Musicalnet.cz

Když se řekne Francie, mnoho lidí si vybaví Tour de France, Eiffelovku, Champ-Élysées, krásné ženy, Edith Piaf a její chansony. Když si budete chtít poslechnout nezapomenutelné šansonové skladby v Praze, musíte - stejně jako my - zamířit 16. a 17. července 2025 do zahrady pod Pražským Hradem - konkrétně do té Ledeburské. Kouzelné místo, přímo stvořené pro šanson v nádherném prostředí, s přijatelným počasím a známými hosty, kterými byly Tomáš Savka, David Kraus, Chantal Poullain a dva mladí talentovaní hosté. O nezapomenutelný zážitek ze Šansonů s vůní Francie se s vámi podělíme.

Uvítacího slova se ujala Radka Fišarová s Tomášem Savkou, kteří nám popřáli krásný večer a poděkovali, že jsme dokázali vykouzlit hezké počasí, a hned nám spolu zazpívali píseň od Charlese Aznavoura a Lizy Minnelli s názvem „The Sound Of Your Name“. Typicky šansonovou skladbu - kde se pojí francouzština s češtinou a Radka ji má moc ráda - nám spolu s Tomášem umožnili na chvíli se ocitnout přímo na „Champs-Élysées“. A „Pod pařížským nebem“ ještě zůstaneme se skladbou, kterou Radka zazpívala francouzky, takže jsme mohli mít ten pocit, že jsme na chvíli opravdu v Paříži.

Přichází další z hostů, a to David Kraus, který zazpíval skladby jak své vlastní, tak romské. Aby přiblížil romskou hudbu a kulturu široké veřejnosti, založil romskou kapelu Gipsy Brothers. Na úvod zazněla píseň „Nevinná“, která je většině lidí známá. Další byla titulní píseň od Miroslava Žbirky „Fair play“, která je ze stejnojmenného filmu. Jaké to je, když vám vztahy nevyjdou a je vám to líto, zazpíval David v písni „Dostihy a sázky“. Pak k nám dorazil romský „Postare“ a přinesl psaní a rozproudil krev v žilách všem divákům, kteří se během písně pohupovali na svých sedadlech, podupávali a zpívali.

Není tajemstvím, že Radka Fišarová je česká Edith Piaf. Edit Radku provází letos již 25 let. Jak k tomu vlastně došlo si můžete přečíst v našem článku. Společně jsme si tak mohli vychutnat skladbu „Padam, padam“, která patří mezi ty oblíbené a zároveň nejslavnější. Pokud jste našli zalíbení v Edith Piaf v Radčině podání, můžete si přijít vychutnat její koncert s česko-francouzkou šansonovou atmosférou. Velký koncert ku příležitosti 25. výročí Radky na scéně a 110. výročí narození Edith Piaf se chystá v Divadle Hybernia 7. října 2025. Můžete se těšit na nezapomenutelné šansony i nové písně. Koncert doplní zajímaví hosté. Možná budou i „Buřty s cibulí“!

Protože Radka ráda spolupracuje s mladými a talentovanými umělci, měli jsme i my možnost se tak přesvědčit o jejich opravdovém talentu, a tak nám představila svého prvního hosta, kterým byla Zorka Douděrová, která je velice talentovaná saxofonistka. O přestávce na sebe prozradila, že původně začínala hrát na flétnu, a až za covidu zkusila hru na saxofon, u kterého už zůstala. A to je, myslím, dobře. Zorka zahrála dvě skladby, u kterých ji doprovodil na klavír Ondra Kabrna. Oba tak sklidili velký potlesk. Zorku přišli na koncert podpořit rodiče, kteří mohli být na Zorku hrdí.

