Román Rebecca – Mrtvá a živá anglické spisovatelky Daphne du Maurier se stal okamžitě po svém vydání světovým bestsellerem, a jeho adaptace pro rozhlas, divadlo i film si získaly všude mimořádnou popularitu. Nejznámější filmová verze Alfreda Hitchcocka, pocházející z roku 1940, získala dva Oscary, a také cenu za nejlepší film. Muzikálová podoba Rebeccy měla světovou premiéru v roce 2006 ve Vídni a záhy si proklestila cestu na scény po celém světě. Česká premiéra se odehrála v roce 2017 v ostravském Národním divadle moravskoslezském a sklidila u diváků neobyčený úspěch. My jsme se na Rebeccu zajeli podívat na Novou scénu plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla 28. května 2025 v 19 hodin a přinášíme vám z něj reportáž.
Rebecca je na světové muzikálové scéně výjimečným zjevením. Hlavní hrdinka je totiž již rok mrtvá a v příběhu se o ní vlastně pouze mluví. Jedna z hlavních postav nemá jméno, říká se jí jen „Já“. Pokud si položíme otázku, zda může takový muzikál v dnešní době uspět, odpověď zní: rozhodně ano! Rebecca autorů Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye se stala trhákem po celém světě, a tedy i v Evropě. Z Vídně muzikál putoval do Německa, do Finska, do Maďarska, do Ruska a posléze také do Tokia a Soulu. V české premiéře s českým přebásněním Michaela Prostějovského se představil v Ostravě, odkud také pocházejí dekorace Ondřeje Zichy a kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové. Plzeňský soubor DJKT pod režijní taktovkou Lumíra Olšovského Rebeccu nastudoval a odpremiéroval 10. května 2025.
Rebecca oplývá skutečně silným příběhem, který v muzikálech nebývá tak častým jevem. Skvěle napsané a vygradované libreto doprovází chytlavá hudba s několika výraznými melodiemi, které divákovi dokážou uvíznout v mysli a zní mu v hlavě ještě dlouho po odchodu z divadla. Děj muzikálu začíná v Monte Carlu, kde se do mladičké naivní společnice výstřední Američanky van Hopperové nečekaně a překvapivě zamiluje vdovec Maxim de Winter. Jeho první manželka Rebecca zemřela za záhadných okolností. Od začátku není jasné, zda byla zavražděna, nebo spáchala sebevraždu.
Nezkušenou dívku „Já“ po romantickém večírku ve městě hazardu a výletu do Benátek odváží vdovec na své sídlo Manderley. Zde se „Já“ potkává se staromódním personálem a hlavně tajemnou paní Danversovou, která novou manželku Maxima od prvopočátku vnímá jako nevítaného hosta a vetřelce. Je jí všude v patách, objevuje se děsivě a nečekaně. Bezmezně miluje všechny věci, které po Rebecce v domě zůstaly, ať už sošku amorka či orchideje, o které až s přehnanou s láskou pečuje.
V Maxově domě objeví „Já“ zvláštní magický obraz, na kterém je vyobrazena žena v bílém. Paní Danversová namluví mladé novomanželce, že se jedná o příbuznou Maxe, kterou měl rád. Ve skutečnosti se však jedná o obraz Rebeccy. Nadchází tradiční maškarní bál, kde Danversová schválně navleče nic netušící „Já“ do šatů Rebeccy, ve kterých je ztvárněna na obraze, a tím šokuje celou společnost, ale hlavně rozzuří Maxe. Napětí graduje. Případ smrti Rebeccy se znovu otevírá a vyšetřuje. Kdo je vlastně vrah a kdo oběť? Pokud jste knihu nečetli a ani neviděli film, nebudu vám závěr děje prozrazovat, abych vás nepřipravila o překvapení.
Lumír Olšovský vystavěl příběh strhujícím způsobem, totéž se dá říct i o jeho režijním vedení. Příběh je napínavý, plný překvapení a zvratů a stále graduje. Choreografie Michaely Dzurovčínové kladou důraz na působivé sborové scény, skvělou profesionální práci odvedli Dalibor Bárta coby tvůrce hudebního nastudování a sbormistr Vojtěch Adamčík. Vše doprovází famózně znějící a šlapající živý orchestr. Hlavní úlohy jsou v muzikálu tři.
Maxima de Wintera suverénně hraje a zpívá Jozef Hruškoci. Lucie Pragerová v roli „Já“ je skvělou představitelkou naivní a ostýchavé dívky, která se zamiluje do muže s tajemnou minulostí. Přesvědčivá a uvěřitelná je její proměna v sebevědomou ženu. Zpívá výborně, jen ve výškách zněl její zpěv místy zbytečně ostře. Správkyni panství paní Danversovou skvěle zahrála i zazpívala Kateřina Chrenková. Ostatní role jsou víceméně epizodní, ale ztvárněné opravdu skvěle. V roli Jacka Favella jsme viděli Pavla Režného, který byl velmi přesvědčivý, místy až mrazivý, když odkrýval svůj charakter.
