Už vám někdy kromě herců na jevišti zazpíval v divadle i dirigent? Že, nikoliv? Tak potom šupito presto, utíkejte do Hudebního divadla Karlín na nejnovější muzikálový kus – Vražda za oponou, protože přesně na tomto představení se vám to poštěstí. A ještě zažijete příběh vskutku detektivní. Intriky, vraždy, tajemné postavy a spousta legrace, to všechno skýtá tento divadelní kus. A protože tato podívaná opravdu stojí za to, přinášíme vám čerstvé dojmy z premiéry.
Muzikál odstartoval svou první premiérou ve čtvrtek 22. září 2011. A protože premiéra bývá vždy výjimečná a slavnostní, byl na ni pozván i čestný host zosobněný samotným autorem hudby – Johnem Kanderem, kterému byla ihned po skončení představení věnována jedna z prvních hvězd „Chodníku slávy Karlínského divadla“ – nového prestižního projektu divadla.
A nyní se vraťme k samotnému představení. Příběh muzikálu je následující – je to vlastně muzikál o muzikálu. V centru dění stojí milenecká dvojice autorů – textařka Georgia Hendricks a skladatel Aaron Fox, bývalí rozhádaní manželé, kteří však stále pro sebe neztratili vášeň, a tak se vzájemně škádlí a vymýšlí různé kousky, tak aby jeden druhého donutil k žárlivosti, což se jim celkem úspěšně daří. Aby mohli Georgia a Aaron být spolu, přijmou zakázku na muzikálu v produkci, která nepatří zrovna k nejideálnějším. Už jen fakt, že producent divadla Sidney Bernstein vydírá v podstatě celý soubor tak, aby mu mohl platit minimální mzdu, příliš na kvalitě projektu nepřidává.
Příběh začíná velmi dramaticky, a sice vraždou první subrety přímo na jevišti při děrovačce. Subreta však nikomu příliš neschází, neboť její divadelní výkony jsou kulantně řečeno velmi podprůměrné. V souvislosti s vraždou přichází na scénu postava nadporučíka Franka Cioffiho, který celý soubor doslova uvězní v prostorech divadla, neboť každý jeden člen souboru je podezřelý. A s příchodem nadporučíka Franka se dostáváme k druhé milenecké dvojici - Frank Cioffi a naivní zpěvačka Niki Harris.
U prvé vraždy však nezůstává a během zkoušek na další představení je zavražděn velký kulturní magnát a producent Sidney Bernstein, což jeho manželku a partnerku v podnikání - Carmen Bernstein evidentně nijak netrápí. Tím však zločinné spiknutí zdaleka nekončí a smrt nalezne ještě i inspicient divadla Johnny Harmon a dojde ještě i k pokusu o vraždu Carmen Bernsteinové, kde však kulka mine cíl a omylem zraní prvního milovníka souboru Bobbyho. A aby spletitého příběhu nebylo dost, dozvídáme se, že Bobby vlastně tajně miluje Georgiu, kvůli které přijal angažmá. Tím náš výčet postav zdaleka nekončí – setkáme se zde také s produkčním Oscarem Shapiro, s extravagantním režisérem muzikálu Christopherem Bellingem, Bambi Bernét – dcerou Carmen Bernsteinové
a konečně tajemnou postavou nepříjemného hudebního kritika Daryla Gradyho.
Premiérové obsazení muzikálu bylo vskutku vyvážené a vytříbené, a sotva bych volila v jakékoliv roli jinak. V roli milované textařky Georgii vskutku zazářila Monika Absolonová, které role vyloženě pásla na tělo. Zlí jazykové, kteří sýčkovali, že Monika bude bez scény divadel Broadway a Hybernia ztracena, se opravdu krutě mýlili. Monika svojí roli vdechla kouzlo, které nelze přehlédnout. Skvěle skloubila svůj pěvecký, taneční a herecký um.
Velmi dobře ji v roli Aarona sekundoval Petr Vondráček, který zhrzeného a odmítnutého manžela, jenž nedokáže překročit vlastní stín, odehrál neméně zdařile. Navíc krom hereckého a pěveckého talentu můžete Petra obdivovat v jeho tradiční roli – a sice za klavírem. Jeho foto z premiérovéhopředstavení bohužel nepřinášíme, stejně jako v případě Moniky Absolonové, neboť premiéra nebyla povolena fotit, ale děkovačka snad postačí.
