"A děvka Paříž... pláče až dnes!" zní na prknech Komorního divadla Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Muzikálový balet nebo chcete-li baletní muzikál Edith Piaf - Vrabčák z předměstí je životní příběh francouzské šansoniérky Edith Piaf. Dílo se drží historických faktů, nicméně hlavní osou příběhu jsou známé písně této slavné šansoniérka. Edith se natrvalo usídlila v západočeské metropoli.
Představení, které se hrálo ve více divadlech s více méně stejným obsazením, vzniklo původně pro plzeňské divadlo, na krátkou dobu představení hostovalo v pražském Divadle v Dlouhé a kromě Plzně se hraje i v Národním divadle v Brně.
V Praze bylo uvádění muzikálu ukončeno měsíc po premiéře - nikoliv z důvodu nezájmu publika, ale důvodem byla povodeň, která vytopila Divadlo v Dlouhé (a samozřejmě mnohá další divadla).
Autorský tým ale zůstal stejný. Slavné šansony francouzských autorů doplnil scénickou hudbou Petr Malásek a texty napsal Pavel Vrba. Náročná choreografie a režie je dílem Libora Vaculíka. Tanec zde má totiž velice výraznou úlohu. Pěvecké role jsou tu pouze dvě. A to Edith v podání vynikající Radky Fišarové a vypravěč Ondřej Izdný. Zbytek ansámblu tvoří tanečníci plzeňského baletu. 
Edith je tu de facto dvojrolí - Edith zpěvačka a Edith tanečnice v podání Kateřiny Rejmanové-Benešové.
Edith Piaf - vrabčák z předměstí podává poutavý příběh životních osudů slavné Edith Piaf. Vše začíná jejím dětstvím, které nebylo příliš radostné. 
Edith jednu dobu neviděla a její jedinou útěchou byla panenka. Naprosto novátorským mi přišel nápad panenku oživit v podobě tanečnice, která si začne s Edith hrát, poté co začne opět vidět. Už v dětství začíná Edith zpívat hlasem Radky Fišarové. Tato "dětská" píseň jako jediná zazní v češtině.
"Vrabčák" jak Edith říkali, si začíná sama vydělávat zpěvem na ulicích. 
Seznamuje se s Luisem Dupontem (Miroslav Hradil) a porodí mu dceru Marcelku. O dítě se však nestará, raději zpívá, utápí se v alkoholu a tahá se s muži. Luis ji opouští i s dcerou, ta záhy umírá. Edith se s ní jde naposledy rozloučit. Na pohřeb jí chybí deset franků. 
Poprvé tak prodává své tělo.
Život jde dál. Edith potkává Raymonda Assa, který z ní udělá hvězdu. Záhy odejde do války, kde ho zabije zbloudilá kulka. Edith si mezitím najde nového milence- Paula Meurisse (Richard Ševčík). Během druhé světové války zpívá německým vojáků i pašuje dokumenty.
Náhle je Edith na vrcholu slávy. Zamiluje se do Henriho Conteta (Miroslav Hradil), který však odmítá opustit svou manželku. 
Brzy najde útěchu v náruči mistra světa v boxu Marcela Cerdana (Petr Hos). I on nakonec skončí v náruči smrti, když zahyne při letecké katastrofě.
V dalších letech se Edith pohybuje hlavně po léčebnách, kde se snaží zbavit závislosti na alkoholu a drogách. Naposledy se zamiluje a to do Theo Sarapa. S láskou získává Edith znovu chuť do života. Za Thea se provdá, ale její znovu nalezené štěstí nemá trvat dlouho a Edith umírá.
V roli Edith se představuje již ostřílená a zkušená muzikálová zpěvačka Radka Fišarová. I když jsou veškeré její písně ve francouzštině, rozhodně to nedělá problém jejím naprosto skvělým interpretačním schopnostem. Suverénně zvládnutá francouzština a naprosto vynikající hlas z ní dělají jednu z našich vrcholných zpěvaček nejen na muzikálové scéně.
Na výbornou si poradila i s poměrně náročnými tanečními pasážemi. Své taneční schopnosti již prokázala v dalším Vaculíkově hudebně - tanečním představení Lucrezia Borgia, uváděné v pražským Národním divadlem.
Edith tanečnice, v podání Kateřiny Rejmanové-Benešové, je také profesionálkou ve svém oboru. Dokáže pohybem vyjádřit Edith jako malou holčičku i jako stárnoucí a životem zklamanou ženu, která se potácí z náruče do náruče.
Jedinou mužskou pěveckou rolí je Vypravěč/Osud/Smrt v podání Ondřeje Izdného. Jeho jméno vám bude povědomé z muzikálu Miss Saigon, kde alternuje menší roli Thuye. 
Ovšem ta se nedá s rolí Vypravěče ve "Vrabčákovi" vůbec srovnat. Ondřej si tu dokázal výborně poradit s náročnými tanečními pasážemi. Ačkoli nemá výraznou sólovou píseň, jeho hlas si určitě zapamatujete. Do vážné polohy Osudu nebo Smrti zanesl nádech upřímné naléhavosti a neodkladnosti.
Z vedlejších tanečních rolí mě zaujal Miroslav Hradil v roli Luise Duponta a následně Henryho Conteta. Svoje role tančil velice strhujícím stylem podtrženým vynikající mimikou. Pochvalu zaslouží i Viktor Gutov v roli Raymonda Asso nebo Marek Kašparovský jako Theo Sarapo, který okouzloval svým zamilovaným pohledem.
V představení Edith Piaf - Vrabčák z předměstí se snoubí náročné taneční pasáže a strhující sólové písně. Velmi temné a depresivní pasáže, jako například smrt Marcelky s tikajícími hodinami a tlukotem srdce, se střídaly s pasážemi veselými jako například Edith utíkající před nacistou s hákovým křížem na trenýrkách.
I tak celkově působí líčení Edithina osudu převážně nešťastně, protože i přes veškerý úspěch a slávu nemohla nebo nedokázala být šťastná.
Edith Piaf byla výjimečná žena. Stejně výjimečné je i představení, ve kterém se dozvíte něco málo o jejím hořko-sladkém osudu. V Plzni se můžete zaposlouchat do slov ženy, která přes veškeré své životní útrapy zpívala "Non, je ne regrette rien." Ničeho nelituji.
Fotografie Michal Škvor, text Veronika Břešťanová
