Lukáš Kumpricht se narodil 12. 11. 1978 v Praze. Od roku 2000 ho můžete vidět v muzikálových projektech divadla Ta Fantastika. Svoji první příležitost dostal v Johance z Arku. Zde se představil hlavně jako člen company, ale mohli jste ho vidět i alternovat v hlavních mužských rolích jako Raimonda a nebo La Hira. V současné době účinkuje v muzikálech Excalibur, ve kterém má malou roli Ereca, a Elixír života, kde se objevuje hned ve dvou velkých rolích Nejvyššího a Bugsy Siegela.
Jak jsi se dostal k muzikálům?
Šel jsem v roce 1999 na konkurz do muzikálu Johanka z Arku a ten naštěstí vyšel.
Chodíš pravidelně na konkurzy?
Byl jsem akorát na Johance, pak na několika málo dalších konkurzech.
Jak se na konkurzy připravuješ?
Většinou mám podklady dané od nich (z produkcí), tak se je naučím. Ráno vstanu, rozezpívám se a jdu tam.
Jak je prožíváš?
Trému moc nemám, a to ani při představení.
Přicházím tam s tím, co jsem se naučil. Ale jinak je rád nemám, protože je to dost potupná záležitost.
Jsi viděn jenom v divadle Ta Fantastika. Měl jsi snahu prosadit se i v jiných produkcích?
Měl jsem, a uvidíme, jak to nakonec dopadne. Zatím jsem zůstal věrný Ta Fantastice a za všemi projekty, ve kterých hraji nebo jsem hrál, si stojím.
Máš mezi muzikály, které se v divadle Ta Fantastika uváděli a uvádějí nějaký nejoblíbenější?
Je to těžké. Johanka z Arku byla první a nemůžu ji objektivně hodnotit, jelikož k ní mám úplně jiný vztah než k ostatním projektům. V Elixíru života mám v obou rolích spoustu prostoru, 
velmi si to užívám a dost se tam vyřádím. Ale nejblíž mi je Excalibur. Ač tam hraji úplně miniaturní roli, tak to je přesně ten typ muzikálu, díky kterému jsem si uvědomil, co je pro mě, jakožto muzikálového zpěváka nejpodstatnější. A to je, že i když má člověk zcela zanedbatelnou roli, tak ji musí odvést stejně poctivě a naplno, jako kdyby hrál roli hlavní. Jedině pak má tato práce skutečný význam.
Sleduješ muzikálovou scénu v Praze?
Viděl jsem Edith Piaf - Vrabčák z předměstí, Tři mušketýry, Kleopatru, Miss Saigon, Bídníky. Mrzí mě, že jsem nestihl Cats, protože jsem na ně slyšel jen samou chválu. V Kalichu jsem naopak neviděl vůbec nic.
Zajímají tě ostatní muzikály nebo nemáš zájem o srovnání?
Některé bych ještě chtěl vidět, například muzikál Jekyll & Hyde.
V říjnu měl premiéru Elixír života. Ty se střídáš ve dvou rolích (Nejvyšší anebo Bugsy Siegel). Jak náročné bylo zkoušení?
Hrozně, teda pro mě. Bylo toho na mě moc. Současně jsem zkoušel role dvě a byly to tři měsíce velmi intenzivní a náročné práce. 
Ve chvíli, kdy jsem na jevišti zkoušel jednu z hlavních rolí, tak jsem se musel zároveň soustředit i na režijní připomínky k té druhé roli a všechno to zpracovat a uložit v paměti. K tomu byly ještě choreografické zkoušky a korepetice. Navíc role Nejvyššího je laděná spíše pozitivně, na rozdíl od Bugsyho, tedy démona, který je veskrze zlý. To přehazování charakterů bylo mírně schizofrenní, ale vše jsem zvládl bez úhony.
Která z těch dvou rolí ti je bližší?
