Dne dne 9. února 2010 proběhl v HDK výjmečný večer. Na malý okamžik se přenesla tajemná a záhadná Čína na Karlínské jeviště v podobě svojí nádherné a exotické hudební produkce. Sálem zněla hudba, která intenzivně promlouvala k posluchačům – pojďte naslouchat s námi.
V Hudebním divadle Karlín proběhl dne 9. února 2010 Velký Čínský novoroční koncert. Pro evropského posluchače naprosto nevídaná a ojedinělá hudební show, plná emocí a nádherných libozvučných tónů. Čínský rozhlasový tradiční orchestr odděn do kombinace černá – rudá, bravurně předvedl svoje umění pod taktovkou dirigenta PANG Kapanga. Průběžně se nám též představovali sólisté různých hudebních nástrojů, a zvláště pak sólistky v nádherných barevných róbách působily křehkým dojmem krásných porcelánových panenek.
Jako hosté zastupující Karlínskou scénu byli vybráni Lucie Bílá a Marián Vojtko. Doplnili tak čínskou tradiční hudbu o muzikálové melodie. Výběr vskutku vyrovnaný neb oba protagonisté disponují velmi silným a neobvyklým hlasem. V případě Lucie Bílé zazněla skladba z muzikálu Carmen – "Kéž sílu mám". Ačkoli nejsem úplně skalní posluchač této zpěvačky upřímně přiznávám, že při této árii mi skutečně lítal mráz po zádech, a jako Carmen se mi na scéně HDK velmi líbila.
Druhý host - Marián Vojtko si vybral svou téměř kultovní píseň "To je ta chvíle" z muzikálu Jekyll & Hyde, ve kterém ztvárnil svou životní dvojroli. Zvláštní bylo, že ačkoli v případě Carmen, se hudební doprovod zdál být téměř totožný s původní muzikálovou verzí, tak skladba "To je ta chvíle vyzněla" v doprovodu Čínského orchestru naprosto jinak, nikoli však nezajímavě. Dokonce se na malou chvíli v úvodní části skladby zdálo, že orchestr a Marián, prezentují každý úplně jinou skladbu. Nicméně je nutno zpěvákovi přiznat, že se neotřelým úvodem nenechal zmást a odzpíval svůj part čistě, a aniž by vypadl z originálního rytmu – což určitě nebylo za těchto neobvyklých podmínek lehké. V další části se Marián i orchestr již sešli i na původních tónech a skladba dozněla se vší graciézností.
Přiznám se bez mučení, že bohužel nejsem znalec čínské hudby. Dokonce bych si netroufla zařadit ji do nějaké kategorie. Odlišuje se natolik, že ji nelze pojmout ani jako hudbu lidovou – ani jako klasickou. Nejsem schopna ani fundovaně vyjmenovat skladby, které zde tento večer zazněly, ani konkrétní nástroje velmi exotického zvuku.. Proto další hodnocení tohoto koncertu bude ryze pocitové.
Hudba, která rozezněla prostory Karlína v tento výjimečný večer, je vznešená a starobylá jako čínská kultura sama a jako záhadný asijský kontinent. Je to hudba, která vypráví příběhy – dramatické i lyrické. Naslouchala jsem, a před očima se mi mihnul příběh hrdých a mocných válečníků, posledních svého druhu, divokých a nezkrotných, ochotných v mžiku položit život za svou čest a dávné tradice. Před očima mi tak vyvstal obraz bojovníka, sedícího na ušlechtilém koni, pod jehož kopyty se zvíří prašná cesta, zaleskne se kalená ocel jeho zbraně, a pak už jezdec mizí v dáli, dusot kopyt se zvolna vytrácí a prach usedá.
Při další skladbě pak vidím půvabnou "gejšu" s bíle nalíčenými tvářemi a složitým účesem, jak ladně tančí v taverně, cupitá drobným krůčkem, nebo hraje na pověstný šamisen. Žadoucí a tajemnou ženu, leč nedoktnutelnou. Neboť věřte nebo ne, dříve nebyla Gejša považována za prodejnou kněžku lásky (jak je tomu dnes), ale nositelkou krásy a umění.
A další příběh, který může tato nádherná hudba vyprávět je o zoufalství. O beznaději a zoufalství krásných konkubín na císařském dvoře, odsouzených k věčnému vězení lásky k jedinému muži, bez možnosti volby. Žen, které sice svým postavením byly rovny Císaři a potažmo Bohu, avšak zavřených doživotně v žaláři svého paláce.
Sálem se tak linula hudba, která inspiruje posluchače se zasnít s otevřenýma očima. Mihnul se mi tak před očima obraz malebné čínské vesničky v západu slunce, obklopené rýžovými poli, obraz pestrobarevných čínských draků nespoutaně brázdících oblohu, a snad kolem mne na prchavý okamžik zavanula i lehká vůně sakury a křehkých lotosových květů.
To všechno a ještě mnohem vice přinesl tento večer. Na krátký kouzelný okamžik se tak posluchači mohli přenést do mystického a pohádkového světa staré Číny, která zůstává pro nás Evropany lákavou hádankou.