Kdo mi však svým výkonem naprosto vyrazil dech, byl Ondřej Brzobohatý v roli nadporučíka Franka, kterého odehrál naprosto dokonale. Myslím, že každý z diváků se v danou chvíli s Ondřejem na jevišti alespoň na chvilku ztotožnil. Vždyť, kdo z nás se nikdy nezasnil a neviděl sám sebe jako velkou divadelní či filmovou hvězdu. Ondřej svoje odskoky od kriminalisty k roli režisérova ztvárnil skutečně roztomile. Všem divákům v sále bylo jasné, co je pro něho priorita věci.
Netřeba říkat, že krom hereckého talentu předvedl ještě výborný zpěv a tanec.
Zuzana Norisová svou roli naivky předvedla neméně bravurně. Po hodině sledování představení si divák určitě říká, zda svou roli opravdu jen hraje? Role naivek Zuzce vyloženě sedí na tělo, je jen otázka, zda toto „prokletí“ Zuzanu těší a nechtěla by si pro změnu zahrát i něco jiného? Nicméně nutno podotknouti, že její Nicky je opravdu kouzelná.
Dvojice Ivana Chýlková a Martin Sobotka mluví prostě sama za sebe. Tvrdit, že Ivanu Chýlkovou si bez vtipných sarkastických replik snad ani nedokážu představit, je téměř nošení dříví do lesa. V tomto směru je tato dáma českého show byznysu prostě nepřekonatelná. Nicméně v kombinaci s Martinem Sobotkou je to pak přímo útok na bránice diváků.
A konečně Milana Šteindlera v roli zákeřného arogantního hudebního kritika budete vskutku od srdce nenávidět, ačkoli na scéně v porovnání s ostatními netráví až tolik času. Své postavy soudce a kata nad úspěchem či neúspěchem hudebního díla se zhostil vskutku se vší vervou a možná se leckterý z pánů kritiků v jeho pojetí najde.
Za zmínku stojí též postava režiséra Bellinga, kterou brilantně ztvárnil Bronislav Kotiš, který svého umělce pojal opravdu extravagantně. Nikoho nenechává ne pochybách, že hlavní hvězdou divadelního ansáblu, a v podstatě středem světa je právě jen on sám. Připraví vám skutečně úsměvné chvilky.
Celá muzikálová podívaná působí jako perfektní show starého dobrého Karlína. Spousta krásných barevných kostýmů, úžasné taneční choreografie vynikají zvláště v číslech celé taneční company, svižná - uchu lahodící hudba, a hlavně velmi vtipně napsaný ironický humor textů Adama Nováka, který však i tak zůstává laskavý a nezraňující. Velmi pěkně působící celek, který nezklame žádného diváka. Pokud se přicházíte po náročném pracovním dni do divadla pobavit a zasmát, pak je Vražda za oponou pro vás přesně to pravé. Tvůrcům i hercům tleskám, neboť se jim podařil vytvořit harmonický celek, který pohladí na duši nejednoho diváka. Jako bych se na chvíli přenesla v čase zpět do dob svého dětství, kdy karlínská představení byla vyhlášenou podívanou široko daleko. A kdo vlastně za oponou vraždil? To musíte rozlousknout přímo v hledišti Karlína!
3 otázky pro autora hudby Johna Kandera
Dobrý večer pane Kandere, bylo to Vaše úplně prvé zhlédnutí pražského představení dnes večer, nebo jste zde byl přítomen během zkoušek ?
Ne ne, to bylo úplně poprvé. Bylo to dokonce poprvé, kdy jsem viděl tento muzikál v jiném jazyce. A bylo to velmi vzrušující pro mne. Je to vlastně první představení mimo New York.
Kdybyste měl porovnat pražské představení s jinými, bylo zde použito něco jiného – speciálního, mám na mysli samotný koncept představení?
Koncept byl naprosto stejný, ale v tomto divadle vládne výjimečný duch, který tato společnost má. Opravdu mě to přinutilo se smát.
Plánujete v budoucnu nějakou další spolupráci s hudebním divadlem Karlín?
Nevím, moc rád bych. Velmi rád bych se vrátil. Věřte mi. Do tohoto divadla jsem se úplně zamiloval.
Děkujeme velmi mnohokrát za rozhovor a užijte si pobyt v Praze.
Já děkuji vám.