Pocit toho, že hraješ Boha je úplně geniální. Je to velká role, má krásné písničky. Akorát je tam trochu málo hraní. Ocenil bych, kdyby tam šlo o trochu víc hrát. Původně to tam bylo, ale v rámci časových úspor a požadavků se zkracovalo právě o herecké scény. Bugsyho si strašně užívám. Ta role je rozdělená do dvou poloh. Jsem oblečen do koženého oblečení, 
mám bič, červené vlasy, křičím do lidí, vyplazuji na ně jazyk. Vyřádím se v ní.
Tvá nová image (vlasy) souvisí s novou rolí v Elixíru?
Souvisí i nesouvisí. Když se točilo DVD Excalibru, tak jsem uvažoval nad tím, že jak mám malou roli, tak nebudu vidět a chtěl jsem něco, co mě na obrazovce zvýrazní. Oholil jsem si hlavu a nechal jsem si jen černý pruh vlasů. 
Na začátku Elixíru jsem režiséru Bednárikovi slíbil, že si to oholím. Jenže mě během těch pár dní, co jsme zkoušeli, přepadl pocit, že je to docela dobrý. Ale režisér byl proti, říkal, že Bůh nemůže mí číro na hlavě. Dával mi to chvílemi dost nepříjemně najevo. Ale čím víc do mě prudil, tím jsem se utvrzoval, že tu hlavu neoholím. Přes všechny přesvědčovací pokusy ze strany mé, kolegů, kostýmní výtvarnice a Gábiny Osvaldové, neustoupil. Až po jedné ostré hádce během focení, do programu, kdy mě nechtěl pustit na jeviště bez šátku na hlavě náš křik přerušila Lucka Bílá, která se za mě postavila a řekla, 
že dokud je tu ona, tak já budu vypadat, tak jaká je moje image. A bylo!
Která píseň je v Elixíru ta nejlepší a tvoje nejoblíbenější?
"Never more". Jednoznačně. Připadám si skoro jako Fredie Mercury. Je skvělý pocit vědět, že máte ve své roli tu nejlepší písničku z celého muzikálu.
Tato písnička je hodně náročná. Chodíš na hodiny zpěvu?
Ano. Už skoro dva roky. Myslím, že hlasivky to potřebují.
Přeci jen jsou svalem, který je potřeba trénovat. Třeba před pěti, šesti lety bych nezvládl zazpívat dvoják Nejvyššího. Je fajn zpívat, aniž by to bolelo.
Jak vnímáš svoji první hlavní roli, kterou jsi dostal? Alternuješ Kamila Střihavku, ale pořád jsi na tom druhém místě. Snažíš se o to první?
Snažím se pořád zdokonalovat. 
Nechávám si nahrávat představení, pak na ně doma koukám a studuji to a vyhledávám svoje chyby. A jestli jsem první nebo druhý vůbec neřeším. Podstatné je pro mě co nejlépe roli zahrát a zazpívat. A jak vnímám to, že jsem dostal svou první hlavní roli? Je to v pořádku. Jsem tady pár let, teď mi dali tu možnost. Já jsem ji myslím využil tak, jak jsem nejlépe mohl. Mám z toho radost a vážím si té možnosti. A když mám tu čest alternovat se s někým, kdo tak skvěle zpívá, je to super.
Co tvé sólové album? Bude?
Bude, sice jsem už něco dřív připravoval, ale to naštěstí nedopadlo. Jelikož to byla doba, kdy jsem v touze po vlastním albu byl ochoten přistoupit na věci, které bych už dneska v žádném případě nedopustil. Na albu bude několik hudebních stylů, pracovně je nazývám HPTR- HardPopTechRock. Takže zkrátka pořádný rachot. O žádných časových horizontech mluvit nebudu, abych to nezakřikl, ale až bude deska na světě, tak o tom dám rozhodně pořádně nahlas vědět.
Fotografie Michal Škvor a další, rozhovor Petra Gregorová
Komentáře k článku