají s Kladivem jeden společný bod: touhu po moci. Tímto bodem se však také stávají až tragicky současnými.
Dle mého má dílo dvě stěžejní písně, které nejlépe charakterizují celý muzikál: "Kdo ví, kdo je Ďábel", která zazní z úst hraběnky a měšťanstva a vyjadřuje tíseň nad Bobligovým jednáním a zároveň víru v Boha a církev, která musí pravdu odhalit. Druhou je píseň "Když se brání kat", která je monologem kata v žaláři nad zuboženou, rozlámanou a znásilněnou Zuzanou Voglickovou. Z této písně citlivě vyznívá cit pro devastovanou krásu mládí a zárověň je tvrdě obviněn nejen inkvizitor,
ale potažmo mocipáni, včetně církevních.
Ještě jedna zajímavost a paralela mne napadá... v muzikálu Galileo na konci zazní slova: "Jedním z rozměrů křivdy je její trvání... Galileo Galilei byl katolickou církví plně rehabilitován roku 1992. Od jeho smrti ten rok uplynulo 350 let. Přál bych všem abychom v sobě našli dost síly odčinit způsobené křivdy a aby nám to netrvalo tak strašně dlouho."
Jak dlouho bude církvi trvat, než se omluví za tyto spáchané zločiny? Pokud stejně dlouho jako v případě Galilea, pak mají ještě 19 let k dobru...