Po takovém zážitku přichází další host, na kterého jsem se velice těšila. Na scénu totiž přichází Chantal Poullain, kdy její pohled na život a životní příběhy přenáší do svých skladeb. Chantal se přivítala s diváky a sdělila nám, že je moc ráda, že tu může s námi být. Prozradila, že nám bude zpívat samozřejmě francouzsky a my budeme prý „prd rozumět“, ale to nám vůbec nevadilo. Chantal zazpívala sice jen tři písničky, ale měla nejdelší vystoupení, jelikož mezi písněmi bavila přítomné svými životními zážitky. Ač byla nachlazená, svého vystoupení se zhostila se svým obvyklým šarmem.

Její první píseň nesla název „Budu čekat“ a další píseň „Carousel“ si napsala sama a je o tom, že život je jak kolotoč a že každý máme v hlavě svůj kolotoč. Poslední píseň byla o tom, že bychom si měli nějaké věci nechat jako fyzickou vzpomínku - například fotky nebo růži, kterých se můžete dotkout. Chantal představuje svou kapelu, která ji doprovázela - což bylo Trio Štěpána Markoviče a přebírá květiny. Diváci jí za to moc poděkovali obrovským potleskem, za který dostali 30 minut, aby tyto krásné písně vstřebali, občerstvili se a vychutnali si krásné zahrady.

Po pauze nás zpět pozve saxofon, ke kterému se přidá David s Radkou a Tomášem, aby se nám vyznali ze své lásky k růžím ve známé písni „La Vien en Rose“, a to doknoce česko-francouzsky.

A přichází chvíle na dalšího talentovaného hosta a tím je vynikající akordenista Jaroslav Pokuta, který neuvěřitelným způsobem předvedl svou hru na akordeon jak sólově, tak za doprovodu Míry Linky, kdy zahráli italskou skladbu a tango. Fenomenální výkon mladého akordenisty si zasloužil můj velký obdiv a i diváci nezůstali pozadu se svým oceněním. Při jeho odchodu se Radka loučila slovy, že „Jaroslav je důkazem toho, že i Pokutu můžeme mít rádi".

Píseň „Voila“ Radka věnovala všem dámám, aby se dokázaly mít rády takové, jaké právě jsou.

Na nadcházející okamžik se Tomáš asi moc netěšil, ale my ano, protože měl zazpívat píseň ve francouzštině. Tomáš se předem omluvil, že moc francouzky neumí, ale myslím, že se ani neměl za co omlouvat, protože píseň „Cathedral“ zazpíval opravdu skvěle a dostalo se mu velkého ocenění. Další písní od Franka Sinatry byla „What Kind of Fool Am I?“ neboli „Co jsem za hlupáka“?, … že se nemůže pořádně zamilovat. Na závěr svého vystoupení přichází se swingovou písní od Franka Sinatry „My Way“ což je o poselství člověka, aby vše dělal tak, aby se mohl sám sobě podívat do očí.

Následně Radka představuje kapelu a účinkující, a loučí se s dnešním večerem i diváky. Podvečerem tak zní svižné tóny cikánské písně, kterou si v refrénu zpívala celá zahrada, někteří přidali ještě taneční kreace mezi židličkami. Přítomní diváci však účinkující nechtěli jen tak pustit, a tak jako přídali píseň, která je prý potřeba, a tou byla „Modlitba pro Martu“, se kterou se s diváky všichni účinkující rozloučili a kterou si také společně s nimi zazpívala i celá zahrada. A tak tento nádherný chór, znějící podvečerem v nádherné zahradě po pražským Hradem zakončil jeden zajímavý večer.

Co říci na závěr? Na vyprodaném koncertě na nás dýchá velice příjemná a milá atmosféra, ať už to byly usměvavé uvaděčky či obsluha občerstvení, nebo prostředí zahrady pod Hradem. Doufám, že si „Šansony v zahradách" všichni užili tak jako my, a budou v nás dlouho doznívat romantické tóny (nejen) Francie. Jediné, co mi na koncertě vadilo a bylo líto, že po setmění vystupující umělci, kteří se chtěli přiblížit divákům, nebyli osvětleni, a tím pádem nebyli skoro vidět. Už teď se ale budeme těšit za rok na další „Šansony v zahradách".