Zpěvačka a herečka Dita Hořínková se nám do povědomí dostala díky roli staré prašivé kočky Grizabelly z muzikálu Cats. Má však za sebou už mnoho jiných rolí např. v muzikálech Evita, Romeo a Julie, Babička, Kabaret, Cikáni jdou do nebe nebo Miss Saigon. Mohli jste ji však také vidět v opeře (Tulák, Kouzelná flétna).
Jak jste se dostala do muzikálu Cats?
Přes konkurz. Od někoho jsem se o něm dozvěděla. Přišla jsem na první kolo konkurzu, prošla jsem tanečním konkurzem, vedeným Pavlem Strouhalem. To se přiznám, že jsem si říkala, hm, je to Pavel Strouhal, to nemám šanci. To je výborný člověk, který umí své řemeslo tak, že je to nádhera. Určitě to můžou všichni posoudit. Dostala jsem se i tím sítkem k Otovi Balážovi a tam to zpočátku vypadalo tak, že mi dal noty na Demeteru, co teď dělá Danka Šinkorová, abych se to naučila. V angličtině jsem to šla předzpívat na druhé kolo a pak přišla jakási dlouhá odmlka, tak jsem si říkala, že to asi nevyšlo. Věnovala jsem se jiným svým hereckým aktivitám. A najednou z ničeho nic obrovská zpráva, abych přišla. Byla jsem totiž pro pana režiséra a spol. chvíli nesehnatelná. Chtěla jsem si odpočinout a odjela jsem se svým synem Filipem k Rozvadovu do malé chaloupky. Nebyl tam signál, takže když jsem se dostala na něj, zjistila jsem, že mě všichni bombardují zprávami, že se musím ozvat, že mě shání divadlo. Nejdřív jsem měla strach, jestli jsem něco neprošvihla, ale nakonec jsem neprošvihla nic a jednalo se o to, jestli bych přišla předzpívat Grizabellu, že bych se jim možná mohla hodit. A ono to vyšlo.
Nemrzí Vás, že v představení netančíte?
Určitě. Strašně ráda tancuji. Jednou jsem dělala roli, na kterou ráda vzpomínám. Bylo to v Plzni v divadle Josefa Kajetána Tyla ve hře Cikáni jdou do nebe. Tam jsem hrála hlavní roli Rady, což je nesmírně nádherná role. Měli jsme na jevišti i skupinku pravých cikánů a s nimi jsme tancovali a zpívali. Tam jsem se opravdu vyřádila.
Co je pro Vás na roli Grizabelly nejnáročnější?
Určitě to hledání Grizabelly samotné. To co je v ní kočičí, to co je v ní lidské a to čím prošla, svými životními zkušenostmi. Určitě jsem nějakými zkušenostmi prošla, ale není mi ani padesát, ani šedesát. Snažila jsem se v sobě najít to člověčí v té kočce a kočičí v tom člověku. To bylo asi nejtěžší. Nicméně mám dojem, že se mi to snad podařilo. Že tam ta duše kočky i toho člověka nějak je. Je to pro mě velmi srdeční záležitost a vzpomínám si na svoji pedagožku Elišku Balzerovou z hodin herectví. Ta nám říkala, že se člověk v tu chvíli musí tomu divákovi svléknout z kůže a ukázat mu tu svoji dušičku. Když jsem studovala, tak jsem tomu tolik nerozuměla. Teď už to chápu o čem to je, když člověk dá tu duši i své zkušenosti, tak to v té roli nějak je.
Jak se koncentrujete před představením?
Neříkám, že na každém představení, ale často to tak dělám. Nosím si poznámky, které jsem si dělala v průběhu zkoušení, a často do toho nakouknu, protože každé slovíčko, každá poznámka režiséra jsou tou cestičkou, jaká ta kočka má být a jak bych ji měla hrát a v kterých vodách jsem brousila, když jsem ji hledala. Je dobré se k tomu vracet. Pak mám koncentraci těsně před začátkem představení. Přiznám se, že při předehře nebo už chvilku před ní si vlezu za oponu. Myslím si, že mě tam nikdy nikdo nevidí, a tak si tam v tichosti jsem a tak si říkám, jestli ta kočka dneska zase přijde, tak je to fajn, a že bych byla ráda, aby přišla, že si spolu užijeme hezký večer.
Kterou ze svých muzikálových rolí máte nejraději?
Bez debat je to Grizabella. A není to tím, že je to poslední role. Samozřejmě se člověk někam vyvíjí a role přicházejí s tím, že najednou se hodí pro tohle nebo režisér přijde a řekne si, ty jsi v nějaké fázi a teď je to ono.
Co chystáte do budoucna?
Rýsují se zajímavé věci. Byla jsem oslovena na dva projekty, každý se týká Mistra Jana Husa, protože bude jeho výročí. Jedna záležitost se bude konat v Táboře. Skladatelem muzikálu Kazatel je Zdeněk Plech, který nejenom, že krásně zpívá dvojroli Vašnosty Bruma a Starobyla Vznešeného v Cats, je členem Národního divadla, ale skládá také nádhernou muziku. Premiéra bude myslím, že právě 5. července. Potom je jiný, vedlejší projekt, který se také týká Mistra Jana Husa. Ten bude na Pražském hradě a na nejrůznějších hradech a zámcích. Byla jsem také oslovena divadlem v Hradci Králové a měla by to být spolupráce s panem režisérem Morávkem.
Můžeme se těšit na Cats po prázdninách?
Myslím, že snad zůstanou. Máme vypsané zkoušky na prázdniny, takže musí být!
Fotografie Michal Škvor, rozhovor Petra Gregorová
Komentáře k článku