Další výraznou figurou muzikálu je postava místního blázna a prosťáčka Bena, který je až posedlý svou chorobnou obavou z umístění v blázinci. Pavel Klimenda ztvárnil Bena i na tomto malém prostoru geniálně. V roli výstřední Američanky van Hopperové doslova zářila Dita Hořínková, ve svých výstupech ohromovala svým komediálním talentem i vynikajícím zpěvem. V divácích vzbuzuje salvy smíchu, jen se objeví na jevišti. Postavou, která se asi jako jediná dokáže „Já“ trochu povzbudit, je Beatricce, setra Maxe, kterou ztvárnila Soňa Hanzlíčková a její manžel Frank Crawley, kterého si zahrál Adam Rezner.
Několik zajímavostí o reáliích našel náš fotograf Michal Škvor. Například panství Manderley. To je situováno do Jižní Anglie, dle některých pramenů přímo do Cornwallu. Předobrazem by mohl být hrad St. Michael's Mount, ale mělo se spíše jednat o menší panství. Jak sama autorka Daphne du Maurier kdysi uvedla, inspirací k popisu interiérů jí byl největší soukromý dům v Cambridgeshire - Milton Hall poblíž Peterboroughu, kam v době první světové války jako malá jezdila. Ale sídlo může být i jinde: třeba v St. Ives, které se u moře v hrabství Cornwall nachází. Dokonce je zde ubytování s názvem Manderley. A nebo může být i v kousek od Cornwallu v Americe, v lese za řekou Hudson…
Co říci závěrem? Muzikál Rebecca je mimořádně náročným titulem, s napínavým příběhem a překvapivým rozzuzlením, až po strhující závěrečný požár sídla Manderley, kdy doslova hoří celá scéna. Muzikál oplývá krásnými kulisami i projekcemi, okouzlí vás i kostýmy a hlavně krásná hudba a výrazné, přesvědčivé herecké a pěvecké výkony. Mimořádný je příběh, plný zvratů a nečekaných překvapení, a kdo nezná děj z knihy, bude napjatý od začátku až do konečného rozuzlení. Na muzikál Rebecca si tedy rozhodně udělejte čas a brzy se na něj vypravte. Na české muzikálové scéně patří rozhodně ke špičce.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Libreto | Michael Kunze |
Hudba a instrumentace | Sylvester Levay |
Podle románu „Mrtvá a živá“ | Daphne du Maurier |
Český text | Michael Prostějovský |
Režie | Lumír Olšovský |
Hudební nastudování | Dalibor Bárta |
Dirigent | Dalibor Bárta |
Dramaturgie | Pavel Bár |
Choreografie | Michaela Dzurovčinov |
Scéna | Ondřej Zicha |
Kostýmy | Sylva Zimula Hanáková |
Sbormistr | Vojtěch Adamčík |
Projekce | Ondřej Brýn |
Lighting design | David Janeček |
Sound design | Tomáš Lorenc |
Asistent režie | Martin Šefl |
Asistentka choreografie | Tereza Koželuhová |
Korepetice | Vojtěch Adamčík, Monika Kudrnová |
Inspice | Tereza Topičová |
Premiéra 10. května 2025 na Nové scéně DJKT |
Já | Lucie Pragerová / Charlotte Režná |
Maxim de Winter | Jan Kříž / Josef Hruškoci* |
Paní Danversová | Markéta Pešková / Felicita Viktoria Prokešová / Kateřina Chrenková* |
Jack Favell | Jaroslav Panuška / Pavel Režný |
Paní van Hopperová | Dita Hořínková / Venuše Zaoralová Dvořáková |
Frank Crawley | Adam Rezner |
Beatrice | Soňa Hanzlíčková / Lucie Zvoníková |
Ben | Pavel Klimenda |
Plukovník Julyan | Lukáš Ondruš |
Giles | Martin Holec |
Frith/company | Miro Grisa / Antonín Kaška |
Robert / company | Dušan Kraus |
Horridge/company | Martin Šefl |
Clarice/company | Kristýna Málková / Magdalena Vítková |
Company | Nikola Ciprová, Natálie Dvořáková, Nikola Erneker, Kateřina Herčíková / Gabriela Stejskalová, Kateřina Kotroušová, Dagmar Hladíková / Barbora Krásná, Hana Spinethová, Kateřina Tafatová, Stanislava Topinková Fořtová, Viktor Aaron / Jiří Šup, Filip Antonio / Ondřej Bláha, Ondřej Baumrukr, Robin Beneš, Václav Kolář, Vojtěch Placek, Adam Škareda, Tomáš Zbranek *(cover) |
Orchestr muzikálu DJKT |