Musicalnet.cz

Podle křesťanské víry byl Ježíž vzkříšen za tři dny po svém ukřižování. Vzkříšení Spirály však trvalo mnohem déle. Dlouhých, předlouhých 8080 dní, aby právě 3. října 2024 povstala ze záplav tisícileté vody, která se v srpnu 2002 prohnala Prahou, a zanechala za sebou zkázu. Tehdy první diváky uvítal Duch Spirály, aby s nimi v úžasné show probudil Spirálu k životu. A od té doby to v ní žije. Žel, po 387 dnech show Vzkříšení přivítala poslední diváky na derniérovém představení. A opět všem oči i uši přecházely!

Show, která spojovala popové hity s melodiemi z legendárních muzikálů. Ale také to byla oslava obnovy (doslova vzkříšení) tohoto divadla - Divadla Spirála. Tento den byla jedinečná příležitost - zatím nadlouho poslední - tuto show vidět. Svými výkony nás opět nadchli účinkující jak z řad známých muzikálových herců a zpěváků, tak i tanečních a akrobatických umělců. Co bych ráda vyzdvihla, byly výkony akrobatů, zejména při vzdušné akrobacii na šálách.

Role vypravěče - ducha Spirály, který se po dlouhých letech prázdnoty opět dočkal světel a potlesku - se bravurně zhostil Robert Urban. Jako vypravěč - „duch“ - nás všechny doslova vtáhl do světa, kde se moderní pojetí hudby, varieté, akrobacie a tanec spojily v jedno: úchvatnou show. Při této jedinečné show nahlédnete nejen do minulosti, současnosti, ale zároveň do budoucnosti. Dalším, koho bych v této souvislosti ráda zmínila, je Michal Skořepa coby Jidáš s písní „Jak ze sna procitám“.

Celá show Jesusem začíná. Měla jsem v očích slzy už při ní, jelikož jsem si uvědomila, že je to naposledy. Ten pocit štěstí, že mohu být v tento den právě zde. V Jesusovi ještě budeme pokračovat. Prostor dostává company a offstage různě rozmístěná na balkónech celého divadla. Celý blok věnovaný tomuto muzikálu a vlastně minulosti, kdy se zde uváděl, završil Jan Fanta coby fantastický Herodes. Toť vzpomínka na minulost. Poté se zde hrálo ještě x projektů, ale myslím si, že právě Jesus zůstal do zdí Spirály navždy vryt.

Po této sérii to rozjel samotný vypravěč i se všemi účinkujícími skutečně naplno: tím, co rozproudilo klidnou atmosféru, byla skladba „The Greatest Showman“ a Spirálou se nesla neskutečná energie. V této chvíli nemohu vynechat fantastický orchestr pod vedením Kryštofa Marka, který je umístěn přímo u jeviště - první řady v přízemí si na něj mohou doslova sáhnout - a je tak součástí celé show. A nemusíte se bát - orchestr je na točně, takže volný výhled na scénu mají všichni diváci, i když ne najednou. Zkrátka zážitek z jak jiné dimenze vám nabídne jen čistě kruhové jeviště.

A tak jak mě Jan Fanta dostal svým Herodem, tak následným „Supreme“ mě i celou Spirálu dostal do kolen. Baladu „Nothing Compares“ procítěně přednesla Františka Stropnická. Za mě asi nejoblíbenější částí byla v závěru první půlky „Uptown Funk“ v podání pětice pánů Robert Urban, Jan Fanta, Štěpán Komárek, Šimon Fikar, Štěpán Klouček. Asi jediný slabší okamžik pro mě tentokrát bylo vystoupení Eriky Stárkové a Veroniky Vyoralové. V jejich podání písně „Frozen“ od Madonny neznělo tak dobře, jako když jsem to viděla v březnu.

I druhá půlka se nesla v podobném duchu jako první. Tentokrát si moji pozornost získalo více protagonisů. První bych chtěla zmínit Radku Fišarovou. Radka je výborná zpevačka, kterou znám z jiných divadel, a vím, že od ní mohu očekávat skvělý výkon a opravdu tomu tak bylo. V jejím podání „Voilá" bylo něco neskutečného. To jsem ještě nevěděla, jak to rozjedou Michal Skořepa se Štěpánem Komárkem s písní od AC/DC „High way to hel“. Ovšem hlavně mé pozornosti nesměla uniknout Andrea Holá, která mě uchvátila s „Back To Black“ od Amy Winehouse. Třešničkou bylo pojetí klasické Bondovky „Skyfall", kdy se protagoniska této písně vznášela na půlměsíci vysoko nad jevištěm.

S Jesusem celá show byla zahájena, ale také se s ním na rtech v samém závěru Spirála loučila. A neobešlo se to bez slziček - kanuly jak účinkujícím, tak divákům, kterým se už nyní začalo stýskat. Být jich o trochu více, možná by opět hrozila povodeň, jako v roce 2002.