Romana Štolpu znáte asi nejvíc z role MUDr. Martina Lišky v seriálu televize Prima Rodinná pouta. Tato role mu pomohla se mediálně zviditelnit. Málokdo ale ví, že vystudoval kromě herectví na JAMU i režii na DAMU a stal se z něj vynikající režisér. Režíroval např. komedii Bez předsudků, kterou můžete vidět v divadle Kalich v Praze, revue Kabaret Irma, muzikály Za zvuku hudby a Sugar (Někdo to rád horké) v HDK, a Donaha! ve Východočeském divadle v Pardubicích.
Inspiroval jste se při režii muzikálu Donaha! spíš jeho filmovou nebo divadelní předlohou?
Nejvíc jsem se inspiroval filmem, i když jsem viděl jak představení v Liberci, tak v Uherském Hradišti. Přijde mi, že ten film tam má víc hlubokých a teskných témat. Ty jsme se snažili udělat a zachovat, ale po svém.
V představení, je moment, kdy kluci bijí do železných trubek. Inspiroval jste se skupinou STOMP?
(smích) Mám je hrozně rád a byl jsem na nich. Tohle mě nenapadlo, ale možná to tam někde je. STOMP jsou nádherný. My jsme tam potřebovali udělat takovou velmi velikou, v tom nejlepším slova smyslu, namistrovanou pecku.
Máte v představení moment, který máte rád, líbí se vám?
Mám. Jsou tam momenty, o kterých to představení je. Kdy tam platí ne fyzicky do naha, ale na dřeň, tedy duševně do naha. Jsou to dvojobrazy - koupelna zároveň s obývákem, což je písnička "Touha mých snů", kterou zpívají holky klukům, 
a potom píseň, kterou zpívá Martin Mejzlík coby Jerry svému synovi.
Měl jste problémy s herci, aby se v závěru svlékli?
S některými ano, ale nakonec jsme to vyřešili.
Vy osobně, kdybyste dostal možnost zahrát si v tomto představení, svlékl byste se?
O tom jsem vůbec neuvažoval. Pokud bych ale pochopil, že to tam je důležité a není to jako laciný efekt, že to je pro vývoj představení, tak bych se určitě svlékl.
Jezdíte herce kontrolovat i na reprízy, jestli si tam něco nepřidali, nepozměnili?
Jezdím na dozory na Sugar (Někdo to rád horké). Tak, jak se to daří, ale není to tak často, jak bych si přál. Určitě tohle bude to samé. Zvlášť na začátku, než se to usadí. Aby se to nerozpatlalo, aby to drželo. Toto představení musí mít jasné obrysy a tvary. A pokud to tam není, tak to ztrácí smysl. Je nutné to kontrolovat.
Režíroval jste jak činohru tak muzikál. Co vám je bližší?
Většinou muzikály, mám je rád. Jsem tovaryš od pana Petra Novotného, který mi dal spoustu věcí. Spíš se věnuji muzikálům, než činohrám.
Jak jste byl spokojen s premiérami?
Jsem známý nervák. 
První premiéru lítám po divadle, tak jsem viděl až tu druhou. Ta se mi líbila. Samozřejmě jsem tam viděl i nějaké nedostatky, ale ty se s reprízami odstraní.
Přijalo publikum představení tak, jak jste očekával?
Diváci byli skvělí. Myslím, že publikum tu hru přesně pochopilo. Všichni jsme chtěli, aby se střídaly komické momenty se smutnými, aby to bylo to, čemu se říká tragikomedie. Aby to nebyla jen taková řehtačka. To doufám, že se stalo a myslím, že to nabude těmi představeními do té formy námi kýžené, žádané, potřebované.
Fotografie Michal Škvor, rozhovor Petra Gregorová
Komentáře k článku