Je pátek, půl sedmé ráno, většina lidí míří s ospalým nebo nepřítomným výrazem do svého zaměstnání, nebo vzdělávacího zařízení. Najdou se však i tací, kteří nemíří ani do práce nebo do školy či gymnázia. V sedm hodin se u Divadla Broadway na náměstí Republiky seskupuje hlouček skládající se přibližně z dvaceti fanoušků tohoto divadla. Nechybí ani Roman Janouch, vedoucí fanklubu Divadel Hybernia a Broadway.
Po sestupu do útrob divadla přítomní zjišťují, že zde zdaleka nebudou sami, podporou zpěvákům v hledišti budou také děti z různých základních škol. Před vstupem do hlediště je možné se občerstvit koblihami a balenými croassainty (7 days), na chuť jsou k dispozici sušenky, ovoce a zákusky. Z teplých nápojů zmíním například čokoládu.
Většina příchozích dostala před usazením triko v bílé, fialové nebo modré barvě. To by samo o sobě nebylo nic divného, kdyby ovšem trika nebyla potištěna nápisem Marian Vojtko a na zádech nebyla jeho fotografie. Stejná trika se prodávala na jeho sólovém koncertě jako fanouškovský materiál. Žáci základních škol se ale neostýchali, oblékli se do nich a rovnou by se mohli přihlásit do fanklubu Mariana Vojtka, i když většina z nich nejspíš ani nevěděla, kdopak ten pán je. Pohled to byl úsměvný, mnoho z přítomných fanoušků divadla a možná i Mariana Vojtka určitě stejně jako já nechápalo pointu tohoto nápadu, mnohem více by zajisté potěšila trika s logem Snídaně s Novou, vždyť diváci v podstatě fungovali od sedmi do devíti hodin jako kompars. Potěšeno tímto způsobem bylo ovšem jen pár dětí.
Pokud by si čtenář myslel, že přítomní byli svědky toho, co jiní viděli v televizi, mýlil by se. Ne, mnohem více viděl ten, který pořad sledoval z pohodlí domova než pozorovatel, který seděl dvě hodiny v divadle, a to z toho důvodu, že většina ukázkových písní byla předtočena dopředu a rozhovory se většinou odehrávaly v zákulisí, naživo se konal duet Tomáše Trapla a Kateřiny Brožové s písní Věřím dál, a to třikrát, z toho dvakrát nanečisto, rozhovor s Ilonou Csákovou, Kateřinou Brožovou a Tomášem Traplem, další rozhovor s producentem ČeskoSlovenské Superstar Vítem Pokorným a superstar Vlastimilem Horváthem, a rozhovor s autorem hudby k tomuto dílu Michalem Davidem a producentem Oldřichem Lichtenbergem, kterému byl přítomný téměř celý ansábl zpěváků a zpěvaček v různorodých kostýmech a rozhovor s Alžbětou Bartošovou, ovšem o něm nikdo nevěděl, ač byl natáčen v tu dobu, protože se konal na balkóně.
Výše zmíněné mohly vidět i slyšet základní školy, které obsadily přední část hlediště, fanklub, který byl ovšem usazen dozadu na úroveň zadního balkónu, takové štěstí neměl a v postatě neslyšel nic kromě duetu Trapla a Brožové, protože rozhovory byly odmluveny do mikrofonů moderátorské dvojice toho rána, Marty Ondráčkové a Aleše Lehkého.
Jedno dítko z předních řad si dokonce odneslo čtyři vstupenky na tento muzikál, když porazilo další tři soutěžící nakreslením postavy Kata Mydláře.
Přítomní také měli možnost pozorovat a zkoumat projekce, kterých se v době nečinnosti kamer vystřídalo několik. Na jedné z nich mohli zúčastnění vidět letícího havrana s červenýma očima, na druhé projekci se pohupovaly vlčí máky s obilím, třetí byla prohlídkou do vytvořených uliček v centru Prahy, během níž každému pohled padl na kašnu, ze které začne vytékat krev, a jako povodeň se rozlévá po ulicích až k orloji na Staroměstském náměstí (nečekejte ovšem, že dříve orloj vypadal jako dnes). Tato projekce nejspíš bude symbolizovat popravu dvaceti sedmi českých pánů dne 21. června 1621.
Dále byli na akci přítomni například Marian Vojtko v civilu, Zbyněk Fric, Gloria Fricová, která se v písni Věřím dál bohužel jen mihla, Bohuš Matuš, kterého většina lidí nejspíše poprvé uviděla v kostýmu Kata Mydláře, kterého bude ztvárňovat, Daniel Hůlka, Radka Fišarová, Vilém Čok, přítomen byl v podstatě celý ansábl.
Pokud jste neměli možnost vidět nic z výše psaného a nezhlédli jste ani páteční Snídani s Novou nezoufejte, celý záznam najdete zde.
