Za několik měsíců uvádění již Zorro stačil zachránit Brno od všech padouchů (článek o příchodu hrdiny do tohoto města najdete v sekci Městské divadlo Brno). Bylo by však škoda, aby jeho hrdinské kousky nad zloduchy zvítězily pouze zde, a tak postrach antihrdinů oznámil, že v blízké době dorazí také do Prahy na pozvání Emy Krahulíkové. Na pomoc svolal několik nových spolubojovníků a opět vyrazil potírat bezpráví a útlak. Povedlo se mu to?
Příběh o bratrech Diegovi a Ramónovi, z nichž jeden se stane Zorrem, aby bojoval proti tomu druhému, vychází z románu chilské spisovatelky Isabel Allende. Hudbu k muzikálu obstarala francouzská skupina Gipsy Kings. Hudební spolupráci, úpravy a orchestraci měl pod svými křídly John Cameron. Libreto do muzikálu napsali Stephen Clark (také texty písní) a Helen Edmundsonová. Do češtiny pak dílo přeložili Petr Gazdík (také režie) a Jan Šotkovský.
Světová premiéra muzikálu Zorro se konala v březnu roku 2008 v Congress Theatre v Eastbourne. Česká premiéra se uskutečnila v Brně 16. března 2013, po poměrně krátké době následoval Zorro příklad Marry Poppins a přijel hostovat do Prahy. Premiéra byla obsazena zpěváky, které produkce přidala jako alternace rolí ke stávajícímu obsazení z Městského divadla Brno.
Kromě těchto „nováčků“ se inscenace nezměnila snad až na jedinou věc – částečné uzpůsobení scény Aleše Valáška pro divadlo Hybernia. Jeviště zde není tak hluboké, ani široké a způsob dopravování některých rekvizit a dekorací na jednotlivé scény se částečně liší. Režijní stoly MDB vyjíždějící ze stran nahradila propadla. Využita byla například pro Ramónův pokoj a pro scénu v podzemí, kde Diego padne do Ramónovy léčky. Na scéně stejně jako v MDB nechyběl také živý doprovod kytaristy Daria Piga a dvou trumpetistů Tomáše Prokopa a Huberta Ratschkera.
Postavu Diega/Zorra ztvárnil Marek Holý, jehož Diego se v první scéně s cikány projevil jako rozverný mladík užívající si života a všeho co k němu patří. Diego se v rámci příběhu snaží získat Ramónovu přízeň a zároveň v něm vyvolat dojem, že je pro něj neškodný. Proto se před Ramónem záměrně ponižuje a vyzdvihuje jeho schopnosti. Marek v této scéně úmyslně přehrával – občas možná až příliš. V tomto podání postava Diega působila spíše šaškovským a ne hloupým dojmem. Každá alternace tuto část pojímá jinak, záleží na vkusu diváka, které ztvárnění mu bude nejpříjemnější. Tragická linka role byla uvěřitelná a velmi se Holému povedla. Pěvecky a tanečně držel tempo s ostatními.
Ramón, který uvěznil svého otce, aby mohl zastávat funkci starosty, je jedinou zápornou postavou příběhu. V premiérovém obsazení roli zastal pěvecky jistý Roman Vojtek. Obě další alternace postavu pojímají jako více hrubou, arogantní a sebejistou. Soudě podle hereckého projevu se Vojtek snažil Ramóna pojmout jako muže, ze kterého čiší chladnost a úlisnost. Bohužel ani to se mu příliš nepovedlo. Díky tomu scény s občany revoltujícími proti krutosti a bezpráví neměly takovou sílu.
Svéráznou a nejen Diegovi nápomocnou Inez zahrála Monika Absolonová, která v tmavé paruce předvedla jeden z nejlepších výkonů večera. Pěvecky skvělá, herecky přirozená, ať už se jednalo o komicky či tragicky laděné pasáže. Tanečních kroků a prvků má tato role v představení nejvíc a zpěvačka je všechny zvládla s lehkostí a s přehledem.
Jako Diegovu a Ramónovu kamarádku z dětství Luisu (která je zmítaná láskou do maskovaného hrdiny) diváci viděli Radku Pavlovčinovou. Luisa byla dívkou plnou života, touhy a síly bojovat za správnou věc, takovou ji představitelka podala. Bohužel zpěvem pokulhávala za svými kolegy - pokud zpívalo víc postav najednou, se svým hlasem se příliš neprosadila. Taneční kreace zvládla sebejistě a bez obtíží.
Postavou laděnou do komična je bezesporu seržant García, na premiéře ztvárňován Milanem Němcem (jediný z premiérových účinkujících sólových rolí, který v díle hraje i v Brně). Taneční kroky postava nemá, zpívá jednu píseň. Představitelé si tak musí vyhrát hlavně s hereckou stránkou role – a dokázat diváky pobavit. To se Němcovi povedlo, zároveň bez zakolísání vyjádřil proměny postavy během děje. Dobře vyjadřoval jak platonickou lásku k cikánce Inez, tak i Garcíův strach, odpor i bázeň z Ramóna a svůj tragicko – komické výstupy pak zakončil vděčnou větou ze scénáře: „Bojte se, abyste neměl na hrudi ještě písmeno „G“!“
Dvojroli Starého cikána/Dona Alejandra v premiérový večer hrál Oldřich Kříž. Ač v představení nemá v porovnání s ostatními takový prostor, dokázal na sebe strhnout pozornost – i kdyby jen svým přirozeným charismatem, které uplatnil v obou rolích. Postava Starého cikána se zapojuje i do některých choreografií a nutno dodat, že z Oldřicha Kříže během tanečních čísel čišela velmi pozitivní energie. Škoda jen, že v představení nemá pěvecký prostor.
Do company muzikálu přebylo dost nových účinkujících (a z Brna jich přirozeně několik ubylo) – jmenovitě Adriana Bajtková, Natália Hatalová, Monika Králová, Denisa Kubášová, Markéta Lánská, Eva Miškovič, Tereza Aster Vágnerová, Martin Dobíšek, Radek Hub, Robin Puškáš, Tomáš Smička, Oldřich Smysl, Martin Šemík, Petr Šudoma. Děti účinkující v inscenaci se také prostřídaly – v Praze můžete vidět - Denisu Grossovou, Natálii Grossovou, Natálii Hrychovou, Barboru Karvánkovou, Kristinu Kratochvílovou, Sáru Štukovou, Karolínu Pešírovou, Markétu Zdeňkovou, Ladislava Gergela, Jana Marka, Marka Pešíra, Stanislava Pijáka, Sebastiána Pošmourného.
Pokud jste muzikál ještě neviděli, či chcete porovnávat alternace jednotlivých postav, stále máte možnost tak učinit. Od 19. do 24. listopadu se Zorro opět objeví na své domovské scéně Městského divadla Brno, v Praze ho budete moci vidět opět od 5. prosince 2013 do 9. února 2014.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |