Letošní Ceny Thálie byly uděleny v sobotu 1. listopadu 2025 Hereckou asociací již po dvaatřicáté, opět v historické budově Národního divadla v Praze. Slavnostní vyhlášení cen v přímém přenosu vysílala Česká televize od 20:00 hod, a moderátorem byl herec Miroslav Hanuš, jenž vnesl do slavnostního večera lehkost a vtip. Ceny Thálie patří mezi nejprestižnější a nejuznávanější ocenění, které může umělec v České republice získat. Symbolem ceny je skleněná maska podle návrhu Bořka Šípka, vyráběná sklárnou Ajeto ze severočeské obce Lindava, která nahradila vázu skleněnou od návrháře Josefa Sekyry.
Hlediště Národního divadla bylo plné známých osobností, kteří přišli podpořit oceněné či nominované, nebo byli sami v širší nominaci. Tradičně se ceny Thálie udělují ve čtyřech kategoriích - v Činohře, Opeře, v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo, a v oboru Muzikálu, operety a jiných hudebně dramatických žánrů, a to za mimořádné jevištní výkony, letos za období 1. 7. 2024 až 30. 6. 2025. V každé kategorii se oceňují zvlášť ženské a mužské výkony, které posuzují odborné poroty jmenované prezidentem Herecké asociace. Na výroční cenu Thálie aspirují i zahraniční umělci účinkující v českých divadlech.
Jako první byla udělena Thálie pro činoherce do 33 let, kterou získal Viktor Zavadil, jenž v současné době působí v pražském Činoherním klubu. Cenu předal sám prezident Herecké asociace Ondřej Kepka a za podpory Nadace Munzarových, kterou zastupovala herečka Bára Munzarová. Za nejlepší ženský výkon v činohře si cenu letos odnesla Tereza Dočkalová za roli Olji v incenaci Máma, kterou uvádí Divadlo Pod Palmovkou. Z rukou generálního ředitele ČT Hynka Chudárka převzal cenu v oboru činohra muži Petr Panzenberger za ztvárnění Romana v inscenaci Perníkáři. Herec přichází na jeviště dojatý a se slzami v očích děkuje do nebe tatínkovi slovy „Rudo, je to doma“.
Mezi vyhlášením další Thálie podává Miroslav Hanuš vysvětlení něco ke své košili s fižím, kterou tak všichni obdivovali. Prý je to přesná kopie podle Omara Shariffa z filmu Funny Girls, kterou nosí při zvláštních přležitostech. Dále byla udělena cena Thálie za šíření divadelního umění a letos ocenění získal divadelní ledoborec Jakub Špalek, jako zakladatel jednoho z prvních soukromých divadel, Divadelního spolku Kašpar, který z jeviště děkuje do lože mamince Heleně, která ho od deseti let podporovala a všem říká, že cenu nezískal on, ale spolek Kašpar, který mu pomáhá realizovat sny a šílenosti. Cenu přebral z rukou Daniely Kolářové.
Rozhlasovou Thálii za „Olmerku“ získala Lucie Polišenská, kterou vyhlašuje generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. V letošním ročníku byla navíc opět předána Cena České akademie divadelníků za mimořádný přínos českému divadelnímu umění. Letošním laureátem se stal scénograf Jan Dušek, za něhož cenu přebrali synové Ondřej a Šimon. V oboru alternativního divadla za celoživotní mistrovství dostala ocenění Lenka Machoninová. Cenu předával režisér Ivo Krobot, a než nás moderátor přemístí do muzikálu a opery dojde k oživení očekávaného okamžiku, kdy přímo na jevišti provede rychlopřevlek do zlatého fraku za plentou, kde byla vidět jen hlava.
Jelikož jsme muzikálový server, ráda bych se u tohoto žánru pozastavila. Jak už všichni vědí, že muzikálovou Thálii získala Monika Absolonová, a cenu přišel předat Ondřej Brzobohatý. Monika přišla na jeviště plná dojetí a slz nejen ze získané ceny, ale ještě stačila prozradit další důvod k radosti, že syn dal dnes gól. Nešetřila díky, které chrlila, aby stihla všem poděkovat. Na závěr svého projevu sdělila, že cenu odloží do Divadla Studio Dva. Cenu získala za ztvárnění role Judy Garlandové v inscenaci Judy, kterou má v repertoáru Studio Dva. Jde o tragikomedii, nahlížející do jednoho z posledních pokusů Judy Garland o návrat na scénu.
Ikona světového showbusinessu, fenomenální zpěvačka, filmová hvězda, nejzářivější i nejtragičtější americká star. Fatální koktejl slávy, stimulačních látek, finanční nestability a nevydařených manželství. Měla jsem možnost toto představení s Monikou Absolonovou zhlédnout a musím říct, že to byl pro mě velice silný zážitek. Monika ve své roli působila velice přesvědčivým dojmem a písně Judy Garland byly zazpívané na výbornou. Slzy smíchu střídaly slzy dojetí. Děkuji Monice za neuvěřitelný zážitek. Další nominované laureátky byly Alžběta Bartošová za titulní roli v inscenaci Elizabeth, Markéta Pešková za roli paní Denversové v inscenaci Rebeka, která je příběhem lásky, strachu, žárlivosti a pomsty.
