„Když jsem kytici vázala, častokrát jsem se tázala…“ tak tyhle verše mne napadly, když jsem 27. ledna 2026 mířila do Divadla Na Rejdišti na premiéru studentského školního muzikálového představení s názvem Kytice Reloaded. Ano, hádáte správně: jedná se o představení na motivy Erbenovy Kytice, respektive čtyř konkrétních baladických básní. Důležité je slůvko „na motivy". Společnou to má totiž myšlenku a reálie, avšak zpracování je zcela jiné, originální. Jednoduché, funkční, novátorské, ale především všemi čtyřmi ročními obdobími se proplétá jeden motiv: Láska.
Muzikál Kytice Reloaded, který nastudovali studenti 5. ročníku oddělení populární hudby, obor populární zpěv, a který vede Mgr. Jana Balašová Trčková, měl dnešního dne v Divadle Na Rejdišti svou premiéru. Letos oddělení populární hudby slaví 40 let od svého založení a před několika lety byl v 5. a 6. ročníku zaveden předmět muzikálová praxe v rámci čehož se každoročně uvádí premiéra nového muzikálu, odkud na muzikálovou scénu přicházejí hudebně vzdělaní a talentovaní zpěváci.
V nové Kytici najdeme lásku, strach, vášeň i smrt. Koloběh života a osudu, který se nedá umlčet v moderních autorských písních. Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. O čem tedy pojednává nová Kytice Reloaded? Je to vlastně nová skladba obrazů a autorských textů a hudby Petra Ožany, který je pedagogem školy. A musím říci, že tyto básně, doprovázené hudbou jsou velmi zajímavé a vzbudí emoce. Původní příběhy jsou rozloženy na jejich základní motivy a přepsány do hudebního jazyka. V představení se Erbenovy příběhy mění v písně, děj v obrazy, slovo v rytmus.
V představení se objevují tragické osudy s výrazně zachycenými emocemi. Hlavní myšlenkou je hřích, za který následuje trest a ponaučení, že je třeba poslouchat rodiče a Boha. Středem zájmu jsou hlavně zpřetrhané mezilidské vztahy a cena, kterou za ně platíme. Pouta, která vznikají z lásky, ale i ta, která dusí jak těžký plášť - mateřská, milenecká, rodová, impulzivní, zaslepená. Vazby, které tvoříme v touze a z potřeby blízkosti, zároveň nás svazují a tíží, a někdy je nelze jednoduše rozvázat.
Uvítacího slova se ujala Jana Balašová, která přivítala všechny přítomné, a také prozradila, že tak trochu nahlédla do hvězd, které předpověděly na dnešní premiéru velkou energii, vášeň, napětí a proměnu, neboť dochází ke konjukci Marsu s Plutem, což znamená, že se může dít něco silného, dramatického až osudového. Pokud tedy něco takového nastane, tak příznivé hvězdy jsou toho příčinou. Kytice Reloaded je poskládaná ze čtyř balad: Vodník, Dceřina kletba, Štědrý den a Svatební košile. Pojďme si je tedy přiblížit.
Vodník v tomto muzikálu nesedí v zeleném oblečku na stromě a nešije si kabátek na svatbu, ale jeho postava se objevuje v dlouhém koženém kabátě na hladině jezera, kterou představuje obrovská hedvábná látka s otvory, a má tak mnoho významů. Mladá dívka, zamilovaná do pána vod, se této touze brání, ale zároveň ji to láká. Matka ji varuje před muži, vyhrožuje jí, a nechce ji pustit. Dívka, navzdory matčině lásce a varování, odchází, a stává se vodníkovou ženou a časem se jim narodí dítě.
Pod vodou je ale dívka nešťastná a její duše trpí. Proto prosí muže, aby ji pustil na návštěvu za matkou. Vodník nakonec svolí pod podmínkou, že jejich dítě zůstane ve vodní říši, a ona na zemi jen jeden den. Jenže matka chce s dcerou zůstat stále, a brání ji v odchodu. Vodník si pro ženu přijde, a prosí ji, aby se vrátila. Když to neudělá, Vodník rozpoutá bouři na jezeře a v ní náhle zaniká pláč jejich dítěte… Studenti tady podali opravdu neuvěřitelný herecký i pěvecký výkon, který zachycoval plno různých emocí.
„Ztracená v touze své neznámé,
co se mi příčí,
oddaná duši té zvrácené,
jež mě ničí,
sílu vzít, moci jít,
a vzepřít se těm horkým dlaním.
I chlad může hřát -
z lásky strach milovat.“
Dceřina kletba je tragický dialog matky a dcery, který se zamýšlí nad velikostí a i nad úskalími mateřské lásky. Dcera porodila nemanželské dítě, a obě si prudce vyměňují názory na svobodnou matku. Matka mluví o tom, jak budou před lidmi vypadat, jaká to bude pro ně ostuda. Dcera zase připomíná, že svou matku ctí a miluje, a s pokorou ji prosí, aby na ni netlačila, že by to mělo tragické následky pro obě dvě. Matka si nedá pokoj, a dcera novorozeně zabije a svou matku prokleje. Příběh poukazuje na to, že příčinou hříchů může být i špatná výchova, a klade důraz na lidskou vinu. Opět perfektně zahrané emoce a velice zdařilé pěvecké výkony. Zde se mi líbilo ztvárnění dobových lékařů v podobě masek se zobanem a použití červené stuhy jako pout.
