Zde si můžete přečíst druhou část rozhovorů s Richardem Hesem a Danielem Hůlkou, které nám poskytli po premiéře muzikálu Dracula 5. 2. 2009.
Richard Hes aneb rozhovor plný sebevědomí
Richard Hes nezapřel nic ze své pověsti úspěšného a sebevědomého muže. Samotnou mě překvapilo, jak výrazně a dominantně působí. Když vypráví, vnímáte jen jeho a co se děje kolem vás jako by vůbec nebylo.
Dracula je zpátky. Jaké máte pocity?
Pocity po premiéře jsou takové rozpačité, protože já ty premiéry nemám rád. Premiérové publikum pro mě není v podstatě objektivní. 
Jsem ale rád, že tleskalo. Nicméně pro mě byly nejdůležitější ty předpremiéry, kde jsme si na normálních divácích mohli ověřit, jak to funguje. Já jsem ten typ tvůrce, který se nerad předvádí na jevišti. Rád sedím na druhém konci barikády a tam si to jako užívám. Nicméně ty reakce, co slyším, jsou dobré. Já jsem hlavně rád, že za mnou byla spousta lidí, kterých si vážím a kteří řekli, přišel jsem na to se skepsí, že to nebude lepší, než to bylo. Je to jiné a je to mnohem lepší. Takže to je pro mě to nejdůležitější.
Jak jste se jako choreograf vyrovnal s tím, že z obrovského jeviště jste musel choreografii předělat do podstatně menších prostor?
Naprosto jednoduše, protože jsem profík. Dělal jsem na miliardách různých jiných věcí, takže to pro mě problém nebyl. Princip, který jsem tady použil, byl ten, že místo prostorové plastické choreografie jsem se zaměřil na výkony jednotlivých lidí. Ty choreografie jsem upravoval tak, aby fungovaly na tomto prostoru.
Vybíral jste vy sám tanečníky?
Ano. Dělal jsem speciální castingy. Mohla jste si všimnout, že tady máme krásný vysoký slečny. Na to já vždycky prostě dám a máme tady i výborný kluky. Ta company je malá, v Pakulu (Kongresovém centrum, pozn. autora) jsme měli původně 24 členů, tady jich máme 10. Ten casting byl tvrdý. Bylo tam asi 400 tanečníků a myslím, že jsem vybral, dalo by se říct, to nejlepší, co tady v Praze je. Nechci to přeceňovat, ale ti lidé jsou bezvadní. Dělalo se mi s nimi dobře a řeknu to takhle. Nevyhodil jsem ani jednoho. Z původního Draculy letělo asi 8 lidí.
Je pravda, že se vrátí vaše taneční představení Šach Mat?
Ano, je to pravda. Navracíme Šach Mat a navracíme Misi, což byl takový inscenovaný koncert. Domluvili jsme se na tom s Danem Hůlkou. Nebude to jako celovečerní představení, ale bude to podvečerní součastně s Šach Matem. V Šach Matu by měl zpívat živě Dan Hůlka a Lucie Bílá na hudbu Ondřeje Soukupa a bude to Mise 2. Jenom prozradím to, že Dan tam nebude za hodného, pozitivního, ale že bude dělat padlého anděla.
Kdy a kde bude premiéra?
Plánujeme ji v květnu tady v Divadle Hybernia. Těch představení tady v Praze bude pár a pak budeme s tím představením cestovat.
Po zahraničí nebo po republice?
Po republice. Je to typické české představení. 
Kdyby se nám ale třeba podařilo vyjet do zahraničí…, uvidíme. My ale jsme skromní, nám to bude stačit uvádět tady.
Šach Mat je pro mě spojen s taneční skupinou UNO. Uvidíme v ní některé bývalé tanečníky této skupiny?
Určitě ne. Jsou to už spíš mámy od dětí a tátové. Více méně se použije moje jméno, protože to je značka. Spíš proto, aby lidé tušili, o co jde, ale rozhodně to není návrat starého UNA.
Daniel Hůlka - Úrazu se nebojí
Daniel Hůlka byl stejně jako Monika Absolonová spokojený a uvolněný. Bylo na něm vidět, že se mu do života vrátilo něco krásného a že si Draculu opravdu užívá. Ale než jsem se k rozhovoru s ním dostala, trvalot to skoro věky - nebyl snad nikdo, kdo by právě s ním nechtěl rozhovor. Dočkala jsem se já, a nakonec i Vy.
Jaké máte dojmy?
Úžasný, fantastický, parádní. Hrozně jsem si to užil. Skvělé publikum. Ansámbl skvěle pracoval, technika skvěle pracovala, fakt pro mě zážitek parádní.
Vzpomenete si na pocity na první premiéře před 14 lety?
Moc ne (smích), přece jenom je tam těch 14 let. Ale asi jako před každou premiérou je to podobné. Je tréma, protože člověk dlouhou dobu pracuje tvrdě a potom přijde ten okamžik, kdy tam má člověk vyjít a ukázat, jak se mu to povedlo. 
Ta nervozita tam je vždycky.
Jak jste se před dnešním vystoupením soustředil?
Stejně jako vždycky. Byl jsem doma až do odpoledne, pak jsem šel s kamarádem na oběd, dal jsem si 400g krvavý biftek, pak jsem jel do divadla, rozezpíval jsem se, nalíčil, oblékl, před začátkem se pomodlil.
To jste dělal i v Kongresovém centru. Modlitba zůstala stejná?
Ano, stále ta samá.
Co to pro vás znamenalo, když jste se dozvěděl o obnovené premiéře Draculy?
Ze začátku jsem v podstatě nevěděl nic moc. Hlavně jsem neměl tušení, kdo všechno tam bude. Potom mi Olda Lichtenberg řekl, že režírovat bude pan Bednárik, 
což pro mě bylo strašně důležité. No, a následně mi volali kamarádi, třeba Tomáš Trapl, že do toho jdou, a ať do toho jdu také, že jsme se dlouho neviděli. Potom už jen následovala radost a těšení se na to, že se potkám s lidmi, které mám rád.
Jaký je Dracula po 14letech? Jak se změnil?
Je jiný o 14 let životních zkušeností, průšvihů, zážitků a také díky tomu, co jsem za tu dobu zažil, tak některé části Borovcova textu chápu jinak a některé vlastně úplně chápu teprve teď.
Jak se vám líbí budoucnost, rok 2088?
Noo (váhavě), tady je ta budoucnost hodně taková apokalyptická, ale to byl režijní záměr. Je pravda, že ta partička těch stockerů, tam je taková dekadentní, takže se to hodí do takovéhle doby.
Jak vám šla nová bojová scéna.
V pohodě, protože Petr Nosek je hrozně prima chlapík. Fakt umí, takže nás to všechno naučil tak, abychom si neublížili.
Na jevišti dost pobíháte, skáčete, občas to vypadá nebezpečně. Do toho silné emoce. Nebojíte se, že upadnete a třeba si zlomíte nohu?
Nebojím.
Viděl jste Draculu někde ve světě?
Viděl jsem ho ve Švýcarsku.
Je to hodně odlišné?
Ve Švýcarsku je hodně moderní. Tam byla ještě modernější scéna, než máme tady. Byla jednoduchá, ultramoderní, ale bylo to hezké představení.
Myslíte, že se Dracula dočká znovu úspěchu? A bude se uvádět dlouho?
Podle toho, jak lidé reagují, jak na veřejných generálkách, tak i na premiéře, tak myslím, že jo. To představení je výjimečné a krásné.
Komentáře k článku