Mezi vyhlášením mužské ceny za muzikál nám Miroslav Hanuš předvedl a ukázal tajemství operetního obloučku. Cenu z rukou Hany Holišové převzal Lukáš Adam za roli italského anarchisty a vraha císařovny Sisi Luigiho Lucheniho v incenaci Elizabeth za Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Dalšími nominovanými byli Jan Kříž za roli Maxima de Wintera taktéž v plzeňské inscenaci Rebecca a Jan Sklenář za titulní roli v hrůzostrašném muzikálu Beetlejuice. Dle mého názoru měl být spíše oceněn Jan Sklenář, který v temné komedii podává skvělý a komplexní taneční, pěvecký i herecký výkon, a zároveň dokáže být škodolibě ďábelský i dojemný. Se svou postavou si tak pohrává, dokáže z ní vystoupit a komunikovat s diváky.
Cena za celoživotní mistrovství v oboru Muzikál, opereta a jiné hudebně dramatické žánry byla udělena Janu Ježkovi, kterou předala za nadaci Život umělce Svatava Brančicová. Jan Ježek byl v roce 1992 historicky prvním českým Jeanem Valjeanem v muzikálu Bídníci - do role si ho osobně vybral Cameron Mackintosh. V roce 1995 reprezentoval Českou republiku na slavnostním koncertě k 10. výročí uvedení světové premiéry muzikálu Bídníci v londýnské Royal Albert Hall jako jeden ze sedmnácti Jeanů Valjeanů z celého světa. Za loutkové divadlo dostala ocenění Kristýna Franková, za titulní roli v inscenaci Čáslavská - Tokio 1964. Cenu předávali maňásci Spejbl se Žerykem, a námořník s opičkou - i když na rukou Marka Bečky a Radka Berana z Divadla Alfa.
Cenu za ženskou operu přebírá od ministra kultury Martina Baxy Petra Alvarez Šimková za roli Regan v inscenaci Lear. Cenu za operu - muži získává Marcel Beekmann, kterému cenu předala islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir. Beekmann diváky přivítal v češtině, ale pak bylo potřeba využít překladatelky Evy Bulínové. Na závěr se rozloučil slovy „Díky, Praho“. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v opeře získala Natálie Romanová, která přišla na pódium o berlích, rozechvělým hlasem děkovala Herecké asociaci a divadlo ji odměnilo velkým standing ovation.
V oboru balet, tanec a pohybové divadlo získala cenu Romina Contreras za roli Manon v inscenaci L' Historie de Manon a děkovala prostřednictvým úst překladatelky. V mužské kategorii cenu získal Federico Levoli za roli Des Grieuxe ve stejnojmenné inscenaci. Za celoživotní mistrovství v oboru balet, tanec a pohybové divadlo získala cenu Alice Kvasnicová, která děkovala nejen Herecké asociaci, ale i nahoru na obláček panu Šípkovi za krásu, kterou stvořil slovy „Děkuji, mistře“. Cenu předává Irvin Venyš, ředitel Nadace Bohuslava Martinů a také klarinetista.
Cenu za celoživotní herecké mistrovství pro zahraniční umělce předal Milan Kňažko Zdence Studénkové. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra předal Viktor Preiss Daně Syslové, která přiznala, že je 60 let u divadla a že se jí třesou nohy, má trému, je dojatá a rozrušená. Miroslav Hanuš komentuje slovy „divadlo stojí u tvých nohou“. Dana po velikém potlesku zakončila větou „Není nad to, když může člověk dělat práci, která ho baví“. Významnou hereckou doménou Dany Syslové je především dabing. Jejím hlasem hovoří hvězdy jako Helen Mirrenová či Susan Sarandon.
A kruh uzavírá Ladislav Frej, který přebírá cenu z rukou prezidenta Herecké asociace Ondřeje Kepky a zdvihá cenu nad hlavu. „Děkuji za slovo panu Hanuši, teď řeknu, co mám na duši!“ a pochválí mu košili. Pan Frej se zamyšlí nad tím, jestli náhodou někoho nepředběhl, protože působí u divadla úctyhodných 72 let a byla by to hanba, kdyby si toho Herecká asociace nevšimla. Celá kaplička v tu chvíli stojí a tleská, načež se pan Frej vrací na jeviště a loučí se slovy Vladislava Vančury: „Nikdo z nás neví, co se stane. Dobrou noc.“
Tak to byl slavnostní večer Cen Thálie 2025. Po skončení přímého přenosu probíhalo ještě na jevišti focení a rozhovory s oceněnými umělci. Musicalnet osobně popřál Monice Absolonové k zisku této ceny. Oslava dále probíhala na prknech, co znamenají svět, kde se umělci a hosté večera se sklenkou v ruce potkávali s rodinami, kamarády, kolegy, a všichni si tak v družném hovoru připíjeli na úspěchy současné i budoucí. Jakmile fotografové měli nafoceno vše, co potřebovali, tak se svými úlovky pomalu začali opouštět scénu, která začala zas trochu dýchat.
Myslím si, že jsme si všichni slavnostní večer užili až do konce. A už se můžeme těšit na ten další v roce 2026.
Za sebe mohu říct, že stát na české nejvýznamnější scéně, na prknech Národního divadla je zatraceně zvláštní, a zároveň nádherný a nezapomenutelný pocit.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