„Ten jed, ten mráz, ten hřích, se ke mně přiblíží, ten cit a láska tvá mi znovu ublíží,
tak nech mě být, chci vinu smýt,
snad nežádám tak moc, já už nechci víc!“
Balada Štědrý den obsahuje dramatické obrazy ze života prostého lidu s kresbou lidových obyčejů - popisuje blížící se Vánoce. Na Štědrý den se dvě sestry rozhodnou vysekat díru do ledu, protože se na její hladině o půlnoci za svitu svic může zjevit jejich budoucnost. Tady bylo využití plachty s otvory, která představovala hladinu, dobrým nápadem. Zde mají dívky na hlavě čepec v podobě adventního věnce se svíčkami, který symbolizuje konec adventu a nadcházející Vánoce. Do roka došlo k naplnění zjevené budoucnosti: jedna se vdala, druhá na márách skončila. Ani Štědrému dni nelze nic po pěvecké i herecké stránce vytknout.
„Zdá se, že do mlhy z bílých mraků,
proniká světlo červené,
svíčky a hudba, řad černých fraků,
zdá se mi býti v kostele,
už slyším zvony, družičky jdou,
do hrobu mě odnesou!“
Svatební košile už má dívka ušité, a vyhlíží svého milého, který se stále nevrací. Jedné noci se objeví a vybízí ji, aby šla s ním. Dívka je ráda, že má hocha zpět, a tak si vezme pár věcí a jde s ním do temnoty. Cestou ji mládenec vybízí, aby odhodila růženec i křížek, co má na krku. Dívka náhle zjistí, že jsou na hřbitově a její milý je ve skutečnosti mrtvý, a chce ji vzít s sebou do podsvětí. Díky tomu, že se dívka začne modlit, přízrak mládence zmizí do světa stínů. Zde vítězí víra v Boha, který ochrání před zlem každého.
„Zahoď ty modlící knížky,
bibli, i přívěsky s křížky,
zahoď svůj strach,
překroč můj práh,
stejně se jednou zas obrátíš v prach!“
Scéna je jednoduchá a přitom funkční. Linda Holubová, která měla na starosti scénu a kostýmy, dostala skvělý nápad na ztvárnění podvodního světa, kdy protagonisté prostupují vystřiženými oky v plachtě, takže pohybem plachty se můžeme dostat pod hladinu i do zátočiny u hladiny. Také velice dobře vystihla jednoduché a nápadité kostýmy s možností rychlého převleku, které probíhalo přímo na jevišti. Velká pochvala patří Radovanu Slávikovi, jenž měl na starosti světelnou techniku, která svítila přesně tam, kam měla, a podtrhovala tak danou atmosféru.
Jak vznikl nápad zpracovat právě Kytici do moderního a vpravdě zajímavého hávu, jsem se zeptala režiséra Lukáše Pečenky, který měl vše na svědomí a zároveň je i autorem projektu. „Nápad na Kytici vznikl asi rok před premiérou. Chtěli jsme pro tento ročník něco v češtině, a zároveň plně autorského a já si přál dělat něco temnějšího. Tak vznikla Kytice Reloaded., která odkazuje na Erbena, ale zároveň ukazuje na nové dílo. Spolupráce se studenty je vždy podnětná, zajímavá a velmi obohacující. Studenti byli pilní, trpěliví a velmi flexibilní.“, říká Lukáš Pečenka.
Myslím, že představení Kytice Reloaded je velice zdařilé, a že ho můžou zažít nejen děti školou povinné. Ředitel Pražské konzervatoře Na Rejdišti doc. MgA. Ivo Kahánek, Ph.D byl osobně přítomen na premiéře, kterou velice kladně ohodnotil. Představení si také nenechala ujít zpěvačka Tereza Mátlová s Marcelou Březinovou a sbormistryní Irenou Pluháčkovou. Představení trvá jen 60 minut a je bez přestávky. Premiéra „ovlivněná hvězdami“ dopadla na výbornou. Studenti populární hudby zde ukázali své nejen pěvecké, ale i herecké nadání. Představení se bude v Divadle Na Rejdišti hrát do konce školního roku, a bude také součástí plzeňského muzikálového festivalu Na scénu, který se bude konat v červnu v Novém divadle v Plzni.
Ráda bych touto cestou pozvala na toto představení nové Kytice všechny věkové kategorie, abyste i vy odcházeli s pocitem, že jste zažili a viděli něco výjimečného a krásného. Vždyť kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky.
Je po lásce i snění,
čas bolest v zmínku změní,
a krásné chvíle zůstanou,
sbohem, nashledanou…
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|
Studenti 5. ročníku |
Eliška Jirotková |
| Margita Losová | |
| Štěpán Kára | |
| Natálie Sekeráková | |
| Berenika Fabiene Novotná | |
| Kristýna Slancová | |
| Benjamin Poppy | |
| Autor hudby a textů, korepetice | Petr Ožana |
| Režie | Lukáš Pečenka |
| Choreografie | Adéla Hájková |
| Scéna a kostýmy | Linda Holubová |














