Otázku, zda Je muzikál opera pro chudé? jsme si již položili v minulém článku, a také na ni naznačili mnohavrstvou odpověď. Výstava v POP muzeu je v plném proudu, a doprovází ji i přednášky. Na jednu z nich jsme dorazili, abychom se od přednášejícího Ladislav Čumby dozvěděli spoustu zajímavostí z cesty zahraničních muzikálů do Čech a na Moravu, pozadí vzniku některých tuzemských muzikálů i mnohé zajímavosti o nich v přednášce nazvané Základní kusy světového repertoáru 20. století a jejich cesta do Čech.
Ladislav Čumba je český pedagog a publicista. Vystudoval český jazyk na FF Masarykovy university v Brně. Nějaký čas pracoval v Divadelním ústavu. V současnosti se věnuje vyučování češtiny pro cizince. Dále působí jako moderátor hudebních festivalů a je fandou operního dramatu a občas i operním zpravodajem. V roce 2016 vydal humoristický román s ilustracemi s názvem „Wittgensteinova kniha faktů“. Kniha získala nominaci na Cenu F. X. Šaldy a obdržela Cenu Miroslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu roku.
Začali jsme historickým exkurzem na Markétské slavnosti v Nuslích roku 1832, což byla v té době největší lidová hudební slavnost té doby, kde se hrálo, zpívalo, tančilo a hodovalo. Pak jsme se přenesli na slavnost Fidlovačky, kde vznikla stejnojmenná hra a v ní zazněla naše současná hymna „Kde domov můj?“ poprvé (v Nuslích se dá prý najít také kámen, na kterém stál slepý houslista Mareš, když tuto píseň hrál), podívali jsme se také na položení základního kamene Národního divadla, abychom pochopili, že český národ rád zpíval i hrál, zkrátka se bavil. Tím jsme se dostali blíže k současnosti.
Dále jsme se dozvěděli o skutečnosti, jak Richard Wagner z Vídně přes Brno do Prahy za Škroupem přijel, aby zde 7. 9. 1856 ve Stavovském divadle uvedli operu Bludný Holanďan (kterou František Škroup dirigoval). Zatímco v Praze se chodilo za zábavou do Stavovského nebo na slavnosti, na venkově to byly tancovačky, ovlivněné svátky svatých - jak třeba májové veselice nebo dožínky. Proto také na těchto slavnostech bylo vždy plno. Pomalu se do divadelních her začíná prosazovat zpěv. Největším meziválečným hitmakerem se stává Karel Hašler, kterého nastupující zvukové a filmové technologie zachycují v mnoha písních. Ale také se 26. března 1928 narodil budoucí mimořádný divadelní teoretik a historik, dramaturg zpěvohry, estetik a sémiotik, zkrátka Ivo Osolsobě, který muzikál a hudební divadlo definoval známými slovy: „Muzikál je divadlo, které zpívá, tančí, mluví a někdy i hraje.“
Právě Ivo Osolsobě měl možnost poznat osobně Leonarda Bernsteina, a právě toto přátelství bylo jedním z důvodů, proč se do českých divadel dostala West Side Story, nebo jeho Mše na nádvoří Pražského hradu. Později se začala poptávka po muzikálech rozšiřovat, a jelikož české nebyly, byly dováženy první z těch zahraničních - Bídníci, tehdy kontroverzní Jesus Christ Superstar, Hair, Evita, Pomáda, Miss Saigon, Cats, a mnohé další. Do televizních programů se dostávají filmové muzikály (Hello, Dolly!, My Fair Lady, Jesus Christ Superstar, Hair, atd.) a jejich melodie se stávají i hity v éteru.
Začínají se objevovat i nové produkční společnosti a vznikají ryze české muzikály - Kleopatra, Tři mušketýři, Angelika, Dracula, Monte Cristo, Rusalka muzikál, Krysař, Popelka, Hamlet, Galileo, Johanka z Arku, Edith Piaf - Vrabčák z předměstí, Stanislav Moša uvádí na Křižíkově fontáně Sny Svatojánských nocí, aby v roce 2004 uvedl v novém Městském divadle Brno na Hudební scéně muzikál Vlasy, následovaný díly jako Svět plný andělů, Oddyseia, Koločava, Zahrada divů, Ptáci, a mnohé další.
V ostatních divadlech to začíná také muzikálově žít. Městské divadlo Mladá Boleslav uvedlo muzikál Dědeček Automobil, v Libereckém divadle F.X. Šaldy jsme mohli vídat Sugar či Zpívání v dešti, do Východočeského divadla v Pardubicích bylo možné zavítat na Chicago nebo vidět muzikál Do naha, v plzeňském divadle J.K. Tyla bylo možné zajít na Kabaret nebo do Mosteckého divadla na Kleopatru. Prvním opravdu muzikálovým titulem uvedený v Ostravě byl Divotvorný hrnec, následovala My Fair Lady a z těch pozdějších jsme mohli do Moravskoslezského divadla zavítat na Jesus Christ superstar nebo Kočky.
„Muzikál je komunikace komunikací o komunikaci“ - tak Čumba shrnul definici muzikálu. Že má pravdu potvrzuje i export českých děl na festivaly do Jižní Koreji (Hamlet, Mefisto, Casanova, atd.) nebo účinkování amerických herců v původních českých dílech (muzikál Hamlet) nebo dokonce světová premiéra muzikálu Carmen v Praze. Jak bylo dále zmíněno, zahraniční ocenění a následné uvádění v zahraničí vydělalo autorům nemalé peníze, takže např. Ester Ledecká se stala mistryní díky tréninkům, které zaplatily peníze z uvádění muzikálů. Také jsme doposud netušili, že dům, kde bydlel Lloyd-Webber v Londýně si posléze koupil Kožený.
Nejvíce informací o českých i zahraničních dílech, které formovaly českou muzikálovou scénu, najdete právě na našem webu a na dalších stránkách, věnovaných muzikálům. Ty jsou pak doplněny zajímavými informacemi od lidí, kteří se muzikálu věnují okrajověji, nebo více na teoretické úrovni, případně se z herců, ze kterých se stanou režiséři, choreografové, kteří vypráví své příběhy dalším lidem, a tak se postupně stávají historií, stejně jako naše články. Pojďme tedy 'komunikovat s muzikálem' - tím, že dílo uvidíme na vlastní oči, uděláme si vlastní názor, a budeme se o díle bavit, neboť „Umění je od toho, aby zneklidňovalo!“ (jak řekl Georges